Za rok 2017 se urodilo nespočet parádních herních pařeb. Co preferujeme v redakci a co byste rozhodně neměli minout? To se dozvíte v našem speciálu.
Vojtěch Matušinský - od všeho trochu
Když jsem dostal za úkol vybrat za celý rok pouze 5 nejlepších her, bylo to pro mě jako Sofiina volba. Dle mého názoru není možné jen tak vybrat nejlepší hry, jelikož každý máme trochu jiný vkus.
Rozhodl jsem se, že se trochu vzepřu zadání a zaměřím se zejména na hry, které jsou určitým způsobem unikátní, než abych se vyloženě hnal za těmi papírově nejlepšími. Důležité je, aby hra sedla vám a v tu chvíli vám může být ukradené, že danou hru považuje recenze za odpad.
1. Prey
Jednou z nejlepších her tohoto roku je Prey. Bethesda u mě boduje každý rok, ostatně Wolfensteina II považuji za velmi povedeného, ale studio Arkane je pro mě tím nejlepším, co Bethesda může nabídnout. Dokáže vždy přinést zajímavý svět, příjemnou hratelnost a dokonce rozdílné konce, které závisí na vašem stylu hraní.
Prey je skvěle promyšlený v každém bodě. Hvězdná stanice Talos I., která čelí útoku mimozemských vetřelců, je vykreslena do nejmenších detailů a stejně dobře jsou na tom i ufoni. Každý má jiné vlastnosti a dokonce i trochu jiný charakter. Není divu, že u vás hra mimo skoro až hororové atmosféry vyvolává chuť na průzkum.
Nejlepším bodem hry je však její hratelnost. Hra vám neklade žádné překážky a můžete hrát takovým stylem, jakým sami chcete, což se projeví zejména rozhodnutím, zda budete pomocí neuromodů do své DNA vpravovat mimozemské vlastnosti. Po náročné cestě plné těsných momentů a morálních rozhodnutí nemine dobře propracovaný závěr, který odkazuje na vaše rozhodnutí. Prostě parádní titul pro každého fanouška vesmíru.
2. Super Mario Odyssey
Pokud tento rok někdo opravdu zabodoval, bylo to Nintendo. The Legend of Zelda: Breath of the Wild si právoplatně zasloužilo titul hry roku dle The Game Awards 2017 a Nintendo Switch si dokázalo přes náročnou konkurenci zajistit velmi dobrý start. Co se mě týče, nejúchvatnější hrou pro Switch byl nový Mario, vlastně oba noví Mariové byli skvělí (Mario + Rabbids Kingdom Battle a Super Mario Odyssey), ale nejdéle mě u obrazovky udržel Super Mario Odyssey.
Dokázal to vlastně díky strašně jednoduchému nápadu – můžeš na nějakou věc hodit čepici a následně se stát tou věcí. Nevěřili byste, jak strašně je to návykové. Super Mario Odyssey je snad jediná hra, ve které si můžete zahrát za T-Rexe i za tank. Přičemž celý svět je neuvěřitelně hravý a plný různých vedlejších aktivit.
Nejlepší na hře je, že dokázala nový prvek proměňování využít opravdu naplno. Úrovně jsou tomu dokonale přizpůsobeny a i když jejich zdolávání není příliš těžké, pokud se nenaučíte být například stonožkou, máte smůlu. Ale nebojte, vás totiž bude bavit být stonožkou.
3. Cuphead
Mé srdce si Cuphead získal už poté, co jsem viděl jeho první trailer. Staré Disneyovky jsou úžasné a co teprve, když si můžete zahrát hru, která vypadá jako stará groteska od Disneyho. Cuphead zaujme už na první pohled úchvatným grafickým provedením se skvělým soundtrackem. Uvnitř se však skrývá ďábel.
Nejroztomilejší hra roku si nárokuje také titul za tu nejtěžší hru roku. Cuphead je velmi náročná plošinovka založená na dokonalém načasování a znalosti nepřítele. Musíte ho znát tak dobře, že budete muset vědět, co udělá ještě předtím, než to udělá. Hra vás rozhodně nešetří a posílá na vás velmi originální a náročné bossy.
