Monster Energy Supercross 3: mdlá jízda bahnem | Recenze

Fanoušci superkrosu se díky vývojářskému studiu Milestone momentálně mohou těšit každý rok na novou hru se svým oblíbeným motorsportem. Letos jsme se dočkali již třetího dílu série Monster Energy Supercross, který těží především z oficiálních licencí na americký superkrosový šampionát. Díky tomu je nabídka tratí a kosmetických úprav velmi solidní a hráče tak alespoň trochu potěší. Pojďme se podívat na to, jak moc se podařilo udělat radost nejen fanouškům superkrosu, ale především také hráčům závodních her. 

Fádní singleplayerová nabídka

Chcete-li si zahrát Monster Energy Supercross bez zásahů ostatních hráčů, vývojáři vám nabídnou několik režimů, ve kterých můžete ověřit své schopnosti závodníka, jezdit po volné ploše či plnit nejrůznější výzvy. Že by ale některý z těchto režimů byl vyloženým tahounem nového superkrosového titulu, to se opravdu říci nedá. Varianty jsou totiž dosti omezené a navíc nepůsobí ani příliš doraženě. Možná by to přece jenom chtělo udělat si radši pauzu a něco s hrou opravdu vymyslet třeba tak, jak to udělali vývojáři závodní série WRC, jejichž poslední počin se díky delší pauze povedl na výbornou a sérii posunul o pořádný skok blíže konkurenci. Autorům této hry to však možná ani nestojí za to, protože žádná konkurence s náskokem zde není.

Starty jsou na naučení to nejjednodušší

Ve hře narazíte na dvě výkonnostní kategorie s tím, že slabší je ještě rozdělená do východní a západní série podniků, které budete se svým závodníkem objíždět. Ať už zvolíte kteroukoliv kategorii, hned první problém se pro nováčky objeví okamžitě po spuštění hry. I na nejnižší obtížnost totiž budete hodně dlouho bojovat s tím, že udržet tempo vašich soupeřů není žádný med a nedivil bych se, kdyby to i přes arkádovou hratelnost odradilo velké množství hráčů od toho, aby se nového superkrosového kousku drželi a snažili se postupně zlepšovat. Hře by zde opravdu mnohem více slušela jedna, možná i dvě slabší obtížnosti, na kterých začátečníci hru začnou hltat a neomrzí je tak po deseti závodech dojíždět neustále na posledním místě se ztrátou půl kola.

Jedním z taháků každé závodní hry inspirované skutečnými podniky a soutěžemi ze světového motorsportu by bezesporu měl být kariérní režim, který nabídne zajímavé prvky a neomezí se pouze na navštěvování jednoho závodu za druhým. Bohužel v případě Monster Energy Supercross 3 je to přesně naopak. Kariéra je přesně tím, čím by být neměla. Sledem závodů bez sebemenší známky managementu, správy vašeho týmu či jiných mimozávodních aktivit. Postup je prakticky nulový a jediné, čeho můžete dosáhnout je, že budete vyhrávat, posunete se do vyšší výkonností třídy a budete vyhrávat i tam. Šlus. Tím vaše motivace končí. 

Za svůj vizuál se hra nemusí ani trochu stydět

Abyste si nepřipadali jako kolovrátek, který se pořád jenom točí dokola, budete mít možnost také sáhnout po dalších režimech. Jedním z těch, které hru mají zpestřit jsou výzvy. Jejich plnění po vás bude vyžadovat preciznost, rychlost a postřeh. Můžete zde například zlepšovat své dovednosti v jízdě na přesnost, když po vás hra bude vyžadovat držení jasně nalajnované trasy a úspěchu dosáhnete pouze tím, že alespoň určité procento cesty se budete perfektně držet vyznačených čar. Tyto minihry bezesporu obohacují jinak ukrutně monotónní singleplayerovou nabídku, ale rozhodně vás nevytrhnou a po chvíli také omrzí. Potom je zde ještě režim Compound, který vás vrhne do volného prostoru k neomezenému poježdění. Můžete si zkoušet cokoliv vás napadne, ale hlubší význam tohoto režimu mi stále uniká.

Máte-li kreativního ducha a není vám cizí i činnost mimo závodění samotné, určitě vás potěší, že ve hře najdete opět editor tratí, který nabízí možnost ještě rozšířit už tak rozsáhlou nabídku okruhů, které Monster Energy Supercross 3 nabízí. Díky úvodnímu tutoriálu ke stavbě se zorientujete i poměrně rychle, ovšem bylo by dobré, kdyby vývojáři příště přidali i možnost rozhodování. V půlce už jsem jím totiž procházel pouze bezmyšlenkovitým klikáním na zvýrazněné položky a zcela se tak minul účinkem.

Hra pro více hráčů bez více hráčů

Vývojáři se v letošním superkrosovém počinu očividně dost snažili zaměřit na multiplayer, ke kterému přidali nové režimy, aby nalákali hráče a umožnili jim i jiné způsoby zápolení než jenom klasické závodění. Přidali tak speciální typy závodů jako například eliminační závod, ve kterém musíte sbírat body za projeté checkpointy a ve chvíli, kdy dalším projedete jako hráči na konci startovního pole, končíte. Další je lov pokladů, kde se na otevřené mapě snažíte najít poklad dojetím do označeného kruhu a následně hledat podle vibrací ovladače. Pak samozřejmě nechybí ani klasické závodění na okruhu, kde si poměříte síly čistě v ježdění na rychlost s ostatními soupeři.

Multiplayer obohacují nové typy závodů, moc lidí je ale nehraje

Ačkoliv by tyto novinky normálně byly velmi vítané, naráží zde superkros na jeden zásadní problém. Nezájem hráčů totiž způsobuje, že si s bídou najdete alespoň dost soupeřů na běžné ježdění po okruhu, zahájit jiný typ zápolení je skoro nemožné a navíc zde ani nefunguje automatický matchmaking. Když si chcete zahrát, musíte si manuálně najít lobby, nebo jej sami vytvořit. Celkově vás tak hra ještě více zdržuje od hraní samotného a není divu, že multiplayer lze označit za skoro mrtvý. V době kdy jsem hrál bylo ve všech lobby dohromady sotva pár desítek hráčů.

Ani arkádová jízda vám moc neodpustí

První co vás trkne, až se vrhnete do kteréhokoliv závodu je, že vám toho hra nebude moc v chybách odpouštět. Nepovedené doskoky sice toleruje docela dost, ale jakákoliv kolize (občas i až ve směšné rychlosti) může končit tím, že váš jezdec poletí přes řídítka a hodně rychle se propadne ve startovním poli hluboko za ty nejlepší. Nejen proto není moc radno se neustále držet plynu. Musíte jezdit s rozvahou, neustále počítat s tím, jak je potřeba najet na další skok členité tratě a kdy si můžete dovolit svému motocyklu pořádně popustit uzdy. Abyste to dokázali, budete rozhodně potřebovat solidní znalost tratí, jinak se vám chyby budou kupit.

I přesto působí hratelnost dost arkádově na to, aby oslovila i hráče, kteří nevyhledávají realistický zážitek a tvoří velmi zajímavý mix, jehož zábavnost mu nelze upřít. Ruku v ruce s arkádovostí jde ale také občas nepříliš pochopitelná fyzika. Nejsou to jenom pády, nebo to, když vám soupeři skáčou po hlavě, ale také například velmi zvláštní reakce motorky v některých zatáčkách na to, jak se otočíte. Pomocná kolečka zde bohužel nefungují a AI soupeři jsou neúprosní, drží se zajetých kolejí a nedají vám nic zadarmo. Jejich jízda není zdaleka dokonalá, ale než se naučíte jezdit bez pádů, jednoduché to mít vážně nebudete. Doporučuji se alespoň vrhnout do hry v nižší výkonnostní kategorii, která přece jenom odpouští více než kategorie 450 (tu vám kariéra na start naštěstí nedovolí, i když může být lákavější), jejíž výkon je o poznání nekompromisnější.

Editor vám umožní postavit si vysněnou trať a sdílet ji s ostatními

Je však nutné podotknout, že toto platí především pro základní nastavení hry a pokud si budete připadat ve světě superkrosu ztracení a nemotorní, můžete ještě sáhnout po úpravě nastavení, které umožňuje zapnutí různých asistencí, jejichž pomoc nováčci netoužící po mistrném ovládnutí základní hry jistě uvítají. Zvykání na Monster Energy Supercross pak není zdaleka tak bolestivé a počet pádů se výrazně zmenšuje.

Obnošený kabát slouží stále dobře

Monster Energy Supercross se z pohledu vizuálního zpracování příliš nemění, ale není mu v tomto ohledu rozhodně nijak zvlášť co vyčítat. Hra má velmi solidní grafickou stránku a především modely jezdců a motorek si zaslouží pochvalu. Špatně nevypadají ani kulisy v podobě tribun a okolí trati. Vše působí dost věrohodně na to, abyste se mohli místy cítit přesně jako ti závodníci, které můžete běžně sledovat maximálně v televizi. Jediné, co není na pohled příliš skvostné, jsou samotné tratě a jejich povrch. Se zpracováním blátivého terénu prostě není jednoduchá práce a je jenom škoda, že i přes létající cucky hnědé hmoty se neobjevuje žádný vliv na samotnou trať, a to nejen praktický ale i vizuální.

Za soupeři se totiž objeví asi na půl vteřiny tmavá čárka a pak se díry zacelí. Působí to asi jako když si pustíte X-Meny a někdo tam pořeže Wolverina, jehož rána se okamžitě zatáhne a uzdraví. A vaše oblečení? To je jako z reklamy na ochranu oděvů od Horsta Fuchse. I kdybyste na něj vylili dva kbelíky bahna, neuchytí se ani malé smítko.