2D řádění na desce? Ano, i hra z ranku mobilních se může objevit na plnohodnotném handheldu a úplně nezklamat!
Jen další skejtová hra, řeknete si nejspíše a dokonce budete mít pravdu. OlliOlli skutečně není žádným chytákem ani promyšleným filozofickým zamyšlením. Je to zkrátka jen obyčejná 2D jednohubka, která na hráčské mysli útočí pouze jediným nápadem a ty méně zdvořilejší by snad dodali, že podobných blbostí mají na mobilech plno. A ano, všichni by měli pravdu, ale zároveň by autorům z Roll7 šeredně uškodili. Pod mobilní slupkou se totiž skrývá solidní výzva jako stvořená na handheld.
Prokleté X
Ačkoli vás trailer láká na 120 autentických triků nebo na více než 100 různorodých prostředí, opravdu to není tak žhavé. Ona je totiž hlavní výhoda hry, a sice neuvěřitelně jednoduchý koncept, zároveň i jejím prokletím. Přeci jen, sjíždění railů za psychedelické hudby zprava doleva asi nebude bavit úplně každého. A to dokonce i navzdory faktu, že si u toho nabije nesčetněkrát celé tělo a dostane se do nemilosrdných spárů gamifikace.
V případě OlliOlli všechno stojí a padá s ovládáním, což ovšem ani není tak velkým překvapením. Ostatně jde jen o to dojet co nejdále a udělat přitom co možná největší počet triků. Aby vám to ale autoři nedali celé zadarmo tak, jako u podobných her na iPhone, přicházejí s poměrně revolučním ovládacím mechanismem. Ten zcela opouští staré dobré hry Tonyho Hawka a prvních pár minut vás solidně plete.
Hlavní motivací je tady obtížnost. Vlastně můžeme mluvit o jakémsi mega imaginárním Dark Souls pro Vitu
Všechno se tady točí hlavně okolo levé analogové páčky a magického tlačítka X. Zatímco určování směru a transformace skoků v parádní tríčky je pořád ještě poměrně tradiční systém, potvrzování každého triku přesně v okamžik dopadu právě zmiňovaným X je něco, na co si nezvyknete ani po 30 hodinách.
Jedná se o vskutku natolik nezvyklý mechanismus, až je naprosto geniální a vlastně vás svým způsobem donutí zkoušet to pořád dokola. V tom ale tkví kouzlo OlliOlli! Po každém pádu se zvednete, otřepete ze sebe prach a postavíte se znovu na desku, a tak pořád dokola a dokola. Hlavní motivací je tady obtížnost. Vlastně můžeme mluvit o jakémsi mega imaginárním Dark Souls pro Vitu, protože i v tomhle případě budete nadávat, zoufale okusovat handheld a nakonec i vítězoslavně jásat.
Medvědí služba
Nutno ale podotknout, že zatímco nezvyklé ovládání zvedá obtížnost poměrně přirozenou cestou, zbytek hry vám bude klacky pod kolečka házet takřka záměrně a až příliš uměle. Obzvláště level design je udělaný zvláštním způsobem a povedené úseky se střídají a naprosto nemožně navrženými sériemi nereálných překážek, kdy po vás tvůrci jen chtějí, abyste nelogicky skákali jak cvičené opice.
Ono je audiovizuální zpracování vůbec hodně rozporuplné. Určitě nechci apriori odsuzovat všechny dostupné levely. Ostatně jsem se u některých parádně pobavil, ale jako celek ve mně OlliOlli zanechalo spíše negativní dojmy. Obzvláště rádoby funky grafika stylizovaná do retro stylu hře vůbec nesedí a především ani není moc kvalitní. Sem tam si sice tvůrci vyhráli s detaily a získáte díky tomu pocit, že jednotlivé spoty si žijí vlastním životem, ale jen o pár metrů dál to celé tvůrci zabijí něčím naprosto nelogickým. Zkrátka nenaplněné ambice. O to více se ale povedlo ozvučení!
Až moc prostinké
OlliOlli je zkrátka titul rozkročený mezi dvěma odlišnými póly a nějak netuší, který si vybrat. Chce být seriózním titulem na výkonný handheld, který si zahrajete i v obýváku, nebo se snad tvůrci snaží trefit díru na trhu a přinést ultimátně prostinký titul na cesty? Osobně bych se přiklonil spíše k tomu druhému. Celou hru drží jeden mechanismus a i přes úvodní proklamace můžete dělat jen dost omezené spektrum triků. Díky tomu se dostaví poměrně brzy stereotyp a tak nějak opadne o hru zájem.
Dostupné pro:
Vita
Žánr:
Arkády | Arkádová plošinovka
Výrobce:
Roll7
Začátek prodeje:
22. ledna 2014
- Jednoduché ovládání
- Pořádná obtížnost
- Žebříčky a výzvy
- Level design
- Prostinká grafika
Ale když oni se vlastně vývojáři sami přiznávají přidáním typických gamifikačních prvků, jako jsou žebříčky a hlavně výzvy dne. Každý den zkrátka máte za úkol získat co nejlepší skóre na předem dané trati a soupeřit s ostatními prostřednictvím online žebříčků. Po pár dnech se tak vaše hraní promění v pětiminutovou jízdu v ranní tramvaji, nebo možná autobusem ze školy. Na víc OlliOlli zkrátka nemá. Navzdory ambicím se autoři zasekli na jednom, sice zábavném, ale pořád prostinkém mechanismu.
