Nintendo Wii a recenze Wii Sports – nová epocha zábavy dorazila

Platforma: Nintendo Wii
Multiplayer: Ano
Výrobce: Nintendo
Vydavatel: Nintendo
Distributor v ČR: Conquest (www.nintendods.cz)

Zní to skvěle – a skvěle to vypadá. Přesvědčil jsem se o tom na letošním Invexu, kde se mi dostalo příležitosti Wii Sports asi na dvacet minut vyzkoušet. Nadšení? Slabý výraz. S odstupem několika týdnů – a hlavně po výraznějším zahrání – jsou však mé dojmy o poznání střízlivější. Čím to?

   
bowling

Wii Sports je součástí každého balení konzole. Vlastně než o hru se jedná o kompilát sportovních hříček, jenž vás příjemně a zábavně seznámí s možnostmi inovativního ovládání. Nabídka čítá tenis, golf, bowling, baseball a box. Každá z her si bere maximum ze svého vzorového sportu pro navození toho správného pocitu, že opravdu držíte v ruce raketu, bowlingovou kouli, golfovou hůl, baseballovou pálku či máte ruce navlečené v boxerkách. Ovšem nenechte se zmást, ovládání neztvárňuje absolutně všechny pohybové nuance daného sportu, ale tvrdě lpí na snadném pochopení a intuitivní hratelnosti. Před každou hrou se dočkáte názorné vysvětlující tabulky s textem, co se po vás bude chtít.

Tenis nabízí pouze čtyřhru, ale pokud nemáte dostatek přátel, nahradí zbytek hráčů slušná umělá inteligence. O pohyb na kurtu není třeba se absolutně starat, k míči vás inteligentně staví počítač. Na vás zůstává „pouze“ odpalovat míče. Úder závisí na úhlu a rychlosti švihnutí ovladačem, velký význam má i přesné načasování. Samozřejmě musíte i podávat, stačí zvednout ovladač nad hlavu a švihnout. Obdobně to funguje i při smeči – pokud míč letí vysoko nad sítí a vy máchnete v příhodný moment Wiimotem, váš hráč efektně míček zabije.

   
tenis

V baseballu se načasování odpalu stává nejdůležitějším prvkem. Zapomeňte na hru v poli, vyzkoušíte si pouze role nadhazovače a pálkaře. Při nadhazování se musíte soustředit na rychlost švihu, křížovým ovladačem lze ovlivňovat i směr letu míče, tlačítka A a B přidají faleš či rotaci. Hra na pálce tolik možností nenabízí, ale je daleko náročnější na přesné načasování. Pohyb pálky na obrazovce kopíruje i ty nejjemnější nuance při manipulaci s ovladačem, ale ve skutečnosti se jedná pouze o efekt. Na strike zóny se totiž nehraje. Stačí odhadnout správný okamžik a pořádně míček napálit – homerun se už stává pouze zaslouženou odměnou. Baseball se hraje jen na tři směny, takže hra hezky odsýpá.

Golf patří mezi nejkomplexnější sporty. Švihem ovlivňujete sílu úderu. Na levé straně obrazovky vidíte pruh dělený tečkami na několik částí. Naplněnost ukazatele následně odpovídá délce letu míče, predikované úsečkou na minimapě. Ovšem musíte počítat se směrem větru a odskokem míčku na trávě. Pokud navíc úder přeženete, dostanete nechtěnou faleš. Na výběr dostanete z několika druhů holí, ale počítač vybírá vždy tu nejhodnější, takže není třeba se tím zabývat. Puttování vyžaduje ještě přesnější odhad síly úderu, navíc musíte dobře „přečíst“ green. Největší chybou u golfu se tak stává počet jamek, kterých je pouze devět.

   
golf

Bowling se od ostatních sportů liší tím, že v něm nemusíte nic (ani nikoho) odpalovat. Ovladač představuje kouli, takže jím máváte směrem k televizoru a snažíte se trefit všech devět kuželek. Snímána je jak rychlost vašeho hodu, tak i směr. Před hodem si můžete vybrat, kam se postavíte; ovlivnit směr hodu však můžete i v jeho průběhu. Stačí ovladačem máchnout příliš vysoko a koule skočí na dráhu a došourá se na její konec, aniž by zasáhla cíl. Obdobně to funguje i v případě, že vám ruka ujede směrem doleva či doprava.

Box jako jediný využívá obou ovladačů naráz. Wiimote představuje pravou rukavici, nunchak levou (případně naopak). Jak hraní probíhá si asi dovede představit každý – ovladači bušíte vší silou ve vzduchu a sledujete, jak nepřítel na obrazovce trpí a sem tam sami utržíte nějakou ránu. Při úderech závisí na tom, jak s ovladači zacházíte. Pokud budete mít při mlácení protivníka lokty na úrovni pasu, panáček obdaruje soupeře klasickým úderem; můžete ovšem také mávnout zespoda nahoru, a dočkat se tak pořádného háku.

Všechny sporty bohužel trpí stejným neduhem. V první fázi vás neuvěřitelně baví a jste z nich bezmezně nadšeni. Po přechodu do fáze druhé (poznáte to tak, že se pro vás unikátní ovládání stane stejnou samozřejmostí jako to, že jogurt jíte lžičkou a ne vidličkou) však najednou začne hra uvadat. Jednotlivé sporty jsou bohužel provedeny moc jednoduše. Buď měli vývojáři zpracovat větší počet sportů, nebo ty stávající alespoň detailněji propracovat. V aktuálním stavu je ale bohužel Wii Sports hrou, která není stavěna na dlouhodobé hraní. Hodí se na předváděčky – sám jsem nedávno skákal sto metrů do vzduchu a vykřikoval superlativy na adresu unikátního ovládání. Případně ještě na párty, kde si každý z hráčů "zasportuje" jen pár minut. Ale pokud hledáte hru, u které byste chtěli zůstat déle než první dva večery, kdy vám ještě bude připadat ovládání unikátní, jste na špatné adrese. Na druhou stranu: Wii Sports se dodává spolu s konzolí a na předvedení/dokonalé zvládnutí práce s ovladačem se hodí skvěle.

Grafika: 7/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 8/10

Skvělá ukázka toho, co Wii umí. Bohužel vydrží jen krátce a už po pár hodinách omrzí. Jde ale o skvělou "párty hru" - v multiplayeru se budete bavit jako nikde jinde.

Celkové hodnocení: 7/10