Panzer General 3: Scorched Earth

Žánr: strategie
Minimum: Pentium 233, 64 MB RAM, 8 MB grafický akcelerátor
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: SSI
Distributor: SSI

Historie této hry je poměrně bohatá, tak snad jen letmo připomenu, že první Panzer vznikl zhruba někdy před šesti lety, a i přestože byl na tu dobu jednou z nejlepších válečných strategií, velkého úspěchu se nedočkal. Důvod byl prostý, mohli jste hrát pouze za Němce, a tak měli všichni plné pusy výchovného efektu, hrůzy válek a došlo to tak daleko, že se tuším v několika zemích zakázal prodej. Autoři ale nehodili flintu do žita a až do dneška nás zasypali celkem čtyřmi dalšími něco-generály (Allied General, Fantasy General, Star General, Pacific General), více či méně nepřímými a také podařenými potomky. A kupodivu přímého pokračování se z nich dočkal pouze Panzer, nejdřív to byl Panzer General II a téměř přesně před rokem i Panzer General 3D Assault, který ovšem postrádal jednu maličkost, chyběla mu možnost zahrát si na východní frontě, což přinejmenším rozhněvalo nejednoho příznivce této hry. Leč dle zákonů panujících ve světě počítačové zábavy bylo poměrně jasné, že si tak autoři pouze připravili půdu pro vydání datadisku, ve kterém se konečně východní fronty dočkáme. A vzhledem k tomu, že právě čtete recenzi na Panzer General 3 Scorched Earth tak se tak skutečně stalo. (Možná je trochu matoucí číslování tohoto pokračování, protože si vlastně hraje na zcela nový díl, ale ve skutečnosti je to pouze zlehounka doladěný datadisk.)

Jako v PG3D se i zde vedou kampaně za jednotlivé vojevůdce, leč oproti předchůdci se počet tažení zredukoval na čtyři. Za Rusko máte na výběr Georgi K. Žukova a Ivana S. Koněva, kteří vás protáhnou po Rusku, Rumunsku, Jugoslávii, Rakousku, Polsku, Maďarsku a až do Německa, a oponovat jim budou dvě kampaně za Německo v režii Heinze Guderiana a Grich von Mansteina. Dohromady celkem 53 jednotlivých potyček, což je oproti PG3D zhruba polovina, takže zase nic moc. Naštěstí je ale ve hře přítomen Battle Generator, který na přání náhodně vytvoří scénář, na kterém si můžete zahrát za Angličany, Američany, Rusy a Němce, což docela mile překvapí.

Každá bitva je samozřejmě omezena určitým počtem kol a dodržuje se i styl major a minor victory, kdy po několika major vítězství pro vaší rychlost můžete dospět k nějaké bonusové šarvátce. Od věci také není dobíjení měst, která nejsou přímo vaší nezbytnou podmínkou pro výhru, ale můžete tak obdržet cenné protivníkovo vybavení, okamžité povýšení či třeba jenom doplnění na maximální stav jednotky.

Zachována byla i novinka z minula, kde se upustilo od nakupování za prestiž a vše nahradil systém velitelů. Každý je určen pro jinou složku vaší válečné mašinérie (pěchota, tanky, artilerie...) a hlavně každý má jinou zkušenost, od které se odvíjí počet jeho akcí za kolo a samozřejmě další bonusy (už ne jenom jeden útok a ústup za kolo, ale můžete dospět klidně ke kombinaci osmi výpadů a přesunů). Každého velitele můžete během hry povyšovat za nasbírané úspěchy, a tím i zvyšovat jeho výkonnost, ale pozor, protože příliš zkušený válečník vám bude zabírat místo dvou či tří průměrných, takže musíte dobře taktizovat se samozřejmě omezeným počtem míst. Další útrapy vám připraví nedostatek velitelů určitého typu a taky hlavně nedostatek vybavení. Je sice pěkné, že už je k mání třeba nová verze tanku, ale jestliže jste o jeho jediný exemplář přišli a další nejsou na skladě, máte zkrátka smůlu. Dobrým tahem od autorů je také nutnost používat vyváženou armádu, což je na druhou stranu určitě v rozporu se skutečnou minulostí. Ostatně ona ta realističnost asi dost skřípe, ale vzhledem k tomu, že nejsem historik ani nějaký extrémní fanda druhé světové války, raději nebudu vstupovat na tenký led a přenechám to jiným.

