Minh Le: Mr. Counter Strike

Je nenápadný, skromný a hry dělá pouze pro sebe. I Counter-Strike měla být hra pro jeho potěšení. Že to hraje víc lidí, než kteroukoliv jinou hru, je věc jiná. “Opravdu jsem plánoval, že se stanu programátorem, budu pracovat v nějaké velké společnosti a víte, budu mít normální život. Hádám, že to se změnilo.“
Je nenápadný, skromný a hry dělá pouze pro sebe. I Counter-Strike měla být hra pro jeho potěšení. Že to hraje víc lidí, než kteroukoliv jinou hru, je věc jiná. “Opravdu jsem plánoval, že se stanu programátorem, budu pracovat v nějaké velké společnosti a víte, budu mít normální život. Hádám, že to se změnilo.“

Získání slávy a uznání na herním území, stejně jako na kterémkoliv jiném je většinou výsledkem tvrdé práce, píle a opakovaných úspěchů. Vyjde pár zajímavých titulů a lidé už si časem všimnou, že mají něco společného – jméno, které tak vyjde na výsluní zájmu, úcty a pozornosti. Pak ale existuje ještě jeden způsob, podstatně rychlejší. Otevřít svým počinem lidem ústa tak dokořán, že by se po jeho autorovi ptali hned, co by popadli dech. A víte, můžete celý život třeba jen balit hry do krabic a dávat je do regálů, ale pokud se pak podepíšete pod něco, jako je Counter-Strike, udělali jste na herním jevišti kariéru.

Counter-Strike je dnes fenomén a to bez jakékoliv nadsázky. Je to nejvíc frekventovaná hra v síti a nezdá se, že by její popularita upadala. Vzniká nespočet serverů, webových stránek, přídavných map, skinů zbraní a postav, své pevné kořeny mají dokonce i celé klany, založené, aby daly nemalou část svého života právě na oltář Counter-Strikovi. Jeho nápad je jednoduchý a přitom geniální. Hraje se zkrátka na teroristy a proti-teroristy, jak prosté. Dle mého názoru je jeho popularita také vypovídá o vysoké úrovni hráčů, protože čísla, která hovoří o tom, kolik pařanů je schopno a ochotno hrát v týmu, jsou úctyhodná. Je to ovšem také tím, že její tvůrce si všechny ty lidi dokázal šikovně získat. Moc šikovně. Jmenuje se Minh Le alias Gooseman.

Píše se osudový a zlomový rok pro herní historii, rok 1996. Mimo jiné vychází Carmackův Quake a mladý Minh Le vše sleduje ze své vysokoškolské koleje, kde studuje teprve prvním rokem. Od ranného dětství se o hry zajímal a možná právě u Quaka ho přestalo bavit jen pasivně přihlížet a využil ho ke své první tvorbě. Chvíli flirtuje s Quake editorem a zatímco většina dá dohromady pár levelů, Gooseman po jednom roce příprav přichází s celým novým módem. Jeho jméno bylo Navy Seals, byl určen jen pro jednoho hráče, a podle jeho vlastních slov to nebylo nic moc zvláštního. „Myslím, že nejvýznamnějším bodem v mé kariéře je den, kdy byl vydán SDK (Software development kit pro Quaka). Byl jsem do té práce zachycen hned v té době, když jsem dělal, byť jen malé, modifikace. Hrát si s něčím, co jste sami udělali je prostě absolutně nádherný pocit.“ Přiznám se, že jsem nebyl zas tak velký Quake-fanda a tak jsem Navy Seals neviděl, čili o něm nemohu nic více říci. Ať už je ale jakýkoliv, z dnešního pohledu, kdy už víme o jeho autorovi, je více než zajímavý. Zatímco má tedy Nova své „Rozjezdy pro hvězdy“, Goosemanovi stejně dobře posloužil Quake. Mimochodem, nikdy mne nepřestane udivovat, co ta hra všechno způsobila ;).

Counter Strike Counter Strike

Nějak se mu to zalíbilo a tvorba her se stává jeho koníčkem číslo 1. V posledním semestru začíná dělat svou poslední hru na universitě. Věděl už, že se bude jednat opět o přídavný mód. Byl v té době zvyklý na Quake 2 engine, ale jako správný student měl už potřebu zkusit něco nového a trochu se zdokonalit. Jestlipak jen tušil, co to udělá, když sahal po tom Half-Lifovi?

