Nejlepší hry roku 2008 - část druhá

Valkyria Chronicles

Listopad, Sega, recenze (9/10)

U každého válečného filmu přemýšlim, jak bych se asi zachoval já na místě některého z branců. Vždyť jsem často starší než většina z nich! Malinko mě napověděla jedna hra indoor paintballu – zjistil jsem, že se raději dobře kryju a pak teprve se možná odhodlám k nějaké promyšlené akci. Ale dokázal bych si zachovat chladnou hlavu i v reálném světě bez jediného savepointu? Valkyria Chronicles takové otázky nezodpoví, nabídne ale několik propracovaných, velmi skutečných postav, které jsou do války nechtěně zataženy.

Je otázkou, co od takové hry očekáváte. Jestli vás zaujalo grafické provedení a zmínky o propracovanosti příběhu a postav, pak Valkyria Chronicles musíte mít. Jestli hledáte jen dobrou strategii, může vám rozvláčnost příběhu a přehršel in-game animací dokonce i vadit, ačkoli kvalita filmečků a hloubka postav je natolik výrazná, že si o tom troufám pochybovat. Nádherný příběh, nádherné zpracování, nádherná hra – co vlastně chtít víc.

Civilization: Revolution

Červenec, Firaxis Games, recenze (8/10)

Nemá cenu to prodlužovat. Hned na úvod se musíme rozdělit. Na ty, kterým už dopředu hýbou žlučí hesla jako „zjednodušení“, „tříhodinová herní doba“ a „pět civilizací na jedné mapě“ a na ty druhé, jež věří, že i na malé zeměkouli se dá hrát velká civilizace.

Hra se ale nemá hodnotit podle vlastních projektovaných představ, ale podle výsledku, který autoři předkládají. A ten je v případě Civilization: Revolution kvalitní a smysluplný. Cíl byl splněn. Máme před sebou Civilizaci, která se dobře ovládá na konzolích (na gamepad si zvyknete překvapivě rychle), dokázala přinést zábavu i širokým masám (strávit čtyři hodiny u jedné hry už opravdu není problém ani pro běžně fungujícího pracujícího člověka) a přitom nevynechala nic podstatného, co by ji diskvalifikovalo v používání jména Civilization (i tu Civilopedii ve hře najdete, jakkoli přístup k ní je trochu zdlouhavý). Souboj o dějiny může začít!

Spore

Září, Maxis, recenze (8/10)

Pod slovíčkem hra se toho může skrývat tolik. Třeba hra na honěnou. Hrou je i jednoduché skládání kostiček stavebnice nebo naopak komplexní šachy. A dále tu máme i naše milované počítačové hry – plošinovky, RPG, strategie…je jich tolik a každá nabízí rozdílnou formu toho, jak si hrát, jak se bavit.

Svojí sílu má obrovská sociální propojenost hráčů, je fajn sdílet svoje pracně stvořené obludky a ještě lepší je, když vám někdo napíše, že na ně ve své hře narazil. Až teprve čas ukáže, jestli se ze Spore stanou další Sims, ale určitý potenciál tu je. Plus pro české hráče je i velmi zdařilá lokalizace.

Command anc Conquer: Red Alert 3

Listopad, Electronic Arts, recenze (8/10)

Svět Command and Conquer má v podstatě tři série – nejmladší generálskou, která se snaží válku brát vážně, vtipnější ze světa tiberiových válek a barvami hýřící odnož označovanou jako Red Alert, přinášející vás do světa, kde byl Hitler zlikvidován ještě před nástupem k moci a světový konflikt se tak odehrává mezi dvěma velmocemi – Američany s jejich spojenci a Ruskem. Tedy, tak tomu bylo dříve, nyní narazíte na první dvojnásobek dnešní recenze skrývající se v počtu vašich protivníků.

Pokud jste fanoušci série Command and Conquer, jistě už máte Red Alert 3 doma a nějaké čtení o něm vás v podstatě ani nezajímá. Jestliže však nepatříte mezi vyvolené, mohu vám to jen doporučit. Pokud překonáte prvotní úlek nad grafikou, dostane se vám za odměny skvělé strategie, možná trochu akčnější, než by zkostnatělí stratégové chtěli.

Tom Clancy’s Endwar

Listopad, Ubisoft, recenze (7/10)

Tom Clancy's EndWar je bezesporu jednou z nejočekávanějších her z tradičně bohatého předvánočního balíčku. V souvislosti s ní se skloňují hlavně tři věci: možnost ovládat celou hru jen hlasovými příkazy, kamera umístěná jen kousek nad bojištěm a multiplayerová klání s globálním dosahem, jaké dříve nabídl například World in Conflict. Není divu, vždyť bez těchto třech bodů by EndWar možná vůbec nebyl hoden vaší pozornosti. Otázkou zůstává, zda tyto novinky mají dost síly vás chytit a nepustit.

EndWar dokáže zaujmout v podstatě jakéhokoli hráče od člověka, co si jen chce po večerech v klidu u něčeho odpočinout, po zkušeného hráče chtivého online soupeření. Nevýhodou je naprostý neúspěch v pokusu vyprávět u hraní i nějaký příběh a drobné selhání v tom, jak se mají vnitřní herní pravidla projevovat při samotném hraní. Naopak hlasové ovládání i nezvykle posazená kamera fungují dokonale a vytvářejí brutálně hutnou atmosféru konfliktu jedenadvacátého století.

King’s Bounty

Prosinec, Katauri Interactive, recenze (8/10)

V posledních letech je mezi producenty her populární politika tvorby předělávek starých her, které se za své doby nesmazatelně vryly do obecného hráčského povědomí. Znamená ale slavná licence nutně úspěch? Remaky lze rozdělit do dvou kategorií. Jedny si berou pouze jméno někdejší legendy, těží z jeho známosti, ale vlastní hratelnost již s původním titulem příliš nesouvisí. Pak jsou zde totální předělávky, jež prezentují prastaré principy her v novodobé technologické formě.

Jak již bylo několikrát naznačeno, kouzlo King’s Bounty je ve výzvách. Pustit se na počátku za hranice úvodní provincie Arlanie se rovná sebevraždě. Stačí ale pár splněných úkolů, hrdina sílí a posunuje se zase o píď dál. Proto faktor „ještě jedno kolo a jdu spát“ – lákání neobjevených končin je příliš silné.