Ani samotné jednotky, kterých jsou už jako obvykle stovky a autoři se chlubí, že jich další stovka zase přibyla, nezůstaly bez menších úprav. Byly jim přidány speciální akce (u letadel třeba krytí v mracích, u pozemních hlídkování, kamufláž...) a také speciální vlastnosti (lepší přechod přes řeky, možnost leteckého transportu...).

Bohužel ani Panzer se nevyhnul několika neduhům. To, co mi nejvíc vadilo, byla opět jakási nedodělanost mapy. Na strategické mapě sice můžete zjistit co je co za město či vesnici, ale chybí vám popis vašeho úkolu a u popisu úkolu zase nemáte mapu s jmény měst a než se proklikáte od jednoho k druhému, chvíli to trvá. Nemluvě o tom, že si všechny potřebné údaje a jména musíte zapamatovat ani nemluvím.

V grafice jsem se samozřejmě opět dočkali plně 3D prostředí a vypadá to, že se v tomto směru bude pokračovat. Znamená to, že nad plastickým bojištěm se všemi baráčky, tančíky a letadly můžete otáčet kamerou jak se vám zlíbí a navíc i částečně zoomovat. Pravda je, že efekt je to pěkný, leč musím podotknout, že za celou dobu, co jsem hru hrál, jsem ho nijak nevyužil. Jedině snad když se letecká jednotka překrývala s pozemní, tak jsem jen tak ze srandy párkrát zakroužil nad celou tou vřavou a nakonec posunul úhel pohledu o pár nepatrných milimetrů, ale jinak nějaké skutečné praktické využití jsem nenašel. Celkové ztvárnění je snad bez vážnějších chyb, všechno je renderované, vyvedené do titěrných detailů a pěkně animované. Nezapomnělo se ani na to, aby jednotky v závislosti na poškození různě kouřily a hořely (bohužel jen ta pěchota v plamenech od pasu nahoru mi přijde ztvárněná drobet nešťastně). Moc se nepovedly veškeré filmové sekvence včetně intra, i když o proti PG3D jsou přece jenom trochu lepší, ale vzhledem k tomu, že jsou v celé hře jen silně podružné, nijak zvlášť to celkový dojem nekazilo. Dalších pár problémů pramení převážně z nového grafického výrazu. Například nepřátelské jednotky v některých městech skutečně nejsou vůbec vidět a nebo animace, i přestože jsou vcelku pěkné, vás za chvíli začnou strašně zdržovat.

Zvuk v celé hře je sice pěkný, ale dlouho se vydržet nedá. Na bitevní pláni hraje pár zhruba desetiminutových skladeb snad dobových vojenských pochodů nebo něčeho hodně podobného a do toho se neustále ozývají sofistikované zvuky všech válečných mechanismů, což jsou ale většinou variace na různý kovový skřípot či detonace. Chvíli možná budete nasávat rozhodně zajímavou zvukovou kulisu, ale nakonec alespoň hudbu vypne snad každý.

Uvedená minimální konfigurace je Pentium 233, 64 mega ram a 8 mega na video akcelerátoru, což mi na tahovou strategii přijde přece jenom dost a velká daň odevzdaná za prakticky nevyužitou 3D grafiku.

Ze všech uvedených faktů lze tedy usoudit, že Panzer General 3 Scorched Earth z hlediska svého nástupnictví neposkytuje nějakou převratnější změnu spíš než cokoliv jiného je to pouhý datadisk v pěkném pozlátku. Pro skalní fandy a novopečené stratégy nutnost a pro ty ostatní určitě dobrá zkušenost. Ale jestli vám na polici leží některý z předchozích dílů, tak byste tuhle investici mohli docela dobře považovat za neefektivně vynaložené finanční prostředky (pak že ta škola na mě nezanechává následky :-), ale myslím si, že není daleko od chvíle, kdy se Panzer Scorched Earth a Assault objeví na policích obchodů jeko dvě hry za cenu jedné, a pak to bude určitě skvělá koupě.

	Grafika: 7/10
	Zvuky: 7/10
	Hudba: 5/10
	Hratelnost: 9/10
Pod trojrozměrnou grafikou hodící se spíše k akčním dílkům se v jádru skrývá stará dobrá tahová strategie, kterých není nikdy dost.
Celkové hodnocení: 7/10