Pirátství je každoročně na Internetu a v médiích zabývajících se počítači a multimediálními nosiči jedním z nejdiskutovanějších problémů. K boji proti němu se přesto pozornost veřejnosti neupírá. Málokdo ví, že na potírání ilegální distribuce pirátských kopií autorských děl, pracuje na policejním prezidiu široká skupina specialistů.
A právě s touto skutečností se nás ministerstvo vnitra pokusilo seznámit na tiskové konferenci spojené s demonstrativní likvidací pirátských nosičů, která se uskutečnila 9. října v areálu brněnského výstaviště jako součást prezentace na 12. mezinárodním veletrhu Invex.
Samotná likvidace přilákala před polednem na volnou plochu sousedící s pavilonem Ministerstva vnitra ČR asi dvě stovky nadšených diváků. Aby se jim nepodařilo ukořistit žádný z již jednou zabavených pirátských nosičů, hlídalo celou plochu několik policistů, kteří v případě potřeby nekompromisně zakročovali proti neposlušným návštěvníkům především z řad školou povinné mládeže. Přestože přitom pečlivě hlídali cédéčka a kazety nasypané na hromadě čekající na „zválcování“, videokazety, které se přidání do hromady dočkaly až po začátku celé akce, byly uvnitř pavilonu de facto nehlídané a kdokoli je mohl s trochou štěstí vynést ven.
Válcování zabavených nosičů se přitom neslo v duchu boje proti pirátství jako takového – policie, ač nechtěně, dokázala, že pirátství v takovém rozsahu (podle materiálů ministerstva je každý třetí hudební nosič na světě vyroben jako nelegální) jen těžko zvládá potírat. Na volnou plochu se sjely dva válce, přičemž oba měly s překonáním hory pirátského zboží nemalé potíže. Často se za smíchu diváků v přehršli nosičů zasekly a bylo nutné je složitým způsobem „vyprošťovat“.
Zhruba v polovině celé akce se k celé akci pokusil vyjádřit policejní mluvčí, opět ovšem zafungovala nešťastná náhoda a policejní megafon odmítl spolupracovat, což opět řada diváků ocenila bouřlivým smíchem. V závěru se ještě strhla slovní přestřelka mezi nespokojenými návštěvníky a výkonnou ředitelkou České protipirátské unie, Markétou Prchalovou. Přihlížející vyjádřili především nespokojenost se způsobem, jak policie nakládá se zabaveným zbožím (což ovšem logicky není v její kompetenci), a peněžní strategií vydavatelů především hudebních nosičů.
Markéta Prchalová nám v pozdějším rozhovoru potvrdila, že celá akce před stánkem ministerstva měla charakter „divadla pro diváky“ a doplnila, že zabavené nosiče policie likviduje jiným, ekologičtějším způsobem. Zdůraznila také, že řada lidí si dosud plně neuvědomuje, jakým způsobem pirátství poškozuje nejen vydavatele, potažmo distributory ať už hudebních či jiných nosičů, ale zároveň i stát jako takový. Podle údajů, které nám dodalo opět Ministerstvo vnitra ČR, dosáhly daňové úniky v Evropě částky asi 250 milionů euro.
Alarmující je podle Prchalové především zvyšující se míra počtu ilegálních nosičů s filmy, která je přímo úměrná rychlosti, jakou se šíří tzv. filmové ripy – konkrétně u zmíněných filmů jde například o nahrávky ve formátu DivX. Přesto je počet ilegálních filmů na našem trhu relativně nejnižším, míru pirátství lze totiž v této oblasti vyjádřit nějakými 20 procenty.
Proti pirátům Policie bojuje za spolupráce s asociacemi vydavatelů (ČTÚ, BSA apod.) a jen za minulý rok se jí podařilo postavit před soud 133 pachatelů tohoto trestného činu (tedy porušování autorských práv). Sedm z nich přitom skončilo s nepodmíněným trestem. Počet zajištěných nosičů se vyšplhal na úctyhodných 11 tisíc kusů. Oněch 20 tisíc, které policisté včera veřejně likvidovali, by přitom piráti dle slov Markéty Prchalové na černém trhu prodali za 6 milionů korun. Zároveň nám však byla potvrzena informace, že proti pirátům se obvykle nezasahuje za použití hrubé síly. Většina zásahů končí pokojně, některé z nich dokonce bez asistence samotného piráta. Často se sice stává, že se pachatelé pokouší zamaskovat skutečný rozsah „ukradeného“ zboží, nicméně představy o pětici zakuklených obrněnců vyrážejících dveře domu a nelítostně srážejících provinilce na podlahu můžete klidně nechat spát.
Policejní rada Vít Řanda specializující se na problematiku hackingu nás však ubezpečil, že metody policie jsou dost efektivní na to, aby se člověka konajícího v rozporu s platnými zákony podařilo nejen velice rychle najít, ale i usvědčit. Řada policistů například prohledává Internet, účastní se webových chatů a chodí na IRC, aby mohli evidovat a posléze postihovat ty, kteří na Internetu ať už veřejně nebo takříkajíc „pod pultem“ nabízí ilegální software či audiovizuální nahrávky, popř. dětskou pornografii.
A malá perlička na závěr – mezi válcovanými VHS nosiči se objevila i řada pornografických titulů s dosti „odvážnými“ přebaly. Je zajímavé, že v době, kdy každá videopůjčovna odděluje tyto „závadné“ tituly od ostatních minimálně přepážkou (aby se k nim nemohli dostat mladiství), policisté tytéž přebaly bez obav prezentují široké veřejnosti.
Autoři: Michal Polesný, Markéta Gojná
