P. K. Dick - antiameričan, filozof a narkoman

I tak by sel dal tento slavný spisovatel science fiction charakterizovat. Dick byl jednoznačně rozporuplnou osobností - od svého narození až do své smrti. A možná i proto se časem stal tak slavným. V českém doslovu k Blade Runnerovi se píše, že byl "kronikářem rozpadajícího se času".
P. K. Dick - antiameričan, filozof a narkoman
I tak by sel dal tento slavný spisovatel science fiction charakterizovat. Dick byl jednoznačně rozporuplnou osobností - od svého narození až do své smrti. A možná i proto se časem stal tak slavným. V českém doslovu k Blade Runnerovi se píše, že byl "kronikářem rozpadajícího se času".

"V obrovské, prázdné, rozpadající se budově, kterou kdysi obývaly tisíce lidí, vnucoval jediný televizní přístroj své zboží neobydlené místnosti.

Ruina, která nikomu nepatřila, byla před Konečnou světovou válkou ošetřovaná a udržovaná. Kdysi tady bylo předměstí San Franciska, krátký úsek visuté jednokolejky; celý poloostrov, podobný ptačímu stromu, překypoval životem, názory a stížnostmi, ale nyní pozorní majitelé buď pomřeli, nebo se odstěhovali na některou kolonizovanou planetu." Sní androidi o elektrických ovečkách / Blade Runner

Philip Kindred Dick se narodil 16. prosince 1928 v americkém Chicagu. Nepobyl tam dlouho, ostatně jako téměř nikde za své mládí, a po čtrnácti dnech s jeho rodina odstěhovala do slunné Kalifornie. Po šesti letech od Philipova narození, roku 1934, se jeho rodiče rozvádějí a on zůstává se svou matku u tetičky v Berkley. Střední školu vystudoval ve Washingtonu, kde bydlel u svých kamarádů. Právě po návratu do Berkley, kde začíná studovat univerzitu, objevuje neomezený svět literatury. Univerzitní studium ho však zmáhá a tak po roce končí. Pracuje v obchodě s gramofonovými deskami a pro jednu rozhlasovou stanici připravuje programy vážné hudby. Má ohromnou spoustu volného času (předpokládám, že zejména v onom obchodě), a tak náruživě čte. Poněkud atypicky však začíná takovými jmény jako Kafka, Proust, Flaubert či Mann, tedy literaturou velice obtížnou a psychologicky laděnou. I to se velmi razantně promítne do jeho pozdějších děl.

P. K. Dick a jeho dílo P. K. Dick a jeho dílo

P. K. Dick a jeho dílo P. K. Dick a jeho dílo

"Šel jsem na Kalifornskou univerzitu, ale nikdy jsem ji nedokončil. Hodně lidí kouřilo a četlo The Daily Cal a poslouchalo mé rady. Sci-fi jsem začal číst, když mi bylo jedenáct. Náhodou jsem si koupil výtisk Stirring Science Stories místo Popular Science. Nedokázal jsem se od toho odtrhnout, jen jsem se do toho pustil. Začal jsem se zajímat o literaturu... číst Joyceho, Kafku, Steinbecka, Prousta, Dos Passose. Žil jsem v jedné místnosti bez kuchyně a psal krátké povídky. Oženil jsem se s dívkou, kterou jsem potkal v obchodě, kde jsem pracoval, koupil dům a kočku a začal prodávat SF a fantasy. Nechal jsem prodávání v hudebninách, stále ještě poslouchám Montevberdiho a Buxtehudeho, ale většinu času čtu Ibsena a píšu povídky." P.K. Dick o své životní dráze (zdroj: bladerunner.baf.cz)

