Myst 4: Odhalení – dech beroucí rodinné drama

Myst - jediné slůvko, které navždy poznamenalo životy statisíců hráčů. Ve své době tato hra přinesla neuvěřitelnou grafiku, zapeklité hádanky a nechala všechny zírat v němém úžasu. Dnes přichází již čtvrtý díl této neuvěřitelné ságy. A znovu by hráči měli zůstat stát v onom posvátném tichu. Světlo světa totiž spatřilo pravé rodinné drama.

Platforma: PC
Typ hry: adventura
Minimální konfigurace: procesor 700MHz, 128 MB RAM, 32MB grafická karta, 1.4 GB HDD
Testovací konfigurace: Celeron 1GHz, 256 MB RAM, GF2MX
Výrobce: Ubisoft Montreal (
http://www.ubi.com)
Distributor: Ubisoft (
http://www.ubi.com)
Distribuce v ČR: Playman (
http://www.playman.cz)
Homepage:
http://www.mystworlds.com

Legenda jménem Myst

Už to bude nějaký ten pátek, co jsem hrál první Myst a blaženě slintal nad tím, co na tehdejší poměry dovedl. Tehdy jsem ho považoval za jeden z vrcholů herního nebe, za něco, co snad ani nepůjde překonat. Uznávám, byl jsem tehdy mladý a ohledně vývoje počítačových her značně naivní. Ovšem již v té době sdílelo mé pocity mnoho set tisíc hráčů po celém světě. Myst nebyla klasická adventura (a dodnes občas narazím na fórech na vášnivé debaty o tom, jestli Myst spadá do tohoto žánru a jestli na něj nevrhá špatné světlo), ale přesto neznám mnoho milovníků adventur, kteří by alespoň jeden díl této ságy nehráli. Myst se stal legendou. A ona legenda dnes opět překonává sama sebe.

   
Vítejte v Havenu * Tomahna v noci * Botanická laboratoř

Než se ponořím do hloubky svých dojmů a pocitů, rád bych předznamenal jednu docela zásadní věc, abych na ni pro samé nadšení nezapomněl - Myst 4: Odhalení není hrou pro každého. Pokud vám na hrách vadí příběh, nemáte rádi přemýšlení nad problémy, trpělivost je vám cizí a při slově adventura vám naskakují pupínky, raději přestaňte v tuto chvíli číst, protože vás o tom, že je Myst 4 skvělá hra, která stojí za koupi, stejně nepřesvědčím. Vy ostatní se pohodlně usaďte a přečtěte si tuto recenzi, která je možná víc výlevem pocitů z děje, jež před chvílí skončil na mém monitoru, než klasickou recenzí.

   
Překrásná Serenia * Yeesha - no není roztomilá? * Atrus má problémy

Tíživé svědomí

Tentokrát nás tvůrci zavedou do doby zhruba deset let po skončení třetího dílu. Atrus se rozhodl, že by možná bylo načase propustit své nezdárné syny z vězeňských věků, do kterých je za jejich hanebné činy poslal. Není si však jist, jestli se Sirrus a Achenar opravdu polepšili a tak vás požádá o objektivní zhodnocení. Na první pohled to vypadá jako docela banální záležitost, ale vzpomeňte, co jsou oba bratři zač. Ani mne nepřekvapilo, když se záhy po mém příchodu do věku Tomanha začaly dít věci, které by se rozhodně stávat neměly. Nejen, že je Atrus donucen cestovat do věku jménem Rime pro nezbytné součástky, ale chvíli na to si prožijete silnější zemětřesení, po němž začnete postrádat jeho dceru Yeeshu, na níž jste měli dát pozor. Po zběžném prozkoumání věku je jasné, že je něco špatně. Oba bratři asi nebyli ve svých věcích tak izolovaní, jak Atrus tvrdil. Zjevně se za tu kopu let ani trochu nezměnili. No co naplat, někdo jejich radovánkám musí udělat přítrž.

