Operation Flashpoint: Red River – out-fuc*ing-standing! (recenze)

I po vcelku vlažně přijaté Operation Flashpoint: Dragon Rising (naše recenze) dostal další díl série zelenou a autoři na první pohled zmoudřeli. Zahodili chvástání se neuvěřitelným realismem (jímž se tak může chlubit snad už jen česká ArmA) a místo toho se pokorně obrátili k fanouškům a zeptali se jich, co by do hry chtěli, stejně jako automaticky opravili ty nejpalčivější chyby. Jenže pak se do všeho vložil vydavatel a provedl možná až nepochopitelné změny.

Red River je už od začátku koncipován jako střílečka s lehkými taktickými prvky, kde velíte menšímu týmu a plníte různé úkoly v širším koridoru. Nabízí tak na první pohled sympatický kompromis mezi svobodou volby a pečlivě nalajnovanou, dokonale odsýpající akcí.

Sympatický kompromis mezi svobodou volby a pečlivě nalajnovanou, dokonale odsýpající akcí

Celá kombinace však funguje perfektně pouze v případě, že jednáte aspoň přibližně tak, jak autoři předpokládali, popřípadě se někde nezdržíte. Veškeré operace totiž provádíte v závislosti na postupu dalších dvou družstev, které, i přes vysokou míru autonomie, bez vaší pomoci nesplní ani jediný úkol.

Což je vcelku problém, pokud mají neustále tendenci vám utíkat zrovna ve chvíli, když ošetřujete půlce týmu zranění a sami si doplňujete munici, nebo se prostě rozhodnete vyzkoušet jednu z nekonvenčních cest k cíli. Místo abyste tak koordinovaně rozstříleli překvapené nepřátele, budete často svědky toho, jak se muži z fireteamů Alfa a Charlie nechají zmasakrovat ve chvíli, kdy s tím nemůžete absolutně nic dělat.

Jako kačenky na střelnici

Všechny mise jsou však naštěstí bez problému hratelné i když o své spolubojovníky přijdete (tedy o větší část družstev, šéfové fireteamů jsou nesmrtelní) a budete se muset spolehnout jen na sebe a svůj malý tým odvážlivců. I ve čtyřech zvládnete postřílet občas zmatenou a po většinu času nepřesnou AI v takových počtech, že se vám na konci bude zdát, jako byste sami vystříleli celý Tádžikistán a navrch půlku Číny. Jako Rambo si ostatně budete připadat už ve chvíli, kdy se ponoříte do lehkých RPG prvků vylepšování jednotlivých tříd i postav, kde můžete upravit třeba výdrž nebo vybrat věci, které s sebou ponesete do akce. A věřte mi, že tahat kulomet s hromadou nábojů a útočnou pušku M16 k tomu zvládnete naprosto bez problému.

Mávněme ale nad touto drobností rukou a raději se po hlavě vrhněme do víru boje, který není tak proměnlivý jako v ArmA, ale ani svázaný přebujelými skripty jako v Call of Duty. V případě Red River se mission design snaží vykřesat z enginu hry to nejlepší a zamaskovat ty největší slabiny.

Deset dlouhých misí sympaticky odsýpá a nabízí pokaždé trochu jinou akci

Ve velké většině případů se to autorům daří. Deset dlouhých misí (jejichž dokončení vám dohromady zabere standardních 8-10 hodin) totiž sympaticky odsýpá a nabízí pokaždé trochu ozvláštněnou akci i přes to, že vás na můj vkus postaví až příliš často do role ustupujícího obránce nebo naopak neohroženého útočníka.

Celou kampaň pohromadě drží hojně patetický příběh, který dohromady motá Tádžikistán, Číňany, Al-Kajdu, USA a ty nejlepší z nejlepších – odvážné mariňáky, riskující svůj život. Dostat se k nim znamená ustát tvrdý výcvik a zřejmě i prodělat kompletní lobotomii. Jak jinak si vysvětlit, že veškeré dialogy v Red River se dají shrnout do černošského: „Yo, yo, you, motherfucker, yeah, we gonna smoke that fuckers up, yeah, yo, yo, kill those bastards and kick ass. YO! That’s why you’re a motherfreaking marine, understood?! Get some!“ případně: „Out-fucking-standing, fan-fucking-tastic job, gentleman. You’ve blasted that shits out!“

Patos a vulgarita všude, kam se podíváš

Ne, tohle vážně není RPG ani extrémně atmosférický thriller, tady se zkrátka na nějaké velké filozofování nehraje. Ale jak už řekl John Romero: „Příběh ve hře je to samé, jako příběh v pornofilmu.“ A v případě akcí, jako je právě Red River nebo každá druhá střílečka se nedá dělat nic jiného než souhlasit.

A to obzvlášť ve chvílích, kdy se zaměříte na hledání chyb. Red River jich totiž i přes snahu autorů má požehnaně. Ať už je to slabší AI, nepříjemný boj v uzavřených prostorách, boj probíhající výhradně na krátkou vzdálenost, příliš brzké mizení mrtvol nepřátel, občasný kiks ve formě absentujícího raketometu na místě, kde by se opravdu hodil, nehezké grafice, snaze udržet hráče na předem vytyčené cestičce a trestání, pokud se odchýlí jen o kousek dál než radí neviditelný mantinel...

Jak jsem však říkal již v úvodu – autoři se od absolutního realismu a českých kořenů série snaží oprostit a proto byste se od nich měli oprostit i vy. Pokud se vám klasické střílečky nelíbí, není Flashpoint hra pro vás. Je totiž dobře nadesignovanou FPS, jež sice trpí slabší AI a některými přetrvávajícími chybami, ale i přes to dokáže slušně zabavit. Nečekejte revoluci, nečekejte bezchybný zážitek a rozhodně nečekejte příběh a atmosféru, která by se dala krájet. Pokud si však budete chtít odpočinkově zastřílet a trochu u toho i přemýšlet, neměli byste s Red River šlápnout vedle. Zvlášť, pokud budete hrát s dalšími třemi přáteli v kooperaci.