Od PC přes Xbox až po Playstation: příběh herního nadšence (2. část)

Byl přechod z PC na Xbox dobrou volbou? A proč mám dnes PS4 Pro?

V úvodu bych rád poděkoval čtenářům za kladné přijetí první části článku a překvapivě i konstruktivní diskuzi, která se obešla bez zbytečných konfliktů. Je radostí podělit se o vlastní názor za předpokladu, že nedochází k napadání či zbytečnému dohadování. Dlouho jsem přemýšlel, jestli je článek podobného charakteru žádoucí a obával se, jak bude přijat. Nakonec se ukázalo, že obavy byly naprosto zbytečné a pevně věřím, že i druhá část bude přijata stejně pozitivně a poklidně.

V minulém díle jste viděli...

V první části našeho článku jsme se podívali do minulého století. S nostalgickým pocitem a slzou pod okem jsem veřejně zavzpomínal, jak se hrálo na PC v devadesátých letech a připomněl některé hry, které byly ve své době vážně dost cool. Jednalo se o kousky, které byly spojeny s osobními herními zážitky a zároveň tituly, o kterých si budu vždy rád povídat. Zároveň jsem ale prezentoval vlastní pocity z celé té více než patnáctileté éry, kterou jsem u PC trávil. Mimo velké množství výhod, jež tato platforma poskytovala, namátkou velké množství dostupných titulů či téměř vždy skvělá grafická stránka, jsem uvedl také výčet osobních negativ.

Od PC přes Xbox až po Playstation: příběh herního nadšence (1. část)

Od PC přes Xbox až po Playstation: příběh herního nadšence (1. část)

Ty mě postupem času přinutily k přechodu na herní konzoli, původně Xbox 360. Za tu nejzásadnější považuji a vždy považovat budu především neustálou nutnost upgradu herního stroje. Grafická stránka počítačových her se posouvá mnohem rychleji, než u konzolí, které se v tomto ohledu hýbají vpřed vždy generačně. Kvalita vizuálního zážitku u hraní na PC se zkrátka sune kupředu každým rokem, což pochopitelně neustále zvedá nároky na výkon daných strojů.

ps360.png

Ve finále tak bohužel hráčům nezbývá nic jiného, než čas od času koupit nějaké ty nové komponenty a užívat si hraní do doby, než to zkrátka jejich miláček opět neutáhne. Vystačit si tak s jednou sestavou po dobu trvání jedné generace konzolí je v případě PC nemožné. S tím naneštěstí souvisí také výše vynaložených nákladů nutných na dané upgrady. Pravdou totiž zůstává, že chce-li PC hráč vylepšit výkon své grafické karty, musí investovat částku srovnatelnou s hráčem, který si právě zakoupil novou herní konzoli. Mnohdy dokonce neplatí ani to. Ve finále je tak tedy hraní na konzolích trvanlivější z hlediska hardwarových požadavků, pochopitelně za cenu slabšího výkonu. Jak jsem ovšem zmínil, to v mém případě není žádný problém.  Důvodů, které jsem v první části uváděl, bylo pochopitelně více, nicméně právě tyto byly těmi nejzásadnějšími.

Nová krev v žilách

Rok 2011 byl z mého herního vývoje naprosto zlomový. Konzole Xbox 360, kterou jsem tehdy zakoupil od svého kamaráda za směšné tři tisíce, měla znamenat restart mých herních choutek. Pravdou také zůstává, že se jednalo o dobu, kdy se mi hraní her začínalo tak nějak prapodivně zajídat. Každý hráč jistě jednou dospěje do bodu, kdy začne přemýšlet, jestli by se vlastně neměl věnovat trochu konstruktivnějším věcem, než-li vysedávání u monitoru/televize. V té době jsem již hraním netrávil tolik času jako dříve, nicméně představa, že si po večerech budu moci opět zahrát NHL od EA Sports mě zkrátka klidným rozhodně nenechávala.

Krátce po seznámení s Xboxem 360 jsem rychle pochopil, že můj upadající zájem o hraní nebyl zapříčiněn záhadnou iluminací, či snad náhlým dospěním. Se staronovou konzolí přišel nový impuls, nová krev do žil herního nadšence. Rychle byla probuzena herní centra a při jejich intenzivní stimulaci začal zájem o hraní jako takové opět bleskově stoupat.

590239-xbox-360-controller-cc0-licensed.jpg

Grafická stránka her z třistašedesátky již v té době nebyla asi zrovna oslňující, přece jen šlo o konec jedné generace, to jsem si v té době v žádném případě nepřipouštěl. Má studijní léta na vysoké škole tak usnadňovaly a zpříjemňovaly hry jako NHL, FIFA, Gears Of War 3, Forza Horizon, Battlefield 3 či GTA V. Hry, které byly v té době na mé počítačové sestavě zkrátka nepředstavitelné.

