No jak jsem si to přečetl, tak mi z toho přeběhl trošku mráz po zádech a to z několika důvodů.
Jednak mi přišlo jako dobrá, fakt dobrá zábava The Sims. Ale najednou jsem zjistil, že ten človíček se chová úplně stejně jako já a že třeba si i víc dovolí než já beze zbytku (přefiknul jsem sousedovi manželku, aniž bych věděl, že je vdaná) no a tak dál.
Pak už mne to nějak přestalo bavit, jelikož jsem jen jezdil do práce, peněz jsem měl dost a byl jsem vcelku spokojený Sim.
Jenže tam se dalo přepnout na vyšší rychlost!
Když budou Simové on-line, tak budou mít všichni stejnou rychlost.
1) bojím se že vyplýtvám spoustu času na můj virtuální život, který mi je skoro na nic (kromě sebepoznání)
Vím že to nemusím hrát - Sakra vím to. Kdo by to ale nechtěl hrát, že jo?
2) Mám strach, že pokud se z toho stane herní legenda, tak lidé budou raději žít svůj virtuální život, než ten svůj těžší-vlastní. U amíků by mne to nepřekvapilo. Syndrom D&D je hezký příklad.
3) Přijde mi to jako globální forma průzkumu obyvatelstva země - zvyky a chování bez zábran. Nebo snad někdo ve virtuálním anonymním prostoru nějaké zábrany má? Já tedy v Simech ne. (Nakonec jsem si tu manželku souseda vzal a když jsem zjistil, že byla vdaná, tak jsem ji nechal ojet tím sousedem s tím bíbrem nebo to byl ten motorkář? Nevím už. Rozhodně si ji pak nechtěl vzít. Cha cha.)
No a když to všechno shrnu dohromady, tak z toho mám prostě blbej pocit. No.
Bert