One Piece World Seeker: Luffyho patálie (recenze)

Bandai Namco se v letošním roce chystalo dát fanouškům anime pořádný příděl pecek hned ze začátku roku. Před měsícem vydalo bojovku, která mixovala to nejlepší z anime a mangy, Jump Force. Nyní se přidal také One Piece přírůstek, ve kterém můžete cestovat s Luffym z univerza One Piece po otevřeném světě. Ten měl obrovské ambice, aby se stal dalším krokem ve vývoji her ze světa anime. 

Rovnou musím říct, že ačkoliv jsem se s One Piece několikrát setkal, nestal jsem se nikdy jeho vášnivým fanouškem. Pokud tedy patříte mezi ty, kdo Luffyho dobrodružné příběhy hltají plnými doušky, můžete ve World Seekeru najít něco více, než se podařilo mě, když jsem ho hodnotil především čistě jako hru samotnou. Teď už mrkněme na to, jak to s One Piece World Seeker dopadlo.

Vězněm v nebesích

Všechno začíná ve vznášejícím se vězeňském zařízení, kde najdeme i Luffyho. Slavný pirát se slaměným kloboukem je zde samozřejmě držen nejmocnějším námořním drsňákem Isaacem, který je nezvykle silný díky svému mechanickému obleku. Luffymu se ale i za pomoci jeho přátel podaří uniknout a ocitá se na zemi, kde bude muset hledat své přátele. Sám se totiž s Isaacem bude schopný vypořádat jenom těžko. Většinu času tak strávíte právě tím, že se budete honit za hledáním a osvobozováním svojí posádky.

Příběhem vás provedou hlavně textové dialogy

Ačkoliv nejde o žádný spisovatelský majstrštyk, ale spíše o tradiční anime zápletku, která přináší několik občas i docela nečekaných zvratů, je příběhová linka a její rozkrývání asi nejsilnější částí One Piece: World Seeker. Postupně se setkáte s hromadou starých známých i nových postav, které vám dějovou linkou provedou a pomohou vám odhalit, co všechno stojí za minulostí i současností Isaaca. Hrubou většinu toho, co se na vás bude v příběhu hrnout se dozvíte z textu, který vám hra předkládá spolu s animacemi postav. Příliš mnoho dabingu ale nečekejte. 

Luffy, aport!

Ačkoliv hra disponuje otevřeným světem, není to v tomto případě v podstatě ani trochu kladná vlastnost. Je totiž prázdný, nudný a dost jednotvárný. Budete v něm neustále pobíhat tam a zpět a ve finále si pohyb po městě, který v traileru vypadal tak skvěle, vůbec neužijete. Těšil jsem se, že mě Luffyho přitahování, skákání a "létání" pohltí a přinese spoustu uspokojení z toho, jak nádherně bude vypadat. Vypadalo to trošku podobně jako v Arkhamské sérii Batmana, i když na obrázcích a z traileru to působilo zase jako ze Spidermana. Obojí by potěšilo, jenže tvůrci tuto část těžce nezvládli a hlavně její plynulost je s výše zmíněnými tituly nesrovnatelná. Dočkal jsem se jenom nudného cestování, pobíhání a až příliš těžko navozeného skákání mezi domy. Nakonec vaše srdce zaplesá, že můžete tyto pasáže přeskočit rychlocestováním odkudkoliv.

Boj provází spousta barvitých animací, je ale jednotvárný

To, že zmizí cestování a odpadne tak zdlouhavé pobíhání vám ale nezajistí, že si užijete zbytek hry. Bez zdržování sice můžete plnit jeden úkol za druhým, jenže to je v podstatě k ničemu. Úkoly nejsou totiž o moc zábavnější než prohánění se prázdným světem. Neustále se opakuje to samé - "Běž, najdi, dones, osvoboď". To je vše. Takový obsah vám vskutku jenom těžko dokáže naplnit přes patnáct hodin hrací doby. Nemluvě o tom, kdybyste ještě chtěli dělat vedlejší úkoly stejného rázu. Ono to ani nemá cenu probírat, protože je dělat chtít nebudete.

