Nocturne

Ti, kteří pečlivě sledovali prohlášení Terminal Reality o jejich nové hře, mohli snadno podlehnout dojmu, že se chystá něco obzvláště výjimečného. Stejně jako se o třpytivých věcech tvrdí, že nemusí být zlatem, můžeme něco podobného snadno vymyslet i na adresu Nocturne.

Žánr: Akční adventure
Minimum: Pentium 233, 64 MB RAM, 500 MB HDD
3D: Direct3D
Multiplayer: ne
Výrobce: Terminal Reality
Distributor:
Take 2

Byl večer. Venku pršelo a kapky deště se tříštily o okenní parapet. Na posteli v rohu temné místnosti ležel Stranger, nepřemýšlel. Život ho naučil, že myšlenky narušují jeho ostražitost. I když slunce nesvítilo a v místnosti bylo poměrně sucho, měl na očích svářečské brýle a klobouk naražený hluboko do čela. Byl připraven. Stranger je vždy připraven. Koncert dopadajících dešťových kapek náhle uťal zvuk telefonu. Stranger vstal, překročil práh a zamířil k telefonu v sousední místnosti. Rázně zvedl sluchátko. „Ahoj Strangere. Mám pro tebe práci. Bude to zase něco s nějakými vampíry, ale to asi víš. Jinak bych ti nevolal,“ řekl muž ve sluchátku a bylo slyšet, že se pousmál. „Jasně. Budu tam,“ odpověděl Stranger stroze a věcně, jak měl ostatně ve zvyku, a v klidu položil sluchátko. Nasypal kočce žrádla na týden a oblékl si svůj šedý plášť. Když pak kráčel po ulici směrem k zastávce nadzemní dráhy, sledoval ho pouze jeden pár očí.

Firma Terminal Reality, založená v roce 1994 v Texasu, je známa díky svým rádoby vynikajícím kouskům Terminal Velocity, MS Fury3, Hellbender nebo Monster Truck Maddness (1,2). Jak se můžeme dočíst na internetových stránkách této firmy, zaměstnává 38 velice talentovaných chlapíků a tvoří pouze zdařilé, texturované, 3D akční hry s velmi vysokou mírou realističnosti (viz rozhovor na Doupěti). Zatímco všechny ostatní hry pracují na grafickém engine Photex2 (Fly! Na Photex3), Nocturne má engine odlišný. Tento nový kousek se honosí nic neříkajícím názvem Nocturne. Člověka neznalého poměrů v TR tento engine mile překvapí. Umí zobrazovat volumetrickou mlhu a světla, odrazy i stíny v reálním čase. Navíc zvládá kompletní animaci postav včetně plynulé přeměny objektů (morphing). Jediné, co bych snad programátorům vytknul, je absence animace obličeje (známá z NHL 2000) a někdy také kostrbatost stínů. To, co hru dělá hrou, však není jen grafika, ale především atmosféra a příběh.

Breefing v ústředí organizace, kde se dozvíte co a jakKrásně zpracovaná budova divadla dokresluje atmosféru Chicaga 40tých let

Hra samotná se skládá ze čtyř dějově oddělených epizod. První epizoda se odehrává v Německu roku 1927 a vaším úkolem je zlikvidovat upíra Con Voicu. Asi proto, aby Strangerovi nebylo smutno, nebo možná jenom z důvodu, že v každé pořádné hře už dnes musí být žena, doprovází našeho hrdinu dhampíří žena Svetlana Lupescu. Na začátku se ocitnete na hřbitově blízkého městečka, kde potkáte vynalézavého muže, který si vlezl do rakve a nechal se zaživa pohřbít jen proto, aby se dostal z města ven. Muž vám také poradí zajít do městského kostela, kde se ukrývá starosta, který si s vámi rád popovídá. První vlkodlaci na sebe nenechají dlouho čekat.

Ve druhé epizodě se vypravíte do Texasu roku 1931. Jedete si takhle vlakem se svým přítelem Hiramem Mottrou, když najednou vlak zrychlí a vašeho přítele něco sežere přes otevřené okno. Zkoušíte vlak zastavit, až zůstanete stát v zapadlé vesnici uprostřed pouště. Když potkáte první nemrtvou krávu a psa, začnete tušit, že tady nebude něco v pořádku.

V Chicagu, roku 1933, se odehrává třetí epizoda. Spolehlivý informátor Vincenzo Gassparo se neozývá. Organizace dostala informace, že německý profesor Enric Loathring umí oživit mrtvé! Má ho v rukou chicagská mafie, takže problém je na světě. Váš muž v nepřátelském táboře se jmenuje „Icepick“. Pomůže, ale nebude to zadarmo.

 V té garáži není policie z Drivera. Jenom mávám na kameru pistolí a baterkouPokud je opravdu tma, můžete si přepnou na noční vidění

Poslední epizoda nás přenese až do roku 1935. Hamilton Kilian byl věrným členem Spookhouse. Teď si užívá zaslouženého odpočinku ve Francii. Potřebuje pomoc. Na nedalekém hřbitově se začali množit malí ďáblíci a mrtví vstávat z hrobů. Tady pomůže jediný člověk, Stranger.

