Prach v počítači - jak na něj? 1. část

Prach známe snad ze všech oblastí světa. Prach se dokonce dostal do hlavní role známé sci-fi knihy A. C. Clarka s názvem Měsíční prach, kde byl obrovským problémem, ohrožujícím životy. Prach dokáže nejen pro alergika ohrozit zdraví, ale též poškodit a v extrémním případě i zničit elektronické zařízení. Nejvíce jsou pochopitelně ohroženy počítače. Jak tedy prach odstranit, co to vlastně je a co může způsobit?

Prach jsme a v prach se obrátíme, jak praví křesťanská víra. Pokud tedy vynechám takovéto definice, tak prach jsou mikroskopické částečky hmoty, vznášející se ve vzduchu. Na některém místě je prachu velmi málo (v odlehlé přírodě), jinde nepříjemně mnoho (u prašného pole, na poušti, ve velkoměstě, v průmyslu atd.).

Obecně je prach spíš prospěšný, dokud si člověk nezačal vymýšlet, že jeho estetickému cítění a jeho výtvorům vadí. Prach je totiž v některých případech vodivý, což nedělá dobře elektrickým přístrojům. Jindy je prach nevodivý a působí jako izolant, což naopak může vytvořit elektrostatický náboj, který pro změnu opět vadí elektrickým přístrojům. Prach je v každém případě tepelný izolant, což je dobře, když se něco zaprášeného chce zahřát. Počítače se však hřejí až moc, takže je nutné je spíš chladit a někdy zatraceně moc. Prach tedy brání chlazení vyzařováním tepla do okolního prostoru a zároveň brání přístupu proudícího vzduchu, který rovněž odnímá teplo. Tak teď víte, proč je prach fuj a proč je náš nepřítel.

Pokud má prach na nějakou součást počítače největší vliv, tak právě na klávesnici. Ta je v drtivé většině nekryta a mimo kryt, takže se dovnitř klávesnice může prach a jiné nečistoty vesele usazovat. Pokud se jedná o levnou klávesnici, tak lze situaci vyřešit nákupem nové. V případě drahé klávesnice (značkové, bezdrátové, speciální atd.) nebo notebookové vestavěné, tam je nutno se o klávesnici starat (nebo později vypláznout balík peněz za novou).

Mezi základní způsoby chránění klávesnice proti prachu patří kryt klávesnice, který se k většině klávesnic dává. Je to bohužel právě on, který spolu s krabicí od nové klávesnice putuje do koše. Pokud u klávesnice není kryt, lze jej dokoupit i dodatečně. Dokonce existuje speciální pouzdro klávesnice, které ji ochrání dokonce i před kapalinou (rozlitá Cola, káva, čaj, polévka atd.).

Pokud se prach do klávesnice dostane, je nejjednodušší jej vyklepat otočením klávesnice a notném zatřesení. Toto je sice velmi triviální a až trapně jednoduchá metoda, ale hlavně pro drobečky účinná metoda. Prach se lépe čistí proudem vzduchu, takže obyčejným vyfoukáním nebo stlačeným vzduchem ze spreje.

Klasický monitor lze rozdělit na dvě rozdílně se chovající části. Jednou je skleněná obrazovka, druhou je plastový kryt. Ten postačí čistit prachovkou či čisticími prostředky na plast (jen při vypnutém monitoru, nebezpečí úrazu vysokým napětím!). Skleněná obrazovka by se měla čistit jen prostředky, určenými právě pro ni. V prodeji je naštěstí relativně hodně druhů čisticích prostředků (ubrousky, spreje atd.) či celých čisticích sad. Při čištění sprejem však pozor na zatečení dovnitř monitoru.

Schválně jsem od sebe oddělil klasické monitory a LCD displeje. Obě zobrazovací zařízení totiž vyžadují velmi odlišné způsoby čištění. LCD displeje jsou velmi měkké a jejich povrch reaguje s běžnými čistidly, takže je nutné použít speciální prostředek, kde je výslovně napsáno, že je určen pro LCD displeje. Ignorujte tvrzení neznalých prodavačů, kteří vám s ledovým klidem řeknou, že když je určité čistidlo vhodné pro CRT monitor, bude vhodné i pro LCD displej. Jedním z čisticích prostředků na LCD displeje je čisticí gel P-6000 firmy D-Clean. Tento prostředek byl popsán na Živě.cz v článku http://www.zive.cz/H/PocitaceaInternet/Ar.asp?ARI=27237. Na displej se na rozdíl od jiných dílů nesmí vůbec tlačit, protože by se mohl zničit.

Vlastnímu krytu je prachu šumafuk, kryt jsou vlastně jen zohýbané plechy a plastové čelo. Zdroj je však kapitola úplně jiná. Ten je nutné chladit, k čemu (kromě jiného) slouží vestavěný větrák. Proto je vhodné, aby součástky zdroje nebyly zaprášené (a tudíž se nepřehřívaly) a větrák také ne. Není však nezbytně nutné zdroj každou chvíli čistit, je relativně odolný.

