Nebezpečně kvalitní řežba

Hra Aliens versus Predator je stále jedním z nejlepších reprezentantů soubojů vetřelců, predátorů a lidí na obrazovkách našich počítačů. Dlouho očekávaná gamesa přinesla snad ještě více, než jsme si mohli přát. Pojďme tedy znovu zavzpomínat na ty hektolitry krve a slizu prolité v temných chodbách vesmírných základen!
Nebezpečně kvalitní řežba

Napřed ale krátká odbočka. Bylo to pro mě velké překvapení, když jsem před onou drahnou dobou zjistil, že souboje lidí, resp. mariňáků, vetřelců a predátorů se praktikují již docela dlouhou dobu. A to, jak mnozí jistě víte, v komixech, kterých už vyšla celá řada, například u známého nakladatelství Dark Horse. Jmenujme tituly Hunters Planet či Prey. Jinak samozřejmě vychází množství jednotlivě zaměřených komixů - na predátory nebo na vetřelce. Předělávání komixových hrdinů do počítačového zpracování je dnes zavedeným postupem (Spiderman, Black Moon Chronicles, Druuna aj.), když jde ale zároveň i o filmové megahrdiny, pak něco takového prostě musí mít počítačovou podobu. Jak se řeklo, tak se i stalo - úkol byl zadán vývojářům u týmu Rebellion. A zhostili se jej hoši vpravdě revolučně.

Prvním, ne zas až tak oči-vyrážejícím překvapením AvP byla možnost hrát za všechny tři rasy - za predátora, člověka a vetřelce. To by samo o sobě nebylo nic převratného. Kdyby ovšem chytří designéři nepřišli na dva spásné nápady, čí lépe záměry. Oním prvním je vytvořit atmosféru tak hustou, jako je nad rybníčkem brčálníkem, a snad ještě hustší - čehož je docíleno dokonalou simulací všech postav. Tedy abyste se při hře za predátora cítili opravdu jako predátor, a ne abyste řvali "Yes, sir!", "Affirmative!" a podobně, protože tyhle pokřiky jasně patří jen a pouze mariňákovi. Zřejmě nejtěžším úkolem bylo vytvořit vetřelce, hlavně jeho vizuální vnímání. Jestli si vzpomínáte, ve třetím díle filmové ságy byly jeden dva záběry právě z pohledu vetřelce (které se tuším ještě nikdy předtím neobjevily). Jistě jste si všimli, že vetřelec vidí…no prostě "tak nějak jinak", než jsme zvyklí.

Při hře za jednotlivé postavy se tedy cítíte a chováte přesně pravidel zvoleného druhu. Druhý spásný nápad bylo těsné propojení misí. Nejzřetelnější je to u první mise za člověka a vetřelce. Ty jsou totiž umístěním téměř identické, mimochodem, vyskytuje se v nich onen "známý" neznámý artefakt jako v prvním filmu (včetně onoho podivného "děla", vzpomenete-li si ještě vůbec na první díl). S predátorem už je to přeci jenom těžší - nikdy totiž nebyl filmově ztvárněn v kosmických lodích či cizoplanetných koloniích, nikdy v souboji s vetřelci (i když v Predátorovi 2 je v závěru na kosmické lodi krátký záběr na vetřelčí hlavu). Přesto se ale tvůrci zhostili svého úkolu s odvahou a podařilo se jim Predátora "přesasadit" z filmových prostředí zelenkavé džungle či věžákovitého prostředí velkoměsta do tmavého, zatuchlého prostředí základen a gigantických kosmických lodí.

