Ninja Gaiden 2 – vědro krve, kopec krve

Ninja Gaiden 2 je řubačka, jakou jste si možná vskrytu duše už dlouho přáli. Jistě, je tu povedený Devil May Cry 4, ale NG je trochu jiná liga. Tahle hra je tak rychlá, že se občas budete jen se zatajeným dechem dívat, co se to na obrazovce vlastně děje, zatímco váš respekt u přihlížejících bude růst astronomickou rychlostí s jejich úžasem nad tím, jak to sakra děláte. Tahle hra je zároveň tak krvavá, že sebevětší rajčatová slavnost nebude červenější. Prostě mlátička, jak má být.

NG2 je pokračováním NG z původního Xboxu, a to pokračováním se vším všudy. Nový děj, staré postavy, nové zbraně, ale i staré chyby.

Ninja Gaiden 2 je tak krvavá hra, že sebevětší rajčatová slavnost nebude červenější

Celkem ve čtrnácti tak akorát dlouhých misích se poperete se stovkami (možná i tisícovkami) více či méně schopných nepojmenovaných terčů, několika pojmenovanými a tuhými bossy, posbíráte několik tun světélkujících věcí a zachráníte jeden mizerný svět. Klasika.

Pří-běh?

Dějově tu máme cosi se CIA, bojováním, válkou proti Black Spider Ninja Clanu (TM), bojováním, likvidováním Greater Fiendů (Větších Parchantů – TM), bojováním a oživením Archfienda (Arciparchant – taky TM) a bojováním. Jinými slovy, NG2 opravdu není hra, kterou byste měli hrát kvůli příběhu – na to si prosím najděte ta svoje patetická, mnohahodinová RPG (pozn. autora: Autor je vášnivý fanoušek patetických, mnohahodinových RPG. Fakt.).

Na druhou stranu absence smysluplného děje tvůrcům nijak nebránila do hry zakomponovat množství parádních animovaných sekvencí v enginu hry, které slouží nejen jako pochybní průvodci pochybným dějem, ale především dobře navozují atmosféru.

Je to však něco úplně jiného, co vás přiměje naučit se vyslovovat „Ryu Hayabusa“ a utíkat do obchodu se slovy „já bysem chtěl tu hru nindža garden na iksboks“. Překvapivě je to soubojový systém.

Bij. Zabij

Nenechejte se uchlácholit tvrzeními, že souboj v NG2 je ovládaný dvěma tlačítky – je to asi tolik pravda, jako že auto má dvě rychlosti; je to fakt, ale na dvojku po dálnici to prostě není ono. Takže je to X jako rychlý útok a Y jako silný útok. Ne že by lidské oko bylo s to rychlost těchto úderů rozlišit. Podržením Y nabijete energii na Ultimate Technique, a tu když odpálíte, tak na chvíli proměníte svoji televizi na červený stroboskop.

Takhle je to sice super, ale bez obrany vás i anonymní znepřátelený ninja-dav zlynčuje docela bez obtíží, proto se budete levým triggerem krýt, což vám ve spolupráci s face buttony (zejména s A a kombinací A+X) otevře množství zcela nových radostných pohybů. Navíc svoji roli pochopitelně hraje i pohyb levou páčkou a chybět nesmí ani desítky komb, z nichž nová dostanete s každým sudým upgradem zbraně.

To celé ovšem směřuje k jedinému cíli – něco protivníkovi useknout. Jakmile se kolem vás potácí bezruké či beznohé cosi, znamená to dvě věci: zaprvé je to pořád nebezpečné, ale zadruhé stačí tlačítko Y na odpálení obliteration technique (doslova „technika vymazání“, trefné pojmenování). To se pak spustí fantastická animace neuvěřitelně efektní popravy nebohého protivníka. Asi bych se v tom neměl tak vyžívat, jenže to by se u toho nesmělo tak parádně relaxovat.

Game Over

S tím odpočinkem to ovšem nebude tak horké. Ze čtyř úrovní obtížnosti jsou ze začátku k dispozici dvě a i ta nejnižší představuje solidní výzvu. Nepřátel je spousta a jsou dotěrní, bossové jsou schopni vás rozcupovat jedním nebo dvěma povedenými komby. Hra je většinu času pořádně rychlá, což vás nutí se neustále koncentrovat, jinak máte problém.

Na druhou stranu jsem se přistihl, že občas nadávám na obtížnost, aniž bych si uvědomil, že mi hra jen dává najevo, že v ní prostě ještě nejsem dost dobrý. Stačilo použít jinou zbraň nebo jen jinou taktiku, víc se snažit a problém byl ten tam. Až na několik málo míst, kde to neplatilo, ale které byly výjimkou.

Ovšem není všechno ninja, co má masku, a tak vedle nepřátel budete bojovat i s kamerou. Zobrazení bojů je primárně zaměřeno na divácký požitek – dokonce by se dalo říct, že je občas zábavnější hru sledovat, než ji skutečně hrát. Nevýhodou tohoto pojetí je pak časté klouzání kamery do míst, z nichž nemáte úplně dobrý výhled, případně rovnou na boj nevidíte vůbec. A zkuste v náročném boji mačkat na ovladači ještě páčku nebo trigger kvůli přemístění kamery.