Metal Fatigue – drama pro čtyři v sedmi obrazech

Žánr: real-time strategie
Minimum: P200, 32 MB RAM, 50 MB místa na disku, 6x CD-ROM, 3D akcelerátor, Windows 95/98, DirectX 7.0
3D: Ano
Multiplayer: Ano
Výrobce: ZONO
Distributor: Psygnosis

Počet dějství: 7
Délka představení: několik týdnů až měsíců
Místo a čas: kdekoli a kdykoli
Osoby a obsazení:

Fanatik (F) - náruživý hráč RTS, odkojený Dunou 2, otužený Warcraftem a Earthem 2140, ošlehaný Agem z Empiru a Starcraftem, důvěrný přítel všech Commandů i Conquerů.
Začátečník (Z) – občasný, nezkušený hráč, snadno podléhající reklamním žvástům
Skeptik (S) - zarytý pesimista, nesnášející inovace a vykrádání nápadů
Vypravěč (V) - neutrální osoba, občas zasahující do rozhovoru anebo pronášející doplňující poznámky - v textu kurzívou

V: U počítače sedí Z a S, přichází F s krabicí pod paží.
Z: Tak copak to neseš?
F: Totální bomba! Skvělá strategie! Výstavní kousek!
S: A jak se ten brak jmenuje?
F: Metal Fatigue. To je jméno, co?
Z: Zní to zajímavě. A o co vlastně jde?
S: To bude zase ptákovina. No, tak ukaž...
V: Mezi dějstvími bývá obvykle přestávka, ale protože jsme sotva začali, přestávku protentokrát přeskočíme.

F: Je to rýltajmovka ze sci-fi prostředí.
Z: Sci-fi znám, to občas čtu, ale co to je to rýltajmovka?
F: No, jak bych to... Znáš Dune 2?
Z: Tu knihu?
S: Ale ne, myslí počítačovou hru...
Z: Ne.
F: To je hra, kterou to všechno začalo. Něco jako Doom pro 3D střílečky - ale tím tě zatěžovat nebudu. Dune 2 byla první hra, co si pamatuju, která zavedla klasické prvky RTS...
Z: Co to?
F: RTS je zkratka pro real-time strategie - tedy strategie v reálném čase.
Z: A jaký jiný čas ještě je kromě reálného?
F: Některé strategie probíhají kolově - nejdřív táhnou jednotky jedné strany a pak druhé...
Z: Jako třeba šachy?
F: Jo, přesně tak. No a v RTS žádné tahy nejsou, vše probíhá "za pochodu", při běžícím čase. Osobně mám RTS mnohem radši než kolové strategie - je to takové dynamičtější...
S: Jo - klikací závody a ani špetka strategie - vždyť to jsou vlastně akční hry!
F: S tím sice nesouhlasím, ale nebudu se s tebou přít. No a Dune 2 byla první taková hra...
S: A ostatní jsou jen nepodařené kopie.
Z: Nehádejte se pořád a raději mně řekněte, co jsou to ty klasické prvky RTS.
F: Tak dobře – máš základnu...
V: Protože všichni kromě Z znají principy RTS, přeskočíme několik desítek minut souvislého monologu F.
F: ... a na takových principech je založena i hra Metal Fatigue.
S: Takže další prachsprostá kopie Duny 2.
F: Ale ne, je tam spousta nových nápadů a vylepšení...
V: Kvůli přehlednosti vám nejdřív shrnu, co F říkal, a pak si poslechněte názory ostatních.
V: Vše v této hře se točí okolo combotů – několik desítek metrů vysokých robotů, ověšených zbraněmi všeho druhu. Přestože jsou ve hře i klasické bojové jednotky (tanky, raketomety atd.), proti combotům nemají prakticky žádnou šanci. Kořením hry tedy zůstávají bitvy combotů mezi sebou.

Každý combot se skládá ze čtyř nezávislých částí – trupu, nohou a dvou rukou. Tyto části můžete libovolně kombinovat a vytvářet tak comboty přesně na míru. Kromě základních součástí existují např. silně pancéřované nohy a trup (s pomalejším pohybem) nebo naopak rychlé a lehké nohy (ale méně odolné), různé štíty, zbraně na dálku i boj muže proti muži (nebo spíše combota proti combotovi) atd. Nechybějí ani speciality jako odstřelovací puška, generátor neviditelnosti, torpédomet a další. Ruku si můžete odpojit přímo na bitevním poli a nasadit jinou, kterou najdete (v některých úrovních se na zemi válí spousta materiálu...) Můžete dokonce nepřátelskému combotovi useknout ruku a nasadit si ji místo své. Občas také zůstanou použitelné díly po zničení nepřátelského combota a vy je můžete ihned použít, anebo můžete ukořistěný díl odvézt vědcům, kteří jej prozkoumají a zanedlouho již můžete příslušný díl vyrábět sami.

