Mordhau: rychlá středověká rubanice (recenze)

Osobně se považuji za velkého milovníka historie. Čtu historické knížky, sleduji dokumenty a dokonce se věnuji i historickému šermu a jakožto milovník her vyhlížím hry zasazené v historii. A zde se pochopitelně setkávám opakovaně s tím, že hry se autentičnosti zkrátka moc nepřiblíží a i ty realističtější hry jsou stále spíše arkády.

Přesto mnoho mých oblíbených her se inspirovalo právě historií a vývojáři v nich dokázali autentičnost s arkádovostí dobře zkombinovat. Mezi takové hry řadím také Chivalry: Medieval Warfare, které je sice arkáda se vším všudy, ale nabízí litý multiplayerový zážitek se zábavnými souboji. Chivalry však vyšlo v roce 2012 a už bylo načase, aby jiný titul přinesl něco podobného. Nakonec se o to pokusilo menší studio Triternion s titulem Mordhau.

Dobré základy

Mordhau se zaměřuje na rozsáhlé multiplayerové zápasy, ve kterých se spolu může utkat až 64 hráčů. Je celkem pochopitelné, že vývojáři cílí spíše na arkádový zážitek. Samozřejmě reálná středověká bitva vypadala tak, že se setkaly nepřátelské armády, které bojovaly v řadách a držely nějakou formaci, což by ve hře nebylo zábavné. Ve hře je nutné, abyste byli schopni bojovat jako jednotlivec. Alespoň podobného hráčského prožitku se ale dá dosáhnout rozdílnými typy vojáků.

Hra je velmi podobná Chivalry, přesto se v celkovém provedení dost liší

Když je to dobře provedeno, tak docílíte toho, že vepředu je nějaká těžká pěchota, která je podpořena lehčí pěchotou, vojáky s kopí a lučištníky. Nějaká linie se pak vytvoří a hra se realitě aspoň přiblíží. Vývojáři se pokusili poskytnout různé typy zbraní a musíme pochválit, že hra nabízí skutečně odlišný zážitek podle toho, jak těžké nosíte zbroje a jaké zbraně používáte.

Dokonce nabízené třídy jsou jen ukázkou. Ve hře dostáváte mince a postupně si můžete sestavit vlastního vojáka. Tomu dáte zbraně dle vašeho gusta, obléknete ho do zbroje a pohrajete si jak s užitečnými, tak pouze kosmetickými částmi zbroje. Je to příjemně interaktivní a pomůže vám to se do hry vžít. Chvíli trvá, než se člověk najde. Já osobně nejdřív začal s kopím, pak jsem přešel na obouruční meč a nakonec se usadil u meče a štítu.

Ve hře se musíte najít, vyzkoušet různé zbraně a zvolit si herní styl

Již ve vybavení je ale problém. Vývojáři nepomysleli na to, že některé zbraně principy středověké mlátičky rozvrátí. Kuše, dlouhé kopí, štíty i opravářské náčiní jsou v pořádku. Zážitek ze hry ale značně zkazí granáty. Jsou tu kouřové granáty, které zhoršují výhled a zápalné granáty, které zabijí. Jelikož se ale jedná o mocné zbraně, hráči je používají... a hodně. Občas je vyházeno tolik granátů, že skoro není možné hrát.

Příliš rychlé

Hlavní problém však vychází z přehnané rychlosti. Má-li hra byla zábavná, měli by vývojáři být schopni vytvořit sofistikovaný systém krytí a útočení, díky čemuž je to příjemná výzva. Boj je sice promyšlen dobře a dokonce jsou tu takové speciality jako sekání z různých úhlů, naznačování seku či kopání. Ale aby opravdu fungoval, musí být chůze dozadu pomalejší než chůze dopředu. Jenomže ve hře se stále pohybujete příliš rychle.

Některé zbraně vážně hru kazí, zejména granáty skoro znemožní pořádně hrát

Zpravidla ze souboje by nemělo být snadné odejít. Když souboj začne, měli byste ho také dokončit, přičemž zábran je tu víc. Aby hra nebyla moc primitivní, musí dávat smysl se krýt. Tedy útočník nemůže útočit pořád a z defenzívy by mělo být možné dostat se do ofenzívy. Hráči by se měli snažit držet svou linii, čímž se přirozeně dostanou do kooperace. Hráči s různým stylem zbraní se podporují a i v divoké bojové vřavě jsou důležité vaše schopnosti.

Mordhau zde má zásadní nedostatek. Boje jsou strašně rychlé – když chodíte dopředu, dozadu, do stran, když skáčete, obcházíte překážky, prostě pořád! Náhle ztrácí boj smysl, protože je možné snadno utéct a protože je možné snadno napadnou nepřítele zezadu a protože je možné skupinově umlátit jednoho chudáčka, který sám nemá šanci.

Hra je hodně rychlá a místo intenzivních bojů se všichni soustředí na výpady a úprk

Hra je tak strašně moc rychlá, že místo bojů se hraje na "sekni a uteč". Gentlemanský boj se změnil na pronásledování osamělých hráčů. Je typické, že hráč v průběhu boje uteče a začne mlátit někoho, kdo to nečeká. Je typické, že krátce před koncem souboje, před tou slastí vítězství, nepřítel zdrhne. No a je typické, že vás nepřátelé obíhají.

Ale pozor, tím problémy nekončí. Hra je tak rychlá, že se situace mění pořád. Všichni chodí na střídačku dopředu a dozadu, což působí skoro jak příliv a odliv. Než se nadějete, nepřátelé jsou pryč a před vámi jsou vaši spolubojovníci. V situaci, kdy je nepřítele těžké trefit, protože pořád utíká, vám tam ještě skočí spoluhráč, kterého samozřejmě trefíte a friendly fire je na běžném pořádku. Ani se v chatu neomlouváte, jinak se upíšete.

Ve hře najdete mnoho hloupých designerských rozhodnutí, která zážitek znepříjemňují

Hloupostí je tu víc. Třeba možnost nasednout na koně je v základu úplně parádní. U většiny map ale mají jezdci možnost zabíjet na spawnu a rádi to dělají. Katapulty jsou zajímavé, ale také dostřelí na spawn. Problém je, že rychlost zabila pokusy o uspořádání. Linie se nedrží, vše je děsivě rychlé a nedá se v tom pořádně vyznat. Mnoho hráčů hraje stylem, který je skoro na zvracení. Vyhází všechny zápalné granáty a následně mlátí jako šílenci doufajíc, že něco trefí, což se jim často podaří. Ach, kam se poděly napínavé souboje...

Boj napříč herními módy

Přesto musím přiznat, že mě hra začala celkem bavit. Stalo se tomu tak ale až po několika hodinách hraní, kdy jsem zkoušel nejrůznější zbraně a různé herní módy. Ve hře se prostě musíte najít a není to snadné. Zatímco v jiných hrách je často možnost zabojovat si s boty a tím pádem se procvičit, tady jsou boti tak tupí, že to rovnou vzdáte.

Přes všechny chyby - jakmile jsem se ve hře našel, začalo mě to bavit

Chvalitebné je, že se vývojáři pokusili i o atypičtější herní režimy, než je klasický multiplayer s módy jako Deathmatch, Skirmish a Frontlines (dobýváte území). Setkáte se zde také s jejich vlastní vizí Battle Royale a s Hordou. Jak se jim povedlo provedení, to už je ale jiná otázka.

Mnoho herních módů obohacuje zážitek, přesto budete hrát zejména klasický PvP

Začněme Battle Royale. Dnes ho vývojáři dávají všude a jeho umístění do Mordhau mi přišlo spíše jako malý vtípek. Ve výsledku to opravdu není klasický BR, jelikož i když zde sbíráte věci a území se zmenšuje bariérou, mapy jsou tak malé, že se mezi sebou povraždíte okamžitě. Hned u prvního domu dostanete dostatečné množství vybavení, a pak začne pořádná řežba. Je to celkem sranda, ale mód je velmi malý a dohrát ho mi trvalo tak 15 minut.

Horda je v základu dobrý nápad. Několik hráčů se utká proti obrovské přesile botů. Za zabité nepřátele a přežité vlny dostanete peníze, za které si kupujete vybavení. Jsou tu však dva zásadní problémy. Je to vysoce kooperativní a hráči přirozeně bojují sami za sebe, takže je mód určen spíše pro partu přátel. Dalším problémem je, že boti jsou naprosto tupí, chodí za sebou v řadách a v jedné mapě hráči dokonce zjistili, že boti nemohou vylézt na věž a vyhrávalo se ustřílením botů šípy.

Pár technických problémů tu najdete, ale zážitek vám to nezkazí. Hra vypadá velmi pěkně

Přes problémy si myslím, že krátký Battle Royale je celkem zábavný a Horda by mohla být fajn, kdybych ji vyzkoušel s přáteli na mikrofonu. Již v herních módech se však ukazuje, že hra nedisponuje velkým množstvím obsahu. Map je pouze pět a herních módu také není mnoho.

Krásy malého středověku

Mordhau pochází od menšího studia a s ohledem na to vlastně vypadá hodně dobře. Hru jsem si celkem rád prohlížel a občasné nedostatky v detailech rád odpustil. Týká se to například často problematických textur, které prochází skrz sebe, což je ještě v pořádku.

Zpočátku trpěla hra výraznými technickými problémy, které naštěstí postupně zmizely. Hráči dokonce dostali kompenzaci v herní měně. Obecně technické problémy jsou primárně záležitostí hloupé umělé inteligence a občasných propadů snímků. Jinak na sebe mohou být vývojáři celkem hrdí.