S článkem nelze než souhlasit. Nicméně zastavme se ještě nad jedním aspektem. Asi není sporu v tom, že odpor proti počítačovým hrám je především a téměř výlučně spojen v očích veřejnosti a kritiků s vývojem dětí. Nemyslím si, že je to falešná obava. Dítě, které od malička má žít v iluzi počítačové hry a bez mrknutí oka utnout nepříteli hlavu nebo mu ustřelit brokovnicí stehení kost, zajisté může v takovém prostředí nebezpečně degenerovat, resp. ubírat svůj vývoj nejen, ale také i násilným směrem. Pakliže k počítačum a logicky ke hrám přistupovala moje generace kolem 15.roku života, resp. s generací PC jsme se blíže seznámili kolem 18ti, my na sobě takové negativní následky patrně nepociťujeme a je to přirozené. Schopnost rozeznat hodnoty společnosti, hodnoty sebe sama by měla být již téměř dospělému tvoru vlastní. Takže zůstává otázkou, je-li na místě, aby NÁSILNÉ hry konzumovalo dítě? Úmyslně zdůrazňuji přívlastek násilné, protože existuje velká a početná skupina her, která je ku prospěchu dítěte a jeho vývoje, jako ku prospěchu jiných věkových skupin. Za sebe si myslím, že dítě by mělo být s takovými hrami konfrontováno pokud možno co nejméně. A pak se nabízí otázka, je-li chuť, vůle, trpělivost a dohled na straně rodičů nad svými ratolestmi natolik dostačující, aby rodiče svoji úlohu garanta výchovy zvládli? Ve velké řadě rodin tomu bohužel tak není! Nicméně chci se dostat k jádru mého příspěvku a tím jsou ony technologické bariéry, na které právě rodiče často naráží a vystavují jim konečnou (čímž je nechci obhajovat). Zakázat dítěti sledování nočních a nevhodných pořadů? ... ano, máme tu už dnes tradiční doplněk domácností a tím je ovladač televizoru. Ve svých základních funkcích ho dnes lidé jsou schopni ovládat a nečiní jim tak problém dítěti naordinovat buďto jiný, nebo rovnou žádný kanál. Vypořádat se s erotickými časopisy? Není nic snazšího, než je schovat a tohle rodiče zajistě taky zvládnou. Snad jen se obávám toho, že dítě je od přírody nedostižný hledač pokladů jak takovýchto, tak třeba poschovávaných dárků k vánocům, tak tedy radím nejvyšší opatrnost, lstivost a prozíravost v hledání toho správného úkrytu! Ale co PC? Tajemná dvě písmena, která znamenají pro VELKOU skupinu rodičů symbol konce jejich schopností a "inteligence". Nástroj, který je pro ně vzdálený a ke kterému vzhlíží se stejně vysokým respektem jako obavami, že ho rozbijí svojí neznalostí a vlastní manipulací. A proti takovýmto rodičům dnes stojí často 6tiletá dítka, pro která je klávesnice, kopírování, mazání, instalování, hraní si natolik běžné a rutinní, že nechápou, co na tom ti dospělí vidí za vědu. Taková dítka rozmilá pak s PC provádí psí kusy a rodič ani nepozná, jestli má na harddisku nainstalovaný bohulibý výukový program angličtiny anebo po odpolednech, co bývají rodiče v práci, si s gustem misi co misi vyvraždí celou základnu nepřátelských vojaků. A těžko čekat v dobré víře na dobu, kdy dnešní mladí, s PC již zkušení, budou také rodičmi. Jsem si jist, že ve většině případů pak jejich dítka budou opět o 2 krůčky vpřed a budou se svým rodičům potutelně usmívat za rohem.