Zbraně combotů způsobují dva druhy poškození – kinetické a energetické. Mezi kinetické zbraně patří např. rakety, meče a okované pěsti, energetické jsou různé lasery, plazmové střely atd. Comboti mají různou odolnost proti těmto dvěma druhům zbraní, takže je vhodné plánovat, který combot bude na kterého nepřátelského útočit – jinak se můžete dočkat potupné porážky, přestože máte třeba početní převahu.

Pro řízení combotů potřebujete speciálně vycvičené piloty. Ty “vyrábíte” ve výcvikovém středisku a následně je posíláte do továrny na comboty. Pilot může combota opustit a vrátit se do továrny, nebo nasednout do jiného combota. Pokud je combot zničen, pilot se katapultuje a s trochou štěstí se může zachránit. Piloti mají svou identitu, úroveň zkušenosti a přecházejí do dalších misí (tedy pokud přežijí).

Z: To je věc! Žádný tančík proti tančíkovi nebo pěšák proti pěšákovi, ale souboj ocelových monster!
S: Pche! Kdyby měl každý jednoho či dva comboty, tak by to ještě ušlo, ale takhle? Ostatní jednotky jsou prakticky zbytečné, takže si každý vyrobí hromadu combotů a pošle je na nepřátele.
F: Není to tak úplně pravda, i ostatní jednotky jsou důležité – hned se k tomu dostanu. Ale nejdřív 3D.
S: Cože, Metal Fatigue je ve 3D?
Z: Co je to 3D?
V: Opět přeskočíme několik minut povídání F...
F: A jak je vidět, vypadá to nejen použitelně, ale i pěkně.
S: To už tady párkrát bylo a nikdy se to nedalo rozumně používat.
Z: Počkej, mně se to náhodou líbí. Můžu si otáčet obraz jak chci, zvětšovat i zmenšovat atd.
S: A veškerá přehlednost je fuč...
F: Právě že ne, překvapivě to zůstává přehledné. A navíc když si pohled rozvrtáš, můžeš si stiskem jedné klávesy nastavit defaultní pohled.
Z: A nebývají takové hry pomalé?
F: Tady je hra naprosto plynulá, otáčí se to bez cukání a nevadí ani větší množství jednotek na obrazovce.
S: No jo, to se ti to hraje s takovým dělem... Já mám jen Pentium.
Z: Co je to Pentium?
F: Teď neruš. I pro majitele slabších počítačů je tu pomoc – můžou si nastavit menší rozlišení (hra podporuje rozlišení od 640x480 až do 1600x1200), vypnout stíny nebo dynamické osvětlení atd. Přestože je terén, budovy i jednotky plně 3D, je použito menší množství polygonů, takže rychlost je dostačující.
V: Kamerou můžete otáčet dokola o 360°, přibližovat i oddalovat, dokonce i měnit výšku kamery. Kromě otáčení se vše děje pouze v určitých mezích, takže přehlednost a použitelnost pohledu zůstává zachována.
Z: A o co tady vlastně jde?
S: Jako ve většině RTS – vytěž, postav, vyzbroj, zaútoč a vyhraj. Přesně jako v Dune 2. Hanba!
F: A proč měnit něco, co je skvělé a funguje to?
V: V Metal Fatigue se těží čistá energie (MetaJoules) buďto z lávových jezírek, nebo ze slunečních panelů. Bez energie nemůžete stavět budovy, vyrábět comboty ani ostatní jednotky. Lávová jezírka se sice časem vyčerpají, ale pak se pomalu obnovují, takže se vlastně nikdy nevyčerpají. Sluneční panely sice fungují stále, ale jejich účinnost je relativně malá a musí se proto stavět ve velkém počtu. Navíc jsou velmi křehké, takže je musí důkladně chránit před zničením nepřítelem.

Druhou “surovinou” je lidská síla (ManPower), prakticky počet lidí v základně (pro obsluhu budov a jednotek). Lidi se “vyrábějí” v cryofarmách.Ve většině misí máte za úkol zničit všechny nepřátele, nechybějí ale ani obranné, záškodnické nebo špionážní mise.

