Medal of Honor: European Assault – vzhůru do Evropy

Po krátkém nevydařeném intermezzu se dnes už legendární série vrací z prosluněných pláží do syrové reality evropských bojišť. Krom změny prostředí zasáhli tvůrci řádně i do herních principů. Ovšem, jestli to vše pomohlo skomírající klasice s názvem Medal of Honor zpátky do sedla se dozvíte, pokud se ponoříte do naší recenze. Helmy nasadit a vzhůru do akce.
Medal of Honor: European Assault – vzhůru do Evropy

Platforma: PS 2 (X – Box)
Paměťová karta: 94 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ano (až 4 hráči)
Vývojář: EA
Distributor: EA
Distributor v ČR: EA (www.electronicarts.cz)
Homepage: http://www.eagames.com/official/moh/europeanassault/us/home.jsp

Copak je to za vojáka?

Medal of Honor lze určitě považovat za počátek boomu 3D akcí z 2. Světové války. Všichni ji hráli, všichni o ní mluvili. Avšak, jak postupně přibývaly nové díly a konkurence, ztrácel kdysi slavný název na lesku. Posledním hřebíčkem do rakve byl kritikou vlažně přijatý poslední díl s podtitulem Rising Sun. A podobně na tom byla PC větev série s titulem Pacific Assault.

Dokladem toho, že autoři nebyli spokojeni s prodejností posledního dílu, je změna herního prostředí. Původně měla z prostředí Pacifiku vzniknout celá série her, leč nestalo se. Medal of Honor se vrací na místo své největší slávy; na bojiště evropské fronty. To dokládá i podtitul hry, který se z původně plánovaného poetického Dogs of War změnil na zcela fádní European Assault.

   

Vykoukl panáček, bude pršet * Bombardéru moc šancí nedávám * Kupředu, já vás budu krýt...z bezpečí

Nové prostředí si zaslouží i nového hrdinu. Tím se stává William Holt, člen nově vzniklé OSS (Office of Strategic Services), což je americká tajná služba, z které se později vyklube slavná CIA. Pokud se tedy nepletu. Ovšem nemusíte se bát, že by se válečná vřava zvrhla v plnění tajných misí v kůži nějakého Jamese Bonda.

I když nejste žádný řadový voják či výsadkář, litým bojům, kde tuny olova pářou vzduch a výbuchy rvou zemi jako obrovský bagr, se nevyhnete. Dokonce jsou zběsilejší než kdy předtím. Nepřátelské bomby, tanky a vojáci se na vás neustále valí a nenechávají chvilku k oddechu. Bohužel, místy až ke škodě věci.

Tvůrci samozřejmě používají spektakulární skriptované scény, ovšem místy jim to zřejmě přerostlo přes hlavu. Hlavně v poslední kampani jsem dštil síru nad neustále novými posilami, které vybíhaly z různých zmatených míst. Neustálé spawnování protivníků patří mezi největší mor 3D akcí, co znám. Zvláště, když se tentokrát nehraje ani na checkpointy.

Život po životě

Přesně tak, pozice se ukládá pouze při splnění mise. Checkpointy v určité formě supluje možnost několikerého zmrtvýchvstání. Možnosti oživení získáváte podle toho, jak se vám podařilo splnit předchozí mise a během nich i za splnění sekundárních úkolů. Oživování ruku v ruce se systémem uzdravování vytváří neotřelý styl hry.

Na bojišti nalézáte lékárníčky, které se ovšem většinou nepoužívají instantně, nýbrž se kumulují v inventáři. Léčit můžete nejen sebe, ale i spolubojovníky, kteří jsou k vám ve většině misí k dispozici. Během boje musíte tedy strategicky uvažovat. Budete léčit jen sebe a na ostatní se vykašlete? Nebo radši uzdravíte parťáky a spolehnete se na instantní uzdravováky, které sem tam vypadnou z protivníků?

  

Tenhle tank už mnoho škody nenadělá * Moji chlapci dostali zabrat * Nejdůležitější je pořádně se krýt

Léčit spolubojovníky se ale v delším horizontu jeví jako výhodnější možnost. Na konci mise totiž za každého živého vojáka získáte jednu lékárničku do mise další. A ta vás občas může zachránit od potupného hraní kola od začátku.

Parťáci tu tentokrát nejsou jen pro srandu nacistům. V rámci možností jim lze zadávat jednoduché rozkazy. Vlastně jen dva; přesun na dané místo vyznačené ikonou (jako v Brothers in Arms) a návrat k vám. Příliš taktického myšlení si s nimi neužijete, ale jako palebná podpora jsou velmi platní. Střílí po protivnících a trefují se, hází granáty, kryjí se a nenechávají se zbytečně zabít. Většinou.

Na druhou stranu mají ale tendence neposlouchat rozkazy a sem tam vám nechají nějakého dotěrného skopčáka vlézt takříkajíc na záda. Jak jsem už zmínil, vaši parťáci nejsou nesmrtelní a každá jejich ztráta zabolí, proto je třeba si jejich zdraví hlídat. Jejich aktuální kondici poznáte podle barvy ikony - ať už na minimapě či nad jejich hlavami.

Jediný okamžik, kdy mě opravdu naštvali, bylo ke konci poslední mise, kdy mi dvakrát za sebou bez sebemenšího důvodu zemřeli. Ovšem jak jsem následně zjistil, po pár okamžicích mě stejně opustili a já se musel s následnou částí vypořádat sám. Ale frustraci, kdy jsem na ně na podruhé vyplýtval tři lékárničky, aby oni vzápětí najednou exnuli, jsem vydýchával hodně dlouho.

Inteligence protivníků je docela na obstojné úrovni. Kryjí se, házejí granáty, odkopávají ty vaše atd. Navíc mají až proklatě dobrou mušku a většinou dřív ví, kde jste vy, než naopak. Též hezky padají z balkónů, ze střech a tak podobně, ale to je tak všechno.

Mazané mazanosti

Krom spolubojovníků a chytrého systému uzdravování přidali autoři několik dalších dobrých nápadů. Tím prvním je Adrenaline, což není nic jiného než forma bullet time. Sice se nejedná o žádný zázrak, ale hratelnost díky této vychytávce získává šťávu navíc. Pokud se vám daří kosit fašouny jak přezrálé obilí, nabývá postupně ukazatel umístěný nad stavem munice.

  

Je někdo doma? * Kvalitní ruská zbraň dokáže divy * Kde jste kdo? Zbabělci

Po jeho naplnění se můžete na chvíli přepnout do stavu nezranitelnosti doplněné o nekonečnou zásobu munice. Obraz získá správný berserkovsko červený ráz s čas se zpomalí. V tomto stavu se pak daleko snadněji probíjíte nepřátelskými zákopy. Po případné smrti a následném vzkříšení však nabitý ukazatel klesne na nulu. Což se mi stávalo docela často. :-)

Za zmínku stojí i vylepšený pohled přes zaměřovač. Vidíte přes něj sice úplně stejně jak v ostatních hrách, ale pomocí levého analogu se dá perfektně vyklánět zpoza rohů a terénních nerovností. A to i ve svislém směru. Další mazanou vychtávkou je možnost plazit se zazoomovanou sniperkou.

Tvůrci poněkud překopali i systém úkolů a samotný level design. Před každou misí dostanete zadán primární úkol a hrst vedlejších úkolů. Některé úkoly jsou skryté a jejich zadání získáte až při pobíhání po úrovních, ale dva vedlejši jsou vždy stejné; v každé misi je nějaký dokument na sebraní a významný nácek k zastřelení. Ten má vždy své jméno a nad hlavou ikonu maltézského kříže, abyste ho nedej bože neminuli. Pochopitelně tenhle űbernácek disponuje daleko větším množstvím hitpointů než řadový voják.

Cesta kolem světa, ehm, Evropy

Samotné úrovně už nejsou klasické lineární koridory, kde se nedá zabloudit, ale jedná se o rozlehlejší místa. Nikdo vás tedy nevodí za ručičku, do určité míry si lze vybrat cestu. Nečekejte žádný obrovský herní převrat, jen závan čerstvého svěžího vzduchu. Rozhodně ale tvůrce za toto rozhodnutí chválím.

Čeká na vás 11 úrovní spojených do 4 kampaní. První vás zavede do Francie, přesněji na nájezd na St. Nazaire, jestli vám to něco říká. Dál se podíváte mezi krysy, resp. Pouštní krysy, do Tunisu. A pak vás čekají jen samé ledové zážitky. Mezi ruské partizány a do kolikrát už propírané Bitvy o Výběžěk.

Celá tahle sranda zabere zkušenějšímu hráč asi 6 hodin, což je extrémně málo. Sice si pak můžete zablbnout až ve čtyřech hráčích ve split screenu, ale i tak by se hodila aspoň jedna kampaň navíc. Pro trochu delší zážitek tedy doporučuji hned rozjet hru na vyšší obtížnost.

Po grafické stránce se nejedná o nic extra, rozmazané textury, hranaté postavy, průměrné světelné efekty. Na druhou stranu hudba se mi moc líbila, jednalo se o přesně o ten správný válečné melodií, pomalé symfonické v menu, rychlé bojové uprostřed vřavy. Kulky vám sviští vedle hlavy, výbuchy rozduní podlahu, do toho smrtelné výkřiky, hlasy vojáků...prostě zvuková lahůdka. Jen by příště Němci mohli mluvit německy.

Do bojeee!

Medal of Honor: European Assault přináší další porci zábavy z prostředí 2. Světové války. Otázkou je, jestli o to dnes ještě někdo stojí. Je hezké, že tvůrci přidali nějaké nové nápady, ovšem nakonec se stejně všechno zvrhlo v klasickou 3D akci, která po hratelnostní stránce přináší akorát řemeslně kvalitně povedenou akci.

Světlé stránky hry
  • Systém uzdravování
  • Atmosféra
  • Otevřenější level design
Temné stránky hry
  • Krátké
  • Stále to samé
  • Příliš skriptů a spawnování jednotek

Osobně jsem už z přemíry her z 2. Světové války mírně otráven. European Assault rozhodně není špatný titul, jen nevidím sebemenší důvod, proč si na něj znovu vzpomenout. Ovšem pokud jste do válečných událostí stále zapálení, nevidím důvod, proč si tuhle hru nepořídit.

Grafika: 7/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 7/10

Kvalitní 3D akce z prostředí 2. Světové války, ale to je vše.

Celkové hodnocení: 7/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Do prodeje míří Playstation 5 s retro designem, kusů je extrémně málo

Do prodeje míří Playstation 5 s retro designem, ku…

Chcete svou konzoli s příchutí kultovní PS2? Pak si pospěšte.

5.  1.  2021 | |1 N/A
Daniel Pánek
PlayStation 5Konzole
Temná strana eSportu: videoherní steroidy a další vylepšováky

Temná strana eSportu: videoherní steroidy a další …

Ne každý z nás má na to stát se tím nejlepším z nejlepších. Co když ale k úspěchu existuje zkratka?

10.  1.  2021 | |24 N/A
Miroslav Werner
TémaBezpečnost
Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých nikdo nic nečekal

Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých ni…

Od následujících her si hráči příliš neslibovali, přesto všechny dokázaly překvapit.

12.  1.  2021 | |10 N/A
Ladislav Novák
Téma