Pokémon Platinum – potvůrky na 493 způsobů

Symbolem Pokémoní série je pro mě však něco jiného, než promyšlený příběh. Osobně až neskutečným způsobem ujíždím na strategických možnostech, která hra nabízí a na soubojích s různými typy kapesních potvůrek.

Ze hry se stane příliš lehká záležitost

Použít elektrického Pokémona na nestvůru, která je celá z kamene není zrovna nejchytřejší řešení, ale schovat v kapse jednoho travnatého Pokémona a vypálit nepříteli rybník v momentě, kdy si myslí, že má vítězství jisté, je pocit k nezaplacení.

Bohužel jsem ale schopný vidět i spoustu chyb, které nemusí být na první pohled zřejmé. V zásadě mi jde o jednoduchou věc: přes výše zmiňovaný počet Pokémonů již prostě není možné, aby byli nějakým způsobem vyvážení. Později tak zamrzí, že sice chytáte nádherné a papírově velice zajímavé potvůrky, ale zůstáváte stále u osvědčené šestice kamarádů. Což je sice na jednu stranu příjemné, protože víte, co od nich můžete čekat, na druhou stranu to otevírá dvířka pro tichý nástup stereotypu.

TIP: Jestliže se vám nedaří odchyt nějakého toho Pokémona, nezoufejte – někteří se vyskytují jen na třech políčkách v celé hře a jejich lov tak může zabrat až nekřesťansky dlouhou dobu.

S tím také souvisí i možnost chovat jen tři kamarády a ty neustále trénovat, až dají skoro všechny nepřátele na jednu ránu. Což jak sami uznáte, není rozhodně ideální, protože se ze hry stane příliš lehká záležitost bez špetky taktického koření. Nutnost strategie se tak dá jednoduše obejít, což by nebylo až tak na škodu, ale hra vás k určitému přetrénování dokonce i trochu nutí! Když se totiž snažíte chytit velmi vzácného Pokémona, padesát jich zabijete v průběhu snažení a vaše potvůrky pak logicky získají až moc zkušeností.

Po-kém-oni-sú

Výhodou je, že Pokémoni se nemusí hrát pouze se sběratelským cítěním, ale hru si můžete obstojně užít jen jako dvaceti až třiceti hodinové dobrodružství. A rozhodně se nejedná o nudnou cestu z města, ale naopak je plné různých překvapení a ozvláštnění hratelnosti.

TIP: Pokud se cítíte ztraceni, neváhejte navštívit fanouškovské stránky http://www.serebii.net a http://bulbapedia.bulbagarden.net.

Sice stále můžete chytit všechno, co se pohne, je žluté a vypadá to jako přerostlá krysa, ale skutečně to není nutné. Je však pravděpodobné, že to stejně ze sběratelské vášně uděláte a pak budete skřípat zuby u toho, že máte Pokémony přetrénované. Stejně jako já.

Po grafické a audiovizuální stránce se nic nemění od Pearl/Diamond, stále zůstává pseudo3D zobrazení. Jediným drobným šokem je pak již zmíněný Distortion World, jediná výraznější novinka od předchozích dílů. Stále však platí, že všechno na obrazovce vypadá hrozně roztomile. Hudebně jsou ale Pokémoni věrni své tradici a jejich hudba se poměrně rychle změní v otravnou melodii, jež se snaží vyrazit vám díru do hlavy.

Pokémon Platinum je tak pokrok v mezích možností, který hráčům předchozí verze nenabízí krom Distortion Worldu a multiplayerových miniher nic moc nového. Pokud jste fanoušci série, nejspíše již stejně svíráte svou novou hračku v rukou a jistě se u ní jako vždy dobře pobavíte.

Pokémoni se nemusí hrát pouze se sběratelským cítěním

Jestliže jste naopak jedinci mánií nepolíbení, mohu vám Platinum doporučit jako nejkompletnější a nejvyladěnější verzi Pokémonů. No a nakonec, pokud jste hráči, kteří již s Pokémony měli tu čest jednou nebo dvakrát, mohu poradit, ať je s klidem necháte být – nic, co by vám nemělo utéct, se v této verzi nenachází.