F: A další skvělý nápad – hra neprobíhá jen na zemi, ale i ve vzduchu a pod zemí.
S: Taky už jsem to někde viděl – nepřehledné, zmatené, pomalé.
F: Tady to ale funguje skvěle. Mezi jednotlivými úrovněmi se můžu snadno přepínat a když potřebuji, zobrazí se mi mapy pro všechny tři úrovně, pěkně pod sebou.
Z: A jsou ty úrovně nějak propojené?
F: Dobrá otázka. V zásadě jsou úrovně oddělené, ale pomocí výtahů se mohu dostat do/z podzemí a pomocí přístavů zase na orbit. Navíc některé létající jednotky se mohou volně pohybovat jak nad zemí, tak na orbitu.
V: Každá úroveň má svůj význam. Zatímco většina budování i bojů probíhá na zemi, ve vzduchu jsou jen malé ostrůvky, kde moc prostoru na stavby není. Slouží především pro výstavbu solárních panelů na získávání energie a překvapivé přepady ze vzduchu. Pod zemí se zase nacházejí bohatší lávová jezírka, navíc lze přesouvat jednotky pod zemí a vyhnout se tak oblastem s velkou koncentrací nepřátelských vojsk (nebo naopak překvapivě zaútočit). Pokud vám síť podzemních chodeb nevyhovuje, můžete si ji rozšířit pomocí speciální jednotky, která funguje jako mechanický krtek (kromě ražení chodeb umí i budovat výtahy mezi povrchem a podzemím a jako jediná může obsadit budovy, které zůstaly po mimozemské civilizaci Hedoth). Hlavním strategickým aspektem ovšem je, že do podzemí se comboti pro svou velikost nevejdou, takže se zde mohou pohybovat a bojovat pouze “obyčejné” jednotky – proto jejich důležitost zůstává zachována. Z téhož důvodu je vhodné umístit důležité budovy pod zemi.

S: Stejně se první půlhodina hraní redukuje jen na to, abych si postavil základnu a vyrobil jednotky – a protivník to už všechno má.
F: Právě že ne – můžeš si to postavit dopředu, ještě před začátkem mise.
Z: Jak to?
V: Další skvělou novinkou je totiž tzv. prebuild mod. Na začátku většiny misí máte možnost postavit si budovy, vyrobit jednotky, vyzbrojit comboty a vybudovat obranu – bohužel jen v omezeném prostoru kolem základny. Až budete spokojeni (či spíše až vám dojdou prostředky), kliknete na tlačítko a hra se rozjede. V multiplayerových misích navíc můžete být omezeni i časem.
Z: Ještě něco nového?
V: Zvláštní jednotkou jsou Hovercrafty – vznášedla, která plní spoustu funkcí. Staví budovy, čerpají energii z lávových jezírek, opravují jednotky i budovy a dopravují z bojiště zbylé díly combotů. Mohou se pohybovat jak po zemi, tak na asteroidech a mezi nimi. Nemají žádnou výzbroj ani velké pancéřování, ale protože jsou rychlé, dají se použít i jako průzkumná vozidla.

Zajímavou myšlenkou je také vývoj. Za splnění povinných i nepovinných úkolů v každé misi dostáváte prémie ve formě bodů, které můžete před začátkem další mise směnit za upgrade budov, jednotek i pilotů combotů.

Z: Vypadá to dost složitě, jak se to všechno ovládá?
S: To si piš, že je to složité a nepřehledné. Mnoho jednotek, všude spousta malých čísílek, nezapamatovatelné klávesové zkratky...
F: Těch pár kláves si zapamatuješ, jinak se to všechno lehce ovládá myší. Doufám, že se Z nezeptá, co je to myš...
V: Ovládání je klasické myšoidní jako u většiny RTS – levým tlačítkem se jednotky vybírají, pravým se zadávají příkazy (jeď, bojuj, buduj atd.). Samozřejmostí je vytváření skupin jednotek a definování trasy pohybu pomocí waypointů. Každé jednotce můžete nadefinovat míru aktivity – kromě standardního (a defaultního) Tether, kdy jednotka útočí na nepřátele pouze do určité vzdálenosti, je tu ještě Stay (jednotka se brání, ale zůstává na místě) a Pursue (pronásleduje nepřátelskou jednotku až do jejího – nebo svého – zničení). Combotům lze kromě toho nastavit, mají-li používat pouze zbraně na dálku, na blízko nebo oboje.

