Overpass: skrz bahno a písek | Recenze

Jestli je v nějaké oblasti herního průmyslu opravdu hodně husto, bude to zcela nepochybně v segmentu závodních her. Konkurence je napříč herními platformami vskutku veliká, tudíž přijít s něčím novým není zrovna snadný úkol. A to i pře skutečnost, že svět motorsportu nabízí nepřeberné množství příležitostí. V závodním mainstreamu je herní trh plně saturovaný a tak nezbývá, než se pokusit o zázrak, popřípadě zaměřit svou pozornost na okraj motoristického spektra. Přesně tímto směrem se vydalo švédské studio Zordix, pro jehož vývojáře rozhodně není experimentování cizí.

Na bahně i na písku

Novým přírůstkem do portfolia těchto moto nadšenců je titul Overpass, který přináší závodění v extrémním prostředí. Koncept zdolávání příkrých kopců, bahenních lázní a přírodních či uměle vytvořených překážek nejrůznějšího charakteru zní opravdu zajímavě a originálně, přináší s sebou však několik úskalí, se kterými není jednoduché se vypořádat. Hlavně proto je tedy podobných her jako šafránu. Druhou stinnou stránkou podobných her je potom také úzká fanouškovská základna.

Overpass je tak trochu jinou závodní hrou

Hra se nesnaží své hráče ohromovat kdovíjakou rozmanitostí, v základu nabízí pouhopouhé dva typy závodů. Osedlat můžete buďte klasické terénní buginy nebo oblíbené čtyřkolky s řídítky. Jízdní zážitek je pochopitelně hodně odlišný a vyžaduje taktéž jiný styl jízdy, což by se ostatně u simulátorů podobného charakteru dalo očekávat. Čtyřkolky jsou mobilnější a mrštnější, naopak bugina díky své váze o dost stabilnější, což při stoupání po kamenných blocích jistě oceníte.

Overpass není o rychlosti, zběsilé jízdě a několikametrových skocích. Overpass je o přesnosti, uvážlivém přemýšlení a především znalosti terénu. Většina okruhů totiž není koncipována jako uzavřený závodní koridor nabízející jedinou možnou cestu. Překonávání překážek je tak jedinečnou výzvou, se kterou se lze poprat vícero způsoby. Klíčové je hledání té nejvhodnější cesty v závislosti na vlastních dovednostech. Pravdou však zůstává, že většinou ten zdánlivě nejkomplikovanější způsob je zároveň tím nejefektivnějším a naopak. Oproti jiným závodním hrám je tak třeba zapojit mozek a více než kdy jindy sledovat terén.

Netrpělivým vstup zakázán

Mimo nutnost číst okolní prostředí navíc do celkové hratelnosti promlouvá také zvolený způsob pohonu. Pro rovný a nenáročný terén je nejvhodnější volit pohon na dvě kola, v hrubším terénu potom naopak na všechna čtyři. Pro zdolání těch nejnáročnějších překážek a svahů je jedinou možností uzamčení diferenciálu a zajištění stejného otáčení všech kol. Připravit se ovšem musíte na obtížnější zatáčení. Bez manuálního přepínání mezi pohony se rozhodně neobejdete. Jedná se o jednoduchý prvek, hře však dodává určitý pocit realističnosti. Nejedná se ale o nějaké hloupé a prázdné přepínání, jde o plně funkční nezbytnost.

Nejde zde o rychlost, ale o přesnost a trpělivost

Jak jsme již naznačili, Overpass rozhodně není o rychlosti. Alespoň tedy o té pohybové. Každopádně je třeba si uvědomit, že ne pro každý motorsport jsou zásadní vteřiny. Nebudete se tak řítit korytem závratnými rychlostmi a ani nebudete řezat zatáčky jako o život. Vaše rychlost, respektive čas a tím i výslednou pozici, bude určovat pouze šikovnost, předvídatelnost a znalost jak terénu, tak i stroje, se kterým se do závodů vydáte. Titul tak rozhodně není určen milovníkům adrenalinové jízdy.