Rád bych vám odvyprávěl celý příběh, ale asi byste mne neměli rádi. Není totiž nic lepšího, než když si ho pěkně vychutnáte a prožijete sami. Možná někomu přijdou slova "hluboký a dojemný příběh" a "Myst" v jedné větě skoro jako protimluv, ale věřte mi. Odhalení MÁ skvělý příběh. Možná za to může fakt, že pod jeho scénářem je podepsána stejná dáma, která měla možnost poučit se z třetího dílu, nebo fakt, že Ubisoft tentokráte vynechal z tvorby hry její duchovní otce, bratry Millerovi, ale ať je to jakkoliv, rozhodnutí Ubisoftu se jeví jako správné. Sice se tentokrát nedočkáte žádné novinky, ale myslím, že za ten příběh to opravdu stojí.

   
Tak tohle byla jedna z nejhorších hádanek * Starý bělovous * Atrusův deník

Krása věků, až zrak přechází a dech se tají

Grafické zpracování vás i na slabších strojích doslova připoutá do křesla a nedonutí vás vstát, dokud příroda nezavelí. Vše je zpracováno do nejmenšího detailu, lístečky se třepotají ve větru, poletují nebo padají na hladinu, která se vlní, čeří a rozbíjí o kamínky. Vše za doprovodu perfektního ozvučení a nevtíravé hudby, která jen umocní váš prožitek ze hry. Možná vám to připadá jako laciné plácání, ale já opravdu nechtěl přestat hrát. Jak se jednou ponoříte, již není návratu. Každý z věků, které navštívíte je unikátní. Od živé a neústupné džungle věku Haven přes chladné krásy věku Spire, po třpytivost a ženskost věku Serenia. Všude budete mile překvapeni zručností tvůrců a jejich citem. Na všechno si můžete "sáhnout" (tj. kliknout na to kurzorem) a dostane se vám odpovídající reakce – ještěrka uteče, zvěř se vyplaší – nebo v případě neživých věcí – se ozve zvuk, který by předmět vydal při poklepání. Pravda, uvítal bych víc, kdybych nebyl odkázán na jednotlivé lokace a mohl se po světě proběhnout volně – vykoupat se v jezeře nebo si zaskotačit s opičkami Mangree z věku Haven, ale chápu, že nemůžu chtít vše. No snad někdy příště.

   
Kamenný rodokmen * Tak proto mne zavolali! * Tak v tomto krbu bych asi oheň nezapálil

Aby té atmosféry nebylo málo, je vše doplněno o herecké výkony Atruse a jeho rodiny – ti sice občas mají chování trošinku prkenné a nepřirozené, ale není to nic, co bych jim neodpustil. Hned zpočátku se dostanete k Yeeshině amuletu, který umí veleužitečnou věc, a sice zobrazovat nejsilnější myšlenky a vzpomínky. Od této chvíle nepoznáte klidu, neboť velká většina předmětů, na které narazíte, má k sobě nějakou tu myšlenku nebo vzpomínku připoutanou. Budete tak sledovat jak Yeesha dělá s tatínkem úkoly nebo jak se Achenar či Sirrus snaží přežít ve svých vězeních. Když se dostanete k některému z rozličných deníků rozesetých po hře, po použití talismanu vám ho sám pisatel přečte. Jako doplnění celistvosti dojmů je to naprosto skvělé. Přece jenom z tištěného papíru se emoce odezírají hůře, než z hlasu. Sice i tady jsem několikrát narazil na ne zrovna přesvědčivý přednes, ale celkově vzato dopadl výsledek na výbornou.

   
Učebnice D`ni * Totem na Havenu * Yeeshin deníček

Lidská slabina jménem mozek

Hlavní náplní hry jsou samozřejmě hádanky, hádanky a pro změnu ještě jednou hádanky. A to takové, že vás občas bude bolet hlava, budete nadávat jak carští důstojníci a budete mít sto chutí sáhnout po implementované nápovědě. Zpočátku sice nevypadají nijak zvlášť složitě, ale až budete několik hodin lítat tam a zpátky po Havenu a přemýšlet co s čím vlastně souvisí, nebo si budete hryzat nehty nad složitostí Sirrusových puzzlů, ještě si rádi vzpomenete na primitivnost a přímočarost většiny stříleček. Bude vám tím hůře, čím víc budete ponořeni do děje. Protože ač pro mne byl dosud Myst převážně o hádankách, tentokrát jsem je bral jen jako překážku v dějové linii, přes kterou se musím stůj co stůj dostat.