V továrnách vyrábějících jednotky, díly pro comboty nebo piloty lze zadat frontu požadavků - “naklikat” větší množství jednotek, a to i různého druhu. Jednotky nebo díly se pak vyrábí v pořadí, v jakém byly zadány – ideální např. pro výrobu dílů pro comboty (situace, kdy nutně potřebuji postavit combota a mám vyrobených 10 rukou, ale žádný trup, je frustrující). Je-li postaveno více továren stejného druhu, automaticky se dělí o výrobu. Vyráběným jednotkám lze navíc dopředu nadefinovat nejen míru aktivity, ale i místo, kam se mají přesouvat ihned po vyrobení. Konfiguraci combota (kombinaci trup-nohy-ruka-ruka) lze uložit a pak zadávat hromadně výrobu těchto částí.
F: AI má na svědomí Mark Baldwin!
S: Neznám...
Z: Co je to AI?
F+S: Sklapni!!!
V: Umělá inteligence je opravdu na vysoké úrovni. Jednotky spolupracují, vznášedla léčí poškozené budovy a stroje, slabší jednotky před silnějšími raději ustupují anebo je lákají ke svým posilám. Nepřítel útočí ve větším počtu a většinou na slabá místa základny.

Kapitolou sama o sobě je multiplayer. Mark Baldwin vytvořil větší množství oponentů s různými charakteristikami a způsobem boje. Nebojujete tedy proti anonymnímu počítači, ale proti pojmenovanému a jedinečnému oponentovi.

Z: Slyšel jsem, že hra má výborný příběh.
S: To známe - zmatené filmečky, nepodstatný děj, chorobné výmysly opilého scénáristy, opět nic nového...
F: Ačkoli příběh většinou nebývá důležitý, tady je to jinak. Příběh prostupuje celou hrou a hráč se snadno vcítí do postavy jednoho z hlavních hrdinů.
V: Celý příběh se točí kolem tří korporací – RimTech, MilAgro a Neuropa. Ty bojují o vládu nad světem a také o artefakty mimozemských civilizací. V jejich řadách bojují i tři bratři – původně všichni táhli za jeden provaz, ale pak se rozkmotřili a stojí nyní proti sobě (jako v pohádce...). Samozřejmě můžete bojovat za kteroukoli stranu – je zde celkem 10 misí pro každou korporaci a návdavkem 30 multiplayerových map (i pro skirmish). Hlavní hrdina (jeden ze tří bratrů) nesmí nikdy zahynout – i to ovlivňuje strategii hry. Před začátkem každé mise si navíc můžeme pročíst zápisky z deníčku hlavního hrdiny.

V: Plně 3D grafika sice neexceluje, ale pro dané účely postačuje. Bitevní pole je přehledné, budovy i jednotky dobře rozeznatelné. Engine je svižný i na slabších počítačích a 3D kartách (někdy ale pouze za cenu snížení rozlišení). Pokud máte libovolné Voodoo, zvolte Glide – je to výrazně rychlejší než DirectX nebo OpenGL. Jedinou výtku bych měl k výbuchům – animátor si zde asi vzal dovolenou a musel zaskočit náhodný kolemjdoucí. Také pohyby combotů nejsou moc realistické – sice to vypadá pěkně, když poskakují, gestikulují a kolébají se, ale chudáci piloti uvnitř...

Doprovodná hudba (hraje přímo z CD) je dobrá, zvuky výborné – zde není co dodat.

F: Je to jasné – hra roku, průlom v real-time strategiích! Nemůžu dát nic jiného než 10/10.
S: Vždyť je to úplně obyčejná hra... Těch pár novinek (navíc podle mne k horšímu) to nemůžou vytrhnout. Další průměrná kopie Duny 2. Je to jasných 6/10.
Z: Mě se to celkem líbilo. Roztomilí comboti, výborná atmosféra, pěkný zvuk. Grafika sice nic moc, ale i tak je to 8/10.
V: Výjimečně dnes nemůžu se S souhlasit. Nové nápady dělají hru zajímavou, navíc nemá žádné vážné nedostatky. Pro milovníky RTS je to nutná koupě, pro ostatní dobrý tip, jak si zahrát skvělou hru. Můj verdikt je 9/10.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 9/10
	Hratelnost: 10/10
Vše podstatné již bylo řečeno – Vypravěč zde již dostatečně nastínil, jaký vlastně Metal Fatigue je.
Celkové hodnocení: 9/10