Přetaktování od A do Z IX – grafické karty, část 1

Minule jsme uzavřeli kapitolu přetaktování procesorů, nyní se vrháme na část obsahově trochu menší, ale o to více zajímavější – přetaktování grafických karet. Každý z vás určitě touží, aby vaše grafika měla nejvyšší možný výkon. A proto neváhejte a čtěte! Přetaktování grafické karty je jednodušší než je tomu u procesorů.

Přetaktování grafických karet je poměrně snadné, nevrtá se nikde v BIOSu nebo něco takového. Stačí si jen sehnat speciální prográmek, tzv. tweaker. Tento program edituje windowsovské registry, které obsahují informaci o frekvenci pamětí a jádra (zkušený uživatel může registry editovat sám pomocí regeditu). Většinou se tyto programy objevují na instalačních CD od vaší grafické karty, ale pokud tam nejsou, stačí se jen podívat na Internet – http://www.tweakfiles.com/video. Novější ovladače grafických karet mají dokonce v sobě tweakery zabudované a pokud po malé exkurzi v nastaveních vaší grafické karty tuto možnost najdete, stačí si jen vybrat adekvátní frekvenci a zmáčknout OK.

Při přetaktování si vybíráme ze dvou hodnot – frekvence jádra a pamětí, tyto hodnoty jsou buď stejné (pracují synchronně) nebo rozdílné (pracují asynchronně). Pokud chcete dosáhnout vyšších výkonů musíte zvedat takt pamětí a jádra současně, protože pokud byste zvedli například jen takt jádra, sice by se vám scény renderovaly rychleji, ale zato práce s texturami by vázla a v některých hrách s velkým počtem textur by výkon vůbec nevzrostl. Zajímavostí je, že kritická frekvence je pro paměti a jádro rozdílná. Většinou jádro vydrží mnohem víc než paměti, ale situace může být i opačná.

Čím vyšší je frekvence jádra tím větší počet objektů může grafická karta vyrenderovat. Většinou se zvýšení frekvence jádra neprojeví v scénách s několika jednoduchými objekty. Zvýšení výkonu se projeví až když se grafická karta musí prokousat komplexní scénou plnou různých objektů a animací.. Samostatné zvýšení jádra není nejlepší cesta k úspěšnému overclockingu. Musí se zvedat také frekvence pamětí.

Čím rychleji pracují paměti, tím větší počet dat se přenese po sběrnici. Rychlost pamětí se projevuje hlavně v práci s 32-bitovými barvami, kde množství dat je oproti 16-bitům mnohem větší. Při zvýšení frekvence pamětí a testu s 32-bitovou barevnou hloubkou se může projevit nárůst až o několik desítek procent. Pokud zvýšíme frekvenci jádra a pamětí současně, můžeme dosáhnout velmi slušných výsledků, někdy tím můžeme urychlit grafickou kartu i o 10 – 30 %.

Dá se říct, že přetaktovat jdou úplně všechny grafické akcelerátory od Voodoo 1 po GeForce 3, ale liší se jistou softwarovou základnou a předpoklady. K přetaktování jsou na tom asi nejlépe nVidie, kde je podpora tweakovacích programů opravdu velká a grafické chipy jsou na to přizpůsobené. Nedá se říct, že by se některé akcelerátory přetaktovat nedaly, ale spíš jejich ladění není běžná věc. Mluvím tady hlavně o starších chipech jako je Ati Rage Pro, Matrox Mystique nebo chipy od S3.

Pokusil jsem se sestavit výčet továrních frekvencích pro různé grafické karty. Trochu mě mrzí, že tabulka není kompletní, ale některé frekvenční hodnoty se mi nepovedlo najít. Pokud máte informace o starších grafických kartách, budu velmi rád, když se ozvete.

	Frekvence jádra	Frekvence pamětí
3Dfx
Voodoo Graphics	50 MHz	50 MHz
Voodoo 2	90 MHz	100 MHz
Voodoo 3 2000	143 MHz	143 MHz
Voodoo 3 3000	166 MHz	166 MHz
Voodoo 3 3500	183 MHz	183 MHz
Voodoo 4 4500	166 MHz	166 MHz
Voodoo 5 5000	166 MHz	166 MHz
Voodoo 5 5500	166 MHz	166 MHz
nVidia
Riva TNT2 Vanta	100 MHz	125 MHz
Riva TNT2 M64	125 MHZ	145 MHz
Riva TNT2	125 MHz	150 MHz
Riva TNT2 Ultra	150 MHz	183 MHz
GeForce SDR	120 MHz	166 MHz
GeForce DDR	125 MHz	150 MHz (2x)
GeForce 2 MX	175 MHz	166 MHz
GeForce 2 GTS	200 MHz	166 MHz (2x)
GeForce 2 Ultra	250 MHz	230 MHz (2x)
GeForce 3	200 MHz	230MHz (2x)
ATI
Radeon	183 MHz	183 MHz (2x)
Rage 128	125 MHz	125 MHz
Matrox
G400	125 MHz	166 MHz

2x – znamená DDR přenos, v jednom taktu se přenese dvojnásob dat, takže prakticky je frekvence dvojnásobná.
U každého chipu je to trošku jiné, ale hlavně záleží na chipu (nVidie se velice dobře přetaktovávájí) a kvalitě pamětí, které na kartu umísťuje výrobce karty. Většinou platí, že karty od renomovaného výrobců (ASUS, MSI, Gigabyte, Elsa) jsou na přetaktování vhodnější než neznačkové, ale jsou i výjimky.

