Žánr: adventure/akční
Minimální konfigurace: P200, 32 MB RAM
3D akcelerace: Direct3D, 3dfx
Výrobce: Quantic Dream
Vydavatel: Eidos
Zapůjčil: JRC
Ani nevíte jak, octnete se v jiném světě. Město Omikron vypadá jako normální město, jen je ve vývoji o něco dál než my na Zemi. Vysoké budovy s velkými plechovými dveřmi, široké silnice pro automatická vznášedla, která vás zdarma dopraví kamkoliv, a na naše poměry extravagantně oblečení lidé, kteří neustále někam pospíchají, třebaže zjevně nemusí nikde pracovat.
Jejich život řídí počítač Ix, jenž byl sestrojen, aby se staral o chod Omikronu, jen jednoho z mnoha měst, která vznikla pod velkými krystaly, vybudovanými na ochranu proti chladu a nepříznivým životním podmínkám, které na planetě Phaenon zavládly poté, co se slunce Rad‘an zhroutilo samo do sebe. Aby byl život možný v takto omezených podmínkách, musela se zavést přísná pravidla omezující počet narození a pohyb obyvatel. Město bylo rozděleno na čtyři části, jež se díky záměrné izolaci od ostatních vyvíjely samostatně. Přestože pro ně platila stejná nařízení a zvyky, v době vašeho příchodu se už od sebe lišily architekturou a způsobem života.
Počítač Ix se stal totalitní mocí poté, co razantně vyřešil problém s teroristy, kteří chtěli vyhodit do povětří vzduchové zásoby, a lidstvo dospělo k názoru, že nestranný počítač dokáže lépe vládnout než oni sami. Ix se držel svého hlavního programu, nakázal přerušit veškeré spojení s ostatními městy a zavedl cenzuru těch věcí, u nichž bylo pravděpodobné, že by v následujících dvou stech letech mohly vyvolat revoluci nebo ohrozit klidný chod města. Jenže lidé se takhle ovládat nedají.
Předvánoční herní nadílka přinesla své první příjemné překvapení. Přestože Quantic Dream na hře Omikron: The Nomad Soul pracovali už dva roky, moc se o ní nehovořilo, maximálně byla zmiňována ve spojení s Davidem Bowiem, který se několika svými skladbami podílel na jejím soundtracku. Přitom je Nomad Soul (jak bývá hra častěji nazývána) přibližně tím, na co mnoho hráčů už dlouhou dobu čeká; velmi zdařilým spojením stylů adventure, střílečka a bojová hra. Vše samozřejmě ve 3D a vše samozřejmě v nadprůměrném provedení.
Protože je Nomad Soul především adventura, všechno stojí a padá s příběhem. Námětem hry je nezávislost psychična na fyzičnu, jinak řečeno, duše na tělu. Tělo můžete poškodit nebo zničit, ale vaše duše zůstává. Přenese se do člověka, který se první dotkne vašeho bývalého těla, ať je to kdokoliv. Proto si moc nezvykejte na svojí první postavu Kayla – dříve nebo později se s ním stejně budete muset rozloučit. Když budete šikovní, můžete jeho smrt oddálit (čímž se možná připravíte o jednoho z připravených hostitelů), ale váš nepřítel je natolik mocný, že by vás bez změny identity a vzhledu snadno porazil. V pozdějších částech hry se dokonce budete moci pomocí kouzla převtělit do jednoho z několika připravených “těl”, aniž byste se museli před nimi sebevraždit a doufat, že se k vám sehnou.
Až se v Omikronu trochu rozkoukáte, začnete pátrat po tom, proč vás vlastně Kayl na začátku hry oslovil a požádal o pomoc. Zjistíte, že společně s parťákem Denem pracovali na vyšetřování série záhadných vražd, které skončilo, když oba policisté zmizeli. Denovo tělo bylo nalezené v zapadlé uličce a Kayl pravděpodobně stačil uprchnout. Když se však coby on vrátíte na policejní základnu, nikdo nemá z vašeho objevení žádnou velkou radost. Z případu vražd jste byli odvoláni a všechny staré i nové informace jsou pro vás tajné. Něco tu není v pořádku.