Snad největší součástkou uvnitř počítače je základní deska. Ta se skládá z tištěného spoje, naletovaných elektrických a elektronických součástek a konektorů. Díky tvarové složitosti je čistění obtížné. Zároveň je zde zdroj napětí (tzv. CMOS baterie), která znemožňuje kapalinové čištění (kromě níže popsané výjimky). Tištěnému spoji prach nevadí, protože se sám o sobě nezahřívá a navíc je krytý izolačním lakem, takže ani vodivý prach není překážkou. Pasivní součástky (rezistory, kondenzátory atd.) mají problém v místě, kde jsou připájeny. Tam je vodič nekrytý, takže zde může vodivým i nevodivým prachem dojít ke změně elektrických vlastností (odpor nebo kapacita). Integrované obvody se však provozem zahřívají, takže zde prach vadí při odvádění tepla. Největší teplo a tudíž prachový problém má čipová sada, konkrétně North Bridge obvod.

Tu jsem si nechal na samostatný odstavec, protože je snad nejjednodušší součástkou a díky tomu se mírně liší od všech ostatních karet v počítači. Platí zde stejná situace co se týče vlivu prachu, jen čištění je mnohem jednodušší. Není zde žádné čelo jako u karet nebo motherboardu, takže se čistí snadněji.

Vlastnímu procesoru prach vlastně nevadí přímo, protože čip procesoru je bezpečně ukryt v pouzdru. Problém je však v případě, že je prach vodivý a je zaprášená patice včetně vývodů. Potom se totiž může stát, že mezi některými vývody vznikne nežádoucí propojení (až zkrat) a procesor, základní deska nebo obojí se může zničit.

Další nebezpečí se skrývá v kombinaci prachu s větrákem. To je snad nejběžnější nebezpečí, které hrozí až na výjimky každému počítači. Větrák je vlastně malý elektrický motor s lopatkami, který tlačí vzduch přes žebra chladiče na procesoru. Běžně se používá kluzné ložisko, které je na prach citlivé. Mazivo na sebe prach váže a může způsobit až zadření motorku. Kuličkové ložisko se nachází na dražších větrácích. Zde riziko zadření hrozí sice méně, ale je i zde reálné. To ještě není to nejhorší. Díky tomu přestane proudit vzduch přes žebra chladiče procesoru, který se tak přestane chladit a začne se přehřívat. Především pokud je procesor přetaktovaný, tak může v takových případech „odejít do věčných lovišť“. Vzniklá škoda potom může být daleko větší, než cena nějakého drahého chladiče procesoru s větrákem.

Zastavím se ještě u vlastního větráku. Nepříjemná vlastnost je hluk, který může produkovat ložisko. To řeší mnozí uživatelé jeho důkladným promazáním nějakým ložiskovým tukem (vazelínou či olejem). Ten však velmi rád váže prach. Výkon motorku je natolik malý, že již nestačí překonat odpor směsi mazadla a prachu a zastaví se. Čím menší je průměr větráku, tím menší bývá výkon jeho motorku a tím větší riziko zadření v sobě skrývá. Profesionální kryty proto mívají pomaluběžné větráky s velkým průměrem, kde je riziko zadření se sníženo na rozumnou míru.

Všechny výše uvedené důvody mě vedou k poznámce, že nejlepší chladič je takový, který nepotřebuje větrák. Potom se nemá co zadřít a je to zároveň do značné míry imunní vůči prachu.

Zde je naštěstí prach krátký. Pevné disky jsou totiž prachotěsné, takže se částečky prachu dovnitř disku nedostanou. Tam by ve velmi krátké době (minuty až hodiny) dokázaly poškodit povrch disku při přejezdu hlaviček a hlavičky samotnou tak, že by povrch disku byl poškozen a hlavičky zničeny.

Nebezpečí se ukrývá někde jinde, a to v tepelných vlastnostech prachu a přehřívání nejvýkonnějších disků. To jsou disky s otáčkami 10000 a 15000 ot/min, které vyžadují chlazení proudem vzduchu. Toto nebezpečí se hráčů moc netýká, protože tyto disky s rozhraním SCSI nebo Fibre Channel se používají ve výkonných pracovních stanicích nebo serverech.

Zde se jediná pro laika doporučená metoda opírá o tzv. čisticí diskety či disky. Místo média je tam savá vrstva, která se před čištěním napustí speciálním roztokem, který je k sadě dodáván. Jedná se typicky o roztok isopropylalkoholu či některou z novějších látek obdobného účinku. Disk či disketa se vloží do mechaniky a nějakým způsobem se mechanika donutí pracovat s takovým médiem. Sice se žádná data nepřečtou, ale hlavička se otáčením čisticího disku vyčistí. Mezi odborníky však panuje názor, že tento způsob není „čistý“, protože se může vychýlit z dané pozice, v extrémním případě i ohnout. Odborníci preferují mechaniku otevřít a vyčistit jemným štětečkem, namočeným do čisticího roztoku pro magnetofonové hlavy. Tím se ale může při neodborném zacházení mechanika zničit.

Zde je situace na první pohled podobná s předchozím bodem. Jediný rozdíl je v tom, že optická média se čtou bezdotykově, takže prach není tak kritický a prací se zaprášeným médiem či mechanikou se maximálně data nepřečtou, ale médium se tím nepoškodí. Existují proto čisticí disky, které jsou založeny na štětečku, připevněném na speciální čisticí disk. Mezi odborníky však opět panuje strach z dnešních velmi rychlých mechanik, kde by nárazy štětečku při vysoké rychlosti mohly poškodit čtecí hlavu. I zde proto preferují otevření a ruční vyčištění (ovšem se stejným nebezpečím, takže i zde je lépe použít buď sadu nebo si nechat mechaniku vyčistit v servisu).

Čistit suchou cestou lze prakticky všechny součástky, jen na některých je nutné dát větší pozor. Jedná se o SMT součástky (rezistory, bezvývodové kondenzátory atd.), kde někdy stačí jen velmi malá přítlačná síla k jejich utržení. Vyskytují se na tištěných spojích (základní deska, RAM moduly, všechny rozšiřující karty atd.).

Pro čištění suchou cestou nahrubo je vhodné použít obyčejný vysavač. Ten dokáže odstranit vrchní vrstvu. Savá síla však nesmí být taková, že by někde poškodila (přímo či nepřímo) čištěné součástky. Na jemné čištění je vhodné použít jemný štěteček pro malování. Ten se hodí i pro čištění konektorů. Prach se v ideálním případě během čištění odsává, protože se může usadit na jiném místě. Specialisté mohou použít celou paletu štětečků pro hrubé či jemné čištění nebo pro čištění integrovaných obvodů nebo již zmíněných konektorů. Tento způsob nezbaví prachu úplně, to může jen tzv. mokré čištění. To je však daleko náročnější jak na uživatele, tak i finančně. Inu každá legrace něco stojí, za kvalitu se musí platit.

Čištění kapalinovou koupelí má svá tvrdá pravidla, která se nesmí porušit. Pravidlem číslo jedna je fakt, že koupaný díl nesmí obsahovat aktivní zdroj elektrické energie. Tak napájecí kabel zapnutý na druhé straně do zástrčky snad bude koupat jen sebevrah. Týká se to ale nejen akumulátoru, ale též základních desek. Jejich součástí je tzv. CMOS baterie, takže pokud je nutné vykoupat motherboard, tak jedině po vyjmutí této baterie.

Druhou zásadou je nepromokavost všech namočených dílů. Tento bod se týká některých podložek základních desek nebo papírových filtrů, které by po opětovném usušení nemusely být schopny vykonávat plně svou funkci.

Třetí zásada je snad u počítačů splněna, ale existují výjimky potvrzující pravidlo. Koupaný díl nesmí s kapalinou reagovat. Do této kategorie spadá voda a případné zreznutí železných dílů nebo rozpouštědla a lak na tištěných spojích atd.

Čtvrtá zásada navazuje úzce na třetí. Po očištění nesmí zbýt na povrchu čištěných dílů zbytky kapaliny či jejích příměsí. Proto se nesmí díly mýt vodou z vodovodu, protože v ní jsou rozpuštěny látky, které po vysušení zůstanou na součástce a mohou způsobit následnou korozi. Jedná se totiž o soli, které jsou agresivní nejen k železným předmětům, ale i k cínu či mědi, které je použity jako vodiče.

Pátou zásadou je ochrana zdraví uživatele. Pokud se pro čištění používá agresivnější čistidlo (které neodporuje žádné z předchozích zásad) nebo pokud je obsluha alergická (především na prach a roztoče), měla by se chránit rukavicemi, případně i rouškou.

Nyní hurá do koupele. Nejdříve se odstraní nasucho podle předchozího postupu předmět z nejhoršího a teprve potom se vloží do lázně. Rýžový kartáč (řečený rejžák) proboha nepoužívat, ten si nechejte na rifle. Součástku spíš propírejte protékáním kapaliny, pokud možno nepoužívejte žádné mechanické pomůcky (tedy ani rejžák, ani kartáček či štěteček). Pokud je třeba, propírejte delší dobu (třeba čtvrthodinu), aby se odplavil skutečně všechen prach. Pokud je kapalina znečištěna, klidně použijte ještě jednu lázeň, aby se odstranil skutečně všechen prach.

Po vyjmutí je nutné předmět vysušit. Froté ručníky si nechejte pro sebe, nejlepší je sušení proudem vzduchu. Pozor však na horký vzduch, ten by mohl napáchat víc škody než užitku. Sušení je nutné provést velmi důkladně, aby se po zapojení nezničila. Pozor na konektory a jiná místa, kde se kapalina ráda schovává.

Co se tedy nesmí koupat? Jsou to hlavně pevné disky a nedoporučuje se vkládat do lázně ani jiné mechaniky. To přenechejte raději odborníkům, to je již velmi delikátní operace.

V příštím povídání o prachu si povíme něco o chránění počítače před prachem.

Firma D-Clean (český výrobce) - http://www.d-clean.cz/.
Firma Falcon (americký výrobce) - http://www.falconsafety.com/.