Play! a Video Game Symphony – herní hudba zavítala do Prahy

V rámci herních koncertů se už několik let v nejslavnějších sálech pro vážnou hudbu rozeznívají skladby z Final Fantasy, Metal Gear Solid, World of Warcraftu a dalších titulů, ale teprve teď jsme se dočkali i u nás. Pojďte se spolu s námi ponořit do melodického souznění Českého filharmonického orchestru v krásném prostředí pražského Rudolfína.
Play! a Video Game Symphony – herní hudba zavítala do Prahy

Když jsem před dvěma týdny zjistila, že koncertní turné Play! bude mít zastávku i v Praze, byla jsem velmi příjemně překvapená. Šňůra odstartovala již před dvěma lety v Chicagu a má ji na svědomí tým stojící za slavnými koncerty Final Fantasy hudby Dear friend. Kdo by to byl čekal, že série, jež slavila úspěchy převážně v Americe a Austrálii, zavítá zrovna k nám, do naší malé země uprostřed Evropy.

Nejznámější světové koncerty herní hudby:

  • Play! a Video Game Symphony - http://www.play-symphony.com/
  • Video Game Live - http://www.videogameslive.com
    - velkolepá show doprovázená různými soutěžemi s publikem od letošního roku nahradí tradiční Symphonic Game Music Concert na výstavě Games Convention v Lipsku. Série vznikla již v roce 2005
  • Symphonic Game Music Concert - http://www.vgmconcerts.com/
    - tradičně již od roku 2003 zahajoval herní výstavu Games Convention. Od letošního roku se ale tato série změnila na koncerty věnované německým herním skladatelům pod jménem Symphonic Shade
  • Distant World: Music from Final Fantasy - http://www.ffdistantworlds.com/
    - koncert věnovaný pouze hudbě z Final Fantasy vyprodával sály v USA v letech 2004-2005. Snad se jej dočkáme i ve střední Evropě.
  • Neváhala jsem ani chvíli a ve středu odpoledne jsme se s přáteli, vyzbrojeni lístky a natěšeni na slavné pecky z herní hudby v podání Českého filharmonického orchestru za doprovodu animací ze hry, vydali do Prahy. Do Rudolfína jsme dorazili s menším předstihem, zrovna ve chvíli, kdy končila generální zkouška, která byla za menší cenu (200 Kč, večerní koncert stál 400 Kč) přístupná také.


    Program vypadá opravdu úžasně

    Velikost vycházejícího davu, tedy vlastně jen pár lidí, se nám zdála trochu podezřelá, ale nastal čas jít zabrat místo. Lístky nebyly na určité sedadlo, a tak jsme se báli sezení v posledních řadách, kde bychom nic neviděli. Obava se ale ukázala jako lichá již u vchodu, kdy nás uvaděči upozornili, že se smí sedat pouze do prvních osmi řad. Místa bylo všude dost, tak jsme si vybrali křesla pěkně uprostřed. Díky tomu jsme měli orchestr takřka nadosah a.

    Ve chvíli, kdy o půl hodiny zpožděný koncert začal, se prvních osm řad podařilo jakž takž zaplnit, ale i tak bylo v sále více hudebníků než diváků. Malá účast zamrzela, ale věřím, že spíš, než nezájem o tento druh koncertů, je na vině špatná (spíše žádná) propagace. O koncertu jsem se dozvěděla spíše náhodou a dva mladíci v řadě před námi se o něm prý dozvěděli pouhé dvě hodiny předem.

      
    Umělci měli dobře naladěno * Lehce artová fotka naší výpravy * Pár suvenýrů na památku

    Svou část viny na tom nese i fakt, že pražský koncert se nahrával a bude v prodeji na CD/DVD. Více, než koncert, to proto místy vypadalo jako na nahrávání a diváci si připadali jako komparsisté, protože se na plátně kromě animací z her objevovali i náhodní lidé z publika. Kousek skladby ze Silent Hill 2 a z Lost Odyssey jsme dokonce měli příležitost slyšet dvakrát, protože dirigent nebyl s výsledkem orchestru spokojen. Publikum si ale žádných chyb nevšimlo a zuřivě tleskalo po každém zahraném kousku.

