Muzeum: Final Fantasy VII

Po včerejší mohutné recenzi na Final Fantasy XII mnozí nostalgicky vzpomínali na chvíle trávené se sedmým dílem této slavné série. Pokud chcete, přijďte si také zavzpomínat na fenomenální příběh zvící klidně i stovky hodin.

Platforma: PC, PS, PS2
Žánr: Final Fantasy (pro neznalé a heretiky RPG)
Výrobce: Square Enix (
http://www.square-enix.com/)
Datum vydání: 1997

Nehorázná japonská slátanina. Orgastické dílo herních bohů. Dva zcela rozdílné názory, které jsem si kdysi na střední škole vyslechl od svých kamarádů při tradičních přestávkových diskuzích o hrách. V té době jsem trávil bezesné noci u jednoho nezapomenutelného herního počinu a v obrovské euforii se snažil jej nacpat všem okolo, kdo byl alespoň minimálně ocejchovaným nálepkou pařan. Právě i dvěma zmiňovaným kamarádům. A která že to hra si vysloužila takhle diametrálně odlišné názory? Final Fantasy VII. Přelomové japonské RPG otevírající svoji náruč a obrovské srdce všem západním hráčům, kteří se dokázali přenést přes stylovost a odlišnost vize RPG, tak jak ji podali vývojáři ze země vycházejícího slunce.

Budoucí fantazie

Ach ano, FF VII bouřila divoké emoce už na první pohled, svojí grafikou. Jednoduché postavičky složené z několika základních matematických těles vyvolávaly na tvářích hráčů mix údivu, znechucení a výsměchu. Rozhodně tedy na tvářích PC hráčů, kteří se do kontaktu s japonským fenoménem manga a anime nedostávali tak často jako konzolisté. Spousta hráčů nedokázala akceptovat stylizované figurky hrdinů při pohybu lokacemi, zvlášť když v bojových sekvencích a animacích vypadaly daleko realističtěji. Z mého hlediska se však jedná pouze o první síto, jak rozdělit hráče na tradicionalisty a ty, kteří dokáží přijmout i zcela nový zážitek. Final Fantasy VII totiž byla oproti klasickým západním RPG úplně jinou dimenzí.

  

Nabízí naprosto netradiční svět kombinovaný ze zdánlivě neslučitelných prvků. Na jedné straně máme Midgar, technokratické město jak vystřižené z cyberpunku, včetně všemocné megakorporace ždímající životní sílu planety pro vlastní tučný zisk. Nezapomeňte na auta, motorky, střelné zbraně, lety do vesmíru… prostě sci-fi. Na druhé straně si přidejte magii, přerostlá kuřata sloužící jako dopravní prostředek, mýtická stvoření, obří meče a máte svůj příspěvek z fantasy. A v tomto pestře namíchaném koktejlu žijí svůj život běžní lidé a za svým osudem pevně jdou hlavní hrdinové.

Živá fantazie

  

Hlavní postavy doslova existují svým vlastním životem, mají svoji osobnost, svoje cíle, ambice, city, tajemství a dokáží to dávat najevo. Spousta dialogů ve Final Fantasy je o vzájemných vztazích mezi postavami a jejich postoji k životu. Rozhovorů a textu si ve FF VII užijete spoustu. Až se v něm možná ztratíte, pokud nebudete dávat pozor. Příběh totiž sice ve své nejhrubší podstatě staví na základním klišé, ve kterém banda hrdinů jde na temnou horu nakopat temnému záporákovi jeho temnou… ehm… zadnici, ale vše je obaleno takovou spoustou myšlenek, hlubokých emocí, složitých mezilidských vztahů a nečekaných zvratů, že tradiční příběhovou kostru nebudete vnímat.

  

Když si k takovému příběhu dodáte i zábavné RPG s originálním a nápaditým game designem, komplexním systémem magie a chytlavými boji, získáte Final Fantasy VII. Hru, která vás donutí se smát, plakat, přemýšlet o spoustě otázek a ďábelsky se bavit. FF VII byl prostě přelom, který, jak věřím, pozměnil priority a náhled na herní i skutečný svět spoustě hráčů. Každá hra, která to dokáže, má již navždy rezervováno místo v herní síni slávy. Final Fantasy VII bezpochyby také.

Filmová fantazie

Final Fantasy VII: Advent Children. Druhý pokus firmy Square vstoupit i na filmové pole. Po fiasku (hlavně finančním) jménem Spirits Within, kterému byla vytýkána takřka nulová spojitost s herní sérií, došlo na pozměnění priorit. Původně se mělo jednat pouze o zhruba dvacet minut dlouhý snímek ze světa Final Fantasy VII, ale po několika odkladech nabral na stopáži až na finálních 101 minut. Po vizuální stránce se jedná o opravdový skvost, ovšem určitá část fanoušků zůstala zklamána větším důrazem kladeným na bojové scény místo na příběh. Advent Children vznikl pod režisérskou taktovkou Tetsuy Nomury, hudbu má na svědomí dvorní skladatel Nobuo Ueamtsu a překvapil silným mixem orchestrální a rockové hudby. Na Blu-ray se chystá director’s cut edice, která kromě využití audio a video možností média přinese i několik bonusových scén. Prozatím není jisté, zda se tato edice dostane i mimo japonské břehy.

Diskuze (3) Další článek: Další GTA bude mít reálnější postavy

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,