Sotva jste se pohodlně usadili před monitory svých počítačů, už jste opět nasazeni do vojenské operace. Hordy nepřátel se rojí ze všech stran, ale vás to nechává chladným, neboť jste se pro práci supertajného agenta narodili. První dojmy z third person akce kill.switch, která původně neměla pro PC vůbec vzniknout, jsou tu. Chcete vědět, co je zač novinka, přezdívaná „Blind Fire“?
Homepage hry: http://www.killswitch.com
Výrobce: NAMCO (http://www.namco.com)
Vydavatel: Hip Interactive (http://www.hipinteractive.com)
Předpokládané datum vydání: 2. čtvrtletí 2004
Tato akce z pohledu třetí osoby měla původně vyjít jen pro herní konzoli PlayStation 2, avšak společnost NAMCO ve spolupráci se slavnými Bitmap Brothers (jmenujme třeba amigáckou Chaos Engine) se nad námi slitovali a z herního nebe k nám tento titul seslali. My se mu samozřejmě podíváme blíže na zoubek, neboť povyk kolem kill.switch není jen tak bezdůvodný. Mé první dojmy pochází z první demoverze čítající jednu misi, v níž se postavíte hordě nepřátel v ulicích prašného města situovaného do nebezpečného prostředí Blízkého východu, zmítaného celosvětově obávaným terorismem.
Mírně nadprůměrná konverze
Předěláváním PlayStationových titulů na naše bludné bedničky s hrůznou pravidelností utrpí zejména grafika, což v konečné fázi nepůsobí nikterak dobře. Jenomže najdou se i výjimky, mezi než se s úspěchem řadí i kill.switch. Je sice pravdou, že vizuální dojem ze hry mě žádným způsobem nezvedá ze židle, avšak pozornost si dozajista zaslouží. Exteriéry se mi zdály uspokojivě ztvárněné, o něco hůře jsou na tom ale interiéry působící na hráče o něco odfláknutějším dojmem.
Čestnou salvu si zaslouží hlavní postavička, která se nepotýká s tradičním problémem větví namísto rukou. Jenomže i přes tyto argumenty k nám nebyl osud přívětivý, protože maximální rozlišení, v němž kill.switch spustíte, spočinulo na čísle 1024x768, což se někomu může zdát jako optimum, ale náruživějším hráčům, lpícím na krásné podívané, to bude možná vadit.
Dělám pohyby, rukama nohama
Pohybová složka je naprosto vynikající. Vaše postava je skvěle vycvičená, takže zvládá mnohé úkony, jež jsme doposud vídali jen zřídka. Skrýt své tělo před svištícími kulkami můžete takřka všude, za barelem, za stěnou budovy, za vrakem auta i za bednami či pohovkou. Pak už jen stačí zpoza rohu vykouknout a vystřelit. Pokud však máte málo života, můžete střílet bez míření pouhým vystrčením ruky se zbraní, což má vliv na přesnost (tento unikátní hratelnostní prvek, nazvaný „Blind Fire“ neboli střelba naslepo, je dost možná největším přínosem hry a dalo by se říct, že jde o menší revoluci v rámci žánru). Tiché plížení ani plazení se po zemi vám samozřejmě taktéž není cizí, takže tu je možnost - krom nespoutaného prolévání krve teroristovy - jej také elegantně obejít a ušetřit si tak o vrásky na čele (a náboje v zásobníku).
Inteligence protivníků je na přijatelné úrovni. Častokráte mi přišlo, že teroristé útočí způsobem kamikadze, neboť se chtějí za každou cenu přiblížit k vaší osobě. Někdy se chovají až nesmyslně. Nejčastěji při přestřelkách, kdy je obejdete a opětujete jejich střelbu z boku. Jejich zaměřovače stále směřují dopředu, i když vy jim posíláte srdceryvné (doslova:-)) pozdravy z úplně jiné strany. Nemluvě o situaci, kdy jim hodíte granát přímo pod nohy a oni na stejném místě hrdě stojí dál, jakoby se nechumelilo. Jenomže indikátor zdraví je velice citlivý, takže i přesto budete mít spousty práce s jejich vymýcením.
Realistický trenažér či akční řežba?
Matně si vzpomínám, že se autoři chvástali tvrzením, že Kill.switch má navodit naprosto realistický požitek z bitvy, tudíž se nebude jednat o žádnou hloupoučkou střílečku. S tímto tvrzením se dá i nedá souhlasit. O tom, zda hra navazuje naprosto realistický požitek z bitvy, by se dalo polemizovat. Mé dojmy jsou takové, že se jedná spíše o tzv. odlehčenou válku, kdy jste jedním z neohrožených hrdinů, který zvládne tuny nepřátel bez mrknutí oka. Nicméně nějaký ten pocit nejistoty, zdali za rohem nečíhá někdo další, jsem rozhodně měl.
To samé platí i u krytí za předměty. Kolem vás sviští kulky a vy víte, že když vystrčíte hlavu, nemusíte už žít - tak sledujete situaci za vámi a přemýšlíte, jak tento stav co nejefektivněji vyřešit. Když se to konečně podaří, postoupíte opět „o dům dál“ a řešíte podobný problém. Tímto způsobem nebo jemu podobným proletíte zřejmě celou hru, rozumějte plnou verzi, za pouhých 5 – 6 hodin (podle recenzí PS2 verze), přičemž se podíváte do osmnáctky misí odehrávajících se v oblastech jako je právě Blízký východ, Kaspické moře či Severní Korea.
Hoď tam granát, Bobe!
Počtem zbraní mě kill.switch neuchvátil ani trochu. Může to znít lehce zmlsaně, ale v době, kdy se ve hrách objevují dvacítky i více zbraní, se s nabízenými třinácti nedá dost dobře pochodit. Ze třinácti je těch palebných pouze devět, zbylé čtyři vojenské „hračky“ jsou kupříkladu miny či různé druhy granátů. Nicméně dostává se nám jejich realistického modelu, alespoň že tak. Vystřelíme si z klasické M4, která má i přídavný granátomet M203, teroristická alternativa AK47 známá spíše pod názvem Kalashnikov samozřejmě nesmí chybět. Ani brokovnice nezůstaly opomenuty, a proto mají svého jediného zástupce v podání dobře známé M1. Bohužel, sotva si vyzkoušíte všechnu palebnou sílu, budete díky krátké herní době u konce. Tu také podtrhuje přílišná lineárnost jednotlivých misí. Také u demoverze nemáte vůbec možnost jít svou vlastní cestou, musíte stále po prašné ulici a až dojdete na její konec, projdete skrz jediné otevřené dveře na další ulici, kde se odehrává podobný děj.
Zpět do reality
Mé první dojmy jsou, troufám si říci, naprosto jasné. Na jednu stranu tu máme kvalitní akci, jež zabaví zejména příznivce „speciálních“ vojenských operací, s pohlednou grafikou a vynikající hratelností. Na druhou stranu je hra poněkud lineárně pojatá, což dnes už prostě „neletí“. Do konečného vydání na PC ještě nějaký ten pátek zbývá (datum vydání je stanoveno na druhý kvartál letošního roku), proto doufejme, že autoři alespoň nějaké chybky (třeba tu AI) ještě stihnou vychytat. Pocit z Blind Fire ale rozhodně stojí za vyzkoušení zveřejněného dema, když nic jiného.