Psát začal Dick kolem roku 1951 a právě tehdy také prodal svou první povídku - Beyond Lies the Wub ("V dálce leží Wub", volně přeloženo), která sice vyšla v časopise Planet Stories až o celý rok později, avšak Dick už tehdy dal v práci výpověď a rozhodl se naplno věnovat psaní. Období mezi lety 1952 - 1956 bylo obdobím grafomanským. Napsal tehdy celých 75 povídek a novel, jen v roce 1953 jich bylo dvacet sedm. A přestože je to úctyhodné číslo, většina z nich byla výborných a měly u čtenářů úspěch. Témata mnohých z nich poději Dick rozpracoval ve větší literární celky, tedy především své romány. Asi nejznámější povídkou z této doby je Second Variety (Druhý druh, 1953), jejíž příběh vypráví o zpustošené zemi, kterou ovládají a na které mezi sebou bojují roboti, kteří se zároveň snaží naprosto vyhladit své stvořitele (velmi, velmi tato povídka připomíná děj filmů Terminátor a Terminátor II od slavného Jamese Camerona... které mimochodem vedle Blade Runnera patří v mém osobním žebříčku k nejlepším sci-fi filmům). Dalšími známějšími počiny jsou pak například Colony (Kolonie, 1953), The Variable Man (Proměnlivý muž, 1953) či Foster you`re dead (Fostere, jste mrtev, 1955). Zajímavá je také poměrně dlouhá povídka, nejdelší z prvního období Dickovy tvorby (všeobecně se Dickova tvorba dělí na tři různá období), s názvem The World of Talent (Svět nadaných, 1954), ve které se lidé rodí každý s velice neobvyklým nadáním, které je pro ně po zbytek života prokletím. Avšak jen do chvíle, kdy se objeví jedinec s dokonalým talentem, díky němuž může měnit cokoliv a kdykoliv ve vesmíru.

P. K. Dick a jeho dílo P. K. Dick a jeho dílo

P. K. Dick a jeho dílo P. K. Dick a jeho dílo

Povídka The Defenders (Obránci, 1953), která poprvé vyšla v lednovém vydání magazínu Galaxy, se spolu s další povídkou jménem The Mold of Yancy (Yancyho zvláštní vlastnost, 1958) stala základem pro pozdější román The Penultimate Truth (Předposlední pravda, 1964), jehož děj je založen na dokonalém "dickovském" zmatení. Na zemi si totiž hrstka lidstva užívá v takřka biblickém ráji, zatímco zbytek populace živoří pod zemí v domnění, že na povrchu zuří válečná vřava. Až poté, co proniknou na povrch, pochopí, že je to jen iluze... která však kupodivu slouží k jejich prospěchu (!).

"Na rozdíl od jiných drog měla látka S nejspíš jediný zdroj. Byla umělého, nikoli organického původu, dělala se tedy v nějaké laboratoři. Jak si ověřili ve vládních laboratořích, šla vyrobit zcela synteticky. Ale samotné složky se získávaly z komplexních sloučenin rovněž vysoce náročných na přípravu. Teoreticky ji mohl vyrábět každý, kdo měl v první řadě potřebné vzorce, v druhé vybavenou továrnu. Cena by ovšem byla neúměrně vysoká. Vynálezci a výrobci ji prodávali tak levně, že nemohli mít žádný zisk. A široká distribuční síť naznačovala, že ač je jen jediný zdroj, má množství poboček, nejspíš laboratoře v klíčových oblastech, jednu na každé větší město s fěťáckou komunitou v celé Evropě a Severní Americe. Zůstávalo záhadou, proč se ještě žádná z laboratoří nenašla, ale mezi lidmi a zřejmě i na oficiálních místech byla nejrozšířenější teorie, že Organizace L.S. - jak to většinou nazývala policie - pronikla místními i federálními bezpečnostními složkami tak vysoko, že kdokoli se o ní dozvěděl něco užitečného, záhy se buď přestal vyptávat nebo žít." Temný Obraz

