Nejrychlejší z nejrychlejších v zatáčkách vzrušení

Žánr: závodní
Minimum: Windows 95/98, Pentium II 266Mhz nebo AMD K6-2, 32MB RAM, 2MB grafická karta, 4x CD-ROM
3D: ano
Multiplayer: pro síťovou hru je třeba mít pro každou stanici jedno CD s hrou
Výrobce: Microprose
Distributor: Hasbro Interactive Inc.

Neuvěřitelné čtyři roky již uplynuly od doby, kdy tým Microprose vyšel na světlo se svým druhým pokračováním legendárních formulí, lakonicky nazvaných GP 2. Stejně jako jejich první díl i ten druhý se umístil zcela jasně na špičce ve své kategorii a ohromil na tu dobu skvělou grafikou a celkovou propracovaností hry a úrovní simulace. Dnes tedy vychází další pokračování, které netrpělivě vyhlížela většina vyznavačů rychlých kol a jež na sebe nechalo tak neuvěřitelně dlouho čekat. Z praxe víme, že často „bombastická“ pokračování kdysi slavných her, která tvůrci plichtí celé roky, končívají na dně bahna herní produkce jako naprosté slátaniny. Nebudu raději jmenovat a raději se podíváme na to, jak to vypadá v případě nových GP 3.

Začneme optimisticky. Otcem projektu je stejně jako v obou předchozích dílech Geoff Crammond. Designér, puntičkář, který dal formulím na počítači ten správný náboj se skvělými nápady a podle nichž se prakticky začali před lety řídit všichni další tvůrci simulací Formulí jedna. Takže jaké další skvělé vychytávky a překvápka pro nás připravil tentokrát?

Po spuštění a úvodním intru (hezké, ale nic, po čem byste šíleli), které doprovází hlavně dobrá hudba, na vás koukne staré známé menu v podobě dvou tlačítek – Quick Race a Main Menu. Přesně jako v předchozím dílu. Pokud budete procházet nabídkami hry dále, budete zjišťovat, že podobná shoda se koná i v ostatních případech a dalo by se říct, že je menu a jeho struktura prakticky totožná s tím, co už známe z GP 2. Od různých nastavení ovládání, bohaté možnosti grafiky a detailů kdečeho, přes lakonické volby pro hudbu a zvuky. I možnosti nastavení vlastních závodů jsou v podstatě tytéž, na které jsme zvyklí. Rychlý závod, volný trénink anebo plný závod se vším všudy, tedy s pátečním a sobotním tréninkem, kvalifikací, zahřívákem a vlastním závodem. Vrcholem pak je samozřejmě celý šampionát, který v duchu oficiální licence zahrnuje všechny okruhy série F1 tak, jak je známe z reálu včetně stájí, téměř všech jezdců a nezbytných reklam. Novinkou je možnost zapnutí střídání počasí. Konečně tedy můžete závodit v dešti, na mokré vozovce, kdy dopředu vidíte hodně omezeně, zvláště když na vás stříká voda ze soupeřových pneumatik, silnice se krásně leskne (tohle je opravdu dobře zpracované) a auto se na ní chová podstatně jinak než za sucha. Když pak přijedete do depa, jeden z mechaniků vaší stáje vám dokonce setře kapky ze skla helmy, abyste lépe viděli. Takže první (a taky ale možná poslední) velkou novinku máme za sebou a řekněme, že šťastně. Opravdu se povedla.

