Nabízíme vám druhou, závěrečnou část našeho návodu, jak hrát UFO: AM. Tuto novou úspěšnou českou hru je možno charakterizovat jako takticko-akční strategii s výraznými RPG prvky, která se hraje kombinací real-time a tahového systému. To vše vnáší do hry řadu zajímavých prvků a možností, které ji ozvláštňují - a díky nimž se dá hrát mnoha různými způsoby. Tohle je jeden z nich.
První část návodu naleznete zde
Boj
Po příletu na místo se objevíte na náhodně vygenerované mapě. Znamená to, že i když si jsou mapy hodně podobné, neměli byste narazit na dvě stejné.
Úvodní části hry (a hra na nízkou obtížnost) svádí k tomu, abyste začali hrát poměrně akčně, bez většího taktizování při plnění misí. Prostě natáhnout myší celou skupinu, procházet mapou a cestou pálit po nepřátelích. Nebo čekat, až přijdou oni k vám. Tohle se dá praktikovat, pokud máte větší palebnou sílu a delší dostřel než nepřítel. S trochu štěstí se s touto taktikou dá řada misí opravdu absolvovat. Problém však je, že i v těch úplně prvních misích se můžete setkat s nepřáteli, kteří útočí na velké vzdálenosti a kteří jsou schopní slabě chráněné vojáky rychle zdecimovat (např. kyselinu plivající Plektoni - obr. 4 - nebo kalašnikovy vyzbrojené Rosty atd.). A protože vy máte ve výzbroji zatím jen brokovnice, které mají sice značnou palebnou sílu, ale dostřel nevalný, a UZI, které sice dostřelí daleko, ale zato moc neublíží, přijde vhod i mozek (taktika) a síla (granáty).
Vojáka s granáty v rukou ukryjete za nějakou překážku a jinou postavou přilákáte takovou nebezpečnou potvoru blíž. Granátník na ni přímo vidět nemusí, aby mohl zaútočit, v tom je jeho výhoda. Stačí, když je nepřítel v dohledu jiného vojáka. Jestliže je potvora tak blízko, že na ni voják dohodí (poznáte podle barvy kurzoru, musí být zelený), máte vyhráno. Výbuchu granátu zpravidla transgenant neodolá. Nechce-li se potvora dost přiblížit, ale je téměř v dosahu, zkuste zaútočit nepřímo, na nějaké sousední pole. Mohou ji zabít střepiny, může dojít k explozi auta stojícího poblíž… Anebo existuje další varianta, tzv. „hurá styl ruských válečných hrdinů, vrhajících se s granáty pod pásy německých tanků“ – nejrychlejšímu vojákovi (můžete ho nechat, aby si své věci napřed odložil na zem, bude potom ještě rychlejší) dát do rukou dva granáty, rozběhnout se proti takovému Plektonovi a než ten dokáže rychlý cíl zaměřit, hodit mu granát na… chtěl jsem říct na hlavu, ale on vlastně žádnou svoji vlastní hlavu nemá… mezi chapadla. Jen tak na okraj, granátem nemusíte jen zabíjet – můžete si jím probourat cestu skrz zdi a ploty, což může být velmi užitečné v situaci, kdy jste zahnáni do zdánlivě slepé uličky, jejíž vstup hlídá potvora, s níž si momentálně nevíte rady.
Takže zatímco bez určité taktiky se obejdete jen těžko, můžete se v úvodní fázi hry poměrně snadno obejít bez plánování v tom hardcore slova smyslu. Opravdu stačí mít pod kontrolou skupinu (nebo jednotlivé vojáky) a klikáním myší je přemisťovat, útočit jimi, nechávat je nabíjet… Občas se někde za rohem přepnout do inventáře, abyste je nechali porovnat zásobníky do opasku nebo vyměnit zbraně, ale plánovat dlouhé seznamy příkazů opravdu nemusíte. Neznamená to však, že to dělat nesmíte. V tomhle je asi to největší kouzlo kombinovaného herního systému – hra nabízí zábavu příznivcům jak real-time, tak tahových strategií. Ideální poloha je asi někde uprostřed. Takže si klidně na nějakém bezpečném místě vyzkoušejte naplánovat pro nějakého vojáka řadu alespoň několika příkazů. V pokročilé fázi hry (nebo na nejvyšší obtížnost) se tyto zkušenosti budou hodit.
V každé misi máte nějaký konkrétní úkol – v likvidační zabít určitý počet nepřátel, v průzkumné zahlédnout nejméně jednoho jedince od každého druhu, v záchranné najít pilota a dopravit ho na místo výsadku apod. Po splnění tohoto úkolu máte možnost misi ukončit. Nemusíte-li, nedělejte to (jen si nezapomeňte uložit pozici pro případ katastrofy). Nepřátel je v misích vždy o něco víc, takže máte možnost se na mapě ještě chvíli zdržet a získávat zabíjením vetřelců drahocenné zkušenosti. Nepříjemné je, že vám hra neprozradí, kolik jich tam je a také nesleduje, kolik jste jich už zabili. Kdo si to nepamatuje a chce mít přesto přehled, musí si dělat zářezy do klávesnice (nebo čárky na papír).