Relativně nejjednodušší je, dle mého subjektivního názoru (ale i podle názorů mnoha dalších hráčů), hra za predátora. Predátor je totiž dokonalý zabiják, rozený lovec. Má vše, co ke svému koníčku potřebuje, integrováno ve svém těle (resp. obleku). Stejně jak to známe z filmu, i ve hře si můžete hrát s takovými věcičkami jako ruční ostří, vrhací disk, slavné medi-tičky (při jejichž aplikaci tolik řve), atd. Nechybí ani několik vizuálních módů, při jejichž přepínání jsem tleskal radostí nad dokonalými zvuky a slintal, když se mi v modrém módu udělal onen překrásný trojúhelníček na mariňákově hlavě. Ruku v ruce s viděním jde samozřejmě zooming obrazu, takže můžete mariňáky odstřelovat na dálku.Takové okamžiky vás prostě dostanou (a mariňáka obvykle stojí něco končetin, viz. později o dokonalých modelech postav). Vrcholem dokonalosti je neviditelnost. Predátor je asi nejpropracovanější postava v celém AvP. Hraní je naprosto přirozené, protože to přeci jenom je stále ještě humanoidně vypadající bytost. Hratelnosti také přidává naprostá volnost v konfiguraci ovládání - hru můžete ovládat buď jen na klávesnici (nedoporučuji) nebo kombinací klávesnice a myši (vřele doporučuji).

S hraním za vetřelce, s ním (tím) je to už horší. Někdo si totiž prostě nedokáže zvyknout na jeho "zkosené" vidění. Jinak má taktéž všechno, co by měl takový správný vetřelec mít. Dlouhý mrštný ocásek, velice ostrý, hbité prstíky, taktéž velice ostré, a navíc může běhat kde se mu zachce - po stropě, po stěnách, je dokonale hbitý a mrštný, smrtonosně rychlý. Jelikož se prakticky téměř celá hra odehrává v černočerné tmě, sem tam protkané červenými, modrými či žlutými ostrůvky světla, má i vetřelec zvláštní mód vidění.

To nejznámější na vetřelcích je samozřejmě onen kousavý jazýček, kterýžto primárně slouží k rozrážení dutiny mozkové lidských obětí. Ani na tuhle libůstku se tady nezapomnělo. Přiblížíte-li se zezadu potichounku pomalounku k nic nevědoucí oběti, vaše "hlavní" čelisti se rozevřou, což indikuje připravenost jazýčku k výpadu. Jakmile ho tedy "vystřelíte" (jazýček), má oběť svůj osud zpečetěný. Objeví se náznak "rozráženého skla", načež napadený (-á) padne v hektolitrech krve k zemi (krví se v AvP skutečně nešetří, žádnou ze tří druhů - někdy dokonce může být hlavním vodítkem v celé misi). Pokud jste až doposud přemýšleli, čím se asi tak vetřelci živí, nemusíte již více zatěžovat svůj citlivý mozeček. V AvP je tento problém vyjasněn naprosto jednoznačně - jednak když člověka "vykousnete", doplní se vám životy, druhak když se k němu skloníte a začnete zběsile mávat svými ručkami, začne se mrtvé tělo rozlétávat na menší a ještě menší kousky a vám bude pomalu ale jistě přibývat životní energie. Ano, řekl jsem, že tělo se bude rozlétávat na malé kousky. Propracovanost modelů postav v AvP je totiž na velmi vysoké úrovni, každá postava se skládá z několika hlavních část - hlava, ruce, trup, nohy. To vše se může oddělit od zbytku - takže při vašem vetřelčím útoku do davu doslova létají končetiny vzdechem. Taktéž je možno ustřelovat hlavy mariňákům či uškubávat pařátky vetřelcům. Problém u vetřelců ale je, že jsou to velice výdržné potvůrky, takže se k vám klidně doplazí po jedné ruce bez nohou či v nějakých podobných kombinacích a stále ještě se vám snaží vyďobnout mozek. Nejjistější je tedy ustřelovat jim hlavu. Hrát za vetřelce je ze všech tří možností asi nejtěžší. Nejen kvůli jisté nepopiratelné "odlišnosti" tohoto druhu, ale taktéž kvůli vetřelecké křehkosti. Kyselina místo krve vám totiž bude na prd, jakmile budete rozstříkání po celé chodbě. K čemuž stačí jediná dobře mířená dávka ze smart-gunu.

Jako poslední zbývá samozřejmě mariňák. Nic neobvyklého, klasika tak jak ji známe z mnoha a mnoha jiných sci-fi. Prostě tvrďáci, machři, korby, atd. Výzbroj sestává z autentických zbraní jako jsme viděli ve druhém dílu filmové série. Od pulsní pušky (s granátkem vespod), přes smart-gun (má nádherný autentický zvuk) po raketomet (sadar). I mariňák má druhý mód vidění - v barvě zelené (tedy tzv. "noční vidění"). K dispozici jsou i známé světlice, které však v kombinaci se zeleným módem nedělají ale vůbec žádnou dobrotu. Hra za mariňáka je asi nejatmosféričtější, protože pomalé plížení se tmavými chodbičkami, ve kterých není vidět na krok a kde na vás z každého kouta může vybafnout nějaká zrůda, to je něco tak silně klaustrofobického, strašlivého, že hrát to v jednu v noci bych nedoporučoval ani těm silnějším z nás. Zážitek ještě umocňuje ono tolik nespolehlivé pípátko, ukazující počet a vzdálenost pohybujících se bodů. Pohybujících se bodů - tedy nikoliv pouze nějakého živého organismu, ale čehokoliv, co se hýbe. Např. výtahu. Takovéto okamžiky vás můžou dokonale zmást - vyjedete např. na nějakou plošinu, vystoupíte z výtahu, uděláte několik kroků a najednou BLIK. Zmateně těkáte očima po všech zdech, než si uvědomíte, že je to vracející se výtah.

Mnoho hráčů si stěžovalo na přehnanou obtížnost AvP. Je to samozřejmě pravda - na výběr sice máte ze tří různých možností, od Training přes Realistic k Director`s Cut, ale i na první možnost jde o vcelku nechutnou záležitost. Což v praxi znamená (při hře za mariňáka), že jeden nespatřený vetřelec = smrt. Nic neobvyklého. Obtížnost se ještě o několik desítek procent zvyšuje nepřítomností možnosti saveování. Což jsem však ku podivu spíše přivítal. Popravdě, ubíralo by to hodně moc na atmosféře a patch, který Rebellion vydal a který to umožňuje mohu doporučit jen těm, kteří se chtějí ochudit o výborné zážitky nebo mají na hraní opravdu málo času. Celkem je v AvP k dispozici 32 misí. Zdá se vám to hodně? Cha, netěšte se tak moc. Ono je to totiž tak: pokud budete hrát na úroveň training nebo realistic, bude misí celkově 16 - pět za vetřelce a po šesti za člověka a predátora. Ovšem pokud jste opravdu vytvrdlí a dopaříte všech těchhle šestnáct misí na poslední obtížnost, otevře se vám dalších 15 misí, pět za každou postavu. A to už docela ujde, vezmeme-li v úvahu, že díky nemožnosti saveování není extrémem ani desáté (dvacáté, pětadvacáté) opakování mise. Mimochodem, dostanete se i na planetu Fury 161. Že už si nevzpomínáte? No to je přeci ta planeta, kde Ripleyová skončila ve třetím díle, s partičkou úchylných vězňů.

K naprosté dokonalosti dovádí AvP ještě jeden prvek. Hudba. Obzvláště ve hře za mariňáka jde o vrcholný prvek, bez kterého ztrácí atmosféra polovinu svého objemu. Grafika celé hry myslím nestojí za komentář. Několik let stará, plně akcelerovaná, ale přesto stále ještě velice kvalitní.

Poslední, o čem se musím zmínit, je síťová hra. Na tu jsem se totiž před vydáním AvP třásl ze všeho nejvíc. Kosit hordy vetřelců v malé skupince mariňáků, to přeci musí být ohromný zážitek. A skutečně jsem se dočkal. Ačkoliv je kooperativní hra ve dvou poněkud zmatená - hordy vetřelců se na vás valí z každé strany a vy nemáte možnost rozeznat nepřátelského vetřelce od vašeho spojence (který každou chvíli padá k zemi, zasažen kulkou toho druhého) - ve více hráčích už to není tak žhavý problém. Vše si tedy musíte nejprve správně nastavit a naplánovat, aby se dala hra pořádně hrát. Ještě štěstí, že nastavené hodnoty (kterých je opravdu hodně) lze ukládat. Módu deathmatch už pak není co vytknout. To jsem si tak jednou v pátek za hluboké zimní noci vyhlédl kdesi na chatu jistého Ozzyho, který se nejprve tvářil jako malé milé neviňátko, ale po pár minutách hry se z něj vyklubal ošlehaný profesionál. Deathmatch je naprosto dokonalý, nejlépe si vzpomínám na scénu, kdy jsem (jako mariňák) v naprosté tmě zabloudil na jakousi podlouhlou plošinu, která však končila zdí. Vydal jsem se tedy nazpět, a co nezahlédnu. V dáli se mihne červené světélko. Hmm, no nic. Jdu dál. Ale přeci jen mi to vrtá hlavou. Otočím se, abych… v tu chvíli mi to dojde. Mlask, mlask, a je po mně. Aliens versus Predator rozhodně patří mezi nejatmosféričtější hry, které jsem kdy pařil.

Zajímavé odkazy:
- http://www.avpnews.com/
- http://www.aliens.cz/
- http://vetrelci.sf.cz/

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zahrát a neutratit ani korunu

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zah…

Občas to vyjde tak, že na hry po vánočních nákupech už prostě nezbude žádný zlaťák. Jak tedy trávit dlouhé zimní večery, když už máte všechno dohrané? Vybrali jsme pár kousků, za které nemusíte dát ani korunu, a i tak se budete královsky bavit.

včera | | 19 N/A
Nejlepší hry pro Playstation 4: deset tipů, které zaručeně dobře zabaví

Nejlepší hry pro Playstation 4: deset …

Letos se pro Playstation urodila spousta herních pecek, v našem vánočním rádci proto z většiny najdete exkluzivní tituly. Nezapomněli jsme ale ani na multiplatformní hry.

30.  11.  2017 |
Ubisoft rozdává AC IV: Black Flag a World in Conflict zcela zdarma

Ubisoft rozdává AC IV: Black Flag a Wo…

Nadílka od Ubisoftu bude v podobě her, které určitě moc dobře znáte. Těšíte se?

5.  12.  2017 | | 2 N/A
Vybrali jsme nejlepší PC hry pod stromeček

Vybrali jsme nejlepší PC hry pod strom…

Toto je deset her, které byste rozhodně neměli při hraní na počítači vynechat.

6.  12.  2017 | | 21 N/A
7 tipů na nejbrutálnější hry historie, co vám zaručeně spraví chuť

7 tipů na nejbrutálnější hry historie,…

Je libo násilí a hektolitry krve? I to se občas šikne. Pojďte se tedy s námi podívat na ty nejbrutálnější hry, které spatřily světlo světa.

4.  12.  2017 | | 3 N/A
Vybrali jsme nejlepší herní notebooky pod stromeček, zahraje si každý

Vybrali jsme nejlepší herní notebooky …

Pořádný herní notebook seženete za 25 tisíc. Vybrali jsme však i levnější stroje s nutnými kompromisy, nebo naopak děla s cenou ke sta tisícům

9.  12.  2017 | | 11 N/A
Herní agenda: pochmurný listopad plný božích her

Herní agenda: pochmurný listopad plný …

Konec roku se blíží a hráčská komunita se stále těší z nových AAA titulů. Ne v každém případě to ale vyjde a v minulém měsíci jsme zaznamenali pár průšvihů, které se dostaly i mimo herní svět. Nebudeme ale listopad brát tak negativně. Přece jenom se v něm objevilo pár světlých chvil, které byste rozhodně neměli minout.

2.  12.  2017 |
Xbox One vs Xbox One X: grafický pokrok nebo bláboly? (galerie)

Xbox One vs Xbox One X: grafický pokro…

Xbox One X vyšlo nedávno a mezi vylepšeními jasně dominuje grafika. Rozhodli jsme se, že několik her detailně porovnáme v galerii.

29.  11.  2017 | | 30 N/A