New Super Mario Bros. U – sázka na jistotu (recenze)

New Super Mario Bros. U je výzva. Všechny předchozí „New Super Mario Bros.“ díly byly v podstatě takovou nedělní procházkou Hřibečkovým královstvím s princeznou Broskvičkou po boku, zatímco hrát Bros. U občas bolí jak kopanec od Bowsera do rozkroku. Vážně, nepamatuju se, když jsem měl v poslední době při hraní tolik chutí prohodit oknem GamePad, konzoli, televizi a následně nejraději i sebe.

Jenže víte, jak se pozná dokonale zábavná hra? Že vychladnete, seberete pohozený ovladač a vrátíte se zpět ke hraní. A ona se najednou po pár pokusech ta zdánlivě nepřekonatelná pasáž dá překonat a následný pocit zadostiučinění je jak sprcha čirého štěstí. New Super Mario Bros. U je přesně takovou hrou – náročnou, ale nikoliv nefér. Třicet let zkušeností s výrobou plošinovek se zúročilo a nový díl Maria je sice na pohled velmi povědomou hrou, ale zároveň i neskutečně vypilovanou, zábavnou a nápaditou.

Staré triky, nový svět

Asi nikoho nepřekvapí, že „příběhový“ mód (uvozovky jsou zcela na místě) vás nechá opět zachraňovat princeznu Peach před Browserem.

New Super Mario Bros. jsou vždy spíš takovým návratem, poctou nejstarším dílům

V tomto ohledu Nintendo nijak neexperimentovalo, na rozdíl od 3D pokrčování stylu Sunshine a Galaxy. New Super Mario Bros. jsou vždy spíš takovým návratem, poctou nejstarším dílům na NES a SNES. Hra pro Wii U si hodně bere z legendárního Super Mario World, protože místo lineárně spojených tematických světů vrací jednu velkou mapu, kde si můžete vybírat úrovně, hledat skryté bonusy, zkratky a tak dále.

Nelinearita hře sluší a funguje jako úžasná motivace, proč se k ní vracet – můžete projít úrovně, které jste před tím přeskočili, případně k ukryté, jenž lze při pečlivém hraní nacházet. Prakticky každý herní level je plný různých ukrytých bonusů a to nemluvím teď jen o třech velkých mincích, které jsou v každé z nich. Skryté místnosti plné penízků, power-upy, zkratky…pro hráče, co rádi odhalují tajemství, představuje New Super Mario Bros. U hotový ráj.

Mimochodem, na mapě světa najdete i propojení se sociální službou Miiverse, kdy na různých místech můžete vidět balónky se vzkazy dalších hráčů, případně přidávat své vlastní. Ve zprávičkách se můžete chlubit, upozorňovat na skryté bonusy a tak podobně.

Herní mapa je prostě hodně živá a ještě tomu přidávají různé drobné minihry, kdy se vyhýbáte potvůrkám, případně se snažíte sebrat nějaký power-up, či malého Yoshiho se speciálními schopnostmi. Je toho dost a navíc celý svět vypadá v HD grafice zatraceně sexy. No, v tom roztomilém slova smyslu.

Skákání na tisíc způsobů

Samotné herní principy nijak nevybočují z žánru plošinovek. Se svoji postavičkou se snažíte proskákat z jednoho konce na druhý, během toho sbíráte penízky a různé power-upy (zvětšující/zmenšující houby, ohnivé/ledové kytky, kostým létající veverky atd.), vyhýbáte se protivníkům a prostě všem překážkám, které na vás tvůrci připravili. A že jich je. Designeři z Nintenda si zaslouží obdiv za jejich prakticky nevysychající fontánu kreativity, ze které tryskají nápady na všechny strany.

Prakticky každá úroveň má pro vás přichystaný nějaký nápad, díky kterému se hraje jinak, než ta předchozí. A následující. Je toho tolik: propadávající se plošinky, namrzlý terén, voda, létání na mraku, Yoshi, úrovně scrollující vertikálně, bludiště v strašidelných domech a tak dále. Spoustu z toho můžete znát z předchozích dílů, nicméně to opět funguje. A funguje skvěle. Možná až na souboje s bossy, které jsou hodně šablonovité, ale to je právě jedna z těch poct klasickým dílům. Na konci světa přeci musí být boss, kterého vyřídíte třemi skoky na hlavu.

Více hráčů, více zábavy (a chaosu)

Multiplayerové hraní se vrací z Wii verze, takže opět tu můžete řádit v úrovních až se třemi dalšími hráči. Vlastně čtyřmi, ovšem ten poslední neovládá postavičku, ale ťukáním na displej GamePadu přidává plošinky, které mohou hraní ostatním zjednodušit. Anebo jim to i náležitě osladit.

Multiplayer totiž může být plný různých naschválů, ať už záměrných, či plynoucích z toho, že se jednotlivé postavičky od sebe odráží. Je to docela zábavný chaos, kdy máte občas chuť spoluhráče umlátit Wii-motem (hráči s postavičkami hrají na nich), ale zároveň vzniká spousta vtipných okamžiků.

Kromě toho tu jsou ještě další tři herní módy. V Challenges najdete celou řádku různých výzev od probíhání úrovní na čas, přes různé varianty na sbírání mincí, po věci typu uskakování ohnivým koulím. Boost Rush vás nechává probíhat úrovněmi, přičemž při sbírání mincí se zrychluje pohyb obrazovky a Coin Battle je zase souboj o to, kdo nasbírá víc mincí.

Plošinovka pro každého

New Super Mario Bros. U je prostě hrou doslova nacpanou obsahem. Nejvíce si užijí ti, kteří chtějí ze hry dostat maximum – v tom případě je to i největší výzva, kdy vážně občas budete proklínat vývojáře až do sedmého kolene.

 Hrát se však dá i pohodovějším způsobem

Hrát se však dá i pohodovějším způsobem, a pokud se vám nebude opakovaně dařit, můžete nechat proběhnout úroveň Luigiho řízeného AI. Díky této berličce může vidět konec hry snad úplně každý. I když se asi ochudí o spousty zábavy.

Graficky hra asi neždíme z Wii U plný potenciál, ale Mario v HD vypadá prostě kouzelně. Větší problém bych měl možná s tím, že tvůrci nějak kreativněji nevyužili možností GamePadu. Pokud pomineme multiplayer, tak je na displeji ovladače vidět to samé, co na televizi. Což se mi popravdě hodilo, neboť jsem půl hra odehrál v posteli skolený zákeřnou rýmičkou. Od dalšího dílu ovšem čekám víc nápadů, přeci jen Nintendo s Galaxy ukázalo, že to dovede.