Micro Maniacs – snílkem ve vlastním pokoji

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Nevíte co s volným večerem? Sedíte doma na zadku? Spálili jste se na sluníčku a nechce se vám ven? To by se hodila nějaká hra, napadá vás třeba. To máte asi blbou náladu, když všichni ostatní se dobře baví a vy sedíte doma, co? Ještě není vše ztraceno, dejte volný průběh své fantazii a jestli dojdete ke stejnému závěru jako já, máte z půlky vyhráno.

Představte si, že sedíte doma v pokoji. Možná vás opustili přátelé, možná se jen nudíte, třeba právě nemáte chuť na žádnou konstruktivní činnost. Existuje tisíc důvodů pro nic nedělání. Koušete se do rtů a díváte se tupě do stropu, hledajíc podnět k odreagování. Je docela pravděpodobné, že půjdete a posadíte se ke konzoli. Potom se budete snažit se značným úsilím najít hru, která by vám pomohla vyhrabat se z prázdnoty. Chvíli se budete snažit nějakou hru objevit, ale žádná vás nebude dostatečně inspirovat… Já jsem o jedné takové hře přemýšlel. Bylo to tehdy asi takhle:

… opřel jsem si hlavu do dlaní a koukal do prázdna. Uvažoval jsem jak, by ideální hra na zahnání odporného prázdna v mojí hlavě měla vypadat. Dnes se mi zrovna nechce zachraňovat svět, navíc na to vysloveně nemám náladu. Měla by být tedy vtipná? No možná trochu, ale ne moc. Spíš odlehčená; hra která se snaží člověka rozesmát za každou cenu zpravidla obtěžuje, protože každý má na to, co je vtipné obvykle jiný názor. Co motivace? Žádné úkoly světového charakteru, žádné dobývání a už vůbec ne zabíjení (na to je beztak nakonec nejlepší starý dobrý Doom – trochu přeháním). Co takhle závodění, soutěžení. Nebylo by špatné trochu si zasoupeřit, alespoň na první odreagování. Ano, to bude to pravé. Ale zase nemám chuť na formule nebo silniční auta, motorky, lodě či vznášedla, to už všechno znám. Co třeba postavičky; malé běhající postavičky. Každá bude trochu jinak vypadat, ale vlastnosti jako rychlost, obratnost a zrychlení budou mít všechny stejné. Ale to nestačí. Ještě stále to není hra, která by mě dokázala zabavit; pořád ji ještě chybí právě ty detaily, které dělají ze všední hry zábavu na spoustu hodin. Důležité jsou tratě. Měly by být něčím odlišné od běžných okruhů. Za změnu by stálo také prostředí. Už žádná běžná města, lesy, pouště, jezera, prostě všechny tisíckrát použité náměty. Tratě by mohly být … třeba … třeba … zmenšeniny pokoje. Ano, postavičky by mohly pobíhat po zmenšeném pokoji a přeskakovat nepořádek, vyhýbat se pohozeným věcem, spouštět se po špagátku ze stolu. A nemusím skončit jen u pokoje. Závodit by se mohlo například v koupelně, na zahrádce, v laboratoři s laserem, v autodílně. Napadá mě jedna trať s kůlnou. Maniaci by mohli startovat na poličce s nářadím uvnitř dílny, venku prší a je slyšet bubnovaní kapek na plechovou střechu. Oběhnou motyčku a kladivo, smykem ladně obkrouží přední kolo od bicyklu a upalují po kovovém plátu vzhůru ke střešnímu oknu. Dupání běžících maniaků mění zvuk podle povrchu po kterém běží, ať už je to bláto, železo nebo dřevo. Zároveň ve chvíli, kdy vyběhnou na střechu a skočí do okapové rýny, zvuk deště změní zabarvení díky vnějšímu prostoru, který se okolo závodníků otevírá. Udivená stvoření jsou unášena proudem v rýně a bezmocně kloužou zpět na zem, přičemž musejí dávat pozor, aby nevypadla s „tobogánu“. Přeběhnou Krátký úsek po rozblácené cestě, vběhnou zpět do kůlny, obratně se vyhnou překážející holínce, vyšplhají po síti a už běží druhé kolo. Nádhera, to bude jistě nejzábavnější trať. Ale ta trať s dětským vláčkem taky nebude špatná.

Grafika bude na poměry PS hezká a potěší zejména svou propracovaností a detailností. Škoda, že samotné postavičky budou v kvalitním prostředí vypadat hranatě. To bude jen malý šrám na kráse, důležitější je přece jen rychlost a plynulost a ta nijak neutrpí. Kolem tratí se bude vyskytovat spousta hloupostí a legrácek. U operačního stolu leží skalpely, svorky a nůžky. Ve fotostudiu jsou zase foťáky, vývojky, filmy, fotografie našich hrdinů. Každá trať musí být promyšlená; sem tam chytrá pastička, jindy lehčí úsek. Tratě nebudou v jedné rovině, takže občas při běhu po laťce zpozorujete opozdilce, který se vleče po podlaze s nožkami od lepidla a ne a ne přidat. Nejlepší bude zvuková stránka Malých maniaků. Různé zvuky povrchů, výkřiky, vzteklé skřeky hrdinů. Na ukázce trati v dešti jste slyšeli co dokáže volný prostor nebo uzavřená místnost. Ale spoustu zvuků vydávají předměty okolo tratě: běžící motor, záchod, sporák, vzlétající ptáci, vrtačka.

Napadá mne, co kdyby člověk kromě pobíhání po trati a fair play soutěžení, mohl také tak trošku švindlovat, lépe řečeno pomáhat si hrubší silou. Mám to: každá postavička bude mít speciální vlastnost, vlastně dvě. První slabší, druhou silnější. Ale aby se závodění nezvrhlo v jatka, zbraň bude omezena na sbírání energie, která bude rozprášena po závodišti. Slabší zbraň bude potřebovat jednu energetickou kuličku, zatímco ta silná všechny nasbírané. To je nápad. Dobrá zas tak skvělé to není, ale pro zpestření je to ideál. Ale mohl bych přidat i pár tajných úrovní a bonusů, které by tak hře prodlužovaly životnost alespoň o pár dnů. Například úrovně, ve kterých se naši hrdinové nespoléhají jen na své super rychlé nohy, ale využívají starých dobrých dopravních prostředků. Lodičky, skateboardy, cosi jako motokára a jen tak mimochodem obří moucha (?).

Další důležitou stránkou zábavné hry je souboj více hráčů. Ve vysněné hře by bylo možno rovnat síly až čtyř hráčů. A ne jen na jeden způsob. Hráči se mohou rozdělit do týmů nebo na jednotlivce, běží na čas a nebo se zákeřně vytlačují z trati. Přičemž ten, koho dožene konec obrazovky, ztrácí drahocenný bod.

Ach jo. Kéž bych byl programátor a mohl si podobnou hru sám stvořit (no v jednom asi těžko). Možná se jednou najde někdo, kdo by mi pomohl. To je mi ale náhodička! Že stejnou hru, kterou jsem vám popsal napsali Codemasters a jmenuje se Micro Maniacs! No skvělé.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 9/10
	Hudba: 7/10
	Hratelnost: 9/10
Ideální hra na špatné počasí a zkaženou náladu.
Celkové hodnocení: 8/10