Časem vaše hádankové šílenství možná naroste do stejných rozměrů jako moje a začnete si čmárat mapy, což se nakonec v Havenu a zejména Serenii ukázalo jako moc dobrý nápad. Jen taktak jsem nakonec použití návodu odolal, nicméně je mi jasné, že hráčů, kteří se této berličky chopí, bude nemálo. Ono se ani není za co stydět, ve snaze uspíšit řešení problémů, abych se mohl posunout v ději o kousek dál, bych provedl ledacos. Tady bych měl možná malou výtku tvůrcům – Haven a Spire jsou sice vězeňské věky, ovšem věznit na nich hráče není hezké. Přišlo mi, že po vstupu do nich mi neustále uniká, co se po mně vlastně žádá. Bloudil jsem po nich s nejasným cílem v hlavě zhruba jako Achenar a Sirrus v době svého uvěznění. Představa, že bych tam zakysnul na delší dobu, než bylo nezbytně nutné, mne skutečně děsila.

   
Do peklíčka nebo do nebíčka? * Měsíc ve Spire * Chladné a děsivé

Nesmírná moc knih

Knihy v sobě věru skrývají mnoho, bez jazyků se však člověk neobejde. I Playman si tuto skutečnost uvědomil, a tak na náš trh přichází hra lokalizovaná. Lokalizace proběhla formou titulků a překladů knih a textů, kterých je skutečně nemálo. Na překladatele tak čekal skutečný oříšek a tento oříšek byl rozlousknut celkem bez větších problémů a bez poškození jádra. Pravda k naprosté dokonalosti překladu místy něco chybí (občas mi přišel některý výraz přeložen jinak, než jsem cítil z duše příběhu), ale i tak se jedná asi o nejkvalitnější překlad hry, na který jsem narazil – trefně a přirozeně převádí příběh z angličtiny co češtiny, která je pořád mnoha hráčům bližší.

Světlé stránky hry
  • Dokonalý příběh
  • Skvělá předrenderovaná grafika
  • Nádherná hudba
  • Precizní ztvárnění věků
  • Obtížnost a nápaditost hádanek
  • Délka
Temné stránky hry
  • Je spíš pro užší okruh hráčů
  • Některé hádanky jsou opravdu nepěkně těžké
  • Návykovost


Slyš můj ortel, mocný vládce věků

Pokud to ještě někdo nepoznal z předešlého textu, máte před sebou hru s velkým H. Hru na kterou budete po dohrání ještě dlouho vzpomínat s úsměvem na tváři, tím větší, čím větší úsilí vložíte do řešení herních úkolů. Ano, pár chybek Myst 4 má, proto nebude hodnocení 10/10, ale i tak jde o kus, který by neměl nikomu ve sbírce chybět. Ubisoft se prostě zase jednou vyznamenal a úspěch mu tedy po právu náleží.

Grafika: 10/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 9/10
Atmosféra: 10/10

Myst 4 není jen hra. Je to kniha, kterou otevřete a budete chtít dočíst. Je to kniha, která vás nepustí. Nesáhnout po ní by byla ohromná chyba, neboť její příběh stojí za to žít.

Celkové hodnocení: 9/10

Dostupné pro: PC
Žánr: Adventury | Point&Click adventura
Výrobce: Ubisoft Montreal | Webové stránky hry
  • Dokonalý příběh
  • Skvělá předrenderovaná grafika
  • Nádherná hudba
  • Precizní ztvárnění věků
  • Obtížnost a nápaditost hádanek
  • Délka
  • Je spíš pro užší okruh hráčů
  • Některé hádanky jsou opravdu nepěkně těžké
  • Návykovost
Diskuze (1) Další článek: Screenshoty z české verze Children of the Nile

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , ,