Need for Speed: Hot Pursuit 2 - recenze

Žánr: závodní
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 128 MB RAM, 16MB grafická karta, DirectX 8.1, volné místo 1,2 GB na HDD
Doporučená konfigurace: procesor 800 MHz, 256 MB RAM, 32MB grafická karta, DirectX 8.1, volné místo 1,2 GB na HDD
3D akcelerace: ano
Multiplayer: ano
Jazyk: angličtina
Výrobce: EA Games (www.eagames.com)
Vydavatel: Electronic Arts (www.ea.com)
Distributor v ČR: Cenega (www.cenega.cz)
Domovská stránka: www.needforspeed.com

Need for Speed bezpochyby patří k nejdelším herním sériím všech dob. Zatím sice počtem svých dílů a variant nemůže konkurovat japonskému Final Fantasy, ale kdo ví... možná jednou bude. Fanoušci arkádových závodů již delší dobu dychtili po novém Need for Speed, čekání bylo v podstatě více než dvouleté (jak jste se dověděli z včerejšího článku o „pohnuté“ historii série NFS), ale nakonec stálo za to. Jakékoliv pochybnosti o tom, že Hot Pursuit 2 vyjde jenom na mainstreamových konzolích (XBox, GameCube, PlayStation2), byly naštěstí před časem odvráceny, a tak se i uživatelé osobních počítačů mohli pomalu, ale jistě začít těšit na první závody Need for Speed v novém tisíciletí. Dámy a pánové, „šesté“ pokračování je na světě!

Šestý Need for Speed se představuje...

Po poměrně krátké instalaci, která zabere na disku málo místa (tratě se totiž postupně nahrávají z CD během hry), se již objevuje nová znělka s logem výrobce. Po akvizici některých společností nyní část her od Electronic Arts vystupuje pod jednotnou značkou „EA Games“ s podtitulem „Challenge Everything“. Úvodní intro je klasický sestřih jednoho „drsného“ závodu sportovních vozů, které jsou stíhány nelítostnými policisty – prostě jako jsme byli u každého NFS zvyklí. Pouze mě zarazila obrazová kvalita samotné videosekvence, která zde výrazně pokulhává. Zřejmě autoři použili stejný formát jako pro konzole (viz. hnusné intro z loňského NHL 2002) a výsledek je příšerný. Ale nic naplat, úvodní filmeček zdaleka neurčuje kvalitu plné hry a hráče má pouze naladit na to, co přijde, což se mu v kladném slova smyslu povedlo.

Hlavní menu je poměrně strohé a nejvíce připomíná čtvrtý díl Road Challenge, respektive High Stakes. Na design třetího nebo pátého dílu opravdu nemá, navíc vše je až moc „konzolovitě“ jednoduché, na poměry EA poměrně nezvyklé – úroveň grafiky se mění jedním posuvníkem, nastavení kamery se omezuje na několik položek a prezentace jednotlivých vozů se nekoná (pouze je přítomen čtený komentář a údaje o zrychlení, maximální rychlosti a koňské síle). Hlavními položkami je přitom Hot Pursuit (strom 33 různých závodních „misí“ s policejním stíháním), Championship (totéž ale bez poldů), Single Race (zde si nastavíte přesně typ závodu, který si chcete zahrát), Multiplayer (LAN, privátní hra IP a veřejné servery přes zabudovaný browser GameSpy) a Quick Race (bez nastavování rovnou skočíte do náhodného závodu). Trochu strohé, nemyslíte?!

Hot Pursuit a Championship

V prvním závodním „stromu“ Hot Pursuit naleznete neuvěřitelných 33 různých misí. Pokaždé jde o rozmanité typy závodů, kritéria pro získání zlaté, stříbrné či bronzové medaile (a tedy i odpovídajících bodů) jsou různá a s přibývajícím rozvětvením roste nejen náročnost, ale také odměny v podobě „kreditů“, za něž si odemykáte nové vozy a tratě (včetně variant). Tento systém je nesmírně motivující, a přestože hra obsahuje pouze čtyři různá grafická prostředí, jejich různé varianty a nutkání získat nová a nová auta vás nutí hrát dál... Navíc některé závody (Delivery, Challenge) projedete spíše v kratším čase, nad jinými strávíte i dobrou půlhodinku (Tournament, Lap Knockout). Poměrně zvláštním faktem je, že na počátku jsou závody obtížnější právě díky tomu, že máte k dispozici pomalejší vozy, a proto vás policisté častěji a rychleji doženou.

Zatímco v Hot Pursuitu je součástí každého závodu přítomnost policejních vozů, v Championship jde o ryzí závody tak, jak jsme byli zvyklí např. z NFS: Porsche. Ačkoli mi při hraní Hot Pursuitu policejní vozy pomalu začínaly vadit a já se těšil na Championship, jejich absencí hra ztratila „šťávu“ a z NFS se tak staly jen „obyčejné“ závody. Jediným důvodem, proč jsem v hraní šampionátu pokračoval, byla touha po kreditech, tedy i nových vozech a tratích. Nakonec jsem si ovšem spočítal, že i kdyby jste ve všech 66 „misích“ nasbírali zlaté medaile, bude vám k odemčení zbývajících aut či okruhů chybět zhruba 250 až 300 tisíc kreditů! Ke konci tedy musíte vybírat uvážlivě, abyste pak nemuseli nadávat, že máte čtyři varianty McLarenu, ale Mercedes CLK-GTR vám ve vašem vozovém parku chybí.

V okolní tabulce naleznete přehled tratí a grafických prostředí – ačkoli se vám bude zpočátku design úrovní líbit, věřte mi, že až budete mít zvládnutý celý strom Hot Pursuit, začne vás hra nudit – pouhá čtyři prostředí jsou totiž pro 66 závodů velice málo (navíc jak sami uvidíte, EA zde vykrádali sami sebe). S trochou zručnosti není problém vyhrát na první pokus většinu misí, ovšem některé z nich (ve stromu Hot Pursuit jsem narazil na tři) mají přehnaná cílová kritéria a jejich hraním strávíte více času než je zdrávo – misi Ferrari 550 Barchetta Delivery jsem hrál neuvěřitelné tři hodiny a nezbývalo mnoho a mlátil bych do klávesnice podobně jako u Extrémní jízdy ve hře Mafia. Řekl bych, že těm nejzručnějším z vás bude trvat minimálně 8 hodin čistého herního času k dokončení celého Hot Pursuitu a Championshipu.

Oproti původnímu NFS3: Hot Pursuit je policejní režim trochu více „uvolněný“ – strážci zákona vás sice téměř vždy doženou, ale jejich setřesení je opravdu hračka – stačí vjet do některé ze zkratek nebo párkrát restartovat váš vůz a policisté si vás přestanou všímat. I při úplné blokádě, kdy se navíc znemožní restart, není problém rychle otočit auto do protisměru, kde již obnovení funguje. Pokud vás ale poldové „dostanou“, bohužel pro vás hra končí – neplatí známé „tři pokuty a dost“ jako u předchozích NFS. Strážníci sice mají k dispozici „pomůcky“ jako je vrtulník, který shazuje na silnici výbušné barely, nebo známý hřebíkový pás, ale s trochou zručnosti se jim lze jednoduše vyhnout.

Režim „Be The Cop“ je úplně jiný a podle mě nudnější než u starších verzí. K tomu, abyste auto pokutovali, stačí do něj co nejvíce strkat nebo si zavolat posily, nechat položit hřebíkový pás na silnici či obstarat akci vrtulníku. Trochu mě mrzí, že nemůžete hřebíky pokládat sami jako v NFS3, ale s tím asi nic nenadělám (tato finta byla ve staré verzi užitečná zvláště ve split-screen režimu hry dvou hráčů na jednom PC, ale ten u nového NFS stejně chybí). Kritéria pro zisk zlaté medaile jsou navíc v některých misích velice přísná (musíte uložit 8 pokut během 5 minut).

V NFS: HP2 naleznete desítky vozů vždy ve dvou provedeních (normální a NFS edice) – ať už jde např. o staré známé McLaren F1 (z NFS2), či Mercedes CLK-GTR (z NFS3), nebo o novější auta jako BMW Z8. Vozový park dále obsahuje několik policejních vozů (příslušníci české Policie blednou závistí) včetně značek jako Porsche či Ferrari. Počet dopravních prostředků je více než dostatečný a jízdu těmi nejrychlejšími si opravdu vychutnáte. Chování aut sice úplně neodpovídá fyzikálním zákonitostem, ale o to vždy v NFS šlo – aby realističnost hry nešla na úkor zábavy. V okolí naleznete galerii téměř všech vozidel z Need for Speed: Hot Pursuit 2.

Multiplayer

Na jednom počítači si více lidí nezahraje, a tak se musíte spokojit s hrou po lokální síti či Internetu. Hra přes LAN je rychlá, dynamická a mnohem zábavnější než obyčejné závodění proti umělé inteligenci. Při internetové hře je to podobné, navíc máte k dispozici 2 varianty – s kamarády se domluvíte a připojíte se k jednomu z nich na jeho soukromou IP adresu, ke které ostatní nemají přístup. Můžete si rovněž založit nebo využít jednu z veřejných her, které se volí pomocí vestavěného browseru GameSpy.

Vyzkoušel jsem hru po internetu na obyčejném 56kbps dialup připojení, přičemž jsem si zahrál na serveru, který měl ping maximálně 200 ms. Závody byly naprosto plynulé, pouze občas při chybných paketech cizí auta jezdily, kam neměly, ale za chvíli už byly zpět na správných pozicích.

Zábavnost v utkáních s reálnými protivníky je vyšší téměř u všech herních titulů, nejinak je tomu u Need for Speed: Hot Pursuit 2. K dispozici máte ukazatel kvality připojení i chat (který při závodu využijete opravdu těžko) a po vstupu na server vždy musíte počkat na skončení probíhajícího závodu, zatímco si trať prohlížíte očima jednoho ze závodníků. Hned napoprvé jsem závod po internetu vyhrál a všichni se jen divili, že NFS ovládám na klávesnici, a ne na volantu. Když jsem zkoušel český server, připojení bylo stabilnější a po skončení závodu stál závěrečný chat plný nadávek opravdu za to!

Zvuky a hudba

Zvuková úroveň je zhruba na úrovni předchozích dílů NFS; měl jsem pocit, že jsem brzdy v zatáčkách a motor McLarenu už „někde“ slyšel a v reálu to (zatím) nebylo. Vysílačka policistů je velice podobná NFS3 a po čase její hlášky omrzí.

Hudba je obstarána dvaceti třemi různými melodiemi pod značkou „EA Games(TM) Trax“ podobně jako u NHL 2003 (na začátku každé skladby se vám v levém dolním rohu ukáže titulek s informacemi o interpretovi, skladbě a albu). Písničky jsou ve stylu elektronické hudby (Humble Brothers), „amerického“ rocku (Bush, The Buzzhorn) nebo mixu RnB a rapu (Uncle Cracker). Já sám znám pouze skupinu Bush, takže ani tentokrát EA nevsadili na známé hvězdy tak, jako to dělají v Activision s jejich extrémními sporty. Přesto je hudební složka více než dobrá, ale je škoda, že nelze importovat vlastní skladby (leda tak je kopírovat z jiných her od EA).

Vizuální zpracování hry

Grafika hry je bohužel o něco slabší než je dnešní průměr. Některé textury jsou navíc příliš „kreslené“ a NFS: HP2 tak nepůsobí příliš fotorealistickým dojmem. Nejhůře jsou pak provedeny tunely a herní postavy (tedy řidiči a policisté – animace po zatčení mi přijde opravdu hnusná a trapná). Pro srovnání jsem si zahrál také NFS4 a Porsche a musím říci, že se úroveň grafiky snad liší pouze v rozlišení textur a stínů vozidel. Některé textury jsou navíc „nakresleny“ rovnou se stínem ze stromů, což působí opravdu podivně. Detaily vozů jsou spíše podobné Porsche Unleashed s tím, že byly přidány pouze disky kol a některé drobnosti.

Snad nejvíce mě naštvaly kamery. Rád závodím z externího pohledu, ale kamera je při obou variantách příliš blízko vozidla a v třetí „vzdálené“ variantě je nějak podivně zkreslený úhel a hra je příliš „pomalá“. Zůstává tedy pohled z nárazníku, protože oblíbený kokpit v NFS: HP2 úplně chybí! Je to sice jakési zjednodušení práce pro amatérské tvůrce vozů, ale hráče příliš nepotěší. Při nárazníkové kameře je tedy hra nejsvižnější a nejlépe se ovládá, nemůžete ovšem sledovat strategii policistů, kterak vás chtějí vytlačit z vozovky, ani pozorovat, z které strany najíždí protivník. Příznivci zpětných přehrávání závodů (replay) asi zapláčou nad absencí prostříhaných pohledů.

NFS: HP2 obsahuje řadu drobných chyb – vozy do sebe bourají už ve stavu, kdy jsou od sebe ještě několik centimetru vzdálené; v jedné z tratí je navíc na kopci umístěn jakýsi „neviditelný“ obrubník, takže musíte před ním brzdit, abyste se nepřevrátili. Zpomalená „matrixovská“ kamera, která se automaticky zapne při skoku, mi přijde úplně zbytečná a zpomaluje hru (proto je dobré ji co nejdříve vypnout).

Závěrem...

Už nyní bych NFS: Hot Pursuit 2 označil za nejlepší díl celé série. Zpočátku vás opravdu chytne a nepustí, po čase sice začíná nudit, to ovšem vynahrazuje skvělý internetový multiplayer. Doporučuje pět z pěti milovníků rychlých aut!

Grafika: 7/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 9/10

Verdikt: Hot Pursuit 2 je i přes několik nedostatků bezpochyby zábavnou arkádovou závodní hrou hrou, která nemá v současné době na PC konkurenci.

Celkové hodnocení: 8/10