V tom je vlastně krása celé hry. Budete ji buď milovat, nebo nenávidět. Vždy ve vás ale zanechá nějaký dojem. Největším kouzlem je hra s kámošem v jedné místnosti. Pak je větší šance, že tu šílenou obtížnost přeperete.
4. Everspace
Vydávat se tam, kam se dosud nikdo nevydal, zní sice lákavě. Hodně zábavy si ale užijete i při cestě do sektoru 7. Everspace je unikátní roguelike sci-fi akce, která vás posadí do role klona. Nevíte o svém původu skoro nic, ale něco vás geneticky láká, abyste se podívali do sektoru 7. A tato touha a tajemnost vás táhne celou cestu.
Na hře můžu pochválit mnoho složek. Promyšlenost vesmíru a zejména tzv. demilitarizované zóny, kterými prolétáváte, promyšlení nepřátel a unikátnost odlišných lodí či vzájemné vztahy ve vesmíru. Ve hře se postupně naučíte znáš všechny typy lodí, všechny výhody i nevýhody, které musíte využít. Hra je totiž založena na tom, že budete pořád umírat a vždy se znovu objevíte v sektoru 1 s možností se trošku vylepšit. Hlavně ale záleží na vašich schopnostech a tedy i nabytých zkušenostech.
Cesta je ale dlouhá a nepřátel hodně. Budete muset také těžit a hrabat se v troskách, díky čemuž budete vylepšovat a opravovat svou loď. Za chvíli se budete cítit, jako kdybyste ocelové pláty k sobě připevňovali lepící páskou a přežívali s posledními kapkami paliva. V tomto krátkém souhrnu vám toho o hře moc nepovím, ale bližší informace naleznete v recenzi. Kdyby hra nebyla jen o jedné cestě a měla o něco zajímavější příběh, možná by bylo její hodnocení mnohem lepší.
5. ELEX
ELEX si v mé recenzi zasloužil pouhých 3.5/5. Může za to hlavně nepříjemná hratelnost a ošklivá grafika. Jenomže promyšleným světem a zajímavým příběhem naopak hra exceluje. A právě díky tomu by vás ELEX i vedle tak silné konkurence, jako je například Zaklínač nebo Dragom Age, mohl zaujmout.
Důležité je zdůraznit, že ELEX pochází z dílen Pyranha Bytes, tvůrců série Gothic a Risen. Nyní záleží vše na tom, jestli se vám tyto hry líbily. Pokud jste fanoušky těchto sérií, můžete začít o ELEX uvažovat. Pokud jste je zatím nehráli, hurá na to, jsem si jistý, že první dva díly Gothic a první díl Risen jsou vůbec tím nejlepším, co mohou Pyranha Bytes nabídnout. Právě z důvodu, že jsem velkým fanouškem hlavně Gothica, jsem schopen ELEX do tohoto seznamu zařadit.
Hra dokázala příběhem odehrávajícím se po globální katastrofě vytvořit velmi zajímavou atmosféru. Na světě mezi sebou nyní soupeří několik frakcí a záleží jen na vás, ke komu se přidáte. Ať je vaše rozhodnutí jakékoli, čekají na vás zajímavé úkoly, které často mají několik rozdílných řešení, která ovlivní váš vztah k ostatním postavám ve hře. Úkoly jsou asi tou nejsilnější stránkou hry, která sice na první pohled neohromí, ale uvnitř se skrývá výjimečný titul, jenž by neměl být snadno přehlédnut.
Ladislav Novák - návraty legend v plné palbě
Rok 2017 zastihl herní průmysl ve velice svěží formě. Dočkali jsme se spousty opravdu kvalitních titulů, které naplnily očekávání, stejně tak jako několika příjemných překvapení. A nebudeme si nic namlouvat, rok 2017 naděloval také totální propadáky, ale to už tak zkrátka bývá. Při celkovém bilancování můžeme hovořit o nefalšovaných žních zejména pro milovníky závodních a hororových her, protože právě ty letos herní scénu obohatily o velice slušné kousky. Rád bych upozornil, že následující přehled je řazen dle abecedy, nikoli dle pořadí.
