No One Lives Forever - nikdo nežije věčně

Tajný agent si na nudný život rozhodně stěžovat nemůže. Návštěva exotických míst, skoky z letadla bez padáku, výlet na zemskou orbitu nebo únik z potápějící se lodi patří na seznam denních úkolů stejně jako návštěva kadeřníka nebo nákup ledové drtě. Tak to alespoň chodí ve filmu, nyní to však můžete vyzkoušet i ve hře.

Žánr: akční
Minimum: 300 MHz Pentium II, 64 RAM, 8MB grafická karta, Windows 95/98/Me/2000
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: Monolith
Distributor:
Fox Interactive

Vypadá to, že pokud chce tajná mezinárodní organizace, dohlížející na celosvětový mír, najmout dobrého agenta, udělá nejlépe, když zaloví v záplavě sirotků, kteří se již od dětství protloukají životem na vlastní pěst. Na rozdíl od máminých mazánků se totiž v případě ohrožení života nezačnou chytat první sukně, ale zoceleni životem v městské džungli a zvláštním výcvikem odlehčí světu o další skupinu teroristů a zachrání miliony lidských životů. Ano, nadsázka k tomuto žánru patří stejně jako dobře protřepané martini.

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Nepsaná pravidla ctí také autoři hry No one lives forever, místo MI6 je tu však organizace UNITY a James Bond má zdatného konkurenta v podobě Cate Archer, což je po záplavě chlapíků s něžným srdcem a ocelovým stiskem konečně žena. Je pochopitelné, že při obsazování role nerozhoduje ani tak schopnost řešit nelineární diferenciální rovnice druhého řádu s neseparovanými proměnnými pomocí tužky a papíru, ale především šarm, důvtip a objem hrudníku. Obojího dal osud Cate do vínku více než dostatek. Nezapomněl přitom ani na hbitý jazyk, abychom se při hře nenudili, a na pohnuté životní osudy, abychom její postavě uvěřili.

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Cate spadá do výše uvedené kategorie opuštěných dětí, které se o sebe musely postarat, jak nejlépe dovedly, takže se často pohybovala na té straně zákona, kterou by většina z nás označila jako nesprávnou. Jejím koníčkem se stalo přemisťování věcí z místa na místo, což by zase většina z nás nazvala krádeží. Ať už však věci nazýváme, jak chceme, je to práce, která vyžaduje fyzickou kondici, znalost lidské psychologie, rychlý úsudek, schopnost improvizovat a vědomí skutečnosti, že nic netrvá věčně, ani lidský život. Téměř bych se vsadil, že podobné vlastnosti jsou k nalezení v příručce pro nábor nových agentů. Příběh však pokračuje dál a s ním na scénu přichází princ. Jmenuje se Bruno a je agentem UNITY. Příručka sice neboulí kapsu jeho elegantního saka, to mu však nebrání v rozpoznání skutečných kvalit člověka. Cate je zachráněna a pod Brunovým dohledem ji čeká první mise.

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Každé misi předchází stručná porada, kde je třeba patřičně zdůraznit, že situace je vážná a miliony lidských životů jsou v sázce. V případě Cate k tomu ještě přistupují šovinistické narážky ohrožených samců, nad kterými nezbývá než mávnout rukou a chytit první letadlo do Maroka. Agenti UNITY totiž mizí stejně rychle jako novoroční předsevzetí, což je hlavní (a jak by také někdo dodal – jediný) důvod, proč Cate dostává příležitost uplatnit své schopnosti. V duchu tradice špionážních filmů se však počáteční zápletka výrazně zkomplikuje, začínají se objevovat nové souvislosti, postavy mizí, aby zanedlouho opět vstoupily do děje, spolupracovníci nejsou tím, čím se zdají být, chybět nesmí ani teroristická skupina, u níž je už z pouhé zkratky jejího názvu patrné, o co usiluje, hrozivá zbraň původem ze socialistické země a překvapivý hlavní padouch, o kterém se nakonec dozvíte, že vlastně vůbec není zlý, jenom mu v dětství zabavili oblíbeného plyšového medvídka (připouštím, trošku si vymýšlím). Na příběhu si dali autoři opravdu záležet, navíc jim je zřejmě Conneryho charisma bližší než Bronsnanům samolibý úsměv, protože se celý odehrává v příjemném retro stylu včetně dekorací a hudby (na druhém cédéčku dokonce najdete několik skladeb).