Nejlepší způsob, jak zjistit maximální snesitelný výkon karty je pomalu posouvat frekvenci pamětí a jádra po 1 MHz (u novějších karet i po 5 MHz) a zjišťovat, co karta dělá. Pokud přetaktujete chip nebo paměti moc (třeba o 30 MHz), Windows při zapnutí 3D zobrazení hodí modrou obrazovku a musíte restartovat. Pokud je frekvence jádra vyšší než snese (ale ještě to není kritická hodnota), bude se vám často stávat, že na obrazovce se sem tam budou objevovat zvláštní anomálie, různé problikávání, prostě chyby v zobrazení. Může se to objevit i ve 2D zobrazení, kdy si na ploše Windows můžete všimnout různých chyb, třeba jiné barvy pixelů atp.

Nejzajímavější to začíná být, když zvedáte frekvenci pamětí nad tu určitou mez bezproblémového chodu. Chyby se objeví hlavně na texturách, kde mohou být zřetelné barevné anomálie, většinou ve formě atypických teček. Pro lepší představu jsem připravil sérii obrázků pořízených na své GeForce 2 MX ve hře Unreal Turnament.

paměti na 166 MHz	paměti na 185 MHz
paměti na 190 MHz	paměti na 195 MHz

Paměti jsou při hodně vysoké frekvenci také nestabilní a často se může stát, že vám hra znenadání spadne. Takže je důležité najít optimum, tzn. dostatečný výkon při zachování stability. U GeForce 2 MX (paměti Samsung 6 ns) je to právě 185 MHz na paměti a 200 MHz na jádro.

Pro zlepšení stability a přetaktovatelnosti je nutné grafický chip dobře chladit. Staré karty neměli chlazení žádné, u novějších se objevily pasivní chladiče a akcelerátory poslední doby jsou vybaveny už docela mohutnými aktivními chladiči. Problém zbytkového tepla však u grafiky není zas tak velký, protože i nejvýkonnější GeForce 3 vyzařuje jen něco kolem 4 W, což je nic v porovnání s 60 W u Athlonu.

Některé firmy pro VGA chipsety vyrábějí speciální chlazení, u nás je nejznámější Titan. Jejich výrobky jsou poměrně kvalitní, ale také nejsou nejlevnější. Největší chloubou Titanu na poli chlazení grafických chipů je TTC – MV1AB. Je to obdoba chladičů ze série Majesty pro procesory s ventilátorkem se otáčející se rychlostí slušných 4600 otáček za sekundu, což se vyrovná mnohým CPU chladičům. Pokud chcete, aby byla vaše karta lépe nesla přetaktování, doporučil bych vám právě tento chladič, i když je trošku dražší – stojí 550 Kč (s DPH). Další poměrně slušný chladič od Titanu je TTC-CSC04, je oproti svému dražšímu kolegovi prcek, hodí se však nejen na chlazení video chipů, ale i north bridge, některých BIOSů atp. Pro méně horké karty však stačí (např. Voodoo 2, nVidia TNT apod.) a za 150 Kč to určitě stojí.

Tohle všechno však byly chladiče jen chipů. A co paměti? RAM chladiče se vyrábějí jen velmi zřídka (i když na GeForce 3 jsou běžné) a jsou těžko sehnatelné, dá se tady však improvizovat:

Pořiďte si tenkou hliníkovou (nejlépe měděnou) destičku, o takových rozměrech, aby po přiložení na grafickou kartu pokryla všechny paměťové chipy. Pokud nemáte paměťové chipy u sebe, je výhodné destičku rozřezat. Poté na paměti naneste vrstvičku teplovodivé pasty, pro rozetření je nejlépe použít starou telefonní kartu, destičku nakonec na chipy lehce přitlačte, aby na nich držela. Co poté? Je několik možností. Je možné na ně připevnit starší pasivní chladič z 486, případně Pentia, podle toho kolik místa v case máte. A pokud chcete opravdu dobré chlazení RAM, nalepte, opět pomocí teplovodivé pasty, dva aktivní chladiče; takto chlazené paměti by měly být dostatečně stabilní, aby zvládly o 5 – 10 MHz víc, než je obvyklé bez chlazení.

U grafických karet mě mrzí jen jedna věc, že nejde zvednout napětí pamětí a jádra, to by pak šla grafika přetaktovávat i o 50 %, ale zase bychom se s grafickou kartou mohly brzo rozloučit.