Život není fér

Nikdy jsem nebyl zrovna velkým multiplayerovým hráčem, ale rozhodl jsem se, že to zkrátka zkusím. Pravda, o nutnosti platit předplatné v podobě Xbox Live Gold jsem byl seznámen již dříve, nicméně v momentě platby jsem se zklamání ubránit nemohl. Ano přiznávám, platit za multiplayer je zkrátka sprosťárna. Hry na konzole už tak nejsou nejlevnější a nerozumím tedy filozofii, proč je hráč nucen platit ještě za službu, která by měla být u her samozřejmostí.

Argumentování hrami zadarmo v tomto případě zkrátka nefunguje. Ano, někdy jde o super tituly, které se vyplatí, každopádně právě o tomhle by Live Gold služba měla být. O prémiových produktech, které hráč může, ale také nemusí využívat. Zahrnovat ale do předplatného multiplayer mi nepřijde férové. Bohužel život není vždy fér, a proto je třeba takovou filozofii respektovat. Na druhou stranu musím poznamenat, že od doby, kdy jsem poprvé předplatné zaplatil, jsem vlastně vždy kontinuálně i navázal. Navíc, bez většího přemýšlení. Hlavním důvodem jsou asi vybrané tituly zdarma. Ne vždy je to sláva, ale minimálně pět kousků ročně, do kterých bych investoval i normálně, se vždy našlo. To však nemění nic na tom, že multiplayer by měl být zadarmo!

gaming-console_660_070318120247.jpg

Pokud bych měl ve zkratce shrnout zkušenost s Xboxem 360, bude rozhodně pozitivní. Hraní maximálně pohodlné, titulů dostatek, grafický výkon ve své době ještě dostatečný. Některé uživatele asi může odrazovat častá ignorace české lokalizace v jednotlivých hrách, ale co se dá dělat. Tohle není nevýhoda konzole jako takové.

S třistašedesátkou jsem bez sebemenších komplikací vydržel až do roku 2015, kdy jsem začal silně pociťovat nutnost upgradu. Ne snad, protože bych si s hraním nevystačil, ale nové tituly už zkrátka vycházely z drtivé většiny pouze na novou generaci konzolí, tedy Xbox One a PS4.

Xbox One S

Dlouho jsem zvažoval, dlouho předlouho. Hodiny jsem trávil pročítáním diskuzí, sledování videí a čtením nejrůznějších článků. Po celou dobu jsem však mírně favorizoval Xbox One. Za prvé tomu tak bylo z důvodu předchozí zkušenosti, neboť proč měnit něco, s čím je člověk vlastně spokojený. Druhým důvodem potom byla služba EA Access, která mě jako fanouška sportovních her přišla více než lákavá. Necelých šest set za roční předplatné EA Access a přístup k tolika skvělým hrám najednou? Hrám, které jsem si na PC již nějakou dobu nemohl zahrát buď z důvodu výkonu či snad pro ignoraci vývojářů? Nebylo zkrátka o čem diskutovat.

A tak jsem po dlouhém rozhodování v roce 2016 přivítal do domácnosti Xbox One ve verzi S. Nákup se oproti původnímu plánu trochu opozdil, a to právě z důvodu vyčkávání na verzi S. Ta slibovala o něco lepší výkon, ale především vypadá o mnoho lépe, než původní Xbox One.

xbox-one-s.png
 

Pořizovací cela pod hranicí sedmi tisíc ve variantě 500 GB rozhodně nebyla nikterak vysoká. Už jen vzhledem ke skutečnosti, že za stejnou cenu bych pořídil sotva podprůměrný notebook, na kterém bych si v žádném případě nezahrál. Xbox One S je dle mého názoru skvělou herní konzolí se slušným výkonem, alespoň tedy s přihlédnutím k poměru cena/výkon. Přechod na novou generaci konzole byl jistě hodně dobrý nápad, který jsem ocenil krátce po spuštění první hry, kterou byl Fallout 4.

Byť mě hra samotná příliš neoslovila (to ještě nikdo netušil, co nás teprve čeká), konzole jako taková rozhodně nezklamala. Ba naopak. Mé hraní bylo opět o dost povýšeno, a to jak z pohledu vizuální prezentace her, tak díky jejich dostupné paletě. Mezi nejvýraznější tituly, které jsem měl tu možnost na konzoli hrát, patří série NHL a FIFA, Resident Evil 7, The Evil Within 2, Outlast 2 či dle mého nejsilnější značka Forza Motorsport 7. Netvrdím, že jde o nejlepší hry, jen poukazuji na ty, které jsem si užíval naplno a vždy se k nim rád vrátím.

Xbox Game Pass

Navíc se jistě sluší zmínit tituly, o které jsem si díky již zmiňovanému předplatnému Xbox Live Gold přilepšil. Mezi ty nejvýraznější patří Sunset Overdrive či Lords Of the Fallen v roce 2016, Layers Of Fear, Ryse: Son Of Rome a Watch Dogs o rok později nebo The Witness, Forza Horizon 2 a For Honor v minulém roce. Ten byl mimochodem na výběr titulů hodně plodný.

