Panzer Front – osedlejte tank a vyražte do boje

Hru k recenzi zapůjčila firma:

První důvod, proč jsou simulátory druhým ohroženým žánrem na konzolích, je zřejmý. Ovladač s deseti tlačítky, startem a selectem rozhodně není tím, co by uspokojilo autory megalomanských simulací. Navíc mezi teenagery se nenajde mnoho takových, kteří by dali přednost především realitě před zábavou, když tu máme tolik tekkenů, quaků, enháelek, fif apod. Jak tedy skloubit dohromady zábavu se simulací? Opatrným vyřazením prvků, které hru činní krkolomnou a přidáním detailů, které znemožňují bezhlavou akci. Panzer Front není hardcore simulace, kdy se staráte o všechno možné a z podstaty hraní, totiž zábavy, nezůstane téměř nic a já jej nebudu hodnotit po stránce realističnosti a historické přesnosti; tanky, simulátory a bitvy 2. světové války stejně nejsou mým koníčkem.

Panzer Front je rozdělen na dvě hlavní větve. První je taktická, kde jste v roli posádky tanku z 2. sv. války. Na výběr jsou tři národy: Německo, Sovětský svaz a Spojené státy americké. Tanků je ve hře na čtyřicet typů, ale zdaleka ne všechny si budete moci ozkoušet, protože si nezahrajete například za Kanadu nebo za Anglii. Bitvy jsou chronologicky seřazeny a troufám si říct, že většina nepatří k významným bitvám, které by obracely vývoj války. Nejdůležitější rozhodnutí na vás čeká ještě předtím, než začnete přemýšlet o tom, která strana fronty je ta správná. Nastavení optice. V optici se rozhodujete, jestli budete hrát spíš simulaci nebo střílečku. Jsou tři základní nastavení: začátečník, průměr a ostřílený veterán. Rozhodnete se, jestli budete mít nekonečnou munici, jestli bude brán ohled na gravitaci (dostřel a míření na větší vzdálenosti), nebo budete nabíjet rychleji než protivník, zdali bude tank jezdit a zatáčet jako auto nebo tak, jak by dvoupásové vozidlo zatáčelo s tím, že můžete manuálně řídit každý pás zvlášť. Ale teď už k jádru hry a to bitvám a hratelnosti.

Před každou bitvou vás čeká briefing, který zpravidla přikazuje zamezit postupu nepřátelských tanků, prolomit frontu, podpořit pěchotu nebo klasicky: "Najdi a zneškodni." Po načtení prostoru konfliktu mě okamžitě překvapila grafika. Pozemní textura je nic moc, samozřejmě, ale vykreslení tanků je překvapivě kvalitní vzhledem k rozhledu, kterým engine disponuje. Často je jich na mapě okolo dvaceti ve vaší blízkosti a každému se pohybují pásy, otáčí věž, stroje se naklání na nerovnostech a z jejich pohybu je jakoby možné vyčíst hmotnost a sílu, která ve válečném monstru dřímá. Na bojišti jsou kromě nerovností a různě kvalitních povrchů, které se samozřejmě odráží na rychlosti a akceleraci kolosu, také stromy, keře, domy, silnice a dálnice. Stromy a keře, včetně zídek, nejsou pro tank větší překážkou. Strom zapraská a padne, zídka se zbortí. Vy to poznáte pouze podle snížení rychlosti vašeho postupu a jemné vibrace v ovladači. Pro atmosféru konfliktu je mnohem důležitější ozvučení, respektive kombinace zvuku a obrazu. Tato kombinace je velice zdařilá v případě explozí a výstřelů. Jestli si ještě pamatujete základy fyziky, tak si připomeňte, jak nám profesoři tloukli do hlavy, že světlo je rychlejší než zvuk. Přesně tento efekt je nádherně v praxi předveden v Panzer Front. Hlaveň tanku, který střílí z velké vzdálenosti se nejprve zablýskne výstřelem a teprve potom uslyšíte burácení vyletěvšího projektilu. Audio stránka je asi druhá nejsilnější pasáž v PF. Zvuk doprovází téměř každou činnost, která se v Panzer Frontu odehrává. Střelba, různé zvuky motoru, nárazy, skoky z větších srázů, zásahy (většinou doprovázeny otřesem), nálety letadel a dělostřelba artilerie. Podpora dělostřeleckých baterií je také podívaná. Vše začíná temným duněním, následuje kvílení rychle dopadajících projektilů a nakonec zničující výbuchy. Projektily dopadají na zem, vyhazují do vzduchu velké množství hlíny a v ohňostroji bláta občas zahlédnete ustupující tanky nebo zoufalou pěchotu, která prchá hlava nehlava mimo oblast ostřelování.