1. Forza Motorsport 7
Závodních her jsme se v roce 2017 dočkali vskutku požehnaně. Snad skoro všechny velké značky do světa vychrlily své koně a my tak můžeme pomalu bilancovat a vybírat opravdového vítěze. Nebo bychom to tak alespoň chtěli, bohužel není to tak úplně jednoduché. Závodní hry se totiž v posledních letech začaly nenápadně štěpit na dvě základní větve, jejichž pomyslné nůžky se čím dál tím více rozevírají. Hovoříme zde pochopitelně o arkádovém závodění a čistokrevných simulátorech. Tábory jsou čím dál více znepřáteleny a neustále se posměšně napadají. A přitom pravdu mají vlastně všichni.
Osobně jsem milovníkem raději pohodlnějšího jízdního modelu, který bude tolerovat můj nedostatek volného času a odpouštět mi nějaké ty chybky za volantem. Vše ale musí mít své hranice a od závodní hry požaduji také nějakou tu dávku realističnosti. A právě takový mix představuje letošní Forza Motorsport 7. Kompromis mezi závodním simulátorem a arkádovou pohodičkou. Díky velkému množství nastavování si ze hry vlastně můžete udělat cokoli.
K tomu přičtěme naprosto bezkonkurenční grafiku, která nepřestává udivovat ani několik měsíců po vydání, neuvěřitelné množství obsahu čítajícího sedm stovek vozů, dohromady stovku tratí, desítky závodních kombinéz, split-screen, parádní multiplayer, zábavnou kariéru… Mohli bychom pokračovat opravdu dlouho, ale je to zbytečné. O zatím poslední Forze toho bylo napsáno již více než dost a každý si už obrázek jistě udělal. Osobně však tento titul považuji za jednu z nejlepších závodních her vůbec.
2. Outlast 2
Jelikož osobně patřím právě mezi milovníky hororových her, můj osobní výběr top pěti bude možná trošku nevyrovnaný, ale nemohu si v tomto směru pomoci. Oproti Resident Evilu 7 nepředstavoval Outlast 2 na herním poli tak velkého favorita. Tato role mu ovšem jednoznačně prospěla, protože pokračování tohoto survival hororu příjemně překvapilo. Hra nás zavedla do prostředí amerického venkova a ukázala, že život na vesnici není takový med, jak si měšťáci mnohdy myslí.
Titul sice nepřinesl vůbec nic revolučního a svými herními mechanismy okopíroval koncept prvního dílu, atmosférou ovšem dokázal vyvolat nejeden nepříjemný pocit a zašpinit nejedny trenky. Trošku tak můžeme s hořkostí litovat častých a mnohdy rušivých flashbacků, které by při menší frekvenci patřily k vrcholům celé hry.
Procházka po amerických statcích, lesích a přilehlém okolí je ale i tak hodně vyvedená a okultistický podtext celé hře dodává na jedinečnosti a děsivosti. Outlast 2 nehraje na zbytečné lekačky, ale snaží se vás psychicky mučit důmyslnějším způsobem. Přihlédneme-li k celkovému kompletu, ve kterém se hra prodává v balení s prvním dílem a DLC, myslím, že se zde nemáme o čem bavit.
3. Resident Evil 7
Resident Evil 7: Biohazard z ledna 2017 je opravdu jeden z těch titulů, na které se jen tak nezapomíná. Přestože to původně možná tak nemuselo vypadat, veškeré inovativní prvky, které vývojáři do zatím posledního dílu série implementovali, představují perfektní volbu a paradoxně návrat zpět ke kořenům.
Po dlouhé době opět můžu říct, že jsem se u hraní opravdu bál a měl ten líbivý pocit nejistoty a strachu na každém kroku. Svou měrou se o to rozhodně zasloužila také úchylná rodina Bakerových, do jejíchž spárů se v roli hlavního hrdiny dostáváte. Zkrátka a jednoduše tento hororový zážitek byl intenzivní jako posilvestrovská opice a stejně tak nezapomenutelný.
