Pax Renaissance: staňte se šedou eminencí renesanční éry (recenze)

Pax Renaissance je taková nenápadná hra. Poměrně malá krabička, která má na obalu renesančního bankéře nepatří zrovna mezi ty, které by vás v obchodě na první pohled zaujaly. A to je také dobře, protože Pax Renaissance rozhodně není hrou pro každého. Ocení ji zejména milovníci náročných strategických partií a body navíc získá o milovníků historie. Pokud se totiž nenecháte odradit více než 30stránkovými pravidly, čeká vás vskutku vytříbený strategický zážitek, v něž se pokusíte stát se nejvlivnějším bankéřem v renesanční Evropě.

Vybrat si můžete jednu ze čtyř významných bankovnických rodin. Nemají žádné speciální schopnosti, liší se pouze tím, v jakém prostoru začínají. Medicejských pochází z Florencie, Fuggerové z Aušpurku, Coeurové z Alexandrie a Marchionniové z Lisabonu. Vaším úkolem pak bude stát se šedou eminencí, nenápadným člověkem, jenž hýbá loutkami na poli evropské politiky. Toho docílíte například tím, že budete iniciovat rolnická povstání, obracet země na správnou víru, vysílat křížové výpravy, nebo třeba provdávat princezny do různých království… a z nich pak můžete udělat republiku.

Cest, jak zvítězit, je přitom hned několik, konkrétně čtyři. Jedná se o náboženské vítězství, globální vítězství, renesanční vítězství a imperialistické vítězství. Karty vítězství se nachází v balíčku karet obchodu, nejprve je tedy musí někdo zakoupit a vyložit. A pak už to bude jen na vás a vašich schopnostech. Pokud vsadíte na náboženské vítězství, budete muset docílit toho, aby na mapě více figurek vašeho náboženství, čehož docílíte různými povstáními nebo reformací. Pokud se například rozhodnete pro imperialistické vítězství, budete muset získat více karet říší než vaši soupeři (= budou královské svatby!). Samozřejmě platí, že se situace na hrací ploše neustále mění, a tak musíte počítat s tím, že vás okolnosti donutí poněkud změnit plány.

Nejprve ze všeho poskládáte mapu Evropy, ta je tvořená dvěma řadami karet po pěti. Následně na mapu umístí podle pokynů dřevěné figurky, kterých je ve hře několik druhů. Koně reprezentují náboženství, střelci papeže a pěšáci jsou... zkrátka pěšáci. Figurky jsou provedeny ve třech různých barvách, jež si mezi sebe rozdělila jednotlivá náboženství – bílí jsou katolíci, černí islamisté a červení protestanti. Kromě toho má každý hráč svou sadu malých dřevěných krychlí v barvě svého rodu, to jsou hráčské konfese. Dále se vytvoří nabídka karet, a to tak, že se vyloží pět západních a pět východních karet (vždy 4 lícem nahoru, pátá je lícem dolů). Rozdělí se počáteční florény, všichni hráči dají konfesi na počáteční pozici svého rodu a může se začít. Rychlost nachystání partie je jedna z věcí, kterou na hře velmi oceňujeme, žádné složité chystání, naopak po pěti minutách máte hotovo a můžete začít hrát.

Hráči se postupně střídají ve svých tazích, přičemž mohou provést dvě z šesti nabízených akcí. Zpočátku budete hlavně nakupovat karty z nabídky obchodu. Ten je přitom řešen poměrně rafinovaně. Na každou kartu, která se nachází vlevo od té, již chcete získat, musíte položit jeden florén. Vtip je v tom, že pokud by si někdo tuto kartu s florénem (florény) chtěl později koupit, spolu s ní získá i její peníze. Vzhledem k tomu, že se nabídka obchodu na konci kola obměňuje a posouvá, je občas výhodnější počkat si, až karta, na kterou máte zálusk, dostane na levnější pozici.

Jakmile už budete mít nějaké karty v ruce, můžete je vyložit do svého herního prostoru, to je druhá akce, a případně provést i jednorázovou akci této karty. Třetí akce je zahrání efektu některé z vyložených karet. Karty vám umožní hýbat figurkami na mapě, některé můžete dokonce přesouvat do herního prostoru jiného hráče. Tak můžete například umisťovat své koncese nebo obsazovat města figurkami „svého“ náboženství. Můžete se také vydat na zámořskou cestu na východ nebo na západ (to vám může přinést peníze), prodat některou kartu z ruky nebo vyhlásit vítězství ve hře.

Grafické zpracování je decentní, na každé kartě je v dobové reprodukci vyobrazena daná osobnosti, případě událost. Karty pak obsahují také flavour text, jenž vám podá zhuštěný výklad dané karty. Nemusí jít přitom jen o osobnosti nebo události, ale o další různé reálie. Samozřejmě nečekejte, že se díky Pax Renaissance naučíte na test z reformace, nicméně historické povědomí o 15. – 16. století vám rozšířit může – a také vás může donutit vyhledat si o dané věci víc, pokud vás skutečně zaujme. Díky tomu, že jsou karty rozděleny na východní a západní se navíc dozvíte nové informace o říších východní Evropy, na které ve škole obvykle není tolik času.

Pax Renaissance není hrou pro každého. Jak už bylo zmíněno výše, jen pochopení samotných pravidel vám zabere spoustu času a několik cvičných partií (naštěstí je k dispozici srozumitelný videonávod). Samotná hra vás pak nutí neustále plánovat své tahy a kalkulovat s více možnostmi, takže pokud nejste rozený stratég, měli byste koupi titulu zvážit. Na druhou stranu, jestliže je rádi promýšlíte, co uděláte několik tahů dopředu a dokážete počítat s několika variantami, jak by to celé mohlo dopadnout, Pax Renaissance vás úplně vtáhne. Příjemným zjištěním je, že jedna partie vám zabere maximálně hodinu a půl, to je při komplexnosti hry skoro až neuvěřitelný čas.

Trochu nás mrzí, že nebyl úplně využit potenciál tématu – mechanismus hry by se dal použít prakticky na jakékoli téma a nějakou atmosféru renesance jsme při hraní neprožívali. Flavour texty a pěkné ilustrace jsou fajn, ale něco tomu pořád chybí.