Po delší době se vracíme s oblíbenou rubrikou Muzeum. A pustíme se do toho pěkně zostra, protože řešíme problém, jenž nás už dlouho pálil. Jak je možné, že jsme se zatím nevěnovali jednomu z nejlepších RPG všech dob a zároveň možnému pokořiteli Final Fantasy? Těžko říct, každopádně chybu teď napravíme.
Platforma: SNES (později remake na PS)
Žánr: RPG
Vývojář: Squaresoft
Distributor: Squaresoft
Rok vydání: 1995
Když jsem se před nedávném prohraboval zásuvkou s hrami, narazily moje oči na krabičku s nápisem Final Fantasy Chronicles. Ovšem nesklouzl jsem pod hladinu nostalgie kvůli Final Fantasy IV, jenž se uvnitř nacházela. To jiná hra, v jejímž názvu dokonce chybělo magické spojení Final Fantasy, mě donutila se slzou v oku zavzpomínat na časy dávno minulé. Chrono Trigger, tak zní jméno geniálního počinu z dílny Squearsoftu. Hra snů, díky níž jsem se dokonale ponořil do světa Japonského pojetí RPG her a do dneška se nedostal nad hladinu.
Dílo hvězd
Chrono Trigger se na svět dostal takřka na samém konci života SNESu. V herním světě už oběma pěstmi bušila na vrata 3D grafika hlavně z konzole Playstation od Sony, ale Chrono Trigger dokázal svojí poctivou ručně kreslenou 2D grafikou, a hlavně špičkovou hratelností, přikovat zástupy hráčů k jejich obstarožní konzoli od Nintenda. Velký potenciál Chrono Triggeru sliboval už samotný hvězdný tým tvůrců. Celému projektu společně veleli Hironobu Sakaguchi (tvůrce série Final Fantasy) a Yuji Horii (muž za sérií Dragon Questy), obě hlavní tvůrčí esa společnosti Squaresoft. Do vývoje přispěl i svojí troškou Akira Toriyama, oblíbený japonský mangaka (kreslíř mangy), tvůrce série Dragonball a dlouholetý charakter designer her Dragon Quest. A nesměl chybět dvorní skladatel Nobuo Uematsu, který se podílel na komponování hudby společně s Yasunori Mitsudou. Chrono Trigger díky těmto zvučným jménům sliboval vskutku nevšední herní zážitek. A taky jej přinesl.
Boje s bossy daly zabrat * Grafika překvapí i dnes * Co by to bylo za RPG bez zkušeností?
Příběh hry překvapí svým pozvolným rozjezdem. Hlavního hrdinu, mladíka jménem Crono (ovšem mohli jste si ho pojmenovat dle libosti) právě matka vytáhla z postele. Ve městě se koná výroční festival a Cronova kamarádka Lucca na něm předvádí jeden ze svých nejnovějších vynálezů. Vaše kroky tedy zákonitě vedou na festival, kde se zcela náhodně a dost i nechtěně seznamujete s rozvernou blondýnkou Marle. Společně si chvíli užíváte různých atrakcí, než se věci zatraceně zvrtnou a vyšlou vás vstříc dlouhému putování, na jehož konci půjde o záchranu celého světa. Jak taky jinak.
I když ústřední zápletka vypadá jako to nejprovařenější klišé, je na ní nabaleno množství originálních nápadů, nečekaných zvratů a vypravěčského umu, které vás neustále nutí pokračovat dál. Až do samotného vyvrcholení zápletky. Tou se ostatně nese jedno silné a oblíbené téma – cestování časem. Během svého putování se podíváte do postkatastrofické budoucnosti, pravěku, ale třeba i jen pár desítek let zpátky. Tvůrci se s cestami vypořádali naprosto bravurně. Vše je naprosto logicky uzavřené do jednolitého celku a přitom plného vzájemně propojených událostí a postav. Každé časové období se nese v duchu jedné události, která jako pověstný kousek skládačky zapadne do celkového obrazu událostí.
Dokonalost na každém kroku
V Chrono Triggeru jste mohli ovlivňovat i samotný běh událostí. Sice nebylo možné nějak zásadně vychýlit hlavní dějovou linku, ale ve formě sidequestů nebyl problém změnit různé drobnosti. Například jste se dostali do okamžiku, kdy matka jedné z hrdinek přijde o nohy a vy získáte šanci této nehodě zabránit. A podobných lahůdek hra nabízela spoustu. Stejně jako vedlejších konců. Pokud se nepletu, bylo možné hru dokončit zhruba deseti různými způsoby. Záviselo jen na vás, jaký postup jste během hry zvolili. Dokonce bylo možné celou hru úspěšně dohrát bez hlavního hrdiny, což je věc dosti nevídaná. Nápaditost Chrono Triggeru rozhodně nechyběla. Uvedu další příklad, svoji oblíbenou pasáž, kde se hlavní hrdina dostane k soudu. Postupně si obžaloba povolává další svědky, kteří se vracejí k činům, jenž jste spáchali/nespáchali na začátku hry a podle nichž zněl výsledný verdikt. Okamžitě po odehrání této pasáže jsem rozjel celou hru znova a zkusil se chovat jinak. A opravdu se mi podařilo verdikt zvrátit. Sice se děj po chvilce vrátil do stejných kolejí, ale i tak se jednalo o perfektní zpestření.
Hlavní hrdina s mečem umí * To nevypadá dobře * Vzhůru na moře
Ději a herní nelinearitě zdatně pomáhaly i samotné postavy. Členové vaší skupiny se postupně rekrutovali napříč časovými periodami, takže vám klidně po boku bojoval robot z budoucnosti a divoženka z pravěku. Postav sice nebylo tolik, ale o to víc dostali prostoru k vykreslení jejich osobností a vlastností. Každý váš spolubojovník měl svůj příběh, svoji minulost, jenž se dala v podobě různých subquestů odkrývat. Krokem stranou stojí hlavní hrdina, protože se jedná o pouhou dutou schránku. Za celou hru nepromluví ani slovo, tvůrci občas tento styl v RPG používají, neboť se prý hráč dokáže lépe vcítit do hlavní role. Osobně musím přiznat, že u mě to tak skutečně funguje.
Chrono Trigger kromě příběhu pochopitelně exceloval i samotné hratelnosti. Třeba samotné putování po světě a jeho ztvárnění vypadalo lépe než v konkurenčním Final Fantasy. Zapomeňte na ošklivou pseudo 3D mapu z FF. Chrono Trigger nabízel nádherně nakreslenou krajinu zabíranou z ptačího pohledu. Celý svět byl skutečně hodnověrný, pochopitelně si zachovával celkový ráz, ale spousta míst se postupem času přetvářela a měnila. A při putování po světové mapě vás nikdy neotravoval žádný souboj.
A tady začaly všechny problémy * Rodná vesnice * Bojová technika v praxi
Ty na vás čekaly až v jednotlivých lokacích a na rozdíl od velké části podobných her nebyly náhodné. Pokud zrovna na vás nevyskočila bandička oblud ze křoví, dalo se soubojům vyhnout. Věčná škoda, že tento systém nepoužívali i v ostatních hrách. Samotný soubojový systém vycházel z Final Fantasy, ale přinášel zásadní rozdíl v podobě absence magie. Tu v Chrono Trigger nahrazovaly tzv. techniky, které se dělily na tři stupně. Ty základní dokázala postava použít sama, ovšem k účinnějším úderům potřebovala pomoc jednoho či rovnou obou zbylých členů party. Jednotlivé techniky se lišily svým účinkem, proto při všech soubojích bylo potřeba docela přemýšlet nad taktikou. Což se velmi kladně odráželo na zábavnosti.
O Chrono Triggeru by se daly popsat celé stohy papíru, ale my tady dnes už pomalu skončíme. Za zmínku stojí ještě geniální pokračování se jménem Chrono Cross, na něj najdete recenzi tady. Oblíbenost Chrono Triggeru mezi fanoušky byla taková, že jeden čas se dokonce pracovalo na dvou neoficiálních předělávkách do 3D, bohužel Squaresoft později obě zatrhnul. Což je zatracená škoda, jak se lze přesvědčit na stránkách Chrono Trigger Resseruction, jež byl v docela pokročilé fázi. Co se týče budoucnosti, je vše ve hvězdách. Square sice mají už několik let zaregistrovanou doménu Chrono Break, ovšem zatím nebylo žádné pokračování oficiálně oznámeno. Kdo ví? Třeba na next-gen konzolích se dočkáme. Byla by škoda nechat pohřbenou takhle vysoce kvalitní sérii, protože Chrono Trigger i Chrono Cross patří mezi RPG drahokamy ze všech nejzářivější.