    Koncert byl zahájen hymnou Play!, kterou složil autor hudby Final Fantasy Nobuo Uematsu. Pokaždé, když se některá z melodií orchestru pod vedením slavného držitele Grammy Arnieho Rotha rozezněla sálem, všechny starosti byly zapomenuty a každý se nechal strhnout. Ať už se jednalo o výběr nostalgických melodií z konzolí Commodore a Amigya či slavných skladeb ze Super Maria a Sonica, všechny doslova vyrážely dech svým úžasným zpracováním.

      
    Pravda, jinde ve světe je Play! trochu monumentálnější než v Rudolfínu

    Premiéru měla hravá skladba ze Super Mario Galaxy, která byla v Praze živě zahraná poprvé na světě. Během první půlky jsme také poprvé měli možnost shlédnout umění s bubínkem Ronyho Barraka. Zářil v hudbě z Battlefield i v úžasném mixu ze hry Metal Gear Solid. Poslední skladbou před přestávkou byla něžná variace melodií z Kingdom Hearts, při které všem běhal mráz po zádech a některé dojala až k slzám.

    Po krátké přestávce následovaly velkolepé rytmy z Oblivion, všech dílů Halo a World of Warcraft, při kterých vynikl úžasný smíšený sbor se svými chorály. Po těchto epických dílech následovalo diametrálně odlišné Laura‘s theme ze Silent Hill 2, ve kterém se vyřádil sólista s elektrickou kytarou. Ve druhé půlce se také nacházela podle mne nejlepší skladba večera – souhrn melodií z Chrono Triggeru a Chrono Crossu od Yasunori Mitsudy. Dojemná flétnová sóla, ale i burácející souzvuk všech nástrojů mi vyrážel dech. Zahanbit se ale nenechala ani Castlevanie, při které všechny ohromil výkon varhanisty. 

      
    Arnie Roth dává do dirigování vše... *  ...stejně jako Rony Barraka * Dočká se Rudolfínum ještě někdy herní hudby?

    Koncert se pomalu blížil ke konci a všichni netrpělivě čekali na vrchol – skladby z Final Fantasy. Ten se ale nedostavil. Ke konci zahrál orchestr skladby z Shinobi a Guild Wars, druhá jmenovaná měla stejně jako Super Mario Galaxy svoji světovou premiéru. Jediným kusem od Nobua Uematsua se tak kromě hymny stala hudba z Lost Odyssey. Těžko říct, proč si dirigent z různorodého složení programu vybral právě tyto skladby, ale absence Final Fantasy pro mě bylo zklamáním večera.

    Celkově musím tento koncert hodnotit kladně i přes „nahrávací“ atmosféru. Doufám, že v budoucnu budeme mít v České republice příležitost navštívit další podobné koncerty, protože věřím, že herní hudba má stejné právo na koncertní sály, jako hudba vážná.

    Další postřehy

    Vše podstatné shrnula již Lenka, takže přidám pouze pár letmých postřehů. Musím uznat, že propagace koncertu byla vskutku tragická, kdy mimo Doupěte se objevila zmínka o akci snad pouze na jedněch dalších domácích herních stránkách. Proto mizerná účast publika byla sice překvapivá, pro mě osobně však nikoliv zarážející. Na celém koncertě se podepsalo nahrávání, kdy nejen, že byl začátek posunut o půl hodiny, aby si mohl orchestr odpočinout po odpolední generálce, ale celou dobu se pod pódiem a různě jinde motali kameramani. Korunu všemu nasadilo opakování dvou nepodařených pasáží, které Arnie Roth vtipně glosoval jako „malý bonus pro publikum“.

    Celkově tak atmosféra působila velmi komorně, a nikoliv jako třeba na „právoplatném“ koncertu v Lipsku. Přesto všechno se jednalo o nezapomenutelný zážitek. Orchestr i přes občasné patrné známky únavy po generálce zahrál vše bravurně, Arnie Roth dal dirigování vše a Rony Barraka místy vypadal, že prorazí bubínek, s takovou energií hrál. Živý orchestr dodal všem známým herním skladbám zcela novou rovinu, kterou vaše pokojová reprosoustava rozhodně nenabídne. I takové stařičké fláky jako melodie z International Karate, Alien Breed či legendárního Turricana zněly díky českému hudebnímu tělesu naprosto monumentálně a každému fanouškovi musel při nich běhat mráz po zádech. Pokud si tedy o sobě myslíte, že jste obdivovatelé herní hudby a o pražský koncert jste přišli, můžete jen litovat.

    A jaké je moje Top 3 ze zahraných skladeb?

    1. Chrono Cross a Chrono Trigger suite

    Tklivé klavírní sólo načalo pro mě asi nejlepší část večera. Hlavní melodie z obou klasických  RPG se snoubily do jednoho celku neskutečně gradujícího celku, který doslova otřásal celou koncertní síní. Při přechodech mezi jednotlivými díly bylo nádherně poznat, jak  Yasunori Mitsuda za tři roky mezi spoluprací s Uematsem na Chrono Trigger a jeho vlastním dílem na Chrono Cross skladatelsky vyzrál. Osobně hudbu z Cross považuji za jeho vrcholné dílo.

    2. Castlevania suite

    Dlouholetá upírská sága nabízí několik úžasných skladeb, ze kterých to nejlepší bylo zahráno i na Play! Vrchol představovalo dlouhé a výborně zvládnuté sólo na varhany, jejž předvedlo přímo ďábelskou hudbu plnou energie. V Lipsku tu samou skladbu ještě podbarvilo červené nasvícení scény, které dodalo pekelnou atmosféru. To v Praze sice chybělo, ale i tak Castlevania patřila mezi nejlepší skladby večera.

    3. The Elder Scrolls IV: Oblivion suite

    Jeremy Soule prostě hudbu tvořit umí, což ostatně nejednou dokázal. Oblivion dokázal nejednoho hráče uhranout tak, že místo hraní naslouchal líbivým melodiím. Ovšem teprve až živý orchestr dodal hudbě ze hry koňskou dávku „monumentálnosti“ a „epičnosti“. Podobně burácivými tóny posluchače zahltila i hudba z World of Warcraft, ale z mého pohledu Oblivion zněl o něco lépe.

    Karel Kališ


    NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

    Je potřeba mít hardware nové generace, říká Sony o Playstation 5

    Je potřeba mít hardware nové generace,…

    Společnost Sony potvrdila, že již pracuje na další generaci herního hardwaru.

    10.  10.  2018 | | 24 N/A
    Fotografové vyrazili do Řecka, nafotili nádherné snímky v AC Odyssey

    Fotografové vyrazili do Řecka, nafotil…

    Stejně jako Origins i Odyssey nabízí propracovaný fotorežim. A umělecké kousky na sebe nenechaly dlouho čekat!

    8.  10.  2018 | | 7 N/A
    7 tipů na bláznivé hry, které překvapí i zabaví

    7 tipů na bláznivé hry, které překvapí…

    Což takhle dát si oddych? Což takhle zahrát si něco trochu méně seriózního?

    10.  10.  2018 | | 2 N/A
    Sony dnes startuje program odměn pro členy PS Plus

    Sony dnes startuje program odměn pro č…

    Ten rozšiřuje řadu výhod pro členy PS Plus o další skvělé slevy a nabídky od našich lokálních partnerů.

    14.  10.  2018 |
    Evropský PS Store láká na skvělé slevy, nechybí Detroit a God of War

    Evropský PS Store láká na skvělé slevy…

    Nejsou to jen malé hry, co dostanou slevy na Playstationu. Tentokrát jde o hity.

    4.  10.  2018 | | 7 N/A