Mutant Year Zero: zmutovaný kačer Donald s prasetem (recenze)

Celým jménem Mutant Year Zero: Road to Eden je na první pohled vtipná variace na XCOM. Ale zdání klame. Ve skutečnosti je to až překvapivě chytlavá a temná hra, která je skoro jako klenot mezi strategiemi poslední doby. Žádné revoluční prvky neskrývá a v mnoha ohledech se drží při zemi, nicméně její celkové zpracování, ať už mluvíme o hratelnosti, příběhu nebo herním světě, naprosto uchvátí.

Hned zkraje recenze je dobré říct, že se jedná o tahovou strategii, která má zároveň prvky RPG a velmi silnou roli hraje také stealth. Každopádně jedná se spíše o jednohubku, kterou si zahrajete pravděpodobně jen jednou. Na tento zážitek však jen tak nezapomenete.

Prohledejte pustinu

Normálně odsuzuji, pokud je příběh a celý svět plný všelijakých stereotypů. Tato hra je jich naprosto plná. Svět se ocitl v krizi, přesné důvody neznáte. Stalo se to kvůli jakési nákaze a použití bomb. Nyní obývají svět skomírající zbytky lidstva a mutanti. Většina mutantů je podobná lidem, každopádně hlavní hrdinové jsou kačer a prase.

Jste Stalkery a vaším úkolem je prohledávat Zónu

Zbytky civilizované společnosti přežívají ve městě Ark (v překladu Archa), kde velí Elder. Pro přežití města jsou naprosto zásadní Stalkeři (možná inspirace románem Strugackých), kteří se vydávají do Zóny mimo město a sbírají různé součástky. Nejvýznamnějším Stalkerem je Hammon, který se však vydal až příliš hluboko do Zóny a nevrátil se, pravděpodobně hledá bájné město Eden, ráj na zemi, který je pro místní lidi spíše pohádkou na dobrou noc. Jelikož je Hammon naprosto zásadní postavou, máte ho najít.

Sami jistě uznáte, že stereotypů je zde až nezdravě mnoho, jsou ale dobře zakomponované. To hlavní je úžasně promyšlený svět plný zajímavých lokací, kde naleznete různé zápisky a poznámky, které doplňují dění a pozadí příběhu. Významným zdrojem informací je také Elder, který jednou za čas vypráví různé historky. Vedle hlavního příběhu o hledání Hammona je zde tedy mnoho doplňujících příběhů o tom, co se se starým světem stalo a jak funguje nový zničený svět.

Příběh je sice plný stereotypů, ale dokáže zaujmout

Hra má díky tomu opravdu úchvatnou atmosféru, která vás žene dál. Je opravdu radostí prozkoumávat a dozvídat se nové informace. Jen je škoda, že zde chybí vedlejší úkoly. Jakmile se vydáte do lokace, do které nemusíte, jdete tam jen kvůli nutnosti se naexpit. Lokace sice sama o sobě vypráví určitý příběh, každopádně není to tak zajímavé, jak by to mohlo být, kdyby vás tam zavedl zajímavý úkol.

Strategie se stealth prvky

Hratelnost je velmi zajímavá. Hra osobitě kombinuje real-time chození se strategií. Po mapě normálně chodíte a případně přepínáte mezi postavami, ale jakmile dojde na boj, probíhá ve stylu tahové strategie, podobně jako to má například již zmíněný XCOM. Liší se to tím, že v XCOMu od začátku přemisťujete vojáky do vhodným pozic, zatímco tady procházíte mapy a když se blíží boj, máte možnost si bojiště prohlédnout a umístit své postavy do vhodných pozic.

Do Arku se budete pořád vracet, a to zejména kvůli vylepšování vašich postav a utrácení šrotu

Tento styl mimochodem podporuje průzkum mapy, ve které nacházíte různé předměty. Může se jednat o lékárničky, vzácné předměty (které se používají k získání nových schopností) a obecně o šrot. Právě šrot je jediným platidlem ve hře a použijete ho v Arku. Obchod sice neobsahuje moc položek, ale na druhou stranu moc utrácet nebudete. Šrotu není příliš mnoho, osobně jsem veškerý utratil za lékárničky a i tak jsem většinou neměl v inventáři žádnou. Jedná se holt o spotřební zboží.

Chození bylo hlavně využito na stealth. Možná to zní zvláštně, strategie s prvky stealthu (i když jinou formou podporuje stealth hodně strategií), každopádně mám pocit, že jsem většinu herní doby sundával nepřátele tajně. Stealth není promyšlený moc komplexně, nemusíte se za něčím krýt apod. Kolem nepřátel jsou vyznačená kola, prostě do nich nesmíte vkročit, jinak si vás všimnou.