Z dalších volitelných parametrů hry, které již známe, jen stručně vzpomenu možnost zapínání/vypínání asistentů (pomocníků), kteří mi pomáhají automaticky řadit, přibržďovat, ukazují ideální stopu, ukazují doporučený kvalt, kterým bych měl projet příští zatáčku atd. Díky těmto pomůckám může hrát GP 3 v podstatě každý. Nováček si zpočátku nechá všechno zapnuté a bude se snažit hlavně nastudovat okruh, jehož perfektní znalost je základem úspěšné jízdy. Po čase si pak můžete postupně vypnout pomocníka a pokusit se sami dobržďovat (což většinou skončí přímým průletem první zatáčkou), řadit rychlosti či jinak se starat o chování svého vozu. Systém pomocníků je velice dobrý nápad, který při hře udrží hráče tím, že mu dovoluje postupně zvyšovat obtížnost hry a dává z jízdy pokaždé úplně jiný zážitek. Prožíváte tak skvělé pocity, když se vám poprvé podaří projet okruh bez havárie, zapnutím vlastního dobržďování se stává řízení mnohem náročnější a musíte se na závod víc soustředit atd. Když se pak po čase dostanete na úroveň profesionála, kde se o svou formuli staráte úplně sami a většinu činností zvládáte automaticky a podvědomě, máte pak pocit, že jste se se světem F1 tak nějak sžili a že ve vás koluje krev opravdového pilota formulí. Ale toto není nic nového, tohle všechno už tady bylo.

Hra dále nabízí bohaté volby nastavení vozu od několika typů pneumatik přes nastavení sklonu spojlerů, pružení a další desítky voleb, které mají na chování formule vliv. A to opravdu. Citelně je znát, když provedete zásah do nastavení některých parametrů. Pokud máte už okruh „v krvi“ a pohrajete si s nastaveními, ihned to poznáte. A to je dobře. Vyjmenovávat možnosti by bylo na samostatný článek, a tak jsem raději sejmul pár obrazovek, na kterých si můžete pestrost možností prohlédnout. Navolené úpravy máte pak možnost ukládat a později rychle načíst, takže není pokaždé třeba všechno provádět ručně. Hra samozřejmě podporuje volant a dá se pomocí něj a pedálů dokonce ovládat menu hry (hlavně v depu to oceníte). Pro nejběžnější volanty najdete na CD s hrou i přednastavené setupy a ze zkušenosti mohu říct, že jsou velice precizně udělané a perfektně se s nimi jezdí. Vůbec jízdní vlastnosti vozů jsou dalším velkým plus této hry. Okamžitě si všimnete změny chování oproti minulému dílu. Stěží teď řeknu, zda je to reálnější nebo ne; nepovím ani to, co by se tomu dalo z tohoto hlediska vytknout. Formuli jsem nikdy neřídil a asi hned tak nebudu, nicméně požitek z pilotování alespoň té virtuální mám skvělý, a to je myslím pro nás směrodatné. Když to někdy přeženu s rychlostí nebo najedu špatně do zatáčky, dopředu už cítím, co se asi bude dít a opravdu to tak vzápětí je. Naopak když se soustředím na koordinaci pedálů s volantem a daří se mi držet ideální stopu a udržovat optimální rychlost a kvalt, cítím, jak vůz dělá přesně to, co chci. A to je vlastně to, oč běží. Zmíním se ještě o chování a inteligenci počítačových soupeřů – dělají chyby, a to je dobře. Nejste tedy zdaleka jediný, kdo vyjede z trati, škrtne v tlačenici o soupeře, dostane smyk apod. Ale nedělají to zase tak často, abyste zažili tři bouračky za kolo. A to je také dobře, protože tím by se celý dojem ze závodů posunul někam k hranici Destruction Derby. Je to pěkně vyvážené a reálné. U reality vzpomenu ještě možnost zapínání různých poruch, kterými může váš vůz občas trpět. Komu nestačí, že si roztříská formuli o svodidlo, může si zapnout poruchy elektroniky, motoru a dalších součástí vozu, které vám můžou občas pocuchat nervy a zkazit dobře rozjetý závod.