Je sice pravda, že hře s blížícím se koncem mírně dochází dech, ale jako celek zkrátka boduje na plné čáře. Přičtěme si také několik dodatečných DLC, z nichž doporučuji End Of Zoe a Not A Hero a máme v rukou vybroušený klenot roku 2017.
4. The Evil Within 2
Na The Evil Within 2 jsem se neskutečně těšil. První díl pro mě osobně představoval příjemný návrat ke kořenům survival hororu s parádní hratelností a místy nervydrásající obtížností. Překvapení tak vlastně bylo, že hra nezaznamenala nějaký výraznější úspěch a zapadla v průměru. Těžko říct, proč tomu tak bylo, každopádně skromné oznámení druhého dílu bylo příjemnou zprávou.
Dvojka byla vystavěna na podobných základech jako první díl, obohacena však byla o několik výborných prvků. Tím nejvýraznějším se pochopitelně stalo herní prostředí a přesun z uzavřených lokací do polootevřeného světa plného děsu a nebezpečí. Městečko, ve kterém se vše odehrává, je chutným mixem svobody pohybu s lineárnějšími pasážemi v rámci zachování atmosféry.
Zachován pochopitelně zůstal i silný důraz na survival prvky, craftění či upgradování. A nemusíte se bát, i legendární křeslo se sexy sestřičkou se do hry pochopitelně vešlo. The Evil Within 2 možná není tak děsivý, jako jiné letošní hororové hry, disponuje ale bezvadnou hratelností a skvělým příběhem.
5. The Surge
Nečekal jsem to, ale The Surge mě opravdu dostalo. Těžko říct, čím to vlastně bylo, neboť při zpětném bilancování na hře najdeme opravdu hodně much, ale nezmínit ji v mé osobní top pětce by mi nedovolilo usnout. Což je možná vlastně celý ten důvod. The Surge totiž nenechalo spát snad žádného hráče a stalo se tou nejčernější noční můrou. Hardcore obtížnost á la Dark Souls sice nebyla pro každého, celý tento svět byl ale tak uvěřitelný a jedinečný.
Navíc, ten systém upgradování a získávání klíčových dílů pro vytváření zbroje v kombinaci s opravdu odpornou obtížností zafungoval na plné čáře. Ukázalo se tak, že není nutné vytvořit hru s rozlehlými úrovněmi či revoluční grafikou. Hráči totiž dokáží ocenit chytré herní postupy. Zmiňme například soubojový systém, ve kterém bylo nutné u protivníka zaměřit nějakou část těla a po tuhém masakru doufat, že ji bude možné finálním pohybem amputovat a získat tak danou část zbroje.
Dodnes nezapomenu já, mé prsty a především konzolový ovladač na tuhý souboj s LU-74 “Firebugem“, který jsem během recenzování musel absolvovat snad 30krát dokola a pořád dokola. Každá smrt v jakékoli části souboje znamená návrat zpět do úkrytu, ze kterého se musíte opět probojovat k bossovi. Systém to byl vskutku frustrující, ale radost z postupných úspěchů se zkrátka nedá popsat. Hra si mě asi získala svou obtížností, díky které si k ní vypracujete silné citové pouto a vždy si řeknete: „Když už jsem došel až sem, tahle plechovka mě fakt nezastaví“.
Martin Nahodil - na vlně hitů
1. Horizon Zero Dawn
Mojí hlavní herní platformou je Playstation 4, takže se nedivte, že tady najdete především tituly na konzoli od Sony. Horizon je právě jedním z těch, které si nikde jinde nezahrajete. Pro některé hráče může být právě tohle důvodem k tomu pořídit si čtvrtý Playstation. Proč? Protože Horizon Zero Dawn zase jednou přinesl ten správný RPG zážitek.
Jmenovat superlativa tu mohu donekonečna, ať už je to grafika, příběh nebo cokoliv jiného, všechno je v této hře provedeno precizně. Obrovský herní svět plný vedlejších úkolů a mechanických monster. K tomu hlavní příběh, ze kterého vám logicky nic neprozradím, protože právě ten je jedním z faktorů, na kterých hra staví. Zajímavý příběh navíc ještě rozvíjí nedávno vydané DLC s podtitulem The Frozen Wilds. To mě tedy ještě čeká, ale hodnocení od recenzentů mě ubezpečují, že ani s ním neudělám krok vedle.
