Opět další Vánoce...

V celém roce je spousta (řečeno slovy „pár, spíše málo“) příležitostí, kdy lze nejít do práce či školy (v druhém případě je těch příležitostí pravda více), zůstat doma, věnovat se svým zálibám, rodině, vášním. Vedle Velikonoc, upálení mistra Jana Husa a státního svátku jsou pak veškeré ostatní volné dny příměrou uhelných prázdnin. Avšak, po 365 dnech je tu opět ten den, který se jednak slaví, jednak proklíná. Den, svátek, sen nebo noční můra?
V celém roce je spousta (řečeno slovy „pár, spíše málo“) příležitostí, kdy lze nejít do práce či školy (v druhém případě je těch příležitostí pravda více), zůstat doma, věnovat se svým zálibám, rodině, vášním. Vedle Velikonoc, upálení mistra Jana Husa a státního svátku jsou pak veškeré ostatní volné dny příměrou uhelných prázdnin. Avšak, po 365 dnech je tu opět ten den, který se jednak slaví, jednak proklíná. Den, svátek, sen nebo noční můra?

Klapka, kamera, jedem...
Ulice se halí do bílé barvy, za okny se rozsvěcují první vánoční stromečky, v obchodech jsou slyšet koledy. Na střechách se objevují bílé koblihy a od okapů visí rampouchy.... Vánoce jsou tady. Lidé se drží za ruce, prožívají atmosféru, která je tomuto období natolik příznačná. Píšou psaníčka, vkládají je za okno, aby jim Ježíšek splnil přání, která je přitahují již tři měsíce předtím, než zazvoní zvonek a jde se ke stromku. Rozdají se dárky, které se tam kdoví odkud vzaly, popovídají se rodinné historky, pojí se cukroví a jde se spát.

Střih...
Ano, možná by to tak mělo být, někde to tak snad i je. V mém případě bohužel nikoliv. V hektickém rytmu proplouvám přecpaným centrem města do redakce, abych vložil poslední články před dovolenou sestávající z Vánoc a víkendu. Ano, z dveří obchodů se ozývají oblbující melodie Rolniček a jiných vánočních trháků, avšak v celkovém panoramatu působí spíše jak rušivý element. Těší mě, že se nemusím brodit šedavou břečkou, kterou bych ve městě čekal – naštěstí sníh ani nenapadl. Díky vlastnosti „to počká“ začínám pořádně nakupovat dárky až 23. prosince, přestože s touto myšlenkou ne zcela souhlasím – s myšlenkou „jednorázových překvapení“ pod vánočním stromkem. Doba, kdy jsem napjatě očekával, co mi kdo naježil pod stromeček, je pryč a tradiční sestavu dárků, které pod haluzemi smrčku naleznu, znám vcelku přesně – řekni mi, co chceš, já ti to koupím na Vánoce. I přes to všechno ale dnes večer zasednu ke stromku a budu prohlašovat „Jé, dostal jsem rukavice s palcem, díky moc...“. Jak toto skončí, podebatuje se, ale ne moc, pustí se televize, abychom se minimálně popáté dívali na Maccaulayho Culkina, jak brání svůj dům před „ty škaredý, styď se“ lupiči. Proč? Snad proto, že to tak má být... že to tak jinak ani být nemůže. Jenže i přes to všechno je na Vánocích něco úžasně přitažlivého, jakkoliv to nejsem s to pojmenovat.

Vyvrcholení čili závěr
Vánoce jsem především tradicí... tradice se mají, ale nemusí ctít. Je na každém jedinci, jak se bude k svátkům na počest uctění narození páně Ježíše stavět. Každý má svou představu, jak by Vánoce měly vypadat – bohužel srovnání s realitou je poněkud tristní. Nebudu-li dávat dohromady evropskou a americkou koncepci Vánoc, je ta evropská verze snad i lepší. Chápu Vánoce jako období enormní horečnosti a pídění po dárcích. Rovněž ale beru Vánoce i jako dobu k odpočinutí, delšímu soužití s rodinou, získání zbla volného času a podobně. Nezbývá tedy, než konstatovat to jediné možné, a sice to, že je třeba se na všechno dívat z obou stran řeky. Vánoce velice nahrávají obchodníkům a podomním prodejcům nejrůznějších nesmyslů na podpoření idei svátku jako takového – davy lidí, které však táhnou ulicemi ve snaze na poslední chvíli něco koupit jen potvrzují nelogičnost svátku nakupovat všechno naráz v někým stanoveném datu. Zastávám názor, že radost by si měl člověk dělat v momentech, kdy to potřebuje, ne v době, kdy je shůry dáno masově nakupovat.

Nevím, jak strávím svátky. Bude v nich zřejmě lenošení, pojídání cukroví a televize, jakkoliv se celkovému pojetí této myšlenky bráním. Vánoce jsem hezké, pokud jsou pravé. A navíc... Vánoce bez Mrazíka, to nejsou ty pravé Vánoce. Ještě že máme ty hry...

Nejnovější komentáře