Moero Chronicle H: dungeon ala anime (recenze)

Nedávno jsme tady měli recenzi na právnický grafický román Phoenix Wright: Ace Attorney, který opravdu stál za to. Proto jsme si řekli, že by nebylo od věci podívat se i na jiný titul spadající do tohoto žánru. No, co si budeme povídat. Nebyla to zrovna nejšťastnější volba.

Co baví

  • Grafika
  • Dabing

Co vadí

  • Repetitivní souboje
  • Příběh
  • Natahování herní doby
  • Zastaralé mechaniky
4/10
Hodnocení

Moero Chronicle není čistě grafickým románem. Kombinuje do sebe další žánry jako dungeon crawler a nějaké ty RPG prvky se tam také najdou. Takhle z popisu to neznělo vůbec špatně. V roli hrdiny se vydáme zachránit zdejší svět, ve kterém se z neznámého důvodu pomátly monstr slečny. I když to může znít bizarně, tak lidské postavy se zvířecími prvky se v anime a manze objevují docela často, takže pokud jste fanoušky této japonské tvorby, nic vás nepřekvapí.  

2019050621441700-1CE7B0067E4ECC7640A3EE1BDB345FAF.jpg2019050621553500-1CE7B0067E4ECC7640A3EE1BDB345FAF.jpg2019050715411200-1CE7B0067E4ECC7640A3EE1BDB345FAF.jpg2019050716062400-1CE7B0067E4ECC7640A3EE1BDB345FAF.jpg

Když se pustíte do hraní, tak po úvodu do příběhu okamžitě poznáte, že je něco špatně. Vzhledem k tomu, že má jít z větší části o grafický román, tak bych očekával, že příběh bude alespoň trochu stát za to. I když to ze začátku nevypadá zase tak tragicky, během prvních kapitol to jde strmě dolů. Je naprosto očividné, že vývojáři spoléhají čistě na to, že hráče zaujmou přehnaným fanservisem, což znamená, že se každou chvíli na obrazovce ukáže nějaká spoře oblečená dívka. 

Phoenix Wright: Ace Attorney Trilogy - advokátská praxe (recenze)

Phoenix Wright: Ace Attorney Trilogy - advokátská praxe (recenze)

Hlavním hrdinou je Io, chlapec ze zdejšího města, který se trápí kvůli tomu, že není schopný bez problému mluvit s dívkami. Výjimkou je jeho kamarádka z dětství Lilia. Najednou se rozpoutá výše zmiňovaný chaos ohledně monstr slečen, a protože není Io ve městě nikomu a ničemu užitečný, tak ho vedení města vyšle na výpravu za záchranou světa. Dokonce i jeho rodina dala souhlas k tomu, aby se vydal do nebezpečných dungeonů. Lilia mu samozřejmě musí stát po boku. Netrvá ale dlouho a Io najednou na svůj problém zapomněl a bez problému si vykládá s kýmkoliv, na koho během své cesty narazí.  

Časem se do party přidávají další slečny, které osvobozujete od tajemné kletby. Dobře, nekvalitní příběh už bychom měli jakž takž shrnutý. Častokrát se u her dá najít nějaký prvek, který by to špatné vyvážil. U Moero Chronicle se to ale vůbec nedaří. Hratelnost, podobně jako příběh, totiž také stojí za starou belu.  

Během hry projdete několik různých dungeonů. Pohyb funguje stejně jako v klasických crawlerech, tedy jeden krok znamená jede čtverec z mapy. Každý z nich má několik pater, přičemž nejsou zrovna velké. Nikdy nevíte, kdy přesně narazíte na nepřítele. Je to stejný princip, jako ve starých JRPG hrách. Při průchodu dungeonem na vás náhodně vyskočí monstra. Stává se to poměrně často a po pár takových soubojích už je to opravdu nuda. Ulehčit trápení alespoň trochu dokáže zrychlení soubojů. Stačí se tedy jen koukat, jak se vaše parta během pár vteřin vypořádá s nepřítelem a jde se dál. U bossfightů se to ale použít nedá. K porážce bosse totiž musíte útočit na určité části těla. Když si zapnete automatický souboj, tak hra části těla ignoruje a postavy útočí jako na klasické nepřátele.  

sc5zy0.png

Po zdolání pár dungeonů se vám parta značně rozroste. V jednu chvíli ale může mít pouze 5 členů a zbytek na vás bude čekat v nejbližším hostinci. Je docela jedno, jak si ji poskládáte. Vesměs stačí u běžných nepřátel spamovat útok a při souboji s těmi náročnějšími občas pomůže nějaký ten skill. Podle toho, jak moc postavy zapojují do soubojů, se jim zpřístupňují nové schopnosti. Hlavní hrdina v soubojových sekvencích funguje pouze jako support, což je docela zvláštní vzhledem k tomu, že má zachránit svět.  

2019050622345400-1CE7B0067E4ECC7640A3EE1BDB345FAF.jpg2019051219040900-1CE7B0067E4ECC7640A3EE1BDB345FAF.jpg2019051219023400-1CE7B0067E4ECC7640A3EE1BDB345FAF.jpg

Jednotlivé postavy můžete ještě vylepšovat skrz nové vybavení nebo menší společníky, na které také občas můžete narazit. Má to vliv ale pouze na jejich statistiky. Po vizuální stránce si je také můžete do jisté míry upravit. Ve zdejším světě nejspíš není nic zvláštního, že se v dungeonech povalují všemožné oblečky a podobné věci, které následně můžete věnovat členům party.  

Na to, jak je Moero Chronicle v podstatě jednoduché, trvá opravdu dlouho. V dungeonech můžete bloudit desítky hodin a stále přitom děláte to samé dokola. Hratelnost začne být repetitivní už po prvních pár hodinách. I když se stále posouváte v příběhu a potkáváte nové postavy, tak je to celé nezajímavé a v mezičase jen trávíte čas nezábavnými souboji. 

Jediným prvkem, který by se na tomto titulu dal hodnotit kladně, je grafika. Jedná se o japonský grafický román a je to poznat na první pohled. Anime stylizace jde vidět už na úvodní obrazovce a aby toho nebylo málo, hra je kompletně nadabovaná japonsky. Anglický dabing tady nenajdete, budete si tedy muset vystačit jen s textem v angličtině.  

Verdikt

Moero Chronicle sice funguje bez problémů, ale nemá toho moc co nabídnout. Po pár hodinách se z ní stane jen repetetivní nuda. Fan servis tady zkrátka nemá šanci vyvážit její záporné stránky. Celé to ještě dokresluje nekvalitní příběh, což je pro žánr grafických románů snad nejdůležitější prvek.  

Nejnovější komentáře