„Pracoval jsem na Counter-Striku asi 20 hodin denně. Nenakládal jsem si tolik kurzů, takže se to dalo. Vlastně jsem strávil více času prací na CSku než u školy samotné.“ Byla to prý opravdu zabíračka. Vzpomíná, že měl sotva časový prostor pro trochu jídla. Ta tvorba vůbec nebyla klasická, jak jsme již od velkých tvůrců velkých produktů zvyklí. Nesledoval konkurenci, nesnažil se nikoho předehnat, zčásti se pořád jednalo o takový „fanart.“ Navíc zastává také filozofii, že nesledovat ostatní hry, zatímco vy tvoříte, je to nejlepší, co můžete udělat. Nikdy se vám pak nestane, že byste své připravované dítko zatratili jen kvůli tomu, že u sousedů ho mají hezčí. Práce na CSku začínají už v lednu 1999. „Přemýšlel jsem o atributech, které dělají dobrou hru. Jak jsem se pak více dovídal o teroristech a jednotkách, které proti nim bojují, začínalo to přitahovat mou pozornost.“ Fanoušci Half Life však ví, že pro něj tenkrát editor ještě neexistoval, jenže Goosemanovi se natolik zalíbil, že se v něm i přesto rozhodl stvořit svůj mód. Než byl tedy editor na světě, vyráběl zatím postavy a zbraně. V květnu mohl něco dělat už se samotným Half Lifem a zní to velice neuvěřitelně, ale již v červenci byla hotova první betaverze. Takto brzké vydání nehotové hry souvisí s tím, co jsem uváděl o jeho přístupu k cizím hrám. Ačkoliv nic jiného nehrál, potřeboval si užít svůj vlastní produkt dosyta užít a potřeboval zpětnou vazbu od hráčů kojeneckého Counter-Strika. Asi měsíc a půl mu zabralo programování, největší čas spolkly modely; kolem šesti až sedmi měsíců. Kolem této betaverze verze existovala již velmi malá komunita hráčů a Mihn Le se ji nijak nesnažil uměle rozšiřovat. Je to totiž velice skromný člověk. Nedupal skoro vůbec na plyn při propagaci, nerad se podrobuje interview ani jiným článkům v tisku. Rád zůstává, i dnes, když je herní superstar, spíše v anonymitě, nemá v úmyslu vplavat do klasických šablon počítačového tvůrce. Také na oplátku nemá rád, když mu někdo říká, co se mu na jeho hře nelíbí. „Je to přece moje hra, každý může hrát co chce.“ Například v Navy Seals byla zbraň jen v levé ruce, prostě proto, že Le je levák. Svoji tak trochu undergroudovou pozici si zachovává, aby se zbavil jakékoliv zodpovědnosti a jakýchkoliv očekávání od okolního světa. Je to celkem pochopitelné; když vynikající tvůrce přijde s průměrnou hrou, je to neúspěch. Když by s tou samou hrou přišla béčková firma, je to doslova bomba. No uvidíme, jak dlouho se mu podaří zůstat alespoň v částečné anonymitě, jisté však je, že články jako je tento mu moc nepomohou a ručím vám za to, že jich bude po světě čím dál víc. Tomu se prostě vyhnout nedá. Skromnost, neskromnost, CSkovské AWPéčko mluvilo za vše a promlouvalo ke všem. Popularita Counter-Strika nabývala s každou novou verzí na popularitě. Kamarádi řekli kamarádům a vytvořili tak přirozený propagační strom. I já jsem se o této hře nedověděl z žádného banneru a o produkt jsem se blíže začal zajímat až po důkladném zahrání. Většinou to bývá tak nějak naopak.

Counter Strike Counter Strike

Tvorba pro něj nemohla být úplně pohodovou jízdou. Neznal Half Lifa a v programování dělal spoustu chyb, které pro něj byly frustrující. „Nebyla tu žádná vyloženě těžká část, jen části, které bych prostě nechtěl dělat znova.“ Když přišla beta 5, upoutal Gooseman pozornost samotných Valve a studia Barking Dog, které mu poskytly některé programové a vývojové nástroje a pomohly s vyladěním chyb. Koncem roku 1999 se Counter-Strike stává téměř nejpopulárnějším FPSkem a odpaluje i úspěšné Team Fortress. Toho samozřejmě ještě více sbližuje s Valve a pracuje na CSku pro maloobchodní vypuštění, za což se mu tedy konečně dostane peněžní odměny. Očekával bych, že bližší kontakty s Valve, jako s jakousi už „svázanější“ společností mu příliš vonět nebudou, ovšem Minh si nestěžuje. „Nezměnily způsob mojí práce. Dělám přesně ty samé věci, které jsem dělal přede dvěma lety. Pracuji na modelech a programuji. Je to super.“ S chlapíky od Barking Dogs si šli prý jednoho dne i zastřílet ze zbraní, co jsou v CSku. Potřebovali si je pořádně prohlédnout a osahat. (I tak to ale nezvládli všechno, některé věci tam jsou vyloženě hypotetické, například taková M4 se nenabíjí způsobem, jaký je ve hře presentován.) Vzpomíná však na tento den jako na velice podařený.

Co však tohoto kliďase maximálně štve, jsou pánové cheateři. Přisuzuje to špatnému systému Windows a lidem a popularitě, kterou hra má a tím vyzívá k zdolání. „Pár idiotů se o to vždycky pokusí. Je těžké tomu předejít a pochybuji, že někdo někdy udělá hru, která proti tomu bude absolutně odolná.“ Zároveň také přiznává, že se některé z nich dají těžko rozpoznat a musí se to tedy nechat na hráčském kreditu. Holt co se dá dělat.

Za Counter-Strika dostal tento rodák z Vancouveru a vášnivý lezec po stěnách několik ocenění a hlavně několik skalpů gamerů, kteří od rána do večera neposlouchají nic jiného než CSkovské „Go Go Go!“ Nyní se mu daří velice dobře a je zaměstnán u firmy Valve, a tak doufám, že od něj uvidíme ještě hodně produktů. Ještě nedávno zcela tajil na čem zrovna pracuje, ale pokud je to víc věcí, vím určitě, že jednou z nich je Counter-Strike 2. Ať je to cokoliv, ale ať to něco je.

Counter Strike Counter Strike

Víte, už jednou jsem byl svědkem toho, jak mladý kluk vstoupil do herního průmyslu a udělal tam obrovskou díru. Jmenoval se Ken Silverman a vyčaroval nám Dukenův Build engine. Po Dukovi však z branže dobrovolně odešel a už se o něm skoro neví. Dle mého názoru obrovská škoda, ale to se prostě stává. A nyní tu máme Goosemana a jeho vizitku Counter-Strike. Co k tomu říct? Snad jen: Vydrž!

Diskuze (3) Další článek: Nicktoons Racing – nakreslím si závody

Témata článku: , , , , , , , ,