Terénní mašinky se neustále šinou šnečím tempem za stereotypního doprovodu bublajícího motoru. Overpass je o trpělivosti a v mnohých ohledech působí až příliš utahaně. Ostatně, přesně takové ale zdolávání extrémního terénu přeci je.

Zážitek je to však povětšinou frustrující

Celkovou hratelnost navíc poměrně silně ovlivňuje také model poškození. Ten není co do grafického zobrazení ničím zajímavý, svou roli ovšem hraje v ovladatelnosti strojů. Hra totiž dokáže poměrně přísně trestat špatná rozhodnutí, což se silně projevuje na jízdním modelu. Série hloupých chyb tak dokáže během několika sekund zmařit celý závod. V režimu kariéry to potom znamená investovat vydělané peníze do opravy či změnit stroj a čekat na opravu zdarma. Jezdit nerozvážně se zkrátka nevyplácí.

Hřebíček do rakve

V oblasti herních módů je Overpass hodně prázdnou hrou. Tím nejsmysluplnějším, co nabízí, je pochopitelně hodně skromně pojatá kariéra. Ta se skládá ze série nenavazujících závodů se stále stoupající obtížnosti. Odměnou jsou pochopitelně nové stroje či odemykání jednotlivých dílů v případě, že skončíte do třetího místa. Nové díly potom vylepšují jednu z několika vlastností a lze je aplikovat na všechna vozidla. Samotná kariéra nemá žádný hlubší smysl, představuje pouze soubor různorodých závodů. Cílem je pochopitelně vystoupat v žebříčku hodnocení co nejvýše.

Milovníci auto-moto nastavování však budou zklamáni. Na jakékoli přizpůsobování jednotlivých strojů vlastnímu jízdnímu stylu zapomeňte. Hráč se zkrátka musí smířit s tím, co v garáži má. Overpass je tak vzhledem ke skutečnosti, že se tváří jako simulátor, až trestuhodně prázdný. Kde je nastavení odpružení, výšky apod.? Ostatně podobné je to ve všech oblastech mimozávodních aktivit. A náznaky primitivního managementu v podobě sponzorů či uzavírání sázek na tomto faktu bohužel nic nemění.

Hru sráží také nedostatek herního i mimoherního obsahu

Nejde však o jediný problém, který titul sráží k zemi. Krom minimalistického herního obsahu je to také místy prapodivná fyzika vozidel. Dřevěné klády jsem na čtyřkolce ještě nikdy nepřekonával, ale jsem přesvědčen o tom, že realita vypadá trošku jinak. Zdolávání překážek není zkrátka plně uvěřitelné, často dochází k popírání fyzikálních zákonů, což vede k frustraci a neuspokojivému hernímu zážitku. Ruku v ruce s touto skutečností kráčí také řada úsměvných bugů či krkolomných animací pádů.

K tomu je nutné přičíst také drakonické a neúprosné posuzování porušování pravidel, které směřují k často nesmyslným penalizacím. Overpass je už tak hodně obtížnou hrou, a to i na základní úroveň, natož potom s přihlédnutím k prapodivné fyzice a nespravedlivému přičítání trestných vteřin. Naprosto vražedná a frustrující kombinace.

Titul rozhodně neoslní ani po grafické stránce, ta je na dnešní poměry sotva tak průměrná. Ale to je jen další minusový bod, který by mohl být za jiných okolností ignorován. Na foto režim zapomeňte, vzhledem k nepřesvědčivému grafickému zpracování by byl však nepoužitelný. Z herních módů zmiňme ještě téměř zbytečný multiplayer. Potěšit mnohé může ale možnost split-screenu. Na druhou stranu si příliš nedokážeme představit zoufalce, kteří by chtěli s podobným titulem trávit sobotní večer, a to dokonce i s přihlédnutím k aktuální situaci ve světě.