Dalo by se říct, že si vývojáři z Guerilla Games vypůjčili pár nápadů od kolegů z CD Projectu. Hodně hráčů, mě nevyjímaje, Horizon častokrát připodobňuje ke třetímu Zaklínači. Krom toho, že to jsou obě RPGčka toho mají společného ještě hodně. Podle mě to není vůbec na škodu a je jen dobře, že se tvůrci inspirovali jedním z nejlepších RPG herní historie. Navíc to není prachsprostá kopírka jako v některých jiných případech a najdete tam spoustu nových prvků a některé části hry mě bavili víc, než jsem si původně myslel. Konkrétně třeba souboje.
Díky spoustě druhů šípů, různých pastí a nástrah se dá během bojů s plechovými dinosaury vymýšlet mnohem zajímavější věci než v Zaklínači. Pokud byste si měli zahrát jen jednu hru z roku 2017, rozhodně bych vám doporučil právě Horizon Zero Dawn.
2. Assassin's Creed Origins
Býval jsem velkým fanouškem série Assassin's Creed. Ještě za dob, kdy si Ezio skákal po střechách a nikdo ani neměl tušení, že se někdy podíváme do karibských vod. A už tuplem ne, že by mohl přijít písečný Egypt. Po sérii zpackaných dílů, kterou odstartoval třetí díl, už to šlo s každým dalším pokračováním stále níž a níž. Po tom, co Ubisoft oznámil roční pauzu mezi vydáním dalšího asasína, jsem doufal, že je to ta pravá chvíle zapracovat na kvalitě. A světe div se, Ubisoft mě dokázal mile překvapit.
Poslední díly Assassin's Creed byly jeden jako druhý, jen bylo obměněné prostředí, tohle Ubisoftu už nikdo neupře. S Origins se ale vývojáři konečně rozhoupali a přišli s několika novinkami, které hratelnost změnili víc, než byste si mohli myslet.
RPG prvky jsou dosti kontroverzním tématem. Někteří hráči je uvítali, jiní zase tvrdí, že bez nich by bylo všechno lepší. Já jsem tak v polovině. Jsem rád, že je z asasína více RPG, zase takový důraz na to ale dělat nemuseli.
Jediná oblast hry, která dle mého trochu zaostává, je příběh. Na rozdíl od mé oblíbené Eziovy trilogie není tak promyšlený, dost roztahaný a místy mě vyloženě nudil. Závěr mě ale donutil k tomu, abych se těšil na případné pokračování. Podle nepotvrzených informací je Origins startem nové trilogie a já se vůbec nebudu zlobit, když bude Ubisoft pokračovat ve stejném duchu.
3. Wolfenstein II: The New Colossus
Bethesda se v posledních letech v mých očích vyhoupla mezi velmi oblíbená studia. Jedním z důvodů, proč se tomu tak stalo, byla znovuzrození značky Wolfenstein v díle The New Order a následně s datadiskem Old Blood. Dokázali tím nejen to, že o singleplayerové střílečky mají hráči stále obrovský zájem, ale potvrdilo se tím, že i oldschool střílečka se dá udělat i dneska a může se zařadit mezi nejlepší hry roku.
Od pokračování jsem nečekal nic jiného než důstojného nástupce, který pozvedne likvidování nacistů ještě o úroveň výše. Bethesda mě v tomhle případě nezklamala, ale zase na druhou stranu ani nijak zvláště nepřekvapila. Ono také ani nebylo čím, většina nových věcí si tvůrci vyplýtvali už v trailerech, a i když tam najdete dobré nápady, stále by bylo lepší, kdybyste je poprvé viděli při hraní, a ne několik měsíců před tím v rámci nějaké konference. Tohle je ale pouze můj případ. Pokud nesledujete trailery, tak v některých částech hry budete opravdu nadšeni.
Wolfenstein není jen o střílení, příběh tady hraje důležitější roli, než by se mohlo zdát. Plynule navazuje na události The New Order, takže pokud se chcete pustit do hraní pěkně popořádku, ať vám všechno dává smysl. Na druhou stranu, když od hry neočekáváte nic jiného než to, že si užijete pocit ze střelby a zlikvidujete celou armádu nácků, o příběh se ani moc starat nemusíte.
