Ale jako článek se to nečte špatně, což o to. Nejsem literární recenzent, takže literární úroveň článku hodnotit nemůžu, ani nechci tvrdit, že bych to napsal líp.
Ale co s tím, jako s článkem - nedávno tu vyšel článek o násilí a počítačových hrách, tak proč psát v tak krátký době něco dosti podobnýho. Tohle téma je dost provařený, pořád jde o závislost na hrách. A zase, jak už je zvykem, tak se to týká v tý opravdu akutní fázi, kdy už to narušuje kontakt s realitou, tak 0,1% hráčů, a to si možná myslím, že to je ještě moc. Takže o co jde - akorát mám z toho pocit, že neznalej člověk, když si něco takovýho přečte, tak dojde ke stejnýmu závěru, k jakýmu museli kdysi dojít diváci pořadu zvaného OKO, kde jednou probírali právě tohle téma,ale teda tak neobjektivním způsobem, že jsem to dlouho neviděl..
Právě proto bych řekl, že mistr Sedláček poněkud přehání - nevím, jestli to bylo myšleno vážně, ale předpokládat, že dopadneme jako v anime seriálech nebo potažmo v Matrixu (což je tak jako tak to samý), mi přijde jako zbytečně pesimistická vize. Neskutečný množství lidí hraje online hry a bere to pouze jako doplněk reálného světa - a proč ne, konečně si splněj svý sny. V reálným světě nudnej úředníček, ve světě Lineage II sexy elfka v koženým kompletku, která usmaží nepřátele bleskem. A co, pořád lepší, než kdyby se producíroval někde po ulici v takovým oblečku - na to by asi nikoho nesbalil...
