Fenomén jménem Pokémon válcuje svět už hezky dlouho. Slušné zázemí a tradici si vydobyl i v naší republice a tak je určitě na místě, abychom si o něm něco řekli. Možná jsou mezi vámi rodiče, kteří uvažují o tom, zda je Pokémon vhodný pro jejich děti, nebo hráči, kterých se tento fenomén nedotknul, ačkoliv se jedná o báječnou zábavu, která dokáže chytit i mnohem staršího člověka, než byste si třeba mysleli.
Pokémon vznikl v roce 1995 v Japonsku. Jeho stvořitel, Satoshi Tajiri se v dětství bavil více hraním videoher a sbíráním různého hmyzu, než studiem. Málokdo věřil v nějakou nadějnější budoucnost pro chlapce, který rozmontoval vlastní Nintendo, aby zjistil, jak se dělá taková hra. Šest let svého života strávil neúspěšnými pokusy o vytvoření hry, ve které by mohl sbírat bytosti, podobné těm broukům, kteří z jeho sběratelské vášně nebyli zrovna nadšení. To, že se mu to nakonec povedlo, je dnes už historie. Myšlenka propojení dvou GameBoyů, kapesních konzolí Nintenda, jej přivedla na nápad vyměňování příšerek mezi jednotlivými hráči a po podepsání smlouvy s Nintendem se objevil první Pokémon, Rudá a Modrá verze pro
Game Boy. Velcí distributoři o tento projekt zpočátku nejevili zájem, jelikož v té době byl Game Boy považován za zastaralý stroj. Nicméně Pokémon se u japonských dětí setkal s nečekaným ohlasem a věci se rychle začaly měnit.
V roce 1998 se Pokémoní hra dočkala svého vydání v USA, kde změnila životy miliónů dětí i rodičů. Co je na Pokémonech tak zajímavého, kromě toho, že (většinou) vypadají roztomile a tudíž pro děti přitažlivě?
Svět, ve kterém se Pokémon odehrává, je velice podobný tomu našemu. Tím zásadním rozdílem je existence fantastických bytostí – Pokémonů – jejichž lovení a následnému cvičení se určitá skupina lidí rozhodla zasvětit svůj život. Trenéři tedy loví divoké Pokémony a pracují na jejich schopnostech, aby s nimi mohli vyzvat na souboj ostatní. Boje jsou poměrně zajímavé díky unikátním a často bizarním útokům některých Pokémonů a obejdou se bez krve. Poražený soupeř zkrátka upadne do bezvědomí (třeba jako kvalitně poražený boxer) a je možné jej bezplatně a zcela uzdravit v Pokémoním centru, což je jakási síť nemocnic, rozpínající se po celém světě.
Hráč začíná jako malý chlapec, zahraje si videohru, koukne na televizi, popovídá si s mámou a pak vyrazí ven, aby v ulicích svého města a jeho okolí našel nějakého toho divokého Pokémona, ulovil ho a vycvičil tak, aby s jeho pomocí mohl polapit další divoké Pokémony a také aby mohl porazit Pokémony ostatních trenérů. Ono putování a lovení je zábavné samo o sobě a když k tomu připočtete rozmanitost a přitažlivost většiny Pokémonů, stane se ze hry droga, která vás nepustí, dokud nemáte buď 151 Pokémonů (ve žluté, modré a červené verzi hry dohromady), nebo dokonce 250 (s verzemi zlatou a stříbrnou).
Pokémon je natolik úspěšná záležitost, že dnes se počet prodaných kusů hry téměř rovná počtu prodaných přístrojů Game Boy. Navíc vzniklo několik herních projektů ze stejného světa pro současnou nejvýkonnější konzoli Nintenda – N64, z nichž zřejmě nejznámější je Pokémon: Stadium, do kterého je možné přenášet Pokémony z Game Boye.
Ono přenášení je vůbec úžasná záležitost. Pokud se sejdou dva hráči a propojí své Game Boye samostatně prodávaným kabelem, mohou si nejen vyměňovat ulovená zvířátka, ale také s nimi proti sobě bojovat, což přináší do hry nový oživující prvek, díky kterému mnoho vášnivých nadšenců tráví hodiny a hodiny pouze repetetivním tréningem jednoho Pokémona.
No a jelikož je takhle hra tak úspěšná, rozjela se po celém světě pochopitelná marketingová mašinérie, která na pulty obchodů chrlí všemožné produkty se značkou Pokémon – oblečení, doplňky, školní pomůcky, žvýkačky… nejzajímavější a nejdůležitější je ale zřejmě karetní verze hry, která v podstatě simuluje bitvu dvou trenérů, kde každá karta představuje jednoho Pokémona. Protivníci tak mají každý svůj balíček karet, které se dokupují postupně a podle ceny obsahují různá množství a různé kvality Pokémoních šelmiček. Bitva je pak podobná klasickým karetním hrám, ale zajímavý je právě unikátní balíček každého hráče, což znemožňuje stereotyp.
Dále bychom možná mohli zmínit televizní seriál, který sledují milióny dětí po celém světě a do naší republiky jej dovezla TV Nova. Je tu také celovečerní film, který jsme už měli možnost vidět v našich kinech (rozhodně za to stojí) a za mořem se zatím dočkal dvou pokračování.
Každopádně svět Pokémonů je fantastická dimenze plná báječných dobrodružství, která rozhodně má své místo v srdcích dětí po celém světě a musím říct, že toto místo má i v srdci mém. Tím bych chtěl poděkovat Satoshi Taijirimu a nerad bych také zapomněl na Josefa Kantora z Conquestu, firmy, která je výhradním distributorem Nintenda pro naši republiku.
Věděli jste, že se prodalo desetkrát více kusů hry Pokémon, než Diabla dvojky?