Teď mě čeká nejtěžší část; ohodnotit hru, která patří z části k věrohodné simulaci tanků a to je obor, kterému moc nerozumím. Vylíčím vám Panzer Front jako obyčejný laik, který se ke hře dostal náhodou. V prvních okamžicích jsem byl zmatený. Jak se to ovládá? Jak mám mířit, kdy střílet? Mám se k nepříteli ještě přiblížit a střílet na jistotu, když tím sám riskuji zásah, nebo ostřelovat tank z dálky a plýtvat tedy cennou municí? Dilema jsem odstranil až s narůstající jistotou z prvních úspěchů v počátečních misích. Ale vždy, když jsem se nějakou situaci naučil řešit, připravil si Panzer Front další novinku, která mne opět zatlačila do kouta. Například ze začátku (pokud jsem v misích postupoval chronologicky) jsem nemusel téměř vůbec spolupracovat se spolubojovníky. Později jsem válčil proti příliš velké přesile, která vyžadovala asistenci tří až čtyř posil. Za několik etap jsem byl konfrontován s útokem z více stran atd. Tanky, které máte pod svým velením, ovládáte sérií příkazů: přesun (pomocí waypointů, kterými můžete přesun rozdělit na několik úseků), útok, obrana, ústup, aj. Na pomoc si můžete občas přivolat výše zmiňovanou artilerii. Vlastní boj probíhá jednoduše, ale pravděpodobně tomu ve skutečnosti nebývá jinak. Zpravidla vítězí ten, který svého nepřítele první zpozoruje. Proto doporučuji střílet co nejdříve, ale pečlivě mířit. Díky otřesům pásového monstra za jízdy je vcelku nemožné mířit v pohybu. Kombinace rychlého zastavení, zamíření a přesného zásahu logicky vyhrává válku. Při vysoké obtížnosti dokonce i váš tank vzplane po prvním zásahu, pokud nemáte štěstí a náboj nesklouzne po plášti. Rozhoduje také způsob, jak se k nepříteli nasměrujete. Otočná věž u většiny tanků rotuje velmi pomalu, a proto není na škodu směrovat se čelem na prvního a teprve ostatní zaměřovat věží. Navíc pancíř je na tanku nejsilnější právě na čelní straně. Spolubojovníky jsem později přestal podceňovat a není špatné se s velením seznámit v lehčích misích, než je neobratně posílat na smrt v tuhých řežích.

Shrnu tedy Panzer Front v posledním odstavci. Těžko říct, jestli bych mohl tančíky doporučit každému hráči, protože ve skutečnosti mě hra nezaujala, tak jako by tomu bylo u dobrého RPG nebo strategie. To je ale můj oblíbený žánr, který by u mě dostal vždy vyšší hodnocení, pokud by nebyl vysloveně zmršený. V tomto směru možná nejsem spravedlivý (viz hodnocení). Na druhou stranu cítím, že Panzer Front není pro skalní příznivce simulátorů, protože sám PF není nijak precizní simulací. Takže najít pro PF ideálního hráče se mi asi nepodaří. Po technické stránce byla odvedena dobrá práce a hratelnost nezaostává. Dokonce je k mání pár bonusů za dohrání hry, plus pár tanků pro zábavu, které bychom ve skutečnosti asi těžko spatřili.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 9/10
	Hudba: 3/10
	Hratelnost: 7/10
Máte rádi tanky, ale nespíte v maskáčích? Tak prosím.
Celkové hodnocení: 7/10