Preview: Brink – břinkání řetězů

Lidé jsou zvláštní druh. Jako jediní se mezi sebou masově zabíjí a dle autorů ze Splash Damage nepřestanou ani ve chvíli, kdy jim doslova zmizí půda pod nohama. Na technickém zázraku, který jako jediný nepotopí vlny, na nádherné Arše, se mezi sebou už drahnou dobu provokují dvě frakce. Jedna z nich jsou pořádkové síly, tedy ti, kteří chtějí zachovat co nejvíce materiálů ve skladištích a zajistit tak aspoň minimální životní komfort. Tou druhou jsou rebelové, jež umírají hlady v přilehlých slumech a chtějí pouze jediné – přežít.

Chtělo by se říct, že karty jsou jasně rozdány a každý na první pohled ví, kdo se přiklání k temné nebo světlé straně síly. Jenže nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát – Archa byla projektována pro 5 000 osob a v současnosti jich na ní žije 50 000.

Systémy selhávají a může se lehce stát, že nakonec nepřežije nikdo

Systémy selhávají a může se lehce stát, že nakonec nepřežije nikdo. K tomu si přidejte partyzánský způsob boje, kdy se nezřídka stane, že k úhoně přijde i někdo nevinný, stejně jako neomezenou a tvrdou vládu policejních složek.

Teď si představte, že takovéto nastínění není přítomné ve hře pro jednoho hráče, ale v převážně multiplayerovém titulu, který je navíc zcela jasně zařaditelný do kategorie FPS. Hráč je tak od začátku na vážkách, na čí straně je pravda a láska, která, jak známo, vítězí. Bude tak nucen si takřka naslepo vybrat frakci, která mu bude dle jeho názoru nejvíce sedět, a určit tak svůj pohled na potápějící se svět. A když už jste v tom, musíte si i určit svůj vzhled – buřičské a otrhané hadry nebo elegantní uniforma? Pestré barvy, v nichž budete všem na očích, nebo tmavé odstíny, s jejichž pomocí se skryjete ve stínech?

Ken a Barbie

Při tvorbě postavy si tak můžete vyhrát takřka libovolně a podle toho, co mi bylo na GamesComu ukázáno by se při posouvání všech těch hejblátek mohla vyřádit i něžnější polovina hráčské obce. Sympaticky působil také fakt, že i přes široké možnosti úprav charakteru, bylo stále jasně patrné, ke které frakci daná postavička patří, ale trochu zarazila absence možnosti zvolení si jedné ze tří nabízených tříd bojovníků. Ty se nesou v klasickém duchu – přítomní jsou specialisté na těžké zbraně, obyčejní vojáci a tichošlápci, kteří v rukávu skrývají speciální trumfy.

Záhada, proč si na začátku nejde vybrat, jaké zbrani zasvětí vaše alterego svůj život, se pak vysvětlí hned v prvních minutách hry – kdykoliv v průběhu rozehrané partie si můžete u terminálů změnit zbraně, jež třímáte v mocných pažích a v mžiku se tak proměnit ze řadového člena v toho jednoho, kterého tým zrovna potřebuje. Za což jste v mžiku odměněni zkušenostními body, které můžete distribuovat do nákupu lepšího vybavení a dalších odemykatelných bonusů.

Na první pohled vypadá tento systém ve hře více hráčů poměrně zvláštně a u mnohých, včetně mě, vzbuzuje obavy. Podle toho, co jsem měl možnost vidět, se nejlepší a nejhorší výzbroj liší celkem významně, což sice na jedné straně zaručuje postupně se vyvíjející a odkrývající hratelnost, na straně druhé však poměrně výrazně zvýhodňuje déle hrající hráče.

Úrovně jsou navrženy tak účelově, že se v nich dá i celkem snadno ztratit.

Pokud se tento neduh nemá projevit, je tak velice důležité správně vychytat match-making mezi hráči a pokud možno nedovolit těm nejzkušenějším, aby hráli s úplnými nováčky.

Boj mezi rezavějícími plechy

Zpátky ale od teoretického prkna do bitevní vřavy, tedy tam, kde hra exceluje. Jednotlivé úrovně jsou navržené tak, aby vám nedaly ani minutu vydechnout a vy se tak se zatajeným dechem můžete probíjet semknutými šiky nepřátel, kteří se na vás řinou ze všech stran. Tedy, pokud seženete dobré protihráče, nebo svěříte aspoň částečnou kontrolu nad postavami umělé inteligenci, která se chová až překvapivě sofistikovaně a osobně jsem při prezentaci takžka nepoznal, která z postav na scéně je člověk a která jen bot.

Celý systém jde dokonce tak daleko, že hru můžete bez problému dohrát v singleplayeru, kde autoři slibují výbornou atmosféru a možná i lepší zážitek z jednotlivých bojů. Aniž bych chtěl tvůrce nějak urazit, podle toho, co jsem měl možnost vidět, je hra pro jednoho hráče spíše jen přípravu na řežby v multiplayeru, protože i když poskytuje inteligentní protivníky, postrádá silnější tažný prvek. Možná však potěší všechny, kteří si nechtějí online statistiky nijak znehodnotit a radši si vše nejdřív projdou sami. Problém spočívá v tom, že úrovně jsou navrženy tak účelově, že se v nich dá i celkem snadno ztratit.