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Základem úspěchu každé mise je kromě osobních předpokladů také dokonalé vybavení. Jak je zvykem, každá organizace podobná UNITY vlastní vývojovou laboratoř, kde mužové ošlehaní výbuchy vysoce nestabilních sloučenin kutí nejrůznější hračky, od psacího pera s ocelovou strunou a kolibřím vydáním Shakespeareových sonetů pro případ zajetí až po raketomet s tepelně naváděnými hlavicemi zabudovaný v malém kufříku. Čím náročnější mise, tím větší výběr. Množství předmětů je však omezeno, takže se vyplatí myslet dopředu.

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Posledním krokem je volba zbraní, které většinou přicházejí ke slovu až ve chvíli, kdy všechny ostatní možnosti selžou. Dobrým přítelem každého agenta je pistole vybavená tlumičem, která spolehlivě zabrání nežádoucí pozornosti a nenadělá přitom příliš hluku. Pro případ nouze jsou tu poloautomatické, případně plně automatické zbraně, které na krátkou dobu zaměstnají i početnější hlouček špatných hochů, ovšem s rizikem, že se jich za chvíli může objevit celá armáda. Pro práci na dálku je tu např. dalekonosná karabina vybavená prvotřídní německou optikou, se kterou si můžete troufnout ustřelit mouše křídlo, pokud se vám ovšem nebudou příliš třást ruce. Výběr zbraní je opravdu pestrý a rozdíly ve způsobu jejich používání značné.

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Dobře vyzbrojen, koncentrován a posilněn sklenkou oblíbeného nápoje je agent připraven podstoupit náročnou misi. Cíl bývá obvykle stejný – pokud možno nepozorovaně proniknout do střeženého objektu a získat maximum informací, případně splnit zadaný úkol – provedení však různé. Často nelze postupovat přímo vpřed, ale je třeba najít a použít jinou přístupovou cestu – nestřežené okno, půdní prostory, sklepení, ventilaci nebo tajné zámecké chodby. Např. při pokusu o získání obsahu trezoru v nově budovaném ústředí Dumas Industry Enterprises nelze projít přes zalidněné staveniště, hned vedle však stojí stará správní budova a stavební jeřáb, jehož rameno je dostatečně dlouhé. Jenom nemít závratě. K dalším cílům patří např. únos, záchrana lidí, záchrana vlastního života, sabotáž a celá řada dalších.

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Ohromná variabilita misí je jednou z hlavních předností hry a současně příčinou mého nezvykle vysokého spánkového deficitu. Cate navštíví řadu exotických míst po celé zeměkouli, pohybuje se na vodní hladině i pod ní, na souši i v podzemí, ve vzduchu i ve vesmíru. Na návrhu jednotlivých úrovní je patrná značná dávka invence. Jedna z misí se např. odehrává v jedoucím vlaku, který skrytě zásobuje jedno z teroristických sídel. Úkolem je najít a kontaktovat spojku (a vyhnout se přitom kontrole jízdenek), s další pomocí odpojit jeden vůz a přes výhybku přehozenou ve správný čas se dostat přímo k podzemnímu sídlu. Kromě dobrého nápadu je příjemné také neobvyklé prostředí, vždyť ve které jiné hře máte možnost se na chvíli posadit, zaposlouchat se do monotónního zvuku jedoucího vlaku a pozorovat les ubíhající za okny?

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Podobně vysoký standard si udržují i další mise, ať je to už skok z letadla bez padáku, únik z potápějící se lodi, únos východoněmeckého vědce nebo jízda lanovkou. Především se však v průběhu hry neustále objevuje něco nového, což vás spolu se skvělými nápady, filmovou atmosférou a patřičnou dávkou humoru a nadsázky spolehlivě udrží v napětí. Příběh se přitom odvíjí jak během „filmových“ sekvencí, tak přímo v průběhu misí, kde si na základě obsahu nalezených dokumentů a vyslechnutých rozhovorů postupně skládáte jednotlivé střípky mozaiky.