Na Luffyho jsou všichni krátcí

Hlavní hrdina je samozřejmě velmi silný pirát, který se nenechá jenom tak lapit. Nic špatného. Jenže když se potom v soubojích cítíte opravdu v podstatě neporazitelní i přesto, že váš arzenál útoků je poměrně dost omezený. Vystačíte s nimi v průběhu celé hry a pořizování schopností za zkušenostní body tak trochu ztrácí význam a je ve hře spíš na parádu. Nepřátelé jsou ukrutně slabí, ploší a stále stejní. I bossové jsou navíc tak jednoduché, že vám přinesou jenom nudu a budete si říkat, jestli je toto opravdu vrchol padoušstva, které potkáte.

Právě hloupí nepřátelé v podobě námořnictva navíc dělají ze hry opravdovou frašku. Často vás nezpozorují ani z bezprostřední blízkosti a když už vás najdou, tak se za vámi rozbíhají jako kdyby se jim ani nechtělo. A když už to udělají, pro jistotu se po pár desítkách metrů zase zastaví, takže kamkoliv se chcete dostat, pokud pořádně prásknete do bot, nemusíte se vůbec bát, že by se vás někdo chtěl pokusit zastavit.

Jedinou překážkou ve vašem běžeckém maratonu budou občas uzavřená místa jako je vězení. Očekával jsem také, že mnohem větší roli bude mít stealth. Snaha skrývat se před nepřáteli se vybízí už jen z toho důvodu, že ve hře je například možnost takzvaného "takedownu" tedy útoku na nic netušícího nepřítele, kterého pošlete k zemi jednou ranou. Ve finále je ale toto zpestření omezené na obyčejné běhání s tím, že se skryjete v sudu a nebo půjdete pomalu zezadu k nepříteli, aby vás neviděl ani neslyšel. Žádná možnost krčení se za rohem, či něco podobného nečekejte.

Dát nepřátelům nakládačku je až zbytečně jednoduché

Svůj styl boje můžete částečně přizpůsobovat podle toho, jak se vám to líbí díky možnosti získávat nové schopnosti za zkušenostní body. Ty nabýváte tím, že likvidujete své nepřátele jako na běžícím pásu. Díky tomu postupně dospějete alespoň k nějaké variabilitě útoků. Svého piráta můžete také vylepšovat pomocí předmětů, které mu nasadíte a zlepšíte tak některé z jeho vlastností. 

Zůstat věrní předloze

Jestli se v něčem vývojáři neminuli, je to jednoznačně snaha zachovat si věrný styl, který bude dostatečně podobný původnímu zpracování. Alespoň zde se opravdu daří uhodit hřebíček na hlavičku a nebýt toho, že modelů postav je tak málo, že byste je spočítali na prstech, neměl bych v žádné zásadní výhrady. Nejde sice o grafické orgie, které by vám vyrazily dech, ale při cestování po městě či běhání krajinou působí okolní krajina krásně. Co opět kazí dojem je ale fakt, že například při vyskakování na vyvýšené místo se často stává, že váš hrdina se poměrně často nesmyslně zasekává při pádech o zdi či kopce. Fyzika prostě celkově není moc vyladěná a budí místy až směšný dojem.

Když potom přejdeme na zvukovou stránku, zastavím se hned na začátku u toho, že hlavně bojová hudba je hned po pár hodinách hraní velmi otravná. Vzhledem k tomu, jak jednoduché je nepřátele porazit, bude to pro vás v podstatě jediný důvod, proč se fyzickým konfrontacím s nimi budete chtít vyhýbat. Kromě některých otravných hudebních motivů je ale hudební stránka příjemná a fanoušci anime zpracování určitě nebudou uraženi.