Rok 1955 byl "slabým" rokem, Dick napsal povídek pouze dvanáct. Důvod byl jednoduchý - začal totiž pracovat na svém prvním románu nazvaném Solar Lottery (Sluneční loterie, 1955). Už jeho první román předznamenal směr celé jeho další tvorby - Dick zde řeší problém "skutečné" reality, jejího subjektivního a objektivního vnímání. Objevuje se zde také jakási postava mesiáše, toho, který přivede (by měl přivést) ostatní (nebo alespoň sebe) k poznání... Hrdinové následujích románů Eye in the Sky (Oko na obloze, 1956), Cosmic Puppets (Kosmické loutky, 1956) i Time out of Joint (Vykolejený čas, 1959) se právě o to pokoušejí. Jak již bylo velice trefně napsáno, "poznávají, že za kulisami jejich světa se skrývá `pravdivější` skutečnost, a pokoušejí se k ní proniknoutů. A máme tu Matrix jako vyšitý - již před čtyřiceti lety! Kupříkladu román Time out of Joint se velice podobá známé Enderově hře od Orsona Scotta Carda. Jistý Rage Gumm si totiž ve své nevědomé blaženosti "jen tak" luští křížovky, aniž by měl jakékoliv ponětí o tom, že ve skutečnosti propočítává dráhy mezikontinentálních raket (aneb génius, který neví co skutečně činí...).

Přestože Dick psal denodenně, jeho finanční situace ani situace v soukromí nebyla nijak obdivuhodná. Doplatil na to, že svá díla prodával nekvalitním nakladatelům, kteří se nijak neostýchaly platit za jeho díla pramalé částky. Naštěstí však Dick prorazil právě v době, kdy se světem začala šířit "paperbacková" vlna, a tak se jeho díla mohla levně dostat i ke čtenářům, kteří o sci-fi zatím nikdy ani neslyšeli. Byl jedním z prvních autorů, kteří právě díky paperbackům prorazili. Avšak paperback, to byla podvratná literatura, kterou kritika vůbec nechtěla brát na vědomí. A tak ač úspěšný, kritikou ignorovaný Dick psal dál...

Koncem svého prvního tvůrčího období, kdy byl naprosto vyčerpán svými soukromými konflikty (byl již potřetí ženatý) sepsal jedno ze svých nejlepších děl, totiž Muž z vysokého zámku (The Man in the High Castle, 1962). Zabývá se v něm paralelními světy a alternativní historií, ve které 2. světovou válku vyhráli Němci a obsadili Spojené státy. A tím se dostáváme k druhému tvůrčímu období P.K. Dicka.

P. K. Dick a jeho dílo P. K. Dick a jeho dílo

P. K. Dick a jeho dílo P. K. Dick a jeho dílo

Ta začíná tím, že za výše zmíněný román získává v roce 1963 nejvyšší ocenění - cenu Hugo. Přesto se ale jeho finanční situace nijak nelepší a tak píše a píše - mezi lety 1962 a 1970 vydává celkem devatenáct románů, z nichž některé jsou opět jeho nejlepšími: Martian Time-Slip (Marťanský časový skok, 1964), The Three Stigmata of Palmer Eldritch (Tři stigmata Palmera Eldritche, 1964) nebo UBIK (UBIK, 1969). Právě UBIK je dalším naprosto klasickým Dickovským dílem, ve kterém námezdní voják Joe Chip odlétá na Měsíc, aby tam se svými spolubojovníky splnil zadaný úkol. Mise se však nezdaří a její šéf Glen Runciter, prezident Runciter Associates, je těžce zraněn a pro lékařské účely zmrazen. Postupem času však samotný Joe dochází ke zjištění, že i on je zmrazen a svět kolem něj může být pouhým výplodem jeho fantazie, mysli balancující na pokraji života a smrti. Skutečná realita je odhalována krůček po krůčku, masku za maskou jsou odhalována podivná, neuvěřitelná tajemství jeho světa. UBIK je skutečně jedním nejlepších reprezentantů "prapodivného" intelektuálního náboje Dickových děl. Na motivy tohoto románu vznikla také přibližně před třemi lety stejnojmenná výborná akční strategie od proslulé francouzské společnosti Cryo.