Co si budeme povídat, FPS stříleček už dnes nevychází tolik, jako v minulých letech. Proto jsem moc rád, že zde jsou stále studia, která se neodklonila od klasických singleplayerových akcí. Prý se máme na co těšit i v dalších letech, protože Bethesda se v nejbližší době neplánuje od těchto tradičních her odklonit.
4. Nioh
Nikdy jsem nehrál nic od studia FromSoftware, takže Nioh bylo prvním hardcore RPG, které jsem okusil. I když mi tedy dalo dost zabrat, musím říct, že je to opravdu uspokojující pocit dohrát hru podobného ražení a Dark Souls najednou dostává zcela jiný rozměr, než který jsem měl v hlavě předtím.
Mám rád japonskou kulturu. To byl hlavně ten důvod, proč mě zrovna Nioh mezi ostatními hardcore RPG tituly zaujal. Nutno uznat, že začátky nebyly nic pěkného a v úvodní lokaci jsem nějakou chvíli strávil. Hra mě také nemile překvapila svým zvykem dávat monstra vypadající jako bossové a následně servírovat do cesty jedno za druhým. Postupem času se ze mě ale stal ostřílený bělovlasý samuraj, kterého nemohlo zastavit ani to největší zlo. Bože, jak já se v tu chvíli mýlil. První setkání se skutečným bossem byla trošku čára přes rozpočet.
O tom ale přesně Nioh je. Po tom, co překonáte velkou překážku a s blaženým pocitem se vydáváte dál, vám do cesty vrazí ještě větší a ošklivější. Monstra jsou kolikrát dosti morbidní, nad japonským výtvarným uměním občas opravdu zůstává rozum stát. Ale je to Nioh a musíte ho brát takový, jaký je. Odvděčí se dám totiž měrou vrchovatou.
5. Crash Bandicoot N'Sane Trilogy
A na závěr mého výběru jedna nostalgická tečka. Na dalšího Crashe Bandicoota hráči čekali jako na smilování a já jsem byl jeden z nich. Sice to není úplně nová hra, ale i remaster stačil na to, aby se Crash zase jednou zařadil mezi mé nejoblíbenější hry roku.
Vývojáři vsadili na jistotu. První tři díly Crashe Bandicoota jsou obecně považované za ty nejlepší, proto nikoho moc nepřekvapilo, že právě ony byly zvoleny pro remaster. Na rozdíl od ostatních předělávek starších her to ale není to samé, jen s vytaženým rozlišením. Celá N'Sane trilogie byla tvořena od základu znovu.
To s sebou přineslo pár neduhů, jako třeba že fyzika hry nefunguje stejně, jako v původních verzí. Nejvíc je to znát u prvního dílu. Po chvíli jsem si ale na ovládání remasteru zvykl a další díly si užil jako za starých časů. Je jedno, jestli jste původní Crashe hráli nebo ne, pokud hledáte dobrou skákačku, s N'Sane Trilogy nešlápnete vedle. A pokud zrovna ke Crashovi netíhnete, klidně bych se v tomhle žánru nebál doporučit nejnovějšího Ratcheta a Clanka, ale to už jsme zabředli do minulého roku.
Občas slýchám, že se v dnešní době až moc dělají remastery a další předělávky her. V některých případech to ani já nedokážu pochopit, ale zrovna Crash je jeden z těch, kteří si to opravdu zasloužil. Snad si po úspěchu N'Sane Trilogy Activision konečně uvědomí, že o Crashe máme stále zájem a vrhnou se na plnohodnotné pokračování.
A jaké hry z roku 2017 patří na početnou poličku podle vás? Podělte se v diskuzi pod článkem!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
Pečlivě vybíráme špičkové hry v různých žánrech a tyto články pravidelně aktualizujeme. Podívejte se na výběry, které jsme vydali:
Známe také nejoblíbenější hry: Pro PC | PlayStation 4 | Xbox | Switch | Mobily