Jedná se sice o strategii, ve výsledku jsem to však hrál jako stealth hru

Je tu speciální režim, kdy se plížíte, takže chodíte pomaleji a kolo kolem nepřítele je menší. Následně musíte nepřítele skolit tichými zbraněmi. Toto „tiché střílení“ probíhá ve stylu tahové strategie a můžete vystřelit za všechny vaše postavy. Pokud nepřítele dokážete zabít a neupozorníte na svou akci jiné nepřátele, vrátí se hra automaticky do chodícího režimu. Pokud si vás všimnou, začíná boj.

Stealth jinak používáte k plánování. Se svým vojákem zajdete k překážce a zapnete mu krytí, pak si ho nikdo nevšimne a on tu čeká, dokud neaktivujete režim útoku. Rozmýšlení rozhodně dává smysl, jelikož vaše postavy jsou hodně zranitelné. Zemřou opravdu po pár ranách, takže vaše strategie bude založena zejména na tom zastřelit vojáky co nejrychleji. Obnovení životů totiž stojí lékárničky, kterých je málo a hlavně nepřátelé nejsou slabí. Ano, někteří bojují jen na blízko a skolíte je na pár ran, každopádně střelci dokáží váš tým rychle eliminovat.

Právě proto budete využívat stealth. Často budete na části mapy, kde se boji prostě nedá vyhnout (občas to je možné díky proplížení) a bude tam třeba 10 nepřátel. Teoreticky můžete vyhrát, každopádně bylo by to dost obtížné. Proto radši tajně skolíte jednoho za druhým, aby jich na boj pak zbylo o něco méně.

Musíte dobře poznat své nepřátele, abyste věděli, koho zabít jako prvního

Samozřejmě plánování je dobré také kvůli druhům nepřátel. Například Shaman, který rád přivolává posily, je dobrý první cíl. Pokud budete jen bezhlavě útočit, pravděpodobně padnete. Druhů nepřátel je dost, od střelců po léčící roboty a k výhře je nutno znát jejich silné a slabé stránky. To samé ale platí i pro vaše vojáky.

Musíme se stále zlepšovat

Hra silně využívá RPG prvky. Každá postava má svůj vývojový strom, kdy za zabité vojáky se expíte (všechny postavy se expí stejně rychle) a po získání nových levelů utrácíte zkušenostní body. Podle toho, jak investujete, se může použití vaší postavy hodně lišit. Každopádně každá k něčemu táhne. Kačer je jasný sniper, prase se zase hodí na pozici tanku, tedy odolné postavy s těžkými zbraněmi.

RPG prvky hodně pomáhají hratelnosti, bohužel nutnost expit není příjemná

Schopnosti postupně hru hodně ozvláštňují a umožní nejrůznější strategie. Zásadní je rovněž výběr zbraní. Těch ve skutečnosti až tak moc není, to mi však nevadí, docela to dodává pocitu post-apokalyptického světa. Je tu však hodně různých úprav. Základní je, zda budou mít postavy tiché nebo hlučné zbraně, zda budou spíš na boj zblízka nebo na dálku. Důležité je, že jim nasadíte dvě zbraně a ty se dají měnit při boji. Často tedy vystřílíte munici a místo nabíjení změníte zbraň nebo budete střílet se sniperkou, ale jakmile se nepřítel přiblíží, vezmete brokovnici.

Hodně budete využívat také granáty. Od klasických výbušných granátů a molotovů se zde setkáte i s kouřovými nebo EMP granáty. Postupně budete své postavy i obrňovat do vest a helem. Zbraně zase budete vylepšovat. Nasadíte jim lepší míření či jiné bonusy (to se dělá v Ark).

Hra vypadá opravdu báječně a na PC jsem se nesetkal ani s technickými problémy.

RPG prvky jako takové silně vylepšují hratelnost, má to však háček. Musíte expit, jinak nemůžete vyhrát. Hra vás tím nutí prozkoumávat lokace, které jsou nepovinné. Zpravidla se boji nemůžete vyhýbat, jinak si zaděláte na problémy v budoucnu. Možná se to liší podle obtížnosti, osobně jsem však neměl na výběr a bez expení bych hru nikdy nedohrál.

Tajemná kráska

Závěrem je dobré zmínit se o audiovizuální stránce. Hra vypadá velmi dobře a zejména level design mě celkem potěšil. Trochu nepříjemné je, že pohled nelze za normální chůze přiblížit, docela rád bych si postavy prohlédl zblízka. Soundtrack je na tom podobně. Je fajn, ale o nic převratného se nejedná.

Osobně jsem neměl se hrou žádné technické problémy, každopádně na fórech jsem si všiml, že hodně hráčů na konzolích má velké problémy s bugy a výpadky hry. V této recenzi hodnotím kvalitu hry na PC, kde ji mohu pochválit a za kvalitu konzolových verzí nemohu ručit.