Přibližně ve stejné době také vznikají hned tři romány, jež se zabývají stejným problémem: jak se liší (či jak by se lišila?) mysl androida, dokonalého umělého člověka, od mysli člověka "organického"? Jsou to tituly The Simulacra (Simulacra, 1964), We can build you (Můžeme tě stvořit, 1972) a nakonec famózní, velkolepý a později díky svému filmovému zpracování přeslavný román Sní androidi o elektrických ovečkách? (Do Androids Dream of Electric Sheep?). Žádný z nich nedává na úvodní otázku jednoznačnou odpověď - čtenář si ji musí vyvodit / domyslet sám. A teď už k oněm ovečkám... jistě mnoho z vás ví, že právě tento román se stal předlohou pro asi nejslavnější science fiction snímek (snad vedle Hvězdných Válek) všech dob, totiž pro Blade Runnera režiséra Ridleyho Scotta (z posledních počinů např. Gladiátor či Hannibal). Kniha i film mají jak mnoho společného, tak mnoho rozdílného. Hlavním hrdinou je však pokaždé Rick Deckard, lovec androidů, jinak také nazývaný Blade Runner (často jsem dumal, jak tento název přeložit do češtiny... pokaždé mě napadá něco jako "Běžec na ostří nože" nebo "Ten, pohybující se na hranici").

"Ten velký zázrak lidství spočívá v tom, že se k celému univerzu staví izomorfně: Člověk sám funguje jaksi chybně. Když pozná, že je nefungující částí vesmíru, ve svém úsilí setrvává, namísto aby se tomuto závěru podvolil a rezignoval." Tato slova pronesl P.K. Dick v jednom z řídkých rozhovorů

V 70. letech je již Dick považován za jednoho z nejvýznamnějších filozofů americké SF scény. Bohužel má v té době také velké osobní problémy. "Potom, co mě v roce 1970 opustila moje žena Nancy, jsem se ocitl v dost zuboženém stavu. Úplně mě to vzalo, protože jsem ji měl rád - odvedla s sebou i naši malou dcerku, kterou jsem pak směl vidět možná jednou v roce a jen na pár minut. ...A tak jsem prostě pozval kupu lidí z ulice do svého domu, jen proto, aby nezůstal prázdný. Dům se čtyřmi ložnicemi a dvěma koupelnami je příliš velký pro jednoho člověka. Mezi těmi lidmi byla i kupa těch, kteří brali hodně drog. Tenhle stav trval asi rok. Já jsem bral sice amfetaminy, ale nikdy nic tvrdého. Jasně jsem poznal co tvrdé drogy u těchto lidí způsobily. Vůbec jsem tomu nemohl uvěřit, tak strašné to bylo." Právě z této zkušenosti pochází také román Temný obraz (A Scanner Darkly, 1977), který je plný drogové omámenosti a chybně (či různě) vnímané reality.

"Barney Mayerson se probudil s neobyčejně silnou bolestí hlavy a zjistil, že je v cizí ložnici a v cizím domě. Vedle něj, přikrytá až po nahá, hladká ramena, spala neznámá dívka. Lehce dýchala ústy; vlasy měla bíle jako bavlnu." Tři stigmata Palmera Eldritche

Osobní problémy spočívaly i v tom, že Dick tvrdě kritizuje americkou vládu, zejména státní aparát prezidenta Nixona. Dostává se tak do undergroundové společnosti a antiamerických kruhů. Překvapivě je však vystaven nepříjemnému policejnímu teroru, kdy je jeho byt opakovaně prohledáván a on sám předvoláván. Proto Dick na čas opouští USA a míří do Kanady. Vrací se až roku 1972, kdy začíná jeho poslední, třetí tvůrčí období.

To je uvedeno Dickovým asi nejpolitičtějším románem Flow My Tears, the Policeman Saud (Tečte mé slzy, pravil policajt, 1974), ve kterém prezentuje USA jako totalitní stát blízké budoucnosti. Toto dílo získalo také cenu Johna W. Campbella. Dalšími romány tohoto období jsou pak již zmíněný Temný obraz a o něco starší Deus Irae, na kterém se spolupodílel Roger Zelazny.