Malý tip – nedobíjejte zraněné vetřelce. Když je nepřítel hodně zraněný, ukazatel jeho zdraví zčervená a on ztratí vědomí, takže přestane být nebezpečný (to se v plné míře týká i vašich vojáků, ale vy s sebou právě pro tyto případy nosíte lékárničky). Po skončení mise získáte jako kořist nejen všechny nepřátelské zbraně (viz dále), ale i všechny mrtvoly a skoromrtvoly, které při svém tažení mapou vyrobíte. A protože vaši vědci budou některé vetřelce potřebovat živé, ušetříte si tím spoustu práce v budoucnu. Mnohem jednodušší je totiž nepřítele zabít než ho zajmout živého. K zajímání ještě poznámka – až budete na takovou misi vysláni, zjistíte, že zvednout zraněnou potvoru může být značný technický problém. Nechcete-li se s tím mordovat, stačí zneškodnit všechny nepřátele na mapě (aspoň jeden musí ale zůstat na živu) a misi vyhrajete i bez přenášení vetřelců.
Vylepšování vlastností
Až vás přestane chození po mapě bavit, klikněte na Přerušit misi a můžete se vrátit s nově nabytými zkušenostmi domů. Pokud některý z vojáků získal dost zkušeností na postup na vyšší level, otevře se vám příslušné okno (viz obr. 5). Všimněte si, že se dané postavě zkušenostní bod už automaticky připsal k té vlastnosti, která je v seznamu nejvýš a která zároveň není na maximu (v úvodu hry to bude většinou Síla).
Pokud s tímto přidělením zkušenostního bodu nesouhlasíte, proč byste také měli, vy si chcete své vojáky vylepšit podle svých vlastních představ a ne podle představ nějakého programátora, můžete ho přidělit kamkoliv jinam (kliknutím na „+“). Automaticky přidělený bod se odebere (nelekněte se, že se tím daná vlastnost zase o stupínek zhorší) a umístí tam, kam si přejete vy. V tabulce vpravo přitom vidíte, které dovednosti tím budou ovlivněny – políčka se zcela nebo částečně zaplňují sytější barvou. Klidně si s tím pohrejte, dokud nekliknete na tlačítko Hotovo, můžete to měnit dle libosti.
Jeden Superman nebo tým?
Určitě tým… Hra sice svádí k tomu vypiplávat si jednu dvě postavičky až do super-heroických výšin, ale nebuďte macešští ani ke zbytku vašich lidí. Jednak k vám nechodí jako úplní zelenáči a zpravidla jsou v něčem docela dobří (může třeba přijít špičkový odstřelovač, který jen potřebuje trošku zvednout Sílu, aby z něj byl Zabiják Alienů Číslo Jedna), ale hlavně se může stát, že váš tým alfa (nebo jak mu říkáte) bude po nějaké náročnější misi tak zdecimovaný, že se pár dní bojů nebude moci účastnit (předpokládám, že znáte save-load a mrtvého nemáte nikoho). Je škoda nechat Cizáky, aby po dobu jejich léčení pustošili planetu, nemyslíte? Proto je vhodné mít i záložní tým, který v takových případech zaskočí. Měl by však být alespoň trochu vycvičený, protože s postupující hrou přitvrzují i nepřátelé a snadno by se mohlo stát, že na ně vaši záložníci prostě stačit nebudou.
Boj ve vzduchu
Během pobytu na strategické mapě (a po vynalezení Detekce UFO) získáte možnost bojovat s Cizáky i ve vzduchu. No, možnost… Vaše účast je omezená jen na vyslání stíhací letky do akce a potom přihlížení tomu, jak se jí daří (pravda, ještě ji můžete z boje odvolat). Vaše letadla (obr. 6) v bitvě buď uspějí (obr. 7) nebo ne. Podle toho se vám nabídnou další možné mise – zachraňovat sestřelené piloty, čistit terén kolem sestřelených UFO, později i vniknutí do nich (obr. 8) a získání cizáckých technologií.
Pokud máte ztráty nebo se některé letadlo vrátí poškozené, trvá nějakou dobu, než je možné jejich další nasazení. Máte k dispozici tolik letek, kolik máte Vojenských základen. Rozmisťujte (zaměření základen se dá měnit) si je na vámi kontrolovaném rovnoměrně, letadla nemají neomezený dolet. Mimochodem, v misích na záchranu pilota se vůbec nemusíte namáhat s jeho dopravením k evakuačními místu. Opět stačí pobít všechny potvory – většinou budou postávat někde kolem pilota. Dokud se k němu vy nepřiblížíte, je pilot v bezpečí – potvory mu neublíží. Ubližte vy jim.
Sbírat, nesbírat
Z potvor zabitých během taktických misí často vypadne nějaká zbraň. Abyste je získali, nemusíte je sbírat, stanou se vaší kořistí automaticky po ukončení mise. Ale může nastat situace, kdy po vás třeba taková Rosta pálí přes půl mapy a jde jí to sakra dobře. Potom se vyplatí ji co nejrychleji zabít a podívat se, čím že to po vás střílela, protože takovou zbraň můžete využít ještě v té misi. Může dojít i k horší situaci, kdy vám prostě během bojů dojde munice. Pak nezbude, než sebrat nějakou zbraň ze země a pokračovat v přestřelce s ní.
UFO: AM není složitá hra, ale umožňuje řadu herních stylů a i nějaké to přemýšlení. Snad vám tato hrst tipů trochu pomohla v začátcích, abyste se do hry dostali rychleji a bez zbytečných chyb.
