MotoGP 21: vlažný start | Recenze

Studio Milestone ani letos nevynechalo vydání nového ročníku svého simulátoru motocyklového seriálu MotoGP. Letošní ročník přichází poprvé i v next-gen verzi a nás tak hodně zajímalo, jak moc vlastně bude poznat generační rozdíl a co nového další ročník přinese.

Nováčci vítáni

První klíčovou změnou, kterou MotoGP 21 přináší je je výukový program, který hráčům hned od začátku nabízí. Nováčci ve hře tak mohou prvně naskočit na motorku pouze ve cvičných jízdách, které jim představují jednotlivé prvky hratelnosti. Za mě jde o vynikající krok směrem kupředu, který v mnoha závodních hrách dost chybí. Naučit se totiž dokonale fungovat se svým strojem je pro každý simulátor naprosto klíčové, abyste mohli soupeřům na trati začít skutečně zatápět.

Ne tolik čerstvé, ale přesto stále velmi nápomocné prvky jsou potom možnosti zapnutých asistencí, či různé ukazatele ideální stopy a další pomocníčci, kteří výrazně usnadňují nezkušeným jezdcům adaptaci na poměrně náročný jízdní model. Samozřejmě bez podobných pomůcek časem budete rychlejší, ale pro překonání počátečních křečí se taková pomocná ruka od vývojářů vždy hodí. Příjemná berlička je to ostatně i pro hráče jako já, kteří si vždy podobné hry zahrají pár týdnů v roce po jejich vydání a potom člověk to ježdění přece jenom trošku pozapomene. 

Jízda po mokrém okruhu působí skvěle

V podstatě nejdůležitějším pomocníčkem, který hardcore hráče asi příliš nepotěší, ale na trénink je vynikající, je možnost vracet čas. Ta už byla v sérii dříve a pro mnohé hráče jde o velmi užitečnou schopnost, která občasným hráčům dává možnost nepokazit si sezónu jednou nepovedenou zatáčkou, špatným chováním AI nebo třeba nějakou chybou ve hře. 

Požitek na trati

Až vyrazíte na trať v ostrém závodu či kvalifikaci, čeká vás hodně solidní motorkářský zážitek. Od první chvíle je jasné, že si musíte hlídat každé sebemenší zaškobrtnutí o plyn. Pokaždé, když se jenom jemně dotknete triggeru, je potřeba být ohromně opatrný a hlídat si, co váš stroj dělá. Pokud totiž ve špatný moment moc přidáte, okamžitě zamíříte k zemi. 

Rozmanité karamboly budou denním chlebem při prvních krůčcích

Když už sebou plácnete na trať, čeká vás velký problém. Oproti ostatním ročníkům totiž budete letos muset ke svojí motorce hezky doběhnout po svých a pomalu nasedávat. Žádné restartování pozice rovnou na trať. Tato funkce dává vzpomenout na stařičké hry jako Excitebike, ale bohužel není příliš vyladěná. V první řadě její animace trvají až zbytečně dlouho. Co mrzí ještě víc je, že vy jste tím jediným, kdo takovou činnost musí podstoupit. Pád vaše soky tak zpomalí mnohem méně.

Pro méně zkušené hráče je zde potom ještě jedna berlička, kterou si už mnozí mohou vybavit z dřívějška. Jde o vracení času, kterým z hrůzostrašného karambolu můžete během pár vteřin udělat dokonale projetou zatáčku. Pravda, jde tak trochu o podvod, ale pro učení je to nenahraditelná pomůcka, která výrazně zjednoduší váš progres, a to by měl být hlavní účel. Pokud ji využijete k získávání jedné velké ceny za druhou a vaše svědomí to unese, je to jenom vaše věc.

Rozmanitost a režimy stále pokulhávají

Už minulý rok pro mě bylo největší zklamání MotoGP zakotveno v rozmanitosti režimů a to, co vlastně hra nabízí. Zde se toho vážně moc nenajde a ani stěžejní režim, kterým je kariéra nijak zvlášť neoplývá originalitou. Drží se již zaběhnutého standardu a nabízí několik prvků, které musíte spravovat. Máte k dispozici výzkumný tým či svého vlastního manažera, který vám bude dohazovat kontrakty u lepších týmů. 

