Tento titul by se dal zaškatulkovat mezi velmi netradičně pojaté vojenské hry s arkádovým stylem hraní a bodování. Jdou vůbec tyto dva žánry k sobě? O výsledku snažení vývojářů z firmy Screaming Games si můžete přečíst právě v této recenzi, kterou pro vás napsala naše recenzentka – vojanda Míša.
Platforma: PC
Typ hry: arkáda
Multiplayer: ano – Internet, LAN
Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 128 MB RAM, 300 MB na HDD, 16MB 3D grafická karta, 4x CD-ROM, Sound Blaster
Doporučená konfigurace: procesor 500 MHz, 256 MB RAM, 500 MB na HDD, 32MB 3D grafická karta, 8x CD-ROM, Sound Blaster
Testovací konfigurace: Pentium 4 1,4 GHz, 256 MB RAM, GeForce2 64 MB, 52x CD-ROM, Sound Blaster
Výrobce: Screaming Games
Distributor: Infogrames
Distributor v ČR: zatím neznámý
Arkádový žánr nebyl na počítačové herní scéně nikdy příliš oblíbený. Tyto hry se objevují se stále delšími časovými intervaly a v poslední době se koeficient jejich výskytu pomalu blíží k číslu nula. Pokud už se nějaký titul objeví a honosí se právě označením „arkádový“, většina hráčů se k němu staví se skepsí a mírným pohoršením. Nelze ani očekávat, že by tomu bylo jinak, jelikož se vývojáři (označila bych je jako odvážlivce – tato půda opravdu nezaručuje velké hrabání peněz) těchto her v několika předešlých měsících příliš nepředvedli.
Mě osobě arkádové hry příliš neříkají a vy se teď asi divíte, proč zrovna já propírám toto téma. Vysvětlení je jednoduché. Operation Blockade je už podle názvu hra bojová, ale právě s arkádovým nádechem. Příběh není nijak propracovaný a nedominuje ani nikde v pozadí. Jednoduše hráče jistě nebude zajímat, ale přesto ve stručnosti: Píše se rok 1941 a vy jste vojínem, nacházejícím se postupně v některé z 13 částí Anglie a vaším úkolem je zabránit expanzi nepřátelských bojových jednotek právě na toto území. Abyste se do dalších částí probojovali, musíte úspěšně projít vždy třemi misemi a jednou speciální, zahrnující úkoly typu: sestřel tři letadla a tři lodě. Šikovnější díky tomu budou moci navštívit tzv. Paulsburg, Littleton, Jahnstown nebo Lyonshire.
V praxi to vypadá asi následovně: Ať se jedná o jakoukoliv část Anglie, vždy se nacházíte na tom stejném malém ostrůvku někde v horoucích peklech úplně sami. Jste opevněni v hlídací věži a střílíte na vše co se pohne. Vlastně skoro na vše, kromě velikých nákladních lodí. Nemusíte se bát, že je nepoznáte. Pokud se do některé z nich trefíte, hra vám ihned hlásí, že to není dobrý nápad. Nepřátelské jednotky jsou ze začátku tři – jedno letadlo, jedna malá loď a vojáci, kteří se doplaví v jakýchsi transportérech, vylodí se na vašem ostrůvku a ostřelují vás ze země. S těmito jednotkami můžete mít velké problémy, jelikož vaše zraky se skoro se stoprocentně upnou na vzduch a moře, a když vám nějaký transportér nedej bože proklouzne, vyloděných vojáků si všimnete až v poslední chvíli, kdy už je nejspíš pozdě. S každou další úspěšně absolvovanou misí se jednotky zhušťují a postupně přibývají i další a silnější, nebo alespoň pocítíte, že ty původnější se chovají inteligentněji a snaží se manévrovat a nevzdávají se jen tak bez boje. Jedinou výjimkou jsou vojáci, kteří se stejně pitomě chovají po celou dobu hry.
Celkově jsem napočítala asi deset jednotek zahrnujících tanky, vojáky, různé transportéry, letadla a vojenské lodě. Zničit je můžete čtyřmi zbraněmi a granátem. Zbraně jsou neidentifikovatelné a nejspíš je začnete rozdělovat jako já – jednička je na blízko a na vojáky, dvojka je na letadla, trojka je na lodě a čtyřka je neutrální a celkem účinná věcička, která ovšem vyžaduje malinko cviku. Granát je použitelný hlavně ve chvílích, kdy se ostrůvek kolem vás po vaší nepozornosti přeplní vojáky a vy se jeho prostor snažíte co nejrychleji vyhladit. Celou dobu se hraje na score a za něj v určitých chvílích dokonce dostanete nějaké lepší zbraně, jež se vám budou vážně hodit, protože jsem měla pocit, že někdy se nepřátel vylíhlo opravdu moc a já nevěděla, kde mi hlava stojí a kam dřív skočit – na jakou světovou stranu se ve věži dřív otočit.
Toto je opravdu velkým minusem hry. V prvních třech misích jsem ještě věřila, že se z toho ostrůvku jednou dostanu, ale přišlo velké zklamání. I ve hře ve vnitrozemí stále bojujete obklopeni mořem a pevná půda pod nohami je opravdu v nedohlednu. Lépe řečeno se jí vůbec nedočkáte. Ti odvážlivci, kteří by si chtěli dát předsevzetí, že Operation Blockade dohrají do konce, musí počítat s velice nepříjemnou skutečností. Po dvou až třech misích, kdy se budou stále otáčet dokola, jim už nemusí být dobře a může se jim i celkem zamotat hlava.
Stejné je to s jednotkami. Vadilo mi sestřelovat stejná letadla, i když se chovala inteligentněji a i malé lodě působí vtíravě, hlavně ve chvílích, kdy už na vás padají bomby a jste asi v desáté misi a ony stále jezdí jako mrzáci dokola a sem-tam na vás vyšlou kulku. To vás opravdu naštve a popři tomu, že jakékoliv letadlo vám způsobí škodu desetkrát horší, se na ní zaměříte a začnete střílet. V této chvíli lodička zrychlí a začne kličkovat, vy budete stále rozčílenější a budete rotovat okolo ostrova a myší jezdit po celém stole.
Myší se nejen otáčíte kolem celého ostrova, míříte a přibližujete si různé objekty, ale také střílíte a pokud jste majiteli tohoto stvoření s třemi tlačítky, házíte jí dokonce i granáty. Tuto funkci jsem objevila nečekaně a asi pět minut před psaním recenze. Do té doby jsem používala klávesovou zkratku, ale to nebylo zrovna praktické – je umístěna úplně na druhé straně oproti tlačítkům určeným pro výměnu zbraní. Sem tam se mi proto stalo, že jsem nestihla hodit granát a navíc ani vyměnit si zbraň a už jsem byla v krvi na zemi.
To jsem si jenom odvodila. Prostě jsem byla mrtvá. Po celou dobu vidíte jen ten samý ostrov kolem vás a to dokonce i se stejnými skalami okolo a stejně se chovajícím mořem. Mění se jenom počasí, vlastně denní doba. Ráno na obzoru zahlédnete vycházející slunce, v poledne se tato horká koule nachází přímo nad vámi a večer, světe div se, neuvidíte slunce, ale dokonce měsíc!! To je celá změna. Zdá se mi to jako celkem ubohé řešení. Jednotky jsou na tom už lépe a to hlavně letadla, která se mi celkem líbila. Vojáci nedostali, stejně tak jako mnoho inteligence, přespříliš pohybů, a když si je přiblížíte a střelíte, skočí jako dobře cvičená veverka. Stále stejně. Lodě se potápějí na jednu stranu. Ani ostatní objekty se po konečném zasažení nechovají moc realisticky. Například letadla mají tu vlastnost rozpadat se na dva, maximálně tři díly a kouřit. Výbuchy jsou na tom lépe a tanky také. Ty se mi líbily nejvíce. Grafické zpracování výstřelů se mi zpočátku nelíbilo, protože jsou udělány jako dlouhé bílé čáry – skoro až od vás k jednotce, kterou posíláte na onen svět. Ale později jsem zjistila, že nebýt toho, asi bych neměla vůbec šanci odhadnout, kam kulky letí a možná bych ani nevěděla, jestli jsem se trefila.
Zvuků jsem slyšela několik, ale nejvíc se mi líbily dvě hlášky: „In hell boys!“ a „Good job soldier!“. Intonace hlasu, který to říká, je opravdu hezká, vyvážená a zní to velice realisticky. Ostatní hlášky jsem moc nesledovala a ani výstřely po chvilce hraní nebudete registrovat. Zbystříte jenom tehdy, kdy se budete pokoušet střílet na větší vzdálenost a neuvidíte, jak vám to jde, ale přesto uslyšíte kulky, které dopadají na plechy. Hudba vás provází jenom v úvodním menu a při loadingu – šíleně, ale šíleně dlouhé době, která vás dokáže znechutit, rozčílit, rozlítostnit, znervóznět, nebo co já vím co.
Global Operation je bojová hra s arkádovým nádechem a doporučovala bych jí všem, kteří nemají na delší hraní čas, ale přesto by se u nějaké počítačové hry rádi odreagovali. Zaručuje celkem dobrou hratelnost, ale některé prvky se opravdu špatně přehlížejí. Mezi ně řadím hrozně dlouhé načítání hry, stále stejné místo vašeho působiště a jenom čtyři zbraně. A i nějaká hudba by se měla v plnohodnotné hře podle mě vyskytovat.
Grafika: 6/10
Zvuky: 5/10
Hudba: 3/10
Hratelnost: 7/10
Hra je originálním kouskem a důkazem toho, že někteří vývojáři mají fantazie a odvahy vážně dostatek.
Celkové hodnocení: 6/10