No one lives forever je ve své podstatě 3D akce doplněná prvky adventury, která má však blíže ke hrám jako např. Deus Ex, Thief nebo Counter-strike než např. ke hře Quake. Bezhlavá akce nikam nevede, je třeba pečlivě prozkoumat terén, najít pravidla v chování strážných, případně odhadnout záběr bezpečnostních kamer. Nejdůležitější je zůstat nezpozorován nebo alespoň nezpůsobit velký rozruch, neboť ten často znamená neúspěch mise. Zpočátku není práce agenta příliš obtížná, neboť najatí domorodci netuší, pro koho vlastně pracují, a příliš motivující není zřejmě ani odměna, takže jsou velmi nedisciplinovaní, což vám práci jen ulehčuje. Jak však začnete odhalovat pozadí událostí a navštěvovat ta správná místa, začne jít do tuhého. Nepozorné domorodce nahradí vycvičení žoldáci, ve střežených objektech se začnou objevovat bezpečnostní kamery a poplašný systém, který může v případě podezření kdokoliv aktivovat. Zde se už uplatní řada užitečných pomůcek – zapalovač vybavený miniaturní svářečkou určený pro bezhlučné překonávání zámků, rtěnka naplněná výbušninou, která exploduje při známkách pohybu, flakón nervového plynu, brýle schopné zobrazit infračervené spektrum, což se hodí při překonávání laserových paprsků bezpečnostního systému, zařízení schopné vyzkoušet všechny číselné kódy u jednoduchých numerických zámků nebo obyčejná mince, které dokáže na chvíli odlákat překážející hlídku.

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Inteligence protivníků je na poměrně vysoké úrovni, mj. reagují na zvukové podněty, takže je lepší volit pro chůzi koberec než kamennou podlahu, v případě neobvyklých událostí jsou schopni měnit trasu obchůzky a dokonce i do určité míry spolupracovat. Hra však neklade důraz na realističnost, ale především na zábavu, takže hlídce např. není divné, když se její kolegové delší dobu neobjeví. Hra je tak přístupná široké skupině hráčů, není to taková výlučná záležitost jako právě Deus Ex nebo Thief.

Tím se dostávám k technické stránce. Hra využívá nový Lithech engine, který už má za sebou několik let vývoje a řadu projektů, takže jde o relativně bezproblémovou záležitost. Stačí i průměrná grafická karta (např. s čipy TNT 2 nebo G400), je však třeba rychlejší procesor (alespoň Celeron 366 MHz) a hodně paměti (64 MB je minimum). Engine nabízí celou řadu nastavení, díky kterým lze dosáhnout uspokojivé rychlosti téměř na libovolné, dostatečně silné konfiguraci. V mém případě (Celeron 400@450 MHz, 128 MB RAM, Matrox Millenium G400 s 16 MB paměti) byla hra slušně hratelná v rozlišení 1024×768×32 při střední úrovni detailů.

No One Lives ForeverNo One Lives Forever

Z obrázků se může zdát, že architektura úrovní je příliš jednoduchá, je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že úrovně jsou značně rozsáhlé a že hodně výpočetní a vykreslovací síly je věnováno postavám. Ty jsou velmi detailní, přirozeně se pohybují (byl použit motion-capturing) a při mluvení se jim synchronizovaně pohybují rty. Zdánlivá drobnost, ale ve „filmových“ scénách to působí velmi přirozeně. Jednou z předností enginu je schopnost zobrazovat rozsáhlé venkovní prostory, čehož návrháři úrovní několikrát efektně využili. Myslím, že nemá smysl diskutovat nad tím, jak by hra vypadala při použití jiného enginu, autoři učinili základě rozhodnutí a myslím, že Lithech jejich potřebám a záměrům vyhověl velmi dobře.

No one lives forever je pro mě jedno z příjemných překvapení tohoto roku (hned po The Longest Journey a Omicron: The Nomad Soul). Akční hra plná neotřelých nápadů, které spolu s příběhem a filmovou atmosférou tvoří skvěle hratelný celek.

Grafika: 9/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 9/10
Akční hra plná neotřelých nápadů, které spolu s příběhem a filmovou atmosférou tvoří skvěle hratelný celek.
Celkové hodnocení: 9/10

Diskuze (5) Další článek: Electronic Arts bude vyvíjet hry pro Microsoft Xbox

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , ,