Outcast: Second Contact - výlet do paralelního vesmíru (recenze)

Ať už to zní uvěřitelně nebo ne, je tomu vážně už neskutečných 18 let, co světlo světa spatřila ve své době revoluční akční sci-fi adventura Outcast. Hra, která dala hernímu průmyslu v mnohém nový směr a ukázala hodně inovativních prvků, na které následně navázalo nejedno studio. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že přestože Outcast tehdy působil skutečně velkolepě, zas tak velkou díru do světa neudělal. Při těchto premisách tak člověka vlastně napadá, proč se někdo po tak dlouhé době pouští do takového retro projektu, jakým Outcast: Second Contact je?

Remake původního Outcastu je tady, připravte se na velkolepé dobrodružstí.

Velkolepé dobrodružství

Na začátku zmiňme, že jde o čistokrevný remake, který ctí na sto procent svou původní předlohu. V praxi tak tato skutečnost znamená, že hra doznává především změn vizuálních. A to je přesně to, co bychom od projektu asi očekávali. Outcast: Second Contact tak pochopitelně dominuje především v příběhové složce. Vše důležité je vyřčeno v úvodním, retro komiksovém intru. Do paralelního vesmíru byla americkou vládou poslána průzkumná sonda, jejíž osud bohužel nebyl nejslavnější, protože byla napadena neznámou formou života. Naneštěstí však při tomto incidentu byla na Zemi otevřena také černá díra, která by mohla brzy znamenat konec naší planety.

Tohle však americká vláda rozhodně nehodlá dopustit, proto byl sestaven speciální tým vědců, doplněných o superhrdinu a drsňáka Cuttera Sladea, který se již podle svého jména s ničím moc nemaže. Skupinka je vyslána na druhou stranu portálu, na tajemnou planetu Adelpha. A jak už to tak bývá, něco se pokazilo a vědci zmizeli. V novém prostředí se hlavní hrdina seznamuje s místními mimozemskými domorodci Talany a je okamžitě pasován do role tzv. Ulukaie, který má ukončit léta nepokojů a útlaku.

Planeta Adeplha nabízí mnoho krásných míst k prozkoumávání.

Stejně jako na Zemi, ani v paralelním vesmíru však není nic zadarmo. Aby místní domorodci pomohli Cutteru najít zmizelé vědce, bude pro ně muset najít svaté předměty. A právě zde startuje skutečné dobrodružství.

Volný jako pták

Volnost a svoboda definovaly původní Outcast z roku 1999 a ani samotný remake pochopitelně v ničem ze své cesty neuhnul. Budete se pohybovat po pestrém a zábavném světě z jedné strany mapy na druhou, a to v závislosti na vašem vlastním rozhodnutí. Budete bloudit a komunikovat, zjišťovat a objevovat, obdivovat a žasnout. Připravte se však na skutečně dlouhé dobrodružství, které vám nebude nikdo a nic usnadňovat. Stejně tak jako v samotném originálu, ani zde vám totiž nebudou k dispozici dnešní vychytávky v podobě směrovek či navigačních šipek. Vaše bloudění tak bude opravdu reálné a někdy možná i trochu zdlouhavé. K dispozici je naštěstí alespoň kompas a mapa, takže se bude běhat pěkně na pankáče. Na to už dnes nejsme zvyklí, že?

Na druhou stranu pocit ze samotného trajdání a objevování bude tímto silně prohlouben. Klíčové pro vás ale v celé pouti budou především informace od samotných domorodců a věřte, že jich je skutečně mnoho. Někdy až možná přespříliš. Naneštěstí jsou tyto rozhovory opravdu zdlouhavé a žel bohu i nezajímavé. V tomto ohledu je hra skutečně utrpením. 

Dnešním hrám už bohužel podobné tlachání příliš nesedí a už vůbec ne, jsou-li rozhovory nechutně dlouhé. Velké minus potom patří i zvukové stránce hry, protože dialogy jsou někdy až úsměvně nadabované. Přílišně kecání je tak jedna z největších slabin celého Outcastu, a to platilo již v dobách původního vydání. V rozhovorech navíc čekejte velké množství speciálních výrazů, proto doporučujeme zapnout titulky, neboť v závorkách vždy najdete stručnou informaci, o čem se vlastně hovoří.

Remake je nostalgickou vzpomínkou na revoluční hru s otevřeným světem.

Nepříliš přesvědčivá je bohužel i grafika, která jistě doznala velkých změn a opravdu zaznamenala velký posun, ale přesto dosti zaostává, a to především v jednotlivých animacích a pohybu postav, který působí dnes už opravdu vtipně. Outcast: Second Contact je v mnohém hrou kontrastů. V některých lokacích budete obdivuhodně zírat a budete fascinování, jinde se budete zase tiše smát, kroutit hlavou a ptát se, zda-li tohle někdo může myslet vážně. Na druhou stranou je to akční RPG ze staré školy a tak se také musí brát. 

Bojte se bojování

Pokulhává bohužel i samotná hratelnost a ovládání, které není úplně nejsvěžejší. Největší problém nastává v momentě samotných soubojů, protože ty jsou vskutku otřesné a bezduché. Z přestřelek si budete odnášet pocit prázdnoty, frustrace a nepochopení. K tomu všemu navíc rozhodně nepřispěje ani tupá umělá inteligence, pro kterou není v roce 2017 příliš pochopení. Je třeba si ovšem uvědomit, že se stále bavíme o remaku původního Outcastu, který zkrátka takový byl, jen si to nikdo v té době neuvědomoval, proto je tak nějak na zvážení, je-li to dobře nebo ne. Čas pokročil, videohry také, nostalgické vzpomínky však nikoliv. 

Hru bohužel sráží velké množství nezábavných dialogů a podívné animace.

Ať tak či tak, závěrečný verdikt může být poněkud rozporuplný. Je možno k němu přistoupit ze dvou různých stran. Měl nový Outcast nabídnout pouze grafické vylepšení a držet se jinak původní předlohy? Pokud ano, není to vlastně málo? A nebo měl být více odvážný a přizpůsobit tehdejší legendu dnešním poměrům a trendům? Sám za sebe se držím druhého názoru. Outcast: Second Contact mě tak trochu zklamal. Působí opravdu hodně zastarale a osobně nechápu jeho smysl. To však neznamená, že jde o špatnou hru, která si nenajde své fanoušky, především v řadách nostalgiků a veteránů, které dobu originálu pamatují osobně. Ze samotné úcty k legendě přidávám půlbodík navíc. A teď prosím oficiální pokračování se vší parádou.