Hned když se mi Nocturne dostalo do rukou, tušil jsem, že to nebude jenom další tuctová hra.Věrná simulace boje zla s dobrem, a to vše v hororovém stylu s vampíry a upíry. To musí být paráda. Každému, kdo alespoň přičichl ke knihám H. P. Lovecrafta, musí být hned jasné, o čem mluvím. Nečekal jsem a okamžitě uvolnil na disku 500 MB, abych mohl tuhle nádheru nainstalovat alespoň v minimální konfiguraci. Vybrat si jazyk a jednu epizodu? Zkusím anglicky a první epizodu. Teď ještě jednou vyměnit CD – a je to !

Po spuštění hry se asi 10 vteřin nic neděje, ale pak jste za své čekání řádně odměněni. Nejdříve asi dvouminutovým úvodním filmem, který má navodit takovou atmosféru, že se budete bát vstát od počítače až do rozbřesku. Zde se také mihnou hlavní hrdinové celé hry. Pokud jsem se ještě nezmínil, vše se točí kolem tajné vládní organizace s názvem Spookhouse, která byla založena v roce 1908, aby bojovala proti nadpřirozeným silám, okultismu, temnotě a ďáblu. Vy jste v roli tajného agenta jménem Stranger (cizák), který byl za velice záhadných okolností přijat do organizace v roce 1923. Nikdo neví, co jste zač, odkud jste přišli, a dokonce nezná ani vaše pravé jméno. V každé epizodě se kromě vás objeví i jiný agent Spookhouse. Takhle se seznámíte s dhampíří ženou Svetlanou Lupescu, biologem Hiramem Mottrou nebo s oživlou mrtvolou Vincenzem "Icepick" Gasparrem. Kromě druhé epizody, která začíná přímo ve vlaku, mají ostatní epizody počáteční breefing v ústředí organizace. Nejdříve si promluvíte se sekretářkou a pak hajdy do třetího patra, abyste se mohli podívat na podrobnosti k akci včetně obrazové dokumentace. Tohle všechno, stejně jako i celá další hra, je samozřejmě doprovázeno hlasovým doprovodem a podbarveno tajemnou hudbou.

Hra využívá 3D grafické rozhraní Direct3D. Pokud si zvolíte akceleraci přes 3D grafický akcelerátor, musíte mít podle specifikace nejméně 96 MB (akcelerace se však naštěstí rozeběhne i s ubohými 64 MB). Na mém počítači (PII400) hra běžela v rozlišení 640x480 téměř úplně plynule, 800x600 už bylo viditelně za výkonnostními hranicemi mého hardware. Pojďme ale k samotné hře. Už z principu nevěřím autorům, kteří prohlašují, že se při hře bude člověk celý klepat strachy. U Nocturne totiž místy převládá totální akce a to je ve spojení s dlouhou dobou nahrávání hry úplná tragédie. Původně jsem hrál s vypnutou volbou „auto aim“, neboli automatické míření, a zjistil jsem, že hra je bez této vymoženosti nejen o trochu těžší, ale místy i zcela nehratelná. Když se na vás v lese vyhrne 10 vlkodlaků a přijdou rovnou zpoza kamery, která navíc leží na zemi, je opravdu dusno. Vidíte totiž jenom vlčí chlupy.

Vlčí chlupyTakhle vychází slunce uprostřed noci. Technika

Podobně jako hra Alone in the Dark je i Nocturne zpracováno z pohledu třetí osoby. Jednotlivé scény tedy sledujete ze 2–3 různých pohledů, které se přepínají v okamžiku, kdy to programátoři uznali za vhodné. Počítač je přece jenom stroj, má tedy ještě pořád co dohánět do umění režiséra měnícího pohledy kamer ve filmech. Co se týče zbraní, je výběr opravdu široký. Kromě normálních pistolí, které jsou Strangerovou oblíbenou zbraní a jsou proto v každé epizodě, se setkáte s paprskem pravého slunečního světla a proslulým kalašnikovem. Za nouzovou zbraň může také sloužit obyčejný klacek, kterým nebohé vlkodlaky jednoduše umlátíte. Aby bylo zaměřování ještě jednodušší, má každá zbraň laserový zaměřovač. K tomu všemu si můžete v temných prostorách zapnout baterku (je taky připevněna na zbrani), nebo použít „night vision“.

To, co však mělo být největší devizou Nocturne, dokonalá atmosféra, která hráčům nedovolí odtrhnout zrak od monitoru, nějak nefunguje. Hra mě za celou dobu hraní nedokázala vtáhnout do děje. Pořád jsem si připadal jako u televize a jenom pasivně sledoval ubíhající děj na monitoru. Přes všechny nádherné tajemné scény a strašidelné zvuky mi hra připadala jaksi dějově trhaná a neucelená. V jednu chvíli na vás vyskočí 5 vlků a pak jdete asi 8 obrazovek jenom tak lesem. V takovou chvíli bych z nudy začal střílet i po veverkách na stromech, kdyby tam ovšem nějaké podobné mršky byly. Když k tomu všemu přidáte nesnesitelně dlouhé nahrávání a extrémní hardwarovou náročnost, je pohled na Nocturne hodně zoufalý. Srovnání se starou dobrou Alone in the dark je už jenom poslední hřebíček do rakve. V Nocturne je prostě hodně akce a zoufale málo tajemna. Škoda, možná příště.

Grafika: 5/5
Zvuky: 4/5
Hudba: 4/5
Hratelnost: 3/5
3/5
Celkové hodnocení: Nocturne je horor, u kterého se možná budete vztekat, bát se ale určitě nebudete.
Diskuze (4) Další článek: První kusé informace o B-17 Flying Fortress 2

Témata článku: , , , , , , , , ,