Post Mortem - adventury rozhodně "po smrti" nejsou!

Kdysi byl čas adventur. Vycházelo jich spousta, tak jako teď FPS. Ten čas je pryč, avšak po dlouhém období temna se objevuje malé množství těchto her, které nicméně stojí za to. Post Mortem se snaží nabídnout ponurou a strašidelnou atmosférou napěchovaný příběh plný tajemných legend, templářů a magie - to vše v Paříži 20. let 20. století. Klon Broken Swordu? Možná, ale třeba i něco víc...
Post Mortem - adventury rozhodně "po smrti" nejsou!

Platforma: PC
Typ hry: adventura
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 350MHz, 64MB RAM, 16MB grafická karta, 470MB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 500MHz, 128MB RAM, 32MB grafická karta, 720 MB HDD
Testovací konfigurace: P4 2,4@2,8GHz, 256 MB DDRAM, GeForce 3 Ti 128MB, 720MB HDD
Výrobce: Microids (
www.microids.com)
Distributor: Microids (
www.microids.com)
Distribuce v ČR: Cenega (
www.cenega.com)

Další z pařížských nocí. Nad městem zuří silná bouře, lidé jsou zalezlí ve svých domovech, černou tmu na ulicích sem tam rozřízne blesk, vzápětí následován burácejícím hromem. Manželský pár Whyteových v luxusním hotelu Orphée slaví - vždyť získali to, za čím do Paříže přijeli. Jejich soukromý večer však náhle naruší nezvaný host. Bílá maska s dlouhým nosem, stejně jako dlouhý nůž a pocit přítomnosti absolutního zla nevěstí nic dobrého. Výkřik. Záblesk čepele. Krev. Smrt. Manželé jsou nalezeni ráno s hlavami v klíně a v ústech mají starou minci...

 

Vrah v bíle masce… na co čekáte?! Utíkejte! * Takhle dopadla jeho návštěva v hotelovém pokoji…

Probudí vás ťukání na dveře bytu. Jdete otevřít. Dovnitř vchází pohledná mladá žena. Přišla za vámi jako za soukromým detektivem (jménem Gus MacPherson), chce pomoci diskrétně vyšetřit vraždu své sestry a jejího muže v hotelu Orphée. Policie, zdá se, má k případu velmi chladný přístup a vy jste jediný, kdo jí může pomoci. A zadarmo to nebude. Nevědomky se tak zaplétáte do případu, jenž přesahuje vaše nejdivočejší představy. Případu, kde nic není tím, čím se zdá...

 

Pěkný dotaz při opouštění hry. * Mapa Paříže se všemi lokacemi, které ve hře navštívíte.

I když poslední věta zní poněkud otřepaně a asi u vás vyvolá spíše pokřivený úsměv než upřímnou zvědavost, o co jde, musím trochu předběhnout a říci, že příběh je jedním z nejsilnějších atributů adventurky Post Mortem (PM). Takže tedy...

... o co jde?

Původně velmi jednoduchá detektivní zápletka se poměrně záhy začne komplikovat, konkrétně hned po nalezení hlavního podezřelého. S jeho verzí příběhu a ziskem několika dokumentů částečně odhalujete pozadí celého případu. Vypadá to, že Whyteovi zcizili z domu jistého de Allepina velmi cenný předmět, jakousi Bafometovu hlavu. Tato relikvie má velmi úzkou spojitost s řádem templářských rytířů a v současné době s Bratrstvem nejvyššího řádu růžového kříže, okultní organizací zasahující mezi pařížskou smetánku.

 

Nádherný lustr v luxusním sídle pana de Allepina. * Kaple Bratrstva nejvyššího řádu růžového kříže.

Všechno se najednou obrací naruby. Nějakou dobu netušíte, komu a co můžete věřit; tento pocit nejistoty je rozhodně působivý. Podobně, jako před lety v Broken Swordu, i nyní zabrousíte do tajemných magických rituálů a legend. Spousta nevýrazných postav se promění v zásadní elementy celého příběhu.

 

Ve hře potkáte dámy milé… * ...i nemilé.

Zajímavostí je, že cca ve třetině hry si zahrajete za jinou postavu, konkrétně za zmíněného hlavního podezřelého, Jacquese Hellouina. Rozhodně to hru obohatí, mimo jiné také tím, že jeho zážitky se odehrávají ještě před začátkem hry samotné. Postupem hry událostí nabírají na spádu, jednotlivé části případu do sebe začínají zapadat a vše spěje k působivému finále, jež navíc může dopadnout čtyřmi lehce rozdílnými způsoby.

Ale teď ke hře samotné

PM je 3D krokovací adventura, podobně jako byla třeba Atlantis. Děj tedy sledujete pohledem hlavní postavy, avšak nemůžete se volně pohybovat po lokaci, nýbrž se skokově přesouváte na jednotlivá místa, kde si okolí prohlížíte v rozmezí 360 stupňů v horizontálním i vertikálním směru. Samozřejmě sbíráte předměty, mluvíte s NPC a vůbec děláte takové ty věci, které z adventur už velmi dobře známe.

 

Další z pěkně zpracovaných interiérů. * Pohledný mechanismus otvírající tajné dveře.

Kurzor se mění v závislosti na tom, jaké akce jde s předmětem, nad nímž se nachází, dělat. Btw. i zde lze pozorovat značnou podobnost s Broken Swordem. Tedy: můžete-li naznačeným směrem jít, kurzor vypadá jako boty, pakliže s něčím můžete manipulovat, ukazatel vypadá jako ozubená kolečka, no a když je vhodné se na něco podívat zblízka, objeví se vám lupa. Jak prosté a účelné!

Dá se říct, že PM je mnohem kompaktnější a ostatně i kratší než zmíněný Broken Sword. Z Paříže nevystrčíte paty ani na kousek a celkovou hrací dobu odhaduji tak na 15-20 hodin. Na druhou stranu se tato doba může místy i znatelně natáhnout řešením nějakého obtížnějšího puzzle. Hra vás rozhodně nepovede za ručičku a často je problém zjistit, kam a pro co (koho) se vydat.

Co dělá adventuru adventurou

Tedy logické hádanky a puzzly, dialogy a atmosféra. Vezměme to pěkně popořadě.

Hádanek, tak jak je známe z jiných adventur - tedy použij něco na něco a hurá dál - si v PM příliš neužijeme, i přesto, že váš inventář bude po chvíli hraní přeplněn spoustou předmětů, a to i zbytečných. Obvykle je jasné KDE předmět použít, ale problémem je JAK. Dobrým příkladem je otvírání zámku paklíčem: je jasné, že když máte paklíč, tak ho použijete na zamčené dveře, ale navíc budete muset přijít na to, který z paklíčů dát jakým způsobem do které části zámku. Dobré, že?

 

Pozor vlak! Uskočím před ním do tunelu… * A sakra, nevzal jsem si baterku, co teď?

I jiné problémy jsou stejně nápadité (a více či méně frustrující:-)), každopádně PM je spíše postaven na dialozích, jichž si užijete opravdu velkého množství. Zároveň se s nimi pojí řada nevýhod hry. Rozhovory jsou obvykle VELMI zdlouhavé, bez možnosti přeskočit je či aspoň pokročit k dalšímu bodu rozhovoru, když už máte přečtené titulky a nechcete čekat, až postava domluví.

Navíc jsou některé napsány opravdu špatně a hra vám nedá jinou možnost, než použít všechny možnosti v dialogu. Na co tedy možnost volby, která se omezuje na výběr, jakou otázku položit dřív? Často se vám tak stane, že musíte nechat Guse (či Hellouina) vypustit z úst něco, s čím si postavu prostě neztotožníte a co vůbec nechcete, aby řekla.

To, co je ale na každé hře to hlavní, je atmosféra. Aby nedošlo hned zpočátku k nedorozuměním - PM vás rozhodně nepřimrazí k židli a nevyděsí téměř k smrti, jako to dokáží jiné tituly. Pravdou však zůstává, že se i po této stránce hra vydařila. Lokace jsou správně pochmurné, postavy (občas) hovoří krásně dvojsmyslně, Gusovy vize jsou poměrně emotivní a celé to podbarvuje vhodně zkomponovaná hudba, takže i když máte pocit, že to tu všecko už bylo, bude se vám to líbit.

Alea iacta est

Kostky jsou vrženy a mě nezbývá, než vynést nad předmětem této recenze závěrečný ortel. Post Mortem je vcelku vydařená adventura, která si nehraje na nic originálního, což by ostatně ani nemohla. Jak je již v lepších hrách tohoto žánru zvykem, dočkalo se i PM kvalitního dabingu a my si tak opět vyslechneme krásnou angličtinu s vydatným francouzským přízvukem, jakou známe třeba z již legendárních her od Crya. Neangličtináře potěším zprávou, že hra je opatřena českými titulky, takže ani oni se v ní neztratí.

 

Gusův komentář zde stačí… * …stejně jako tady.

Bohužel však bylo PM odepřeno pořádné grafické zpracování. Jistě, hra je ve 3D s polygonovými modely postav atd., ale jak si sami můžete udělat obrázek z okolních screenshotů, výsledný efekt za moc nestojí. Můžete namítnout, že na adventuře není grafika to hlavní a já s vámi budu souhlasit, ale pokud se hra tváří jako pěkně ve 3D zpracovaná, tak má taková i být. Navíc rozlišení 800x600 pixelů už se dneska moc nenosí.

Grafika totiž působí velmi ploše, takže těžko říct, jak to s tím třetím rozměrem vlastně je. Vrcholem všeho je zpracování NPC, s nimiž vám není umožněno promluvit (třeba hosté v kavárně). V podání grafiků se totiž jedná o příšerné 2D sprity, které se ani nesnažili rozpohybovat. Ostatně jejich strnulost bych viděl jako největší problém, nic proti 2D. Na druhé straně design jednotlivých lokací se vesměs povedl, takže je na co koukat.

Každopádně je Post Mortem kvalitní kousek, který sice nedosáhne velikosti starých legend, ale to po něm ani nikdo nechce. Je to nadprůměrná adventura z atraktivního prostředí nabízející slušnou hrací dobu a neotřelé puzzle. Pro fanoušky žánru nutnost, ostatní asi sotva docení.

Grafika: 6/10
Hudba a zvuky: 8/10
Ovládání: 8/10
Hratelnost: 7/10

Poměrně povedená adventurka s lineárním dějem, avšak čtyřmi lehce odlišnými konci. Oplývá trošku zastaralou grafikou, ale také výbornými hlavolamy. Rozhodně stojí za zahrání.

Závěrečné hodnocení: 8/10

Nejnovější komentáře


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět grafickým skvostem

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět g…

Jestli něco Ubisoft umí, pak jsou to pestré světy, lákající k focení.

16.  1.  2021 | |11 N/A
Daniel Pánek
Assassin's Creed ValhallaGalerie
Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých nikdo nic nečekal

Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých ni…

Od následujících her si hráči příliš neslibovali, přesto všechny dokázaly překvapit.

12.  1.  2021 | |10 N/A
Ladislav Novák
Téma
10 největších překvapení minulé generace, která nás potěšila

10 největších překvapení minulé generace, která ná…

Končící éra Xbox One a PS4 přinesla mnoho velkých změn. Jaké nás nejvíce překvapily?

18.  1.  2021 | |6 N/A
Vojtěch Matušinský
Téma