Příběh vzniku Metal Gear Rising: Revengeance je drama se šťastným koncem pro hráče. Konami, tvůrci stealth série Metal Gear Solid, chtěli vytvořit akční odbočku s kybernetickým nindžou Raidenem v hlavní roli.
Dali dohromady zajímavou herní technologii – pravou páčkou gamepadu ovládáte směr seku katanou, takže můžete takřka libovolně porcovat objekty. Jenže jen s tímhle si nedokázali vystačit a nezvládli na nápadité mechanice postavit celou hru. Rising byl tak odsouzen k záhubě.
„Prostě uděláme řezanici, ve které je zatraceně zábavné vše sekat na kusy.“
Naštěstí jednou do Konami přišli na návštěvu vývojáři ze studia Platinum Games, kteří si vysloužili ostruhy výbornými akčními hrami jako Bayonetta a Vanquish. Rozpracovaný Rising je zaujal, takže převzali podklady a jali se tvořit mlátičku v jejich stylu. Na Rising pracovali se základním mottem: „Prostě uděláme řezanici, ve které je zatraceně zábavné vše sekat na kusy.“ Povedlo se jim to.
Sekaná z kyborgů
Zapomeňte na plíživý MGS, nová hra sice obsahuje špetku stealth prvků, když vám dovoluje ze zálohy instantně zlikvidovat protivníka, nicméně většina hry se nese v rytmu tichého svištění čepelí, praskání těl kybernetických protivníků a vlhkého cákání krve (a oleje u mechanických protivníků).
Rising je v základu podobný hrám jako God of War nebo nedávný Devil May Cry, ovšem má v sobě nezaměnitelného japonského ducha ujeté stylovosti, kdy hlavní hrdina skáče z vystřelené rakety na raketu, aby se dostal na úroveň vrtulníku a mohl jej rozsekat na kousky vhodné do kovošrotu.
Stejně bizarně působí i samotná dějová linka kombinující vážná témata, jako jsou dětští vojáci, moc korporací a prohnilost vlády, s roboty o velikosti rodinných domů, siláckými klišé hláškami a ujetými protivníky (tělo jednoho z bossů je například složeno z malých plátků, na které se boss dokáže kdykoliv rozdělit).
Příběh se odehrává několik let po Metal Gear Solid 4, ovšem stojí zcela samostatně a nijak nerozvíjí univerzum série Solid. Pro fanoušky (kteří dokážou překousnout změnu žánru), tu je hrstka menších odkazů, ale nic víc.
Rozsekej (takřka) cokoliv
Japonská stylovost sice může odradit některé hráče, nicméně pokud ji akceptují, odhalí jednu z nejlepších hack and slash akcí všech dob. Soubojové mechanismy jsou inteligentně vymyšlené, poctivě vyleštěné a absolutně funkční. Rising na rozdíl od podobných her vsází spíše na přesné načasování úderu než na zběsilé bušení do tlačítek.
Dokládá to i fakt, že ve hře chybí tlačítko na krytí a místo toho údery vykrýváte seknutím a pohybem páčky k protivníkovi. Při správném načasování lze úder nejen vykrýt, ale zároveň provést protiúder. V kombinaci s tlačítkem pro skok Raiden ukročí a na úhyb se dá opět navázat dalším útokem.
Plus je tu i zmíněný systém volného sekání, kdy můžete oslabené protivníky naporcovat na nudličky, a pokud zasáhnete vyznačené místo, doplníte si zdraví a energii (rozdrcením kybernetické páteře protivníka).
Raiden primárně ničí protivníky katanou, nicméně prostor se najde i na sekundární zbraně typu raketomet, granáty a podobně, přičemž nechybí ani užitečné předměty jako lékárničky, erotické hologramy na odlákání pozornosti protivníků a klasické lepenkové krabice. Soubojový systém je prostě poměrně komplexní a neskonale zábavný.
Zahraj to znovu, Raidene
Pokud tedy do něj proniknete, což může být zpočátku problém – hra vás rozhodně za ručičku nevodí a celkově spíše míří na hardcore hráče, kteří se rádi zlepšují a honí se za nejlepším skóre. Jen tak vám totiž nebude vadit krátká herní doba kampaně, což je kolem šesti až sedmi hodin.
Číslo v herních statistikách je pak ještě nižší, protože počítá jen čistý čas bez animací a opakovaných pokusů. Na druhou stranu, těch opakovaných pokusů bude spousta, protože Revengeance na současné poměry nadměrně tuhou mlátičkou.
Vrásky na čele udělá i kamera, která z bojů v rozích udělá občas peklo – změna pohledu v kombinaci se systémem krytí prostě nekamarádí. Grafika též zrovna nevyrazí dech, koridorové úrovně stavějící na klasických šablonách typu kanceláře, stoky, jedoucí vlak a podobně, jsou herně funkční, ale to je tak vše.
Víc už se vzpomínek zařízne bizarní design protivníků. Pocit z akčního béčka přidává hře místy přehnaný dabing a řízná rocková hudba skvěle doplňuje brutální sekání protivníků. Revengeance má prostě styl.
- Skvělý soubojový systém
- Výborné bitky s bossy
- Styl a nadsázka
- Problematická kamera
- Krátká herní doba
- Špatně vysvětlené mechanismy
Ano, je to velmi specifický styl a hra nezapře své japonské kořeny, nicméně pokud máte rádi akční mlátičky, rozhodně dejte Metal Gear Rising: Revengeance šanci. Po herní stránce je to jeden ze skrytých klenotů žánru.