OZ76e735_Xbox_Game_Passxxx.jpg

Potěšující byl navíc také příchod služby Game Pass, který rozvířil vody herního světa. Jedná o službu, která za měsíční poplatek nabízí přístup k několika desítkám výborných titulů. V současné době je možnost službu předplatit za 259 Kč měsíčně, často však Microsoft hráče potěší nějakou tou slevovou akcí. V době před vánočními svátky bylo možné například využít nabídky předplatného po dobu šesti měsíců za cenu 450 Kč, což se rozhodně vyplatí. Hry v této službě jsou navíc pravidelně obměňovány, ztráta dlouhodobého významu tak zkrátka nepřipadá v úvahu.

Game Pass byl navíc v loňském roce obohacen o možnost hrát exkluzivní tituly ode dne jejich vydání. K dispozici je tedy Forza Horizon 4, Gears Of War 4, Sea Of Thieves či State of Decay. Komu by však tento výběr nestačil, v současné době může hrát hry jako Mortal Kombat X,  PES 2019, Halo 5, Hellblade: Senua's Sacrifice, PUBG, Sniper Elite 4, Doom, Rise of Tomb Raider, DIRT 4 apod. Výběr je zkrátka naprosto luxusní a služba se tak aktivním hráčům rozhodně vyplatí.

A co ty exkluzivity?

Moje více než dvouletá zkušenost s Xbox One S je maximálně pozitivní a počas hraní jsem nezaznamenal žádné výraznější nedostatky. Bohužel kde Microsoft oproti své konkurenci ze Sony ztrácí, je určitě na poli herních exkluzivit. Loňský rok byl pro PS4 opravdu hodně povedeným, a to bez diskuzí. Dlouho jsem podobnou problematiku neřešil a bral vše jako kompromis. Ty máš Uncharted, já mám Gears of War. Ty máš Gran Turismo, já mám Forzu.

GOW-OG-image.jpg

Jenže misky vah se začaly v poslední době silně převažovat na stranu PS4. Loňský rok byl toho jasným důkazem. Nikdy bych si nekoupil konzoli kvůli jedné, byť výrazné exkluzivitě. Ale nový Spider-Man, God of War či Detroit Become Human během jedné sezóny? To už je zkrátka hodně argumentů. K tomu je třeba přidat zmiňovanou sérii Uncharted, hardcore akci Bloodborne či povedený remaster The Last of Us a skutek na sebe nenechal dlouho čekat.

Krom exkluzivit vedly k nákupu PS4 Pro ještě dva důvody. Jedním je výkonnostní posun ještě o kousek výše a druhým potom moje redaktorská činnost. Přece jen věnovat se hernímu průmyslu vyžaduje mít také celkový přehled. A ten pouze s konzolí Xbox získat nelze. Díky nákupu PS4 Pro jsem tak získal nové zkušenosti a nové možnosti do budoucna.

PS 4 Pro

Žádný z těchto tří důvodů by však v mém rozhodování neobstál sám o sobě. Jedná se o kompletní set, který mě přesvědčil, abych v době Černého pátku po delším sledování cenové hladiny pustil devět tisíc korun za PS4 Pro ve variantě 1 TB se hrou God of War jako bonusem. A po dvouměsíčním testování musím prohlásit, že rozhodně nelituji. Opět došlo k hardwarovému upgradu a opět se rozrostl seznam her, které si lze zahrát. S klidem na duši prohlašuji, že ten je v případě konzole od Sony zkrátka bohatší. Mé zkušenosti s PS4 Pro nejsou rozhodně tak bohaté, abych mohl dělat velké závěry, nicméně jednalo se o dobře vynaloženou investici do budoucna. Na jak dlouho to bude se dozvíme možná letos. Za hlavní výhody zatím považuji slušný výkon, častější přítomnost české lokalizace v jednotlivých hrách a již zmiňované exkluzivity. A abych byl férový, bohužel i u PS4 se hráči potýkají s nutností platit za multiplayer.

glacier_white_ps4_pro_front_1.jpg

A srovnání Xbox One S vs PS4 Pro? To je poměrně složitá záležitost. Mám rád obě konzole a hraji střídavě na obou. Rozhodně tomu není tak, že bych po nákupu té od Sony zavrhl tu microsoftí. Obě skvěle vypadají a hraje se na nich stejně pohodlně. Graficky výkonnostně pochopitelně vítězí můj předvánoční dárek, ale to je samozřejmě jasné. V tomto souboji zkrátka nemám výraznějšího favorita. Užívám si hraní jako takové a spíše záleží na titulu, který právě v dané mašince drtím. Pravdou však zůstává, že díky velkému osobnímu manku v hraní exkluzivit Sony si teď zkrátka užívám spíše hraní na PS4 Pro.

A kam povedou moje další kroky? Jistojistě to bude nákup nové generace konzolí, o tom zkrátka není pochyb. Pro kterou se ovšem rozhodnu bohužel nyní prozradit nelze. Pokud však Microsoft výrazně nezmění politiku posledních let, obávám se, že o jednoho ze svých hráčů dost možná přijde.