Medal of Honor u ledu – dobrá zpráva

V tomto týdnu se toho událo docela dost a mnohé z toho by i stálo za okomentování. Konečně nějaké pořádné info o novém Killzone pro Vitu. Ohlášení akce Sony, od níž většina lidí tak nějak očekává, že ukáže poprvé nový PlayStation 4, což je trochu prapodivné, protože Sony se již před tím vyjádřilo v tom smyslu, že nechají Microsoft udělat první krok. Ovšem pokud už jsou obě firmy se svým designem ve finální fázi, asi je to jedno. Stejně se na tom už nedá nic změnit a tady právě nastupuje marketing. Já sám jsem ale na zklamání od této firmy zvyklý, takže mne nepřekvapí, když PS4 neoznámí a místo ní nám naservírují cloudové hraní, nebo nějakou jinou podobnou zbytečnost. Docela vtipnou situaci zažili hráči EVE online, protože se jim na základě jednoho blbého ukliknutí strhla asi jedna z vůbec nejepičtějších bitev, jaké videohry do dneška zažili. Tři tisíce dvě stě lodí a několika-hodinová bitva – to je prostě úžasné a nejlepší na tom je, že nic z toho nebylo připravené! Nebo by se dalo psát o „vyhazovu“ (uvozovky jsou na místě, protože se jaksi zatím přesně neví jak to dopadne) Warrena Spectora (Systém Shock, Deus Ex, Epic Mickey) od Disney. Poslední jeho dílko se evidentně moc dobře neprodávalo a ani takový gigant zábavního průmyslu si nemůže dovolit vyhazovat peníze, byť je tedy pravdou, že z nějakého důvodu většina her od Disney jaksi nestojí za moc, tak proč v tom nepokračovat? Čím to může být, to netuším. Ovšem dnes bych chtěl napsat něco o EA, konkrétně jejich značce Medal of Honor.

postscriptum7.jpg

Počátky.

MoH je letitá značka. Pro většinu hráčů začala existovat dílem Frontline, který vyšel na Playstation2, Game Cube, posléze Xbox a na PC to mělo jiný podtitul, jinak šlo až na detaily o stejnou hru. Není se čemu divit. Tento díl přinesl opravdu cinematický zážitek a samotný začátek hry, tedy vylodění na pláži v Normandii v člověku tehdy vyvolával pocit ve stylu „tyvole Spielberg hadr“. Však se zde rukopis filmu Zachraňte vojína Ryana dal najít na každém rohu. Pak už to bohužel bylo trochu jinak a hra místo aby kopírovala filmovou předlohu, nebo přišla s vlastní zápletkou, jednoduše vykradla levely z prvních dvou dílů (vyšly na PSX), sem tam přidala pár metrů a upravila grafiku. Já osobně jsem byl tehdy dost mrzutý z jinak dobré hry.

postscriptum8.jpg

A od té doby to šlo z kopce. EA z nějakého důvodu nedokázalo udržet laťku kvality a místo nejlepší válečné střílečky jim uzmulo nějaké neznámé Infinity Ward s úplně novým IP Call of Duty… Díl Rising Sun, jež byl s velkou pompou oznámen a jež sliboval opravdu atraktivní téma bojů proti Japonskému císařství bylo po leveldesignové stránce dost pokažený a v zásadě se dá říci, že po té se série asi nikdy z průměru nezvedla. Od té doby se více méně ví, že cokoliv odehrávající se v Tichomoří smrdí průšvihem. Z nějakého důvodu je válka proti Japoncům během druhé světové prokletá. EA se v periodických obdobích pokoušela značku znovu resuscitovat, ale myslím že ani v jednom případě nedokázalo udělat díru do světa, kdežto konkurence výrazně přitlačila na pilu a takříkajíc jim ujela za obzor.

postscriptum9.jpg

Nedávná minulost.