Tím jsme prakticky vyčerpali vše podstatné, co hra přináší. To, co už známe, je ještě zdokonaleno, nově pak najdeme kromě soupisek a stájí (jsou ze sezóny 1998) možnost proměnlivého počasí a nové chování vozů plus některé nové prvky v možnostech štelování. Toť vše. Jestli je toho dost nebo ne posuďte sami. Na první pohled se na simulaci formulí asi moc nového vymyslet nedá – tratě jsou prakticky ty samé, pravidla taky, takže co se dá vlastně ještě vymýšlet? Mno, našlo by se. Jednak nechápu, proč takový Qiuck Race (rychlý závod) nemá možnost aspoň navolit, na kolik kol budu chtít jezdit. Přece jen standardní tři kola nejsou zase tak ideální a moc si při nich neužijete. Rovněž když už je závod Quick, tak by nebylo špatné mít možnost poněkud zkrátit předstartovní čekání či naopak mít možnost tlačítkem Race Again rychle spustit nový závod. Bohužel ani jedno z toho zde nenajdeme. Další věci, které mě napadají v souvislosti s tím, co bych do hry přidal, je možnost ukládání a spouštění replayů, pohyblivou kameru pro sledování závodu z libovolného úhlu, možnost ukládání tzv. „duchů“, se kterými si pak můžu zkoušet závodit a dopilovávat tak své umění v detailech, na kterých pak závisí tisícinky sekundy, jež často hrají roli jak v závodě, tak při překonávání rychlostních rekordů. Našlo by se toho více, co by prospělo celé hře a docela se divím, že alespoň s něčím po těch letech chlapci z dílen Microprose nevyrukovali.

To poslední, o čem se zmíním, bude pro většinu z nás smutné. Budu mluvit o možnosti hry po Internetu, která ve hře chybí. Síť samozřejmě podporována je, ale Internet, ke kterému se dnes již může připojit každý, pomalu i přes dvojplotýnkový vařič, a na němž se dají prožívat ty nejlepší bitky či závody s kýmkoli na světě, ten prostě podporován není. A to je pořádné mínus a popravdě řečeno to vůbec nechápu. Ani z technického hlediska, ani pohledem marketingu, protože právě možnost hraní po Internetu je dojnou krávou, kvůli níž si kupují hru i ti, kteří by to normálně nikdy neudělali. Hmm, škoda. Modleme se, nadávejme na patřičných místech a doufejme alespoň v patch, který by tohle nakonec vyřešil.

Jak to tedy celé shrnout a zhodnotit? GP 3 je velice dobrá a propracovaná simulace závodů vozů formule jedna, která přináší výborný fyzikální model aut a jejich chování, možnost závodění při proměnlivém počasí a spoustu možností nastavení parametrů vozidla. Závodit můžete v několika úrovních obtížnosti od nováčka až po závodní eso (má vliv na kvalitu soupeřů), kde v rámci každého stupně obtížnosti můžete hru ještě „kořenit“ vypínáním/zapínáním pomocníků a tím zvyšovat váš vlastní podíl na úspěšném řízení formule. Většina toho, co zde popisuji byla již v díle minulém a GP 3 z něj prakticky vychází, což bych ale nedával hře za vinu. Škoda jen toho, že si tvůrci ještě více nevyhráli i s možnostmi, které až tak nesouvisí přímo s vlastní jízdou, ale hru oživí a trénování by bylo mnohem příjemnější a zajímavější (ghost lapy, replaye, ...). Nemožnost hrát po Internetu na nějakém šikovném serveru (nejlépe na vlastním) je pak asi tím největším zklamáním, které hra přinesla. I přes tento handicap se ale jedná o velice kvalitní simulátor ef jedniček, který rozhodně stojí za to. O hře si můžete na Internetu přečíst či stáhnout další vychytávky, setupy, updaty apod. Třeba na fanouškovských stránkách nebo na oficiální stránce.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 7/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 9/10
GP3 má hromadu věcí, která už známe. Také má pár věcí, které ještě neznáme. Bohužel nemá věci, které nám chybí – hru po Internetu.
Celkové hodnocení: 8/10