Omikron: The Nomad Soul

Když budete chtít, můžete prostřednictvím počítače vstoupit svojí duší do paralelní dimenze. Stačí pouze natáhnout ruku a přitisknout dlaň na monitor, a když se budete soustředit, za okamžik se octnete v futuristickém městě Omikron. Právě jste policejním vyšetřovatelem Kaylem, máte krásnou ženu, mrtvého parťáka, nedořešený případ série vražd a žádnou cestu zpátky.

Žánr: adventure/akční
Minimální konfigurace: P200, 32 MB RAM
3D akcelerace: Direct3D, 3dfx
Výrobce: Quantic Dream
Vydavatel: Eidos
Zapůjčil: JRC


Ani nevíte jak, octnete se v jiném světě. Město Omikron vypadá jako normální město, jen je ve vývoji o něco dál než my na Zemi. Vysoké budovy s velkými plechovými dveřmi, široké silnice pro automatická vznášedla, která vás zdarma dopraví kamkoliv, a na naše poměry extravagantně oblečení lidé, kteří neustále někam pospíchají, třebaže zjevně nemusí nikde pracovat.

Jejich život řídí počítač Ix, jenž byl sestrojen, aby se staral o chod Omikronu, jen jednoho z mnoha měst, která vznikla pod velkými krystaly, vybudovanými na ochranu proti chladu a nepříznivým životním podmínkám, které na planetě Phaenon zavládly poté, co se slunce Rad‘an zhroutilo samo do sebe. Aby byl život možný v takto omezených podmínkách, musela se zavést přísná pravidla omezující počet narození a pohyb obyvatel. Město bylo rozděleno na čtyři části, jež se díky záměrné izolaci od ostatních vyvíjely samostatně. Přestože pro ně platila stejná nařízení a zvyky, v době vašeho příchodu se už od sebe lišily architekturou a způsobem života.

     

Počítač Ix se stal totalitní mocí poté, co razantně vyřešil problém s teroristy, kteří chtěli vyhodit do povětří vzduchové zásoby, a lidstvo dospělo k názoru, že nestranný počítač dokáže lépe vládnout než oni sami. Ix se držel svého hlavního programu, nakázal přerušit veškeré spojení s ostatními městy a zavedl cenzuru těch věcí, u nichž bylo pravděpodobné, že by v následujících dvou stech letech mohly vyvolat revoluci nebo ohrozit klidný chod města. Jenže lidé se takhle ovládat nedají.

Předvánoční herní nadílka přinesla své první příjemné překvapení. Přestože Quantic Dream na hře Omikron: The Nomad Soul pracovali už dva roky, moc se o ní nehovořilo, maximálně byla zmiňována ve spojení s Davidem Bowiem, který se několika svými skladbami podílel na jejím soundtracku. Přitom je Nomad Soul (jak bývá hra častěji nazývána) přibližně tím, na co mnoho hráčů už dlouhou dobu čeká; velmi zdařilým spojením stylů adventure, střílečka a bojová hra. Vše samozřejmě ve 3D a vše samozřejmě v nadprůměrném provedení.

Protože je Nomad Soul především adventura, všechno stojí a padá s příběhem. Námětem hry je nezávislost psychična na fyzičnu, jinak řečeno, duše na tělu. Tělo můžete poškodit nebo zničit, ale vaše duše zůstává. Přenese se do člověka, který se první dotkne vašeho bývalého těla, ať je to kdokoliv. Proto si moc nezvykejte na svojí první postavu Kayla – dříve nebo později se s ním stejně budete muset rozloučit. Když budete šikovní, můžete jeho smrt oddálit (čímž se možná připravíte o jednoho z připravených hostitelů), ale váš nepřítel je natolik mocný, že by vás bez změny identity a vzhledu snadno porazil. V pozdějších částech hry se dokonce budete moci pomocí kouzla převtělit do jednoho z několika připravených “těl”, aniž byste se museli před nimi sebevraždit a doufat, že se k vám sehnou.

Až se v Omikronu trochu rozkoukáte, začnete pátrat po tom, proč vás vlastně Kayl na začátku hry oslovil a požádal o pomoc. Zjistíte, že společně s parťákem Denem pracovali na vyšetřování série záhadných vražd, které skončilo, když oba policisté zmizeli. Denovo tělo bylo nalezené v zapadlé uličce a Kayl pravděpodobně stačil uprchnout. Když se však coby on vrátíte na policejní základnu, nikdo nemá z vašeho objevení žádnou velkou radost. Z případu vražd jste byli odvoláni a všechny staré i nové informace jsou pro vás tajné. Něco tu není v pořádku.

Vyšetřováním na vlastní pěst brzy zjistíte, jak se věci ve skutečnosti mají. Nejedná se totiž o obyčejný zločin, který by vedl k jednomu pachateli, indicie naopak míří do vlastních řad a jejich nejvyšších pater.

Boj proti podobným cílům je také zájmem odbojové organizace takzvaných Probuzených, kteří si dobře uvědomují současnou situaci v Omikronu a volají po svobodě. Brzy vás zkontaktují a rádi přijmou do svých řad, čímž se ocitáte na druhé straně barikády, za níž tentokrát už máte důvod bojovat. A tak plníte nejrůznější úkoly, učíte se kouzlit a jednou za čas si vyměníte tělo, protože s jedním obličejem je to nějak nuda.

Během akcí se setkáváte s dalšími složkami hry, kterými jsou akční sekvence buď ve stylu first person střílečky nebo klasické bojovky ala Tekken. Zatímco střílečka je jednodušeji pojatá a umožňuje vám pouze pohyb, úkroky do stran a zakleknutí, v bojových úsecích se vyřádíte stejně jako v jiných, na souboje přímo specializovaných hrách. Navíc tu nejsou žádné hloupé trojhmaty nebo tajné pohyby a všechno musíte vyhrát svojí rychlostí a pohotovostí. Samozřejmě si můžete nastavit obtížnost protivníků a než se pustíte poprvé do akce, je dobré se trošku vytrénovat na domácím trenažéru.

S touto herní výbavou bylo jistě velmi snadné předstoupit před kritické hráčstvo bez nějakých velkých obav. S pomocí hudebního doprovodu, o který se postarali nikdo menší než už zmiňovaný David Bowie s Reevesem Gabrelsem, se navíc autorům podařilo dodat Omikronu takovou atmosféru, jaká se u počítačových her jen tak nevidí. Mimochodem, oba dva muzikanti si ve hře zahráli členy undergroundové skupiny The Dreamers (což je i název jedné skladby na Bowieho novém albu Hours…), na jejíž vystoupení se můžete podívat v několika klubech v Omikronu. Bowieho manželka Iman se zase stala předlouhou pro jednu z postav, ve které se můžete reinkarnovat.

     

Stejně výjimečný jako soundtrack je i grafický engine a animace postav. Na jednu stranu zaostává za profesionálními enginy těch nejlepších 3D akcí, ovšem na stranu druhou je zcela unikátní ve své podobě. Obrovské město vypadá přesně jako město chladné budoucnosti, takové, jaké jsme měli možnost vidět v Blade Runnerovi, a to, co předvádí se svými těly tanečnice v klubech, je natolik věrné, že se přistihnete, jak zíráte na jejich polygonové zadečky.

Zírat budete i na dění na ulici. Neustále kamsi proudící desítky pěších a taxíků navozují dojem rušného města, kde vy jste pouze jeho nepatrnou součástí. Můžete oslovovat jednotlivce, kteří se na chvíli posadili na lavičku a dokonce tu a tam narazíte i na objímající se dvojici, kterou můžete v klidu šmírovat, aniž byste se báli, že by to pro vás mohlo špatně dopadnout. Svět Omikronu je prostě kouzelný.

The Nomad Soul má ale jednu dost nemilou vlastnost. Přibližně v polovině hry se zábavnost náhle rapidním tempem vytrácí a z celé počáteční euforie mnoho nezbyde. Je to způsobeno několika hluchými místy, kdy se prostě nic neděje, vy nevíte, co dál a začínáte se nudit. Možná je to tím, že Quantic Dream nemají zrovna zkušeností na rozdávání, a ty jsou pro vyvarování se podobných chyb potřebné. Na druhou stranu žádná chyba není taková, aby se nedala překousnout. A v případě The Nomad Soul to nebude zase takový problém. Uvidíte.

4/5

Grafika ŚŤŽŹ…
Zvuky ŚŤŽŹ…
Hudba ŚŤŽŹ

ŚŤŽŹ…

Hratelnost ŚŤŽŹ
Váš názor Další článek: Nejprodávanější hry - Velká Británie

Témata článku: , , , ,