V roce 2010 se vydavatelství pokusilo opět nastoupit do velmi rychle ujíždějícího vlaku a série MoH se představila v moderní obměně. Už z technologického hlediska šlo o prapodivného kočkopsa, protože singl například šlapal na upraveném Unreal Enginu, kdežto multiplayer, jež jen tak mimochodem dělali DICE, zase na Frostbite. Je jasné, že dojem musí být zákonitě poněkud nevyvážený. Co do hratelnosti, nový MoH nepřinesl vlastně vůbec nic. Moderně Warfárové střílečky jsou jakousi evolucí principů, jež se poprvé ukázaly právě u stříleček z druhé světové – tunel, skripty, animačky, quick time elementy. Jen to je zaobalené do poněkud chaotičtější politiky moderního světa (inu, v druhé světové byl nepřítel předem jasný), hrajete si s vychytanějšími udělátky na smrt a padají na vás mrakodrapy v každé druhé scéně.

postscriptum10.jpg

MoH z roku 2010 se nedokázal odpoutat od zavedeného standardu. Je otázkou, jestli vůbec takové ambice autoři a vydavatelství vůbec mělo, protože konkurenční série CoD něco takového nemá zapotřebí a přesto vydělává nehorázný balík. Proč se tedy nepokusit o ukousnutí z tohoto koláče že? Jenže zákazníci řekli ne, už toho máme dost! A tento díl více méně odmítli. Ne že by se neprodával, ale jeho výsledky jak v obchodech, tak u kritiky byly daleko za očekáváním. Minulý rok se EA pokusila podruhé vstoupit do téže řeky ve stejných galoších a pokud se dá říci, že posledně narazila, tak tentokrát doslova ztroskotala. Hry se prodalo něco přes dva miliony. Pro většinu značek by to asi bylo dost, ale u takto drahého projektu (což je samo o sobě poněkud divné – kolik peněz vlastně potřebujete na vytvoření pětihodinového scriptovaného tunelu?) to sotva stačí na zaplacení nájmů a energií. Hře se vytýkalo a vytýká, že místo aby přinesla alespoň něco zajímavého, tak udělal přesný opak – posílila to co tento typ hry definuje až ad absurdum. Navíc bylo jak v singlu, tak i v multiplayeru vidět špatně odvedená uspěchaná práce, zabugovanost a designové nesmysly, jež právě při vyhrocení snahy autorů a co nejvíc coolovou „autentickou“ střílečku krásně bijí do očí.

postscriptum11.jpg

A co zítra?

EA si tedy konečně dala říci a značku MoH na nějakou dobu ukládá k ledu. Na druhou stranu to ale znamená, že si bude muset najít nějakou jinou IP, jež by mohla doplňovat každoroční cyklus vydávání megahitové střílečky, bez které by se na zbytek roku jen těžko nakapsovalo jako to dělá Acivision. Naštěstí jim ještě zbývají sportovní série a každoroční ruleta s NFS u které opravdu nikdy dopředu nevíte, jestli půjde o slušnou arkádu, nebo nehratelný odpad. Letos bychom se na vánoce měli dočkat nového Battlefield (tedy snad – pokud dodrží dvouletý výrobní cyklus), ale není mi jasné, co chtějí nasadit na rok příští. Další dílko z kanceláří DICE to být asi nemůže, protože v dnešní době plnotučný AAA projekt jednoduše za rok neuděláte. Leda byste měli pod sebou neuvěřitelný balík peněz a v budově nejméně čtyři sta programátorů, grafiků, zvukařů a já nevím čeho ještě, jako to dělá UbiSoft s jejich Assasin Creedem – byť ani tohle myslím není dvakrát dobrý způsob jak šťavit značku.

postscriptum12.jpg

Uzavření této kapitoly ságy Medal of Honor bylo jednak rozumné a pak také nezbytné. Vzhledem k poněkud pošramocené pověsti je otázkou, jak velké by byly prodeje dalšího dílu, což k nákladnosti celého projektu zavání až nepříjemně vysokým podnikatelským rizikem. A korporace nerady riskují, když nemusí. Pokud nechají MoH u ledu nějaký ten rok a pak s ní vyjedou zase do boje, můžou zahrát opět na nostalgickou strunu prvních tří dílů a uspět. Možná.

Pokud má někdo strach, že už to nebude jako dřív, tak ať se uklidní. V případě této série už vlastně jaksi není ani na co navazovat a veškeré spojovací prvky bohužel dávno vzali za své. Neexistuje žádný původní tým, nebo studio. Série dávno nemá hlavního hrdinu. Žádná opravdu významná příběhová linka, jež by díly spojovala zde také nikdy nebyla. A v poslední řadě – toto je IP vlastněné korporací a ta ho přehazuje z jedněch rukou do druhých podle toho jak si myslí, že si dané studio povede. Výsledkem je, že hra nemá osobnost. Kvůli tomu všemu tedy člověk nad MoH opravdu nemusí truchlit. Však ono se zase něco úplně stejného objeví, nebojte.

Diskuze (3) Další článek: Nespoutaný Kratos aneb 30 minut z hraní God of War: Ascension

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,