V kariéře se musíte spolehnout i na mechaniky a manažera

Celkově vzato je kariéra vlastně jediný skutečně relevantní režim, kolem kterého se hra výrazněji motá a na to, že má utáhnout celou hru takřka sama je to prostě málo. Ano, nějaký ten management tam je, ale není zdaleka tak propracovaný jako v jiných závodních hrách, není ani příliš zábavný a už vůbec obohacující. Z hlediska obsahu tak MotoGP po vzoru svých předchůdců trochu zklamává a nepomáhá ani fakt, že MotoGP nemá dost silnou komunitu na to, aby zde délka hratelnosti udržovala prostřednictvím online režimů. Ty ostatně navíc moc nenabízejí.

Potěší ještě možnost zajezdit si na historických strojích a okruzích, které mimo jiné zahrnují i ten brněnský, jehož absence v seriálu MotoGP je smutnou novinkou pro všechny našince a alespoň v rámci videoherní adaptace si Masarykův okruh stále užít můžeme.

Těžko na cvičišti a ještě hůře na trati

Letošní MotoGP dávají hráčům z hlediska obtížnosti ovládání vážně zabrat. Za mě jde o ročník, kde je asi nejobtížnější udržet svoji motorku na kolech místo toho, abyste skončili v kotrmelcích. Hra je především u vyšších kubatur opravdu nemilosrdná a každý špatně přidaný plyn nebo příliš ostrý náklon vás okamžitě posílá na asfalt. Na začátku vás tahle skutečnost bude opravdu hodně trápit, ale o to lepší pocit to je, když se vám podaří projet trať bez pádů.

Výukový program je skvělým přídavkem pro nové hráče

Ačkoliv udržet se na kolech je opravdu těžké, můžete si obtížnost přizpůsobovat tak, aby vás hra nikdy psychicky neničila a vždy jste si našli svoji úroveň. To za mě je obecně velké plus série MotoGP. Nabízí variantu pro každého hráče, ať je sebeméně zkušený a zároveň přichází i s obrovskou výzvou, pokud už patříte mezi matadory. Ať už si hru zjednodušíte snížením úrovně nepřátel, nebo si přidáte více asistencí, vždy jde vše vyvážit dle potřeby. 

Ještě jedna výtka musí směřovat také k AI jezdcům, kteří se mnohdy chovají jako šílení maniaci a v podstatě nereagují na dění na trati. Pokud i několik desítek metrů před nimi špatně najedete do zatáčky, naletí do vás klidně v plné rychlosti a ani je to nebude mrzet. Jindy zase vidíte až příliš okatě, že prostě nevybočují z jasně nalajnované trasy, kterou mají danou. 

Next-gen je cítit pouze v rukou

Upřímně, kdybych se na MotoGP 21 podíval a někdo mi řekl, že jde o next-gen titul, byl bych trochu zklamán. Opravdu se zde nedá najít z grafického hlediska takřka nic, co by vás nějak ochromilo, značilo velký pokrok a křičelo "tohle je síla nové generace!". Tak to ale je jenom do chvíle, než vezmete do rukou ovladač Dualsense. 

Ve chvíli, kdy uchopíte ovladač Playstationu 5 a rozpohybujete svůj stroj na trati, začíná úplně jiná pohádka. Adaptivní triggery totiž pracují s děním na trati naprosto fantasticky a jejich využití dělá z MotoGP 21 o stupeň lepší zážitek. Každé zařazení vyššího stupně pocítíte jemným cuknutím v triggeru. Při prokluzování pneumatiky se náhle trigger zcela povolí a vy tak i poslepu víte, že tady přichází malér a je třeba reagovat. Tohle prostě musíte cítit. Za mě jde zatím o nejlepší využití adaptivních triggerů vůbec.