Koncem 70. let se z Dicka stává jiný člověk. Tvrdí, že prožil jakýsi náboženský zážitek, že se stal svědkem božského zjevení a pod jeho vlivem začal pracovat na trilogii Valis, jenž se skládá z románů Valis (1980), The Divine Invasion (Božská invaze, 1981) a The Transmigration of Timothy Archer (Převtělení Timothy Archera, 1982). Knihy jsou těžce filozofickou vycházkou na náboženskou pěšinku, téměř zcela oproštěny od jakéhokoliv náznaku SF. Tato trilogie se stala bestsellerem a Dick konečně poznává úspěch finační a dočkává se i uznání kritiky - jak v USA tak v Evropě. Roku 1981 se také začíná připravovat film Blade Runner...

... jehož fenomenálního úspěchu se však tento velmistr filozofické science fiction již nikdy nedočká. Philip Kindred Dick umírá 2. března 1982 na následky srdečního infarktu. Nikdy již neuvidí, jak moc se splnily některé myšlenky nadhozené v jeho románech, nikdy se nebude moct těšit z kultu Blade Runnera. Tento film si kolem sebe dokázal vytvořit neodolatelnou aureolu, která se prolíná takřka čímkoliv, co má s Blade Runnerem něco společného, včetně výborné počítačové hry na toto téma od Westwood Studios.

Odkazy
Zdroje: http://bladerunner.baf.cz, výborný doslov Onřeje Müllera ke knize Blade Runner, kterou vydalo nakladatelství Winston Smith, 1993.

PS: Vám nikdy nepřipadá, že ta "naše realita" je taková... podivná? ;)

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Project NVRX: Grand Theft Auto 5 ještě nikdy nevypadalo lépe

Project NVRX: Grand Theft Auto 5 ještě…

Grand Theft Auto 5 dostává grafické modifikace takřka každý měsíc. Nyní máte před sebou špičku současné tvorby - Project NVRX.

4.  11.  2017 | | 10 N/A
Need for Speed Payback: nedostatečně rychle a zběsile (recenze)

Need for Speed Payback: nedostatečně r…

Po menší přestávce jsme se konečně dočkali dalšího dílu série Need for Speed. Prospěla závodům pauza stejně, jako novému asasínovi? To se dozvíte z naší recenze.

12.  11.  2017 | | 17 N/A
Call of Duty: WWII - válka se nikdy nezmění (recenze)

Call of Duty: WWII - válka se nikdy ne…

Call of Duty se po dlouhé době opět vrací na domácí půdu, přitom se ale snaží zůstat moderní. Jak mu to vychází?

6.  11.  2017 | | 9 N/A
Městská akce Watch Dogs je na PC zdarma, stahujte!

Městská akce Watch Dogs je na PC zdarm…

Pokud jste ještě nedali prvním dílu této série šanci, nyní už nemáte žádný důvod akci nevyzkoušet.

7.  11.  2017 | | 2 N/A
Playstation trofeje začínají mít smysl, dostanete za ně kredity

Playstation trofeje začínají mít smysl…

Pokud patříte mezi lovce trofejí na konzoli Playstation, vaše snažení dost možná nabere výraznější obrysy.

6.  11.  2017 | | 10 N/A
Na PS Store startuje nová akce, najdete tam spoustu her pod tři stovky

Na PS Store startuje nová akce, najdet…

Chcete si doplnit svou digitální knihovničku konzole Playstation o pár parádních pecek? V obchodě máte skvělou akci.

16.  11.  2017 | | 4 N/A
Microsoft rozjíždí časově omezenou nabídku bundlů konzole Xbox One S

Microsoft rozjíždí časově omezenou nab…

Slevová mánie začíná.

12.  11.  2017 |
Cosplay: Když se z holek stávají vysněné krásky z videoher

Cosplay: Když se z holek stávají vysně…

Svět videoher se již dávno vymanil ze svého virtuálního rámce a čím dál tím více se prolíná s naším reálným životem a to v mnoha ohledech. Je ve vzájemném propojení s literaturou, filmovou či hudební tvorbou a ovlivňuje též intersociální vztahy. Jedním z pozoruhodných fenoménů v tomto ohledu je stále populárnější cosplay.